| |
Pauliho princip
Pauliho princip nezná výjimku. Jde o jeden z nejobecnějších zákonů Vesmíru. Jeho (původní, klasická) formulace pro vodíkový atom (výrok o kvantových číslech) je pro molekuly nepoužitelná a pro atomy s více elektrony jen přibližná.
|
|
| |
|
| Pauliho princip vede k tomu, že v chemii obsazujeme*) elektrony do orbitalů maximálně po dvou. Přesněji řečeno: orbital může být obsazen nejvíce dvěma elektrony a je-li obsazen dvěma, pak musí tyto elektrony mít opačnou orientaci spinu. |
|
| |
|
| Obecná formulace Pauliho principu zní: vlastní funkce elektronů musí být antisymetrická vůči záměně libovolných dvou z nich. Antisymetrie tu znamená, že při záměně souřadnic dvou elektronů musí vlastní funkce změnit znaménko. Pauliho princip není ve Schrödingerově rovnici obsažen, v řešení se respektuje ad hoc, předpokladem o antisymetričnosti vlastní funkce. |
|
| |
|
_________________________
*)
Tvrzení "orbital je obsazen elektronem" nebo "v orbitalu je elektron" musíme chápat tak, že elektron je ve stavu popsaném orbitalem. Orbital není pytlík či škatulka na elektrony, je to funkce popisující stav. To je pravda i přesto, že ke znázornění orbitalů se požívají uzavřené křivky (2D; izolinie) nebo uzavřené plochy (3D; izoplochy). V analogii je dobré si uvědomit dvě věci: (1) vrstevnice na placaté mapě nám pomáhá zjistit, jaký je 3D-tvar hory, avšak (2) hora je skutečný objekt, zatímco orbital je prostředkem popisu stavu elektronu. |
|
|
|
