Starověký Egypt

Anonym, „Hory tmy“, kolem roku 3300 př. n. l., dynastie 0, kost, 1,8x1,5 cm, naleziště: hrobka Štíra I., Abydos, Egypt, uloženo: terénní sklad nálezů Nejvyššího výboru památek v Abydu, Egypt.

Značky jednoho z nejstarších hieroglyfických nápisů představují kobru se vztyčenou hlavou (vpravo) a pod ní tři hory. Vlevo je stylizovaná obloha, z níž vyzařuje směrem dolů blesk. Nápis v takzvané nejstarší egyptštině se čte džuu gereh, „hory tmy“ (nebo: „pohoří noci“), a pravděpodobně označuje Západní poušť.

Anonym, „Hory světla“, kolem roku 3300 př. n. l., dynastie 0, kost, 2x1,4 cm, naleziště: hrobka Štíra I., Abydos, Egypt, uloženo: terénní sklad nálezů Nejvyššího výboru památek v Abydu, Egypt.

Hieroglyfické značky tohoto nápisu zachycují kobru a pod ní tři vrcholky pohoří (vpravo) a stojícího ibise (vlevo). Nápis se čte džuu ach, „hory světla“, a zřejmě označuje Východní poušť. Tento štítek musel být přivázán k nějakému produktu, který z této oblasti pocházel a stal se součástí vládcovy pohřební výbavy.

Anonym, „Písařská paleta“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, travertin, délka 25,5 cm, šířka 3 cm, výška 1,3 cm, naleziště: Intiho hrobka v jižním Abúsíru, uloženo: terénní sklad nálezů Nejvyššího výboru památek v Abúsíru (nálezové číslo: 141/JJ/2002 A, B, registrační číslo: 2537 A, B), Egypt.

Písařská paleta s podlouhlou prohlubní k uložení rákosových per a dvěma jamkami na černé a červené barvivo byla základní pomůckou staroegyptského písaře, jenž byl předurčen, „aby řídil činnost všech lidí“. Palety byly obvykle zhotovovány ze dřeva. V tomto případě byla travertinová písařská paleta s popsaným zasunovacím víčkem součástí posmrtné výbavy „písaře královských dokumentů“ Intiho (muž stejného jména jako majitel celého hrobového komplexu, avšak jiná osoba), jehož hrobku objevila česká expedice v roce 2002.

Anonym, „Tabulka sedmi posvátných olejů“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, zeleně malovaná travertinová tabulka je vsazena do vápencové základny, rozměry tabulky: 20x7,5x2,5 cm, rozměry základny: 23x11x4 cm, naleziště: Intiho hrobka v jižním Abúsíru, uloženo: terénní sklad nálezů Nejvyššího výboru památek v Abúsíru (nálezové číslo: 132/JJ/2002 A, B, registrační číslo: 2536 A, B), Egypt.

Tabulka s názvy sedmi posvátných olejů a symbolickými jamkami pro tyto oleje byla luxusní součástí pohřební výbavy ve druhé polovině období Staré říše (v Gíze, Abúsíru a Sakkáře). Symbolicky byla použita již během pohřebního rituálu v hrobce. Pak byla uložena do podzemní pohřební komory a zesnulému měla magicky zajistit dostatek těchto olejů na onom světě a možnost regenerovat jimi tělo. Tato tabulka patřila „písaři královských dokumentů“ Intimu. Jelikož oleje dosud nebyly spolehlivě identifikovány, použijeme následujícího překladu: 1. sváteční olej, 2. mátový (?) olej, 3. borový olej, 4. olej, 5. olej, 6. prvotřídní cedrový olej, 7. prvotřídní libyjský olej.

Anonym, „Bůh Ptah a faraon Senvosret I.“, kolem roku 1960 př. n. l., 12. dynastie, detail jemného reliéfu ze Senvosretova vápencového pilíře, celková výška pilíře 434 cm, naleziště: Karnak, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 36 809), Káhira, Egypt.

Mennoferský bůh stvořitel Ptah objímá panovníka Senvosreta I., jenž je chráněn kobrou zobrazenou na jeho čele.

Anonym, „Geb a Nut“, kolem roku 1000 př. n. l., 21. dynastie, překres kresby na papyru, 8x10 cm, naleziště: oblast Vesetu, Egypt, uloženo: Britské muzeum (č. 10 008), Londýn, Anglie.

Na mytologickém papyru je zobrazena prapůvodní dvojice boha země Geba a bohyně nebe Nut, kteří byli zachycováni v lidské podobě a považováni za bájné předky egyptských faraonů.

Anonym, „Usir a Eset“, kolem roku 600 př. n. l., 26. dynastie, víko pohřebního sarkofágu, černá žula, délka 230 cm, naleziště: neznámé, uloženo: Egyptské muzeum (JE 87297b), Káhira, Egypt.

