Běžecké lyžování
Bernaciková, Kapounková, Ondráček, Novotný
Charakteristika sportu
Běh na lyžích je individuální závodní lyžařská disciplína, ve které je
cílem zdolat trať na lyžích v co nejkratším čase. Podle prováděné
techniky se v běžeckém lyžování diferencují dva hlavní způsoby, ve
kterých se soutěží: klasická technika a volná technika (bruslení). Při
klasickém způsobu se běží v připravené stopě s využitím paralelního
postavení lyží. Při bruslení jsou lyže v odvratu. Běhu na lyžích se
využívá i v dalších zimních sportech: severská kombinace, biatlon a v
lyžařském orientačním běhu. Během výkonu se uplatňují především
vytrvalostní schopnosti jedince. Zátěž je během běžeckého výkonu
kontinuálního charakteru se změnou intenzity podle toho v jaké části
trati se závodník nachází.
Olympijský sport: od roku 1924 (ženy od roku1952)
První MS: 1925 (ženy od roku 1954)
Soutěžní disciplíny
- Muži: sprinty, 10 km, 15 km, 30 km, 50 km
- Ženy: sprinty, 5 km, 10 km, 15 km, 30 km
- Štafety
- Biatlon (klasický + volný styl)
- Sprinty dvojic
Základní pravidla
- Závod musí obsahovat stejnou měrou stoupání, sjezdy a rovné úseky. Nejjednodušší část musí být na začátku, nejobtížnější uprostřed
- U tratí kratších než 30 km musí celkové převýšení dosáhnout 600- 900 m pro ženy a 900 – 1200 m pro muže.
- Startovní pořadí určuje los, závodníci startují v intervalu 30 s (existují ale i hromadné starty).
- Lyžař musí sledovat určenou trať a projet všemi kontrolními body.
- U závodu jednotlivců jsou před startem lyže označeny tak, aby nemohly být v průběhu závodu vyměněny.
- Závod musí obsahovat stejnou měrou stoupání, sjezdy a rovné úseky. Nejjednodušší část musí být na začátku, nejobtížnější uprostřed
- U tratí kratších než 30 km musí celkové převýšení dosáhnout 600- 900 m pro ženy a 900 – 1200 m pro muže.
- Startovní pořadí určuje los, závodníci startují v intervalu 30 s (existují ale i hromadné starty).
- Lyžař musí sledovat určenou trať a projet všemi kontrolními body.
- U závodu jednotlivců jsou před startem lyže označeny tak, aby nemohly být v průběhu závodu vyměněny.
Obr. Faktory sportovního výkonu – běžecké lyžování.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: závod trvá několik minut (sprinty) nebo několik desítek minut či hodin
Intenzita zatížení: nízká až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu.
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu na 10 km (upraveno dle Heller, 1993).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen, volné mastné kyseliny (50km)
Energetický výdej: 1100-1900% nál. BM, 1,4 kJ/min/kg
Většina disciplín představuje aerobní zátěž s velkým výdejem energie,
který je závislý na délce, profilu i charakteru trati, na rychlosti i
technice běhu. Více energie pro svalovou činnost běžkaři vydají při
bruslařském stylu.
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Heller 1993*, Hoffman – Clifford 1990**, Fořt 1983***, Ilavský 2005****).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu)
Morfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie
svaly: hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů, ↑ počet mitochondrií
Rozvoj pohybových schopností:
vytrvalost (aerobní, anaerobní), síla (vytrvalostní), koordinace (synaptická)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty vybraných fyziologických parametrů při testu do maxima (Heller, 1993*, Grasgruber-Cacek, 2008**, Jansa, 2007***, Boulay 1994, Bunc 2001****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u sprinterů (upraveno dle Grasgruber-Cacek, 2008).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Heller, 1993*, Grasgruber-Cacek, 2008**).
Běžci na lyžích dosahují průměrných výšek a mírně podprůměrných hmotností. Lehčí závodníci mají výhodu ve stoupání, těžší mají zase výhodu při sjezdech z kopce.
Obr. Somatograf běžkařů (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink probíhá na sněhu i na suchu. Aktivity, které zařazovány do
suché přípravy jsou: terénní běh, cyklistika, kolečkové lyže, in-line
bruslení, imitační cvičení, kruhový trénink. Trénink je zaměřován na
rozvoj především aerobních schopností, dále také na rozvoj silových
schopností. Silový trénink se zaměřuje především na rozvoj svalstva
horních končetin (důležité pro odpich) a trupu.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových dnů za rok: 320 (muži), 300 (ženy)
Počet hodin zatížení za rok: 820 (muži), 760 (ženy)
Přípravné období I: květen – polovina srpna
Přípravné období II: polovina srpna - září
Přípravné období III: říjen - listopad
Soutěžní období: prosinec - březen
Přechodné období: duben
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových dnů za rok: 320 (muži), 300 (ženy)
Počet hodin zatížení za rok: 820 (muži), 760 (ženy)
Přípravné období I: květen – polovina srpna
Přípravné období II: polovina srpna - září
Přípravné období III: říjen - listopad
Soutěžní období: prosinec - březen
Přechodné období: duben
Zdravotní rizika
Kromě poranění pohybového aparátu se v běžeckém lyžování můžeme setkat i s dalšími zdravotními problémy jako jsou omrzliny, podchlazení, fyzické vyčerpání a časté nachlazení.
