Krasobruslení
Bernaciková, Kapounková, Sýkorová, Novotný
Charakteristika sportu
Krasobruslení je individuální druh bruslařského zimního sportu, ve
kterém je kladen důraz na umělecké ztvárnění piruet, skoků a kroků.
Krasobruslení je charakterizováno prováděním ladných pohybů na ledě za
doprovodu hudby. Ke skokům patří Salchov, Toeloop, Rittberger, Flip,
Lutz a Axel, které se skáčou s jednou, dvěma, třemi a čtyřma obrátkami.
Mimo nosné prvky sem patří také různé spojovací prvky jako váha,
arabesky aj. K prvkům typickým pro sportovní dvojice patří odhazované a
twistované skoky, zvedané figury a spirála smrti. Hodnotí se estetický
dojem, plynulost provedení, přesnost umístění na ploše kluziště.
Intenzita zatížení krasobruslaře během výkonu kolísá.
Olympijský sport: od roku 1908 (1924 poprvé zvlášť na zimních OH, tance na ledě od roku 1976)
První MS: 1896 (ženy 1906)
Olympijský sport: od roku 1908 (1924 poprvé zvlášť na zimních OH, tance na ledě od roku 1976)
První MS: 1896 (ženy 1906)
Soutěžní disciplíny
Jednotlivci: ženy, muži
Sportovní dvojice
Tanec na ledě
Synchronizované bruslení
Základní pravidla
Program jednotlivců a sportovních dvojic obsahuje:
- Krátký program (předepsané prvky)
- Volná jízda
Systém hodnocení:
- body za techniku (hodnocení krasobruslařských prvků)
- body za komponenty programu (bruslařské dovednosti, spojovací prvky, předvedení, choreografie, interpretace)
Led: 56-60m (OH 60m) x 26-30m (OH 30m)
Obr. Faktory sportovního výkonu - krasobruslení
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: do 2min 50s (krátký program), 4min ženy, muži 4min 30s (volná jízda) (ISU 2004)
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu v ostatních disciplínách (upraveno dle Sharkey 1986).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Melichna 1993*, Byrne-Eston 2007***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: anaerobní, aerobní (po 7-8 letech tréninku)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, kinestetický, vestibulární
Morfologické změny:
svaly: vaskularizace svalů
Rozvoj pohybových schopností:
koordinace (orientační , diferenciační, rovnováhová, rytmická, synaptická), síla (explozivní – dolní končetiny), rychlost (akční), vytrvalost (aerobní, anaerobní), flexibilita kloubů
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Melichna 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Byrne-Eston 2007***, Byrne-Eston 2007****, Ústav sportovní medicíny 2010*****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Melichna 1993).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Melichna 1993*, Byrne-Eston 2007**, Ústav sportovní medicíny 2010***).
Značné rozdíly jsou v jednotlivých disciplínách, především se liší sportovní dvojice a sóla (ženy).
Obr. Somatograf – krasobruslaři (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink je zaměřen na speciální a všeobecnou přípravu. Speciální
trénink na ledě je zaměřen na nácvik soutěžních programů, techniky
krasobruslařských prvků jako jsou skoky, piruety, krokové pasáže. Dále
je zaměřen na choreografii a nácvik uměleckého vyjádření
prostřednictvím pohybu po ledě. Všeobecný trénink je zaměřen na rozvoj
pohybových schopností (flexibilita, koordinace, výbušná síla, rychlost,
vytrvalost), balet a průpravná gymnastická cvičení.
K dosažení špičkových výkonů je nutná doba 8 -10 let tréninku.
Vysoké objemy tréninkového zatížení (3-5 hod denně na ledě + suchá příprava). (Hrázská, 2006)
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň (upraveno dle Hrázská, 2006)
Všeobecné přípravné období: květen - červenec
Specifické přípravné období: srpen – září
Předzávodní období: říjen
Závodní období: listopad-březen
Přechodné období: duben
K dosažení špičkových výkonů je nutná doba 8 -10 let tréninku.
Vysoké objemy tréninkového zatížení (3-5 hod denně na ledě + suchá příprava). (Hrázská, 2006)
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň (upraveno dle Hrázská, 2006)
Všeobecné přípravné období: květen - červenec
Specifické přípravné období: srpen – září
Předzávodní období: říjen
Závodní období: listopad-březen
Přechodné období: duben
Zdravotní rizika
Navzdory velkým tréninkovým dávkám a intenzitě jednotlivých programů nejsou zranění v krasobruslení tak častá jako u jiných sportů (nízká úrazovost cca 0,25%).
Závodníci seniorských kategorií podléhají zraněním více než závodníci juniorských kategorií. Více náchylní jsou také krasobruslaři soutěžící ve sportovních dvojicích než tanečníci či sólisté. Většina zranění, které se stanou během závodů, mají charakter chronický (asi 64%) a z větší části jde o únavový typ zranění (Fortin, Roberts, 2007). Úrazy jsou větším nebezpečím v párových disciplínách kvůli pádům ze zvedaných figur, odhazovaných skoků (Dubravcic-Simunjaková a kol. 2007).