Víko sarkofágu zdobí zobrazení ležícího boha Usira s příslušnými atributy (dlouhým přiléhavým pláštěm, vousem, korunou na hlavě, žezlem a důtkami v rukou) a jeho manželky Esety v podobě sokola.

Anonym, „Hor stojící na dvou krokodýlech“, přibližně 300–150 př. n. l., Ptolemaiovská doba, břidlice, 44x26 cm, naleziště: Alexandrie, uloženo: Egyptské muzeum (CG 9401), Káhira, Egypt.

Ústředním motivem stély je mladý bůh Hor, jenž stojí na dvou krokodýlech a v rukou drží hady, štíra, antilopu a lva. Nad ním je hlava trpasličího boha Besa. Stéla byla mocným talismanem proti kousnutí, uštknutí a napadení nebezpečnými zvířaty. Na stély tohoto oblíbeného typu (tzv. cippi, singulár cippus) se lila voda, jež poté byla považována za léčivou. Myšlenka připomíná mýtus o bohu Usirovi a jeho synovi a mstiteli Horovi, který prožil dětství v bažinách nilské delty a porazil všechny nepřátele. Vydatnou pomocnicí mu byla jeho matka Eset.

Anonym, „Štíří bohyně Selket“, kolem roku 1320 př. n. l., 18. dynastie, zlacené dřevo, výška 90 cm, naleziště: Tutanchamonova hrobka v Údolí králů, na západním břehu Nilu proti dnešnímu Luxoru, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 60 686), Káhira, Egypt.

Selket, jedna z ochranných bohyň zemřelých, střeží Tutanchamonovu skříň na kanopy (nádoby s vnitřnostmi zemřelého).

Anonym, „Rituální mumifikace“, kolem roku 1250 př. n. l., 19. dynastie, nástěnná malba v hrobce, 50x70 cm, naleziště: Sennedžemova hrobka, Dér el-Medína, Egypt.

Kněz s maskou šakalího boha zemřelých Anupa se sklání nad mumií a rituálně provádí mumifikaci.

Anonym, „Sousoší panovníka Menkaurea s bohyní lásky Hathorou (po jeho pravici) a božstvem 17. hornoegyptského (Šakalího) kraje“, kolem roku 2480 př. n. l., 4. dynastie, břidlice, výška 92,5 cm, naleziště: Gíza, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 40 679), Káhira, Egypt.

V bohyni Hathoře bývá spatřován portrét hlavní panovníkovy manželky Chamerernebtej II.

Anonym, „Královna Ahmose s králem bohů a pánem trůnů Obou zemí Amenreem v intimní chvíli“, kolem roku 1470 př. n. l., 18. dynastie, překres malovaného vápencového reliéfu, výška 165 cm, šířka 112 cm, naleziště: zádušní chrám královny Hatšepsuty v Dér el-Bahrí, Egypt.

Velice decentně naznačené spojení královny Ahmose s bohem Amenreem, který na sebe vzal podobu jejího královského manžela Thutmose I. a zplodil s ní královnu Hatšepsutu. Mytické spojení je naznačeno poskytnutím symbolu života Ahmosinu nosu a předáním symbolů života a zdraví královniným rukám. Sedící pár podpírají dvě bohyně zosobňující a propůjčující ženskou plodivou sílu.

Anonym, „Bůh Amenre a faraon Senvosret I.“, kolem roku 1960 př. n. l., 12. dynastie, detail výzdoby vápencové Senvosretovy takzvané Bílé kaple v areálu karnackého chrámu, výška postav 45 cm, naleziště: Karnak, Egypt.

Bůh Amenre je zachycen v jeho aspektu boha plodnosti ve společnosti s faraonem Senvosretem I. jako králem Horního a Dolního Egypta.

Anonym, „Bohyně Maat propůjčuje život vládci Sethimu I.“, kolem roku 1285 př. n. l., 19. dynastie, skica, která předcházela plánované malbě na stěně panovníkovy hrobky v Údolí králů, vápenec, stojící postavy jsou v životní velikosti, naleziště: hrobka faraona Sethiho I. v Údolí králů, na západním břehu Nilu proti dnešnímu Luxoru, Egypt.

Anonym, „Hold vládci podsvětí“, kolem roku 1250 př. n. l., 19. dynastie, detail nástěnné malby, postava je v životní velikosti, naleziště: hrobka královny Nefertari, Údolí královen, na západním břehu Nilu proti dnešnímu Luxoru, Egypt.

Slavnostně oděná královna Nefertari (manželka Ramesse II.) se supí korunou na hlavě vzdává hold vládci podsvětí Usirovi.

Anonym, „Bůh Bes“, období 330–30 př. n. l., Řecká doba, vápenec, výška 48 cm, naleziště: neznámé, uloženo: Egyptské muzeum (JE 35861), Káhira, Egypt.

Charakteristické znázornění ochranného trpasličího boha Bese se všemi jeho atributy (trpaslík s korunou z pštrosích per na hlavě, s dlouhými vlasy a mohutným plnovousem). Etymologie jeho jména je spatřována v egyptském slově besa, „střežit, chránit, hlídat“.

