Arabský svět

Anonym, „Arabské krásky I“, první polovina 8. století, nástěnná freska, naleziště: zámeček Kusajr Amra (západní stěna a polovina klenby výklenku hlavní prostory), letní rezidence umajjovského chalífy al-Valída II., Jordánsko.

Freskové malby v tomto zámku patří k nejstarším dokladům arabského výtvarného umění vůbec; kromě obvyklých ornamentálních vzorů je tvoří i figurální scény a výjevy, z nichž některé mají erotický obsah. Jsou důkazem, že v rané době islámu nebyl zákaz zobrazování živých tvorů příliš respektován a dodržován. Ženské postavy na uvedených malbách, polonahé tanečnice, představují arabský ideál ženské krásy, jehož význačnými rysy jsou široké boky a vyvinutá ňadra.

Anonym, „Arabské krásky II“, první polovina 8. století, nástěnná freska, naleziště: zámeček Kusajr Amra (východní stěna a polovina klenby výklenku hlavní prostory), letní rezidence umajjovského chalífy al-Valída II., Jordánsko.

Anonym, „Scény z dvorského života“, první polovina 8. století, nástěnná freska, naleziště: zámeček Kusajr Amra (západní stěna hlavní prostory), letní rezidence umajjovského chalífy al-Valída II., Jordánsko.

Anonym, „Odpočívající krásky“, první polovina 8. století, nástěnná freska, naleziště: zámeček Kusajr Amra (východní čelní stěna první vedlejší prostory), letní rezidence umajjovského chalífy al-Valída II., Jordánsko.

Anonym, „Žena s dítětem a žena s košíkem“, první polovina 8. století, nástěnná freska, naleziště: zámeček Kusajr Amra (jižní stěna druhé vedlejší prostory), letní rezidence umajjovského chalífy al-Valída II., Jordánsko.

Anonym, „Dvorská scéna“, polovina 13. století, polychromní malba na papíře, obrazec rukopisné strany 32x25,5 cm, z knihy: Pseudo-Galén, Kitáb ad-dirjáq (Kniha o protijedech), asi polovina 13. století, pravděpodobná provenience: Mosul, severní Irák, uloženo: Nationalbibliothek, Vídeň, Rakousko (A. F. 10, folio I recto).

Scéna z každodenního života na panovnickém dvoře dokládá, že zvláště aristokratické vrstvy islámské společnosti vedly vytříbený životní styl, v němž byla erotika pokládána za jeden ze zdrojů životního štěstí. Vládce, obklopený dvořany, popíjí svůj nápoj. Jeho služebník, který sedí před ním, mu opéká maso. Za palácem se čtyři dělníci věnují své obvyklé práci. Vlevo dole jako by muž něco šeptal svému sousedovi. Nahoře je lovecká scéna, dole jsou muži a ženy na velbloudech.

Anonym, „Milenci“, nástěnná malba v domě obchodníka v Džulfě, Isfahán, Írán.

Scéna zachycuje milence ve chvíli, kdy odkládají šat. Vytříbený životní styl islámské aristokracie, v němž hrála erotika důležitou roli, horlivě přejímali i příslušníci městského patriciátu i bohatí obchodníci.

Anonym, „Perská kráska“, 16. století, polychromní malba na papíře, z perského alba miniatur.

Anonym, „Mladík s falickým symbolem“, 16. století, stránka z perského rukopisu.

Anonym, „Mladík v evropském oděvu svléká ležící perskou krásku“, 17. století, polychromní malba na papíře, z perského alba miniatur.

Anonym, „Láskyplné objetí“, 16. století, polychromní malba na papíře, z perského alba miniatur.

Anonym, „Milostný akt“, 17. století, polychromní malba na papíře, z perského alba miniatur.

Anonym, „Mladí milenci“, 16. století, polychromní malba na papíře, perská miniatura.

Anonym, „Milenecké dvojice“, 1665, polychromní malba na papíře, ilustrace z perského rukopisu s básněmi.

Anonym, „Scéna z islámského harému“, polychromní malba na papíře, ilustrace z perského rukopisu, uloženo: British Library, Londýn, Velká Británie.

Princ sedí v harému pod baldachýnem a jedna z konkubín mu podává víno. Harémy byly na Předním východě součástí sídla panovníka a mocných velmožů od starověkých dob. Zůstaly zachovány i po nástupu islámu a jejich rozmach kulminoval v turecké osmanské říši, kdy počet konkubín dosahoval i několika set. Osmanští sultáni se s konkubínami ženili jen zřídkakdy. Když si Süleyman I. Kanuni (Zákonodárce) (1520–1566) vzal za ženu konkubínu Roxelanu, byla to první panovnická svatba za dobu delší než století. Někteří sultáni užívali konkubíny pouze k uchování panovnické linie a v milostném životě preferovali mladíky. Například psychicky nevyrovnaný Ibrahim (1640–1648) měl sklon k orgiím nejrůznějšího druhu, které vyvrcholily v hrůzný čin, když nechal všech 280 konkubín zavázat do pytlů a svrhnout do Bosporu.