Více než 50% zranění mezi mladými sólisty jsou součástí syndromu přetížení. (Dubravcic-Simunjaková, Pecina, Kuipers, Moran a Haspl, 2007).
Další zranění v oblasti dolních končetin jsou způsobena krasobruslařskými botami. Tyto problémy má většina závodících krasobruslařů a hlavní příčinou je tuhost a tvar bot. Jako nejčastější zranění se vyskytuje bursitida (zánět tíhového váčku) hlezenních kloubů, zánět Achillovy šlachy, deformace kosti patní, výrůstky, mozoly, kladívkové prsty atd.
Typickou krasobruslařskou svalovou dysbalancí je oslabení svalů pro pohyby a stabilizaci hlezenních kloubů (tzv. syndrom vratkosti hlezenních kloubů), který se vyskytuje většinou u krasobruslařů trénujících na ledě 4 - 5 hodin denně a projeví se při suché přípravě (běh, skok popřípadě i chůze po nerovném povrchu) nebo při tréninku či závodech na ledě.
S bederní hyperlordózou, prohloubenou skoliózou, poruchami růstu a opožděnou menarche se setkáváme u krasobruslařek.
Nejčastější poranění:
- akutní: tržné rány na bradě, drobné řezné rány prstů ruky, distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natržení stehenního svalstva
- chronické: záněty Achillovy šlachy, únavové zlomeniny, „skokanské koleno“, bursitida hlezenních kloubů
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: acyklické
Volná jízda v krasobruslení se skládá z řady prvků, mezi ty nejnosnější řadíme skoky. Pro skoky jsou nezbytné odrazové schopnosti, ty jsou podmíněny svaly dolních končetin. Při odraze se kontrahují extenzory kyčelního kloubu (m. glutaeus maximus, hamstringy), extenzory kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a plantární flexory hlezenního kloubu (m. triceps surae). Při zvedacích prvcích v párovém bruslení krasobruslař výrazněji zapojuje svaly horních končetin (m. deltoideus a m. triceps surae) a svaly trupu (m. erector spinae a břišní svaly).
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v krasobruslení - zepředu
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v krasobruslení - zezadu
Použitá literatura:
BYRNE, Chris – ESTON, Roger. Figure skating. In Sport and
Exercise Physiology Testing, guidelines, volume one. Ed. Winter a kol.
2007, s. 310-318. ISN: 978-0-415-36141-5.
DUBRAVICIC-SIMUNJAK, S., PECINA, M., KUIPERS, H., MORAN, J., HASPL, M. The incidence of injuries in elite junior figure skaters. Am J Sports Med, 31(4), 511-517. Retrieved 15.4. 2007 from A service of the National Library of Medicine and the National Institutes of Health on the World Wide Web: http://www.pubmed.gov.
FORTIN, J. D., ROBERTS, D. Competitive figure skating injuries. Pain Physician, 6(3), 313-318. Retrieved 15.4. 2007 from A service of the National Library of Medicine and the National Institutes of Health on the World Wide Web: http://www.pubmed.gov.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HRÁZSKÁ, Gabriela. Krasobruslení. Praha: Grada, 2006. 15 s. ISBN: 80-247-0984-8.
MELICHNA, J. Bruslení: Krasobruslení. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 43-51. ISBN: 80-7066-816-6.
International Skating Union (ISU) (2004b). Special Regulations. Ice Dancing. Accessed 29/09/205. http://www.isu.org/vsite/vfile/page/fileurl/0,11040,4844-161655-178870-81791-0-file,00.pdf.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
DUBRAVICIC-SIMUNJAK, S., PECINA, M., KUIPERS, H., MORAN, J., HASPL, M. The incidence of injuries in elite junior figure skaters. Am J Sports Med, 31(4), 511-517. Retrieved 15.4. 2007 from A service of the National Library of Medicine and the National Institutes of Health on the World Wide Web: http://www.pubmed.gov.
FORTIN, J. D., ROBERTS, D. Competitive figure skating injuries. Pain Physician, 6(3), 313-318. Retrieved 15.4. 2007 from A service of the National Library of Medicine and the National Institutes of Health on the World Wide Web: http://www.pubmed.gov.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HRÁZSKÁ, Gabriela. Krasobruslení. Praha: Grada, 2006. 15 s. ISBN: 80-247-0984-8.
MELICHNA, J. Bruslení: Krasobruslení. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 43-51. ISBN: 80-7066-816-6.
International Skating Union (ISU) (2004b). Special Regulations. Ice Dancing. Accessed 29/09/205. http://www.isu.org/vsite/vfile/page/fileurl/0,11040,4844-161655-178870-81791-0-file,00.pdf.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.