Anonym, „Bohyně Beset“, kolem roku 1250 př. n. l., 19. dynastie, kresba na vápencovém ostraku, výška 12,7 cm, naleziště: Dér el-Medína (?), uloženo: Egyptské oddělení Muzea antiky (č. BSAe 1007), Basilej, Švýcarsko.

Vzácné zobrazení bohyně Besety, ženského protějšku boha Besa. Okřídlená bohyně s démonickým vzezřením je znázorněna s péřovou korunou, dlouhými vlasy, lvíma ušima a ocasem. Jejími dalšími atributy jsou dva rozvinuté papyrové květy jako symboly plodnosti, mládí, svěžesti a zdraví. Beset – mocná ochránkyně dětí a odpuzovatelka zla – nabízí potravu ze svých prsů dvěma potomkům, jež navíc chrání silnými pažemi.

Anonym, „Hráčská scéna“, kolem roku 2440 př. n. l., 5. dynastie, vápencový reliéf, maximální rozměry 41,5x63,5 cm, naleziště: hrobka vezíra Ptahšepsese, Abúsír, Egypt.

Na fragmentech reliéfu, jež byly nalezeny českou expedicí v roce 1961 při výzkumu Ptahšepsesovy mastaby, jsou zobrazeni dva muži (muž vlevo je označen jako představený manikérů, zádušní kněz Mernesut) hrající deskovou hru senet. Tato oblíbená hra, jež se hrála pěti nebo sedmi vyššími a pěti či sedmi nižšími figurkami a spočívala v házení zdobených barevných hůlek (jež tak plnily funkci našich hracích kostek) a rychlejším překonání třiceti hracích polí, měla hluboký náboženský smysl, neboť symbolizovala v případě vítěze úspěšné zdolání obtížné a nebezpečné cesty podsvětím.

Anonym, „Busta Amenhotepa IV.“, kolem roku 1350 př. n. l., 18. dynastie, pískovec, část kolosální sochy, výška 153 cm, naleziště: Atonův chrám, Karnak, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (RT 29.5.49.1), Káhira, Egypt.

Typický portrét krále Amenhotepa IV. (Achnatona) pocházející z počátku jeho vlády. Zbytek této kolosální sochy objevil již v roce 1926 Henri Chevrier.

Anonym, „Manželé ve společnosti bohyně pravdy Maaty“, kolem roku 1150 př. n. l., 20. dynastie, nástěnná malba v hrobce, stojící postavy jsou v životní velikosti, naleziště: Iruneferova hrobka, Dér el-Medína, Egypt.

Bohaté oděvy manželů z jemného plisovaného plátna představují tehdejší ženskou a mužskou módu.

Anonym, „Manželské objetí“, kolem roku 2510 př. n. l., přelom 4. a 5. dynastie, vápencový reliéf, výška ženské postavy je 108 cm, naleziště: hrobka vysokého vojenského úředníka Kaapera, jižní Abúsír, Egypt.

Součástí výzdoby severní stěny kaple hrobky armádního písaře Kaapera z doby přelomu 4. a 5. dynastie je tato jedinečná scéna představující korpulentního majitele mastaby v manželském objetí se svou ženou. Je zajímavé, že tento reliéf byl egyptologům znám z fotografií pořízených dávno předtím, než čeští egyptologové v roce 1991 objevili Kaaperovu vyloupenou a devastovanou hrobku.

Anonym, „Sousoší trpaslíka Seneba a jeho rodiny – manželky, syna a dcery“, kolem roku 2500 př. n. l., 4. dynastie, malovaný vápenec, výška 34 cm, naleziště: Gíza, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 51 280), Káhira, Egypt.

Egypťan Seneb, jenž byl postižen chondrodystrofií, a tudíž měl trpasličí vzrůst, dosáhl v době vrcholné éry stavitelů pyramid významného společenského postavení. Byl správcem palácové tkalcovny a zastával důležité kněžské funkce. Senebova manželka Senetites, která sedí po jeho levici, byla dvorní dámou a kněžkou bohyň Hathory a Neity. Dílo představuje typickou ukázku rodinného sousoší Staré říše.

Anonym, „Manželka vezíra Mehua Neferkaus, ozdobená lotosovými květy, doprovází svého muže při lovu ryb v papyrusové houštině“, kolem roku 2330 př. n. l., 6. dynastie, detail malovaného vápencového reliéfu, výška ženské postavy 27 cm, naleziště: Mehuova mastaba, Sakkára, Egypt.

Lotosové květy na hlavě královské dcery Neferkaus, s krásným jménem Iku, byly ve starém Egyptě – vzhledem k jejich otevírání se na den a uzavírání se a noření do vody na noc – důležitým symbolem zmrtvýchvstání a znovuzrození.

Anonym, „Vezír Mereruka naslouchá manželčině hře na harfu“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, malovaný vápencový reliéf, celkové rozměry scény 141x161 cm, naleziště: Mererukova mastaba, Sakkára, Egypt.

