Florbal
Bernaciková, Kapounková, Hrazdíra, Novotný
Charakteristika sportu
Tento relativně mladý kolektivní sport je u nás velice populární. Cílem
hry je vstřelit soupeři gól. Běh s míčkem i bez míčku se střídá s
krátkými úseky maximálního zrychlení, s osobními souboji, přihrávkami a
střelbou. Typická pro florbal je kolísává intenzita zatížení. Během
zápasu se naběhá 4 – 7 km.
Olympijský sport: NE (od roku 2008 může začít usilovat o zařazení do Programu Olympijských her)
První MS: 1996 (ženy 1997)
Základní pravidla
- Rozměry hřiště: 40x20 m
- Délka utkání: 3x20 min čistého času (při přerušení hry se čas zastaví)
- 5 hráčů na hřišti + 1 brankař bez hole (střídání: kdykoliv během utkání a bez omezení počtu střídání)
- Hrají muži i ženy
- Náčiní: florbalové hole a míček (plastový s 26 dírami, hmotnost 23g, průměr 72mm)
Obr. Faktory sportovního výkonu –florbal.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: 3x 20 min čistého času (hráč je na hřišti 40 -70s a na střídačce 40-140s)
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu.
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 800-3000 nál. BM, 3600kJ/zápas
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu.
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), vytrvalost (aerobní, anaerobní), síla (explozivní – horní končetiny), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační)
Charakteristika sportovce
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Pasanen 2006).
Trénink
Během přípravného období se rozvíjí vytrvalost, síla, rychlost. Později
se jedná především o intervalový trénink, který je bližší charakteru
zátěže při zápasech. Důraz je kladen také na nácvik techniky
speciálních dovedností (střelba, přihrávka, vedení míče) a taktiku hry.
Příklad celoročního tréninkového cyklu (nejlepší ligové týmy ČR)
Počet tréninkových jednotek za rok: 192
Počet hodin zatížení za rok: 336
Všeobecné přípravné období: polovina května – polovina července
Specifické přípravné období: polovina července – polovina září
Soutěžní období: polovina září – polovina dubna
Přechodné období: polovina dubna – polovina května
Příklad celoročního tréninkového cyklu (nejlepší ligové týmy ČR)
Počet tréninkových jednotek za rok: 192
Počet hodin zatížení za rok: 336
Všeobecné přípravné období: polovina května – polovina července
Specifické přípravné období: polovina července – polovina září
Soutěžní období: polovina září – polovina dubna
Přechodné období: polovina dubna – polovina května
Zdravotní rizika
Zranění při florbale vznikají buď kontaktem s jiným hráčem nebo špatným došlápnutím či pádem na zem, nárazem do mantinelu či branky. Mezi hlavní a často se vyskytující se zdravotní problémy ve florbale, jsou zranění převážně dolních končetin. Brankaři mívají odřeniny a modřiny na dlaních a prstech způsobené sekáním od hokejek.
Bolesti zad a svalové dysbalance vznikají následkem asymetrického zatížení svalů trupu při držení hokejky hráčem na jedné straně (lateralita) a v mírném předklonu.
Nejčastější poranění:
- akutní: podvrtnutí hlezenního, podvrtnutí kolene (poranění menisků, natažení (přetržení) kolenních vazů), zlomené a naražené prsty, natažené a natržené svaly a vazy, tupá poranění břicha, otřes mozku, poranění oka
- chronické: bolesti bederní části páteře, zánět ramenního kloubu, zápěstí
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické i acyklické
K základním lokomočním činnostem ve florbalu řadíme běh a k herním činnostem potom střelbu a obranu. Střelba vyžaduje pohyblivost v ramenním kloubu a značnou sílu svalstva pletence ramenního a celé paže. Jedná se o pohyb, při kterém se hráč snaží umístit florbalový míč do soupeřovy branky. Jedna z nejčastěji používaných je střelba švihem.
Tuto střelu můžeme rozdělit do tří základních fází: příprava, samotná střela a protažení. Při střelbě se horní končetina držící hokejku dole dostává do flexe v ramenním kloubu (m. deltoideus pars clavicularis, m. coracobrachialis, m. biceps brachii caput breve) a druhá (držící hokejku nahoře) do mírné abdukce (m. deltoideus pars akromion, m. stratus anterior, m. supraspiantus). Předloktí spodní končetiny se dostává do mírné palmární flexe (m. flexor carpi radalis et ulnaris, m. palmaris longus) a razanci střely udává síla m. triceps brachii. V této fázi je také důležité zapojení trupu, dochází k rotaci ve směru střelby, které nám umožňují břišní svaly (m. obliques internus abdominis a m. obliques externus abdominis). V poslední fázi – protažení dochází k postupnému brzdění pohybu, jednotlivé segmenty těla pokračují v pohybech fáze střely. Držení florbalové hokejky zajišťují flexory prstů.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly ve florbale.
Použitá literatura:
SKRUŽNÝ, Zděnek a kol. Florbal. Praha: Grada 2005.116 s. ISBN: 80-247-0383-1.