Nejčastější příčinou úrazů je pád na zem. Chronická poškození vznikají působením chladu a přetížením. S chronickými bolestmi zad (v oblasti bederní páteře) se setkáváme u běžkařů upřednostňujícími klasický způsob běhu.
Nejčastější poranění:
- akutní: natažení a natržení svalů, luxace ramene,
distorze kolene, distorze hlezenního kloubu, distorze palce ruky,
zlomeniny
- chronické: zánět v ramenním kloubu, kolenním kloubu (především u bruslení), kyčelního kloubu, Achillově šlaše.
- chronické: zánět v ramenním kloubu, kolenním kloubu (především u bruslení), kyčelního kloubu, Achillově šlaše.
Kineziologická analýza
Lokomoce: artificiální
Pohyby segmentů: cyklické
Výkon v běžeckém lyžování zapojuje velkou řadu svalových skupin, výrazně se zapojují obě dolní i horní končetiny a svalstvo trupu. Při kineziologické analýze klasického způsobu rozlišujeme u dolních končetin fázi odrazovou a fázi švihu a skluzu. Během odrazové fáze se kontrahují extenzory kyčelního kloubu (m. glutaeus maximus a hamstringy), extenzory kolen (m. quadriceps femoris) a plantární flexory (m. triceps surae). Ve švihové a skluzové fázi se kontrahují flexory kyčle (m. iliopsoas, m. rectus femoris, m. tensor fasciae latae) a opět m. quadriceps femoris.
U horních končetin pak máme fázi odpichu a přenosu. Při odpichu se zapojují extenzory ramene (m. latissimus dorsi, m. deltoideus-pars spinae a m. teres major), extenzory lokte (m. triceps brachii a m. anconeus) a ulnární duktory (m. flexor carpi ulnaris a m. extensor carpi ulnaris). Přenos horní končetiny vpřed zajišťují flexory ramene (m. deltoideus-pars clavicularis, m. coracobrachialis a m. biceps brachii-caput bereve) a flexory lokte (m. biceps brachii, m. brachialis a m. brachioradialis). Hůlky svírají flexory prstů, těsné po odpichu se prsty rozevírají, hůlky se vypouští do poutek – extenze prstů.
Svalstvo trupu zajišťuje stabilizaci, důležitá je práce m. erector spinae a břišních svalů.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v běžeckém lyžování - bruslení.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v běžeckém lyžování - klasika.
Použitá literatura:
BOULAY, M.R: - SERRESSE, N. – ALMERAS, N. – TREMBLAY, A. 1994.
Energy expenditure measurement in male cross-country skiers: Comparison
of two field methods. Medicine and Science in Sports and Exercise 26:
248-253.
BUNC, Václav. Contribution of physiological profile and functional variables in talent identification in several sports.In Science and Skiing II, 2001, s. 566-575.
FOŘT, P. Zkušenosti s využitím radiotelemetrie tepové a dechové frekvence u biatlonistů. In Celostátní tělovýchovné dny. Praha, sborník referátů, 1983, s. 16-31. 1983
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HELLER, Jan. Lyžování: běhy. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 100-109. ISBN: 80-7066-816-6.
HOFFMAN, M.D. – CLIFFORD, P.S. Physiological responses to different cross country skiing techniques on level terrain. Med. Sci. Sports Exerc., 22, s. 841-848, 1990.
ILAVSKÝ, J. Běh na lyžích. Metodický dopis SLČR, Pahaha, 2005.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
BUNC, Václav. Contribution of physiological profile and functional variables in talent identification in several sports.In Science and Skiing II, 2001, s. 566-575.
FOŘT, P. Zkušenosti s využitím radiotelemetrie tepové a dechové frekvence u biatlonistů. In Celostátní tělovýchovné dny. Praha, sborník referátů, 1983, s. 16-31. 1983
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HELLER, Jan. Lyžování: běhy. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 100-109. ISBN: 80-7066-816-6.
HOFFMAN, M.D. – CLIFFORD, P.S. Physiological responses to different cross country skiing techniques on level terrain. Med. Sci. Sports Exerc., 22, s. 841-848, 1990.
ILAVSKÝ, J. Běh na lyžích. Metodický dopis SLČR, Pahaha, 2005.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.