Ojedinělá intimní rodinná scéna představuje majitele hrobky, který sedí na lůžku ve společnosti své manželky, královské dcery Vatetchethor.

Anonym, „Žena svírá manželovu ruku“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, malovaný vápencový reliéf (detail), postavy jsou v životní velikosti, naleziště: hrobka vezíra Mereruky, Sakkára, Egypt.

Anonym, „Hodnostář Ramose a jeho manželka – ideální manželský pár“, kolem roku 1360 př. n. l., 18. dynastie, jemný vápencový reliéf, sedící postavy jsou v životní velikosti, naleziště: Ramosova hrobka, Kurna, Egypt.

Oba manželé jsou slavnostně vystrojeni a ozdobeni, připraveni zúčastnit se zádušní hostiny.

Anonym, „Manželé společně obdělávají pole v údolí Nilu“, kolem roku 1250 př. n. l., 19. dynastie, nástěnná malba v hrobce, 150x210 cm, naleziště: Sennedžemova hrobka, Dér el-Medína, Egypt.

Anonym, „Sedící manželé naslouchají slepému harfeníkovi“, kolem roku 1150 př. n. l., 20. dynastie, nástěnná malba v hrobce, výška sedícího páru je 37 cm, naleziště: Inherchauova hrobka, Dér el-Medína, Egypt.

Anonym, „Opěradlo Tutanchamonova zlatého lvího trůnu“, kolem roku 1325 př. n. l., 18. dynastie, reliéf na opěradle dřevěného trůnu potaženého zlatým plechem a vykládaného stříbrem, sklem, fajánsí, lapisem lazuli, tyrkysem a karneolem, výška trůnu 102 cm, naleziště: Tutanchamonova hrobka v Údolí králů, na západním břehu Nilu proti dnešnímu Luxoru, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 62 028), Káhira, Egypt.

Něžná scéna představuje Tutanchamonovu manželku Anchesenamonu, Achnatonovu dceru, jak natírá ramena svému královskému manželovi vonnou mastí, chránící před sálajícími slunečními paprsky.

Anonym, „Dva mladíci podstupující rituální obřízku“, kolem roku 2320 př. n. l., 6. dynastie, vápencový reliéf, výška stojících postav 28 cm, naleziště: Anchmahorova hrobka, Sakkára, Egypt.

Tento reliéf představuje ve staroegyptském umění zcela ojedinělé znázornění rituální obřízky. Ve starém Egyptě se obřízka prováděla v době puberty. Uskutečňovali ji kněží a patrně souvisela s iniciačními obřady; nebyla však bezpodmínečně nutná. V poslední době se objevil názor, že nejde o zobrazení mužské obřízky, nýbrž o nezbytnou depilaci kněží konajících službu.

Anonym, „Bratrské objetí“, kolem roku 2420 př. n. l., 5. dynastie, detail malovaného vápencového reliéfu, výška hlavy 14 cm, naleziště: mastaba Nianchchnuma a Chnumhotepa, Sakkára, Egypt.

Tato zcela ojedinělá scéna zobrazuje dva objímající se a nosy se dotýkající bratry Nianchchnuma (vpravo) a Chnumhotepa, kteří byli majiteli společné hrobky v centrální části sakkárské nekropole. Oba mají krátké vlasy a na krku široký náhrdelník. Bratři byli knězi boha Rea v Niuserreově slunečním chrámu a představenými palácových manikérů. Takto intimně bývali v Egyptě znázorňováni pouze manželé nebo matka s dcerou či se synem.

Anonym, „Dopis na ostraku (překres hieratického nápisu a jeho hieroglyfický přepis)“, kolem roku 1220 př. n. l., 19. dynastie, pálená hlína, rozměry: 14,9x11,5x1 cm, naleziště: oblast Dér el-Medíny (?), uloženo: Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (č. 1826 – P 2027), Praha, Česká republika. Překres a hieroglyfický přepis: Břetislav Vachala. (Autor děkuje PhDr. Janě Součkové, DrSc., ředitelce Náprstkova muzea, za souhlas s publikováním.)

Překlad hieratického ostraka v takzvané novoegyptštině zní: „Tachentejšepset píše své sestře Ijet.