Anonym, „Erotická scéna“, 17. století, polychromní malba na papíře, ilustrace z perského erotického rukopisu, Kašmír.

Anonym, „Šamúl přináší Bajádovi dopis od Rijád“, 13. století, polychromní malba na papíře, obrazec rukopisné strany 19x20,5 cm, provenience: Maghrib (Španělsko nebo Maroko), uloženo: Apoštolská knihovna, Vatikán (Ms. Ar. 368, folio 17 recto).

Miniatura zobrazuje Šamúl, služebnou a důvěrnici Rijád, jak úzkostí svíranému Bajádovi přináší dopis od své paní. Schůzka se koná za městem, vedle vodního toku. Poblíž je palác a zídkou obehnaná zahrada.

Milostné Vyprávění o Bajádovi a Rijád bylo po islámském světě velmi rozšířeno. Děj je situován do severní Mezopotámie. Bajád, damašský kupec, cestuje se svým otcem do cizích zemí. Jednoho dne je představen jakési vznešené dámě, mezi jejími společnicemi spatří mladou dívku Rijád a zamiluje se do ní. Jejich milostnému vztahu se však do cesty staví mnoho překážek a nepřízeň osudu. Bajád a Rijád prožívají trýzeň nešťastné lásky a marné touhy, trápí se a chřadnou.

Anonym, „Bajád leží v mdlobách u říčky“, 13. století, polychromní malba na papíře, obrazec rukopisné strany 19,8x21 cm, provenience: Maghrib (Španělsko nebo Maroko), uloženo: Apoštolská knihovna, Vatikán (Ms. Ar. 368, folio 19 recto).

Přítel přichází utěšit nešťastného milence. Zahlédne ho ve chvíli, kdy se Bajád, zmučený bolestí lásky, zhroutí u břehu říčky. Kromě paláce a zahrady ukazuje miniatura také ná’úru, obrovské kolo sloužící k zavlažování a dodnes používané v syrském městě Hamá na řece Orontu.

Anonym, „Bajád zpívá a doprovází se na loutnu“, 13. století, polychromní malba na papíře, obrazec rukopisné strany 17,5x19,2 cm, provenience: Maghrib (Španělsko nebo Maroko, uloženo: Apoštolská knihovna, Vatikán (Ms. Ar. 368, folio 10 recto).

Bajád zpívá v zahradě o své lásce a hraje na loutnu. Před ním je vznešená dáma se svými společnicemi. Tři dívky s pohárem v ruce naslouchají soustředěně jeho zpěvu. Ostatní hledí na svou paní a sledují její výraz.

Anonym, Svatba Júsufa a Zulajchy, 1556, polychromní malba na papíře, ilustrace z rukopisu Haft Aurang (Sedm trůnů), poémy od perského básníka Núruddína Džámího (1414–1492), Mašhad 1556, uloženo: Freer Gallery of Art, Washington, D. C., USA.

Svatební scéna ilustruje perský romantický epos Júsuf a Zulajchá, připisovaný (patrně nesprávně) perskému básníku Abulkásimu Firdausímu (ca 934–ca 1025).

Anonym, „Chusrau pozoruje Šírín“, 17. století, polychromní malba na papíře, perský rukopis ze 17. století.

Malba ilustruje v islámském světě velmi oblíbený romantický epos perského básníka Iljáse ibn Júsufa Nizámího (1141–1209) Chusrau a Šírín. Pojednává o životních osudech a milostných dobrodružstvích přelétavého sasánovského prince a později vladaře Chusraua Parvíze (590–628) a věrné arménské princezny, později královny Šírín; příběh končí krvavou tragédií: panovníka zavraždí jeho syn, jenž byl zamilován do nevlastní matky Šírín, a ona, věrná manželka, ukončí život vlastní rukou u lože mrtvého.

Anonym, „Chusrau a Šírín spolu laškují po svatbě“, počátek 16. století, polychromní malba na papíře, perský rukopis z počátku 16. století.

Malba ilustruje romantický epos Chusrau a Šírín od perského básníka Iljáse ibn Júsufa Nizámího (1141–1209).

Anonym, „Chusrau a Šírín se milují na loži“, 1665, polychromní malba na papíře, perský rukopis z roku 1665.

Malba ilustruje romantický epos Chusrau a Šírín od perského básníka Iljáse ibn Júsufa Nizámího (1141–1209).