Zimní turistika na sněžnicích
Fakulta sportovních studií
PaedDr. Pavel Korvas, CSc., Mgr. Jan Došla, PhD.

Sněžnice

Dnešní sněžnice jsou většinou vyrobeny s volnou patou (standardní zavěšení, s odpružením), proto není potřeba vysoko zvedat kolena, stačí nohy se sněžnicemi sunout vpřed po sněhu až do místa došlapu. Bota je upevněna obvykle dvěma pásky, které se utahují přes zádrhové spony nebo pomocí systému upevnění využívaných u snowboardových vázání. Vázání s odpružením mají pružné zavěšení a špička sněžnice se automatický nadzvedává při posunu vpřed, tím výrazně ulehčuje chůzi do stoupání. Moderní nebo sportovní sněžnice se dají používat i při stoupání nad 30° a nad 20° při traverzování. A to především díky kvalitním drapákům na spodní straně a celkově vysoké tuhosti sněžnic v příčném a podélném směru. Sněžnice starších typů (rámové, s pevnou patou) jsou použitelné maximálně do těchto sklonů. U starších typů, kde byla pata pevně připevněna ke sněžnici, je (bylo) nutné nohu se sněžnicí poměrně vysoko zvedat nad sníh a přenášet vpřed. To je více únavné, navíc zadní části sněžnic neustále nahazovaly sníh na zadní části těla a při mokrém sněhu tak způsobovaly dřívější promoknutí.

Typy sněžnic

V dnešní době rozeznáváme několik druhů sněžnic, které rozlišujeme především podle tvaru a materiálu, ze kterého jsou zhotoveny, a podle způsobu upevnění bot ke sněžnicím.

Rozdělení podle použitého materiálu

• Klasické sněžnice vyrobené z tradičních přírodních materiálů (dřevo, bambus, kůže)
  
• Sněžnice s kovovým rámem
  
• Plastové sněžnice

Rozdělení podle způsobu upevnění bot ke sněžnicím

Upevnění může být pevné nebo s volnou patou. Nejméně výhodné je upevnění pevné, kde je třeba při chůzi zvedat nohy se sněžnicí nad sníh a přenášet vpřed. Zbývající typy můžeme sunout po sněhu bez výrazného zvedání nohou, což je výhodnější a především ekonomičtější.

Rozdělení podle tvaru

Původní klasické sněžnice byly vytvořeny z tenkých kmínků a vypleteny proutím. Obvykle se vyskytovaly ve dvou základních tvarech:

• široké – do hlubokého kyprého sněhu, které jsou zejména u typu Medvědí stopa trochu neohrabané, protože velká šířka nutí k širší, pomalejší chůzi. Variantou je tzv. Zelená hora, které jsou mírně užší a protáhlejší. Z tohoto tvaru vychází většina dnešních moderních sněžnic.
• užší typy – výhodné pro rychlejší postup lépe vedou ve směru chůze, z kopce se dá lépe klouzat. Patří sem sněžnice tvaru Bobří ocas nebo Obžibvejská sněžnice.

 

Sněžnice typu Medvědí stopa (1) a Zelená hora (2)

Sněžnice typu Bobří ocas (3) a Obžibvejská sněžnice (4)

Český výrobek ze začátku 90.let s pevnou patou (firma Dřevotvar, bambus)

Sněžnice s kovovým rámem

Sněžnice do méně náročného terénu a hlubokého sněhu dobře vedou ve směru. Základ stavby sněžnice tvoří kovový rám, většinou z duralu, hliníku a prostor uvnitř je vyplněn plachtou z měkčeného PVC, upevněnou pásky nebo řemínky. K plachtě je nýty upevněno vázání, které obvykle tvoří nášlapná umělohmotná plocha a páskové upevnění.

Při stoupání a sestupu po spádnici nebývají s chůzí problémy, při křižování nebo chůzi traverzem je pohyb obtížnější. I přes kovové protismykové drapáky na spodní části může sněžnice uhýbat a podkluzovat do strany. Také pata díky volnějšímu upevnění pásky a konstrukci z měkkých materiálů uhýbá směrem z kopce. Pro zimní turistiku v českých terénech dostačující a vhodné.

Česká sněžnice s kovovým rámem

Plastové sněžnice

Moderna, která vychází z možností nových technologií. Mají menší plochu, vázání může být podobné snowboardovému s botičkou, do které se upne noha s botou, nebo deskové, které vychází ze skialpinistického a bota se upíná na desku jednoduchým vázáním, které je spojeno kloubem s deskou sněžnice. U obou je výhodou dobré držení boty v předozadním směru. Dolní část sněžnice je opatřena většinou kovovými hroty, kovovými nebo umělohmotnými drapáky v podélném a příčném směru v dostatečné délce. Špice jsou zvednuté jako u lyží. Nevýhodou je jejich vyšší cena.

Moderní plastové sněžnice firem TSL a Morpho

Upínání bot u jednotlivých typů sněžnic

Původní upínání sněžnic bylo vyrobeno z jemného proutí a později z proužků kůže nebo řemínků. V nedávné době se zejména u rámových sněžnic používají převážně pásky z umělých tkanin, které se zadrhávaly sponami. Vázání bylo i přes pokrok poměrně měkké, málo tuhé při chůzi šikmo svahem, kdy noha uhýbala do strany. Ovšem manipulace již byla jednodušší než u řemínkového typu vázání.

Páskové vázání u rámových sněžnic

V současné době se u moderních sněžnic požívá k upevnění boty uzpůsobené snowboardové vázání, které se skládá z pásku přes špičku boty a snowboardového třmenu přes nárt nohy. Pata je přitlačena tímto třmenem k zadnímu zvýšenému oblouku desky.

Ukázka vázání se snowboardovým páskem přes nárt

Druhý typ vázání opět využívá násuvnou špičku pro botu s nastavovacími pásky, další pásek opět přitáčí patu k desce vázání. Pásky se utahují přes zadrhávací sponu.

Ukázka dvoupáskového moderního vázání s násuvnou špičkou

Zajištění nášlapné desky pro převoz sněžnic

Většina moderních sněžnic má vytvořeno zajištění nášlapné desky pro nohu proti volnému a nechtěnému pohybu. Zajištění je výhodné zejména při manipulaci se sněžnicemi a pro jejich převoz v hromadných dopravních prostředcích, kdy máme sněžnice většinou připevněny na batohu.

Aretace otočného typu

Zajištění pákové

Spodní strana moderních sněžnic