V životě, svěžesti a zdraví. A říká: pošlu ti ječmen a ty mi ho necháš rozemlít, přidat k němu pšenici a pak z toho pro mne udělat chleby, neboť se hádám se (svým manželem) Merimaatem.,Zapudím tě,‘ říká, když se hádá se mnou i mou matkou o dodání ječmene (potřebného) na chléb.,Vždyť tvá matka pro tebe nic nedělá,‘ říkává mi a (dále) tvrdí:,(Ačkoli) máš bratry a sestry, vůbec se o tebe nestarají,‘ a denně se se mnou pře:,(Tachentejšepset), pohleď, co jsi pro mne udělala od té doby, co zde (s tebou) pobývám, zatímco všichni (ostatní) lidé denně přinášejí svým příbuzným chléb, pivo a ryby! Zkrátka, měla bys něco říct, (nebo) se vrátit zpátky domů.‘ Bude dobré, když (to) vezmeš na vědomí.“

Text ostraka tedy obsahuje dopis, který napsala, přesněji řečeno nadiktovala žena jménem Tachentejšepset své sestře Ijet. Po obvyklém začátku a pozdravení následuje žádost sestře, aby ječmen – který jí Tachentejšepset hodlá poslat – nechala rozemlít a přidat k němu pšenici a pak z toho pro ni upéct chléb. Tím by alespoň umlčela svého manžela Merimaata, který jí vytýká, že její matka ani sourozenci pro ni nic nedělají a nikdy jim nedonesou žádné potraviny. Manžel ji přitom důrazně žádá, aby se ozvala, jinak že se může vrátit zpět ke své rodině. Příčinou rodinného sváru byla tedy skutečnost, že manželčini příbuzní nepodporovali (mladé?) manžele, což se od nich zřejmě očekávalo.

Anonym, „Princezna Nofreta“, kolem roku 2575 př. n. l., 4. dynastie, hlava malované sedící vápencové sochy, výška 122 cm (celá socha), naleziště: Médúm, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (CG 4), Káhira, Egypt.

Princezna Nofreta, manželka královského syna Rahotepa, je zpodobena s parukou, čelenkou a náhrdelníkem a je oděna do dlouhého bílého přiléhavého šatu s ramínky. Hieroglyfické nápisy uvádějí její titul „ta, která má na starosti záležitosti krále“ a vlastní jméno.

Anonym, „Královna Chentkaus“, kolem roku 2470 př. n. l., 5. dynastie, vápencový reliéf, výška 25 cm, naleziště: Chentkausin zádušní chrám, Abúsír, Egypt.

Královna Chentkaus (II.) sedí na trůnu a v rukou drží papyrusové žezlo a symbol věčného života. Čelo jí chrání supice představující ochrannou bohyni Horního Egypta Nechbetu. Jde o vyobrazení královny na pilíři u vchodu do jejího zádušního chrámu v Abúsíru, který byl součástí Chentkausina pyramidového komplexu (objeven českou egyptologickou expedicí v roce 1976). Královská matka a královna Chentkaus (II.) patří mezi významné historické osobnosti egyptské Staré říše.

Anonym, „Služebnice drtící zrno na mlýnském kameni“, kolem roku 2400 př. n. l., 5. dynastie, malovaný vápenec, výška 35,5 cm, naleziště: Sakkára, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (CG 87818), Káhira, Egypt.

Typ realistické plastiky zobrazující ženy při vykonávání různých prací v domácnostech vznešených Egypťanů či v řemeslnických dílnách byl velice častý v období Staré říše.

Anonym, „Dvorní dáma Tisethor“, kolem roku 2330 př. n. l., 5. dynastie, vápencový reliéf, 28x35 cm, naleziště: mastaba princezny Chekeretnebtej, Abúsír, Egypt.

Detail z výzdoby stély ve tvaru nepravých dveří, na němž je zachycena dvorní dáma Tisethor sedící před stolem s obětními chleby. Byla pohřbena v hrobce své matky princezny Chekeretnebtej, dcery krále Džedkarea Isesiho. Tato hrobka byla součástí pohřebiště členů královské rodiny (objeveno ve východním sektoru české archeologické koncese v Abúsíru v roce 1976). Jako majitelky hrobek se podařilo prokázat princezny Chekeretnebtej, Hedžetnebu a jednu anonymní a dále vnučku krále Tisethor. Velice úzké příbuzenství všech zmíněných žen prokázaly výsledky antropologického výzkumu jejich kostrových pozůstatků a zjištění téže krevní skupiny. Majiteli sousedních objevených hrobek byli princ Neserkauhor, správce královského paláce Mernefu a písař (vychovatel) královských dětí Idu a jeho manželka Chenti.

Anonym, „Kojící matka“, kolem roku 2310 př. n. l., 6. dynastie, vápenec, výška sedící ženské postavy 16 cm, naleziště: mastaba vezíra Kagemniho, Sakkára, Egypt.

Zobrazení kojících žen na egyptských reliéfech a malbách jsou dosti vzácná. V tomto případě kojící žena sedí na nákladní lodi a přihlíží krmení dobytka.

Anonym, „Skupina žen naříkajících při pohřbu“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, vápencový reliéf, výška stojících postav 48 cm, naleziště: hrobka vezíra Mereruky, Sakkára, Egypt.

Anonym, „Toaleta královny Kauit“, kolem roku 2050 př. n. l., 11. dynastie, detail výzdoby královnina vápencového sarkofágu, celkový rozměr stěny sarkofágu 118x262 cm, naleziště: Dér el-Bahrí, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 47 397), Káhira, Egypt.

Královna Kauit (manželka Mentuhotepa II.) si nabírá mast z travertinové nádobky a čichá ke květu lotosu.

Anonym, „Něžná ochrana“, kolem roku 1470 př. n. l., 18. dynastie, horní část žulové, takzvané blokové sochy, celková výška sochy 130 cm, naleziště: Karnak, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 37 438), Káhira.

Princezna Nefrure, jediná dcera královny Hatšepsuty, se nachází pod ochranou svého vychovatele Senenmuta – schopného a vlivného kancléře a architekta.

Anonym, „Nadměrně obézní královna tajemné země Punt“, kolem roku 1470 př. n. l., 18. dynastie, malovaný vápencový reliéf, detail výzdoby Hatšepsutina terasovitého chrámu v Dér el-Bahrí, Egypt, výška reliéfu je 49,3 cm, uloženo: Egyptské muzeum (JE 14 276), Káhira, Egypt.

Z Puntu Egypťané dováželi kadidlo, myrhu, koření, ebenové dřevo a exotická africká zvířata.

Anonym, „Královna Amenardis“, kolem roku 700 př. n. l., 25. dynastie, travertin, výška 170 cm, naleziště: Karnak, uloženo: Egyptské muzeum (JE 3420), Káhira, Egypt.

Královna Amenardis zastávala díky svým kněžským titulům „božská manželka (Amonova)“ a „božská uctívačka“ významné postavení ve státě.

Anonym, „Stéla správce královského harému“, kolem roku 2250 př. n. l., 6. dynastie, malovaný vápenec, rozměry: 108x49x13 cm, naleziště: šachta Ijkajovy hrobky v jižním Abúsíru, uloženo: terénní sklad nálezů Nejvyššího výboru památek v Abúsíru (nálezové číslo: 145/HH/2002, registrační číslo: 2566), Egypt.

Červeně, modře, bíle a černě malovaná stéla (objevená českými egyptology v roce 2002) patřila dvornímu úředníkovi Kahesufovi, zvanému Cenfu, jenž je zobrazen stojící u jejího levého okraje. Levou rukou se opírá o dlouhou hůl a v pravé svírá žezlo. Je oděn do přiléhavé úřednické suknice sahající nad kolena a má dlouhou paruku a široký náhrdelník. Jeho syn Kahesenef, rovněž zvaný Cenfu, je znázorněn v menším měřítku, jak se levou rukou drží otcovy hole a pravou objímá jeho levou nakročenou nohu.

Doprovodný hieroglyfický nápis (uspořádaný do šesti vodorovných řádků a jednoho svislého sloupce) obsahuje obětní formule vybízející krále a bohy Anupa a Usira k předložení zádušních obětin chlebů, piva a koláčů pro ducha zesnulého majitele stély, jenž je zde představen jménem a všemi svými tituly.

Kahesuf byl „správcem dvorních manikérů, jediným přítelem (krále), strážcem (královy) pokrývky hlavy, správcem královských soukromých prostor (harému), správcem všech tajných královských ozdob (regálií), správcem královských radovánek a představeným kněží (boha) Ptah(sokara)“.

Anonym, „Milenci“, kolem roku 1950 př. n. l., 12. dynastie, malba na vápenci, 10x12 cm, naleziště: Skalní hrobka č. 17, Bení Hasan, střední Egypt.

Zcela ojedinělá hieroglyfická značka představuje souložící pár; byla užita v kryptografickém nápisu ve skalní hrobce správce Gazelího nomu Chetiho.

Anonym, „Hieroglyf představující vulvu se zavedeným ztopořeným penisem“, kolem roku 2440 př. n. l., 5. dynastie, vápencový reliéf, délka značky 7 cm, naleziště: Niuserreův sluneční chrám, Abú Ghuráb, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (inv. č. 20 037), Berlín, Německo.

Hieroglyfická značka je součástí vysvětlujícího nápisu ke scéně páření pelikánů, která se odehrává v egyptském ročním období žní (tedy v létě). Výzdobný program Niuserreova slunečního chrámu (tzv. Weltkammer) zahrnoval realistické výjevy charakterizující tři čtyřměsíční staroegyptská roční období (záplavy, pučení a žně).

Anonym, „Podobizna Amenhotepa IV – Achnatona“, kolem roku 1350 př. n. l., 18. dynastie, zelená fajáns s modrou, bílou a červenou glazurou, ozdobná výplň zapuštěného reliéfu v chrámu či paláci, výška 8,2 cm, naleziště: Tell el-Amarna, uloženo: Soukromá sbírka, Praha, Česká republika.

Dílna sochaře Thutmose, „Portrét královny Nefertiti“, kolem roku 1350 př. n. l., 18. dynastie, nedokončený portrét, růžový křemenec, výška 35,5 cm, naleziště: dílna sochaře Thutmose v Tell el-Amarně, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 59 286), Káhira, Egypt.

Nefertiti, „Krásná přišla“, manželka slavného faraona Amenhotepa IV. (Achnatona) (kolem 1359–1342 př. n. l.), proslula v moderní době díky portrétním zpodobením sochaře Thutmose jako nejpůvabnější ženská tvář starověku. Již egyptské chrámové texty uvádějí, že Nefertiti byla za vlády svého manžela i významnou osobností v životě země; patrně totéž v básnické metafoře vyjádřil Achnaton v závěrečných verších svého Chvalozpěvu na Slunce.

Anonym, „Achnaton jako oboupohlavní bytost“, kolem roku 1350 př. n. l., 18. dynastie, pískovec, detail kolosální sochy, celková výška 400 cm, naleziště: Atonův chrám, Karnak, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 55 938), Káhira, Egypt.

V souladu se svým učením, v němž sám sebe považoval současně za otce i matku všech lidí, se Achnaton nechával v prvních letech své vlády zobrazovat nahý, jakoby oboupohlavní bytost, s mužskou tváří a s širokými ženskými hýžděmi a plnými stehny a prsy, avšak bez mužských genitálií.

Anonym, „Vládce Achnaton má na klíně svou dceru“, kolem roku 1350 př. n. l., 18. dynastie, nedokončené vápencové sousoší, výška 39,5 cm, naleziště: Tell el-Amarna, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 44 866), Káhira, Egypt.

Anonym, „Tři mladé hudebnice – harfenice, loutnistka a flétnistka – účinkující na slavnosti v domě zámožného Egypťana“, kolem roku 1360 př. n. l., 18. dynastie, nástěnná malba, výška postav 40 cm, naleziště: Nachtova hrobka, Kurna, Egypt.

Při podobných slavnostech se přednášely oblíbené milostné písně.

Anonym, „Scény z nevěstince I“, kolem roku 1150 př. n. l., 20. dynastie, překres malby na papyru, výška 21 cm, uloženo: Egyptské muzeum (č. 55 001), Turín, Itálie.

Proslulý satiricko-erotický papyrus z Egyptského muzea v Turínu, jehož celková délka činí 259 cm (z toho délka erotické části dosahuje 174 cm) a maximální výška 22 cm, je silně poškozen. Zobrazené erotické scény se odehrávají ve veřejném domě v oblasti starověkého Vesetu, přičemž aktéry jsou prostitutky nevěstince a jejich mužští klienti. Doprovodné hieratické nápisy v novoegyptštině nejsou souvislé a jejich překlad působí značné obtíže. Na tomto výseku je znázornění soulože zezadu (vlevo) a dívky sklánějící se nad mužem (vpravo) v poloze, jakou v egyptské mytologii tradičně zaujímal ležící bůh země Geb a nad ním bohyně nebe Nut.

Anonym, „Scény z nevěstince II“, kolem roku 1150 př. n. l., 20. dynastie, překres malby na papyru, výška 21 cm, uloženo: Egyptské muzeum (č. 55 001), Turín, Itálie.

Dívka na lůžku vpravo projevuje zájem o muže ležícího na zemi, zatímco mladá žena vlevo se svými dvěma pomocnicemi odnáší vyčerpaného muže. Částečně dochovaný přípisek nad dívkou na lůžku uvádí: „Mé lůžko je opuštěné a já …“, zatímco nad mužem na zemi čteme: „Můj velký falus je nemocný …“

Anonym, „Scény z nevěstince III“, kolem roku 1150 př. n. l., 20. dynastie, překres malby na papyru, výška 21 cm, uloženo: Egyptské muzeum (č. 55 001), Turín, Itálie.

Dívka vlevo, která sedí s roztaženýma nohama na špičatém dnu obráceného hliněného džbánu, si maluje ústa před okrouhlým zrcadlem, jež drží v levé ruce. Muž vpravo je zachycen při souloži zezadu s dívkou, která v předklonu stojí na dvoukolovém vozíku (taženém dvěma dalšími dívkami – není na překresu). Dívka uprostřed, sedící na stoličce, se věnuje nezkušenému klientovi a slova zaznamenaná nad ní pravděpodobně znějí: „Dovedu práci zpříjemnit. Neboj se. Copak ti můžu něco udělat? … ty, který tlučeš a odvracíš se, pohleď a pojď za mnou! Těším se tebou, tvůj falus je u mne. Pohleď, nepřinesl jsi mi … krásně, ty můj násilníku!“

Anonym, „Milování a tergo“, přibližně 1306–1080 př. n. l., Ramessovská doba, skalní rytina, 20x20 cm, naleziště: starověké lomy ve Wádí Hammámátu ve Východní poušti, Egypt.

Skalní rytina, která nemá obdoby ve starém Egyptě, představuje muže souložícího zezadu se ženou, jež má hlavu paviána.

Anonym, „Erotické sošky sedících mužů s nadměrnými faly“, období 715–332 př. n. l., 25.–31. dynastie; vlevo: zelená fajáns, výška 2,5 cm, délka 4,2 cm; vpravo: keramika bíle malovaná, výška 8 cm, šířka 4,8 cm; naleziště: neznámé, uloženo: Soukromá sbírka, Praha, Česká republika.

Teprve v Pozdní a zvláště Řecké a Římské době se objevují v hojnější míře artefakty s erotickou a sexuální tematikou; jsou to zejména kamenné, fajánsové a hliněné plastiky (a terakotové lampy) zobrazující muže s obrovským falem a soulož. (Fajáns byla ve starém Egyptě oblíbeným materiálem, jehož základem byl bílý křemitý písek, který pokrývala lesklá modrá nebo zelená glazura; z fajánse se zhotovovaly sošky, amulety, korálky, vešebty, dlaždice i nádoby a poháry; v literárních textech se zmiňuje fajáns v přirovnáních.)

Anonym, „Ptactvo v papyrusové houštině“, kolem roku 2460 př. n. l., 5. dynastie, úlomek malovaného vápencového reliéfu, výška 102 cm, naleziště: Veserkafův zádušní chrám, Sakkára, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 56 001), Káhira, Egypt.

Papyrusová houština bývala zmiňována v pozdějších milostných písních jako vyhledávané útočiště zamilované dvojice.

Anonym, „Vůně lásky“, kolem roku 2300 př. n. l., 6. dynastie, vápencový reliéf (detail), postava muže (vlevo) je v životní velikosti, naleziště: Mererukova mastaba, Sakkára, Egypt.

Princezna a kněžka bohyně lásky Hathory Vatetchethor, zvaná Sešsešet, čichá vůni lotosového květu po boku svého manžela – vezíra Mereruky.

Anonym, „Pohřební průvod s tanci“, přibližně 1300 až 1200 př. n. l., 19. dynastie, vápenec, 51x105 cm, naleziště: Sakkára, Egypt, uloženo: Egyptské muzeum (JE 4872), Káhira, Egypt.

Jemný reliéf představuje část pohřebního průvodu, jehož součástí byly i tance a hra na bubínky. Je proveden v expresivním poamarnském uměleckém slohu a kdysi zdobil stěnu některé soukromé hrobky z Ramessovské doby.

Anonym, „Služebník se psem“, kolem roku 2330 př. n. l., 6. dynastie, vápencový reliéf, výška 22,5 cm, naleziště: hrobka Intiho, soudce a představeného zádušních kněží Tetiho pyramidy, jižní Abúsír, Egypt.

Součástí výzdoby jižní stěny kaple Intiho mastaby je také znázornění jeho oblíbeného loveckého psa Idžema, kterého drží na vodítku plešatý a bradatý služebník trpasličího vzrůstu. Egypťané měli psy (a také kočky a opice) ve velké oblibě a považovali je za členy rodiny. Jejich jména byla velice příznačná, například „Krásnohlávek“, „Krasavec“, „Rychlík“ nebo „Silák“. V případě psa Idžema se pravděpodobně jedná o „Červenáčka“, čemuž odpovídají i dochované zbytky červeného malování na jeho těle. Jde ostatně o první případ výskytu tohoto zvířecího jména.

Anonym, „Hudební scéna“, kolem roku 2330 př. n. l., 6. dynastie, vápencový reliéf, výška 32 cm, naleziště: hrobka Intiho, soudce a představeného zádušních kněží Tetiho pyramidy, jižní Abúsír, Egypt.

Severní stěnu kaple Intiho hrobky, objevené českou expedicí v roce 2000, zdobí unikátní hudební scéna představující dva sedící harfeníky a dva zpěváky. Doprovodný hieroglyfický nápis, psaný v nejstarší egyptštině a uspořádaný do dvou řádků zprava doleva, uvádí popěvek a začátek písně, kterou zobrazení zpěváci (zřejmě současně) přednášeli a která v překladu zní: „Miluji tě, jsa podmaněn tvou krásou …“. Jde o nejstarší dochovanou milostnou píseň, vyjadřující obdiv k ženské kráse. Zajímavá je i poslední hieroglyfická značka nápisu, jež zpodobňuje klečící ženu s malým chlapcem na klíně.

Anonym, „Idol plodnosti“, 7. století n. l. (nebo později), kost, výška 7,5 cm, naleziště: neznámé, uloženo: Soukromá sbírka, Praha, Česká republika.

Ve starší egyptologické literatuře byly malé kostěné figurky žen tohoto typu považovány za dětské hračky – panenky. Nyní se však ukazuje, že se jedná spíše o idoly ženské plodnosti, které vyjadřovaly přání ženy otěhotnět a mít děti. Stylizovaná postava vyřezaná ze zvířecí kosti patřičně také zdůrazňuje dolní část ženského těla. Jelikož jde o pokračování dávného egyptského zvyku (již ve Střední říši) zhotovování ženských plastik ze dřeva a fajánse jako mocných idolů plodnosti zaručujících početí, máme zde zároveň jeden z dokladů, jak tradice faraonského Egypta přetrvávají i v mnohem pozdějším křesťanském a islámském období.