Atletika

běhy
skoky
hody a vrhy

Cyklistika

silniční
dráhová
MTB

Esteticko-koordinační sporty

moderní gymnastika
sportovní gymnastika
krasobruslení
sportovní aerobik

Plavání


Raketové sporty

badminton
squash
stolní tenis
tenis

Rychlobruslení

rychlobruslení
in-line bruslení

Sportovní hry

basketbal
florbal
fotbal
házená
lední hokej
volejbal

Triatlon


Úpolové sporty

box
judo
karate

Vodní sporty

kanoistika - slalom
rychlostní kanoistika
veslování
windsurfing

Zimní sporty

běžecké lyžování
alpské lyžování
snowboarding
skoky na lyžích

Alpské lyžování



Bernaciková, Kapounková, Novotný


Charakteristika sportu


Alpské lyžování (sjezdové) je individuální lyžařská disciplína, ve které je cílem zdolat postavenou trať z kopce dolů na lyžích v co nejkratším čase. Nejnovější technikou sjíždění využívanou jak v závodním tak rekreačním lyžování je carving. Jedná se o výkony převážně rychlostně-silového charakteru, vykonávány v kontinuálním zatížení.
Lyžař během výkonu v horských podmínkách musí snášet značné hypoxické změny. Poměrně vysoký je podíl izometrických kontrakcí, což vede k rychlé místní únavě přetížených svalů (především svalů stehen). Lyžaři při sjezdech dosahují rychlosti až 130 km/hod.

Olympijský sport: od roku 1936
První MS: 1931



Soutěžní disciplíny


-    slalom
-    obří slalom
-    superobří slalom (super G)
-    sjezd
-    alpská kombinace (sjezd + slalom)

Základní pravidla

-    slalom a obří slalom se jezdí na 2 kola, závodník si trať před závodem může prohlédnout
-    superobří slalom a sjezd se jezdí na jedno kolo, závodník si trať může před závodem projet
-    výškový rozdíl na trati sjezdu bývá 500 – 1000 m pro muže a 500-700 m pro ženy

Faktory sportovního výkonu – alpské lyžování.
Obr. Faktory sportovního výkonu – alpské lyžování.


Metabolická charakteristika výkonu


Typ zátěže: kontinuální

Trvání výkonu: od 45 s (1 kolo slalomu) do 2 min (sjezd)

Intenzita zatížení: submaximální až maximální

Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace

Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu - sjezd (upraveno dle Vránová, 1993).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu - sjezd (upraveno dle Vránová, 1993).

Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu - slalom (upraveno dle Vránová, 1993).
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu - slalom (upraveno dle Vránová, 1993).

Zdroje energie:  ATP a CP, glykogen

Energetický výdej: Energetický výdej během závodu se pohybuje okolo 100 – 200 kJ/min (Vránová, 1993). Hodnoty nál. BM jsou mezi 2000-4000%.


Funkční charakteristika výkonu


Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Tesch 1995***).
Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Tesch 1995***).



Specifické adaptace organismu na zátěž


Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen

Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑  anaerobní, ↑ aerobní
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, vestibulární a sluchový

Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken dolních končetin (m. quadriceps femoris, m. glutaeus maximus).

Rozvoj pohybových schopností:
síla (explozivní, vytrvalostní), rychlost (reakční, akční), koordinace (rovnováhová, orientační, diferenciační, rytmická, synaptická, adaptační), flexibilita končetin


Charakteristika sportovce


Funkční charakteristika:

Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Neumayr 2003***).
Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Neumayr 2003***).

Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u sprinterů (upraveno dle Sharkey, 2006).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech u sprinterů (upraveno dle Sharkey, 2006).

Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Kutač a kol. 2010***).
Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Kutač a kol. 2010***).

Lyžaři dosahují průměrných výšek a nadprůměrné hmotnosti (u žen hmotnost průměrná). Typické pro ně jsou kratší dolní končetiny, s mohutně vypracovanými stehenními a hýžďovými svaly. Obvykle bývají lyžaři statnějších postav s robustním trupem. Slalomáři jsou štíhlejší a lehčí než sjezdaři, jejich disciplína je více technická, zatímco u sjezdařů více silová. Vyšší hmotnost pomáhá sjezdařům zvýšit rychlost při jízdě z kopce dolů.

Somatograf alpských lyžařů (modře-muži, červeně-ženy).
Obr. Somatograf alpských lyžařů (modře-muži, červeně-ženy).


Trénink


Trénink probíhá na sněhu i na suchu a je zaměřován na rozvoj síly dolních končetin (statická i dynamická síla), rozvoj rychlostních schopností, vytrvalosti a flexibility (především kyčelního kloubu). Kromě tělesné přípravy je velký důraz kladen na techniku sjíždění a ve slalomu na průjezd brankami.


Zdravotní rizika


Obvykle mechanismem vzniku úrazu bývá pád. Mezi nejčastější zranění v lyžování patří poranění kolenního kloubu.
Sněžná slepota (postižení rohovky UV zářením) ve vysokohorských oblastech, omrzliny.

Nejčastější poranění:

-   akutní: distorze kolene, torzní zlomenina bérce, ruptura šlachy palce, luxace ramene, zlomenina klíční kosti, poranění hlavy a páteře (Jorgenson), pohmožděniny (Korbelář)
-   chronické: zánět v kolenním kloubu


Kineziologická analýza


Lokomoce: artificiální
Pohyby segmentů: acyklické


Alpské lyžování zatěžuje především svaly dolních končetin, jejichž síla ovlivňuje výkon v lyžování. Ve sjezdovém postoji pracují převážně izometricky především extenzory kyčelních a kolenních kloubů. Konkrétně tedy m. glutaeus maximus, m. biceps femoris, m. semitendinosus, semimembranosus a m. quadriceps femoris. Zatíženy jsou také svaly bérce (m. tibialis anterior a m. triceps surae). Aerodynamický postoj udržují zádové svaly (m. erector spinae).

Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování - sjezd.

Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v alpském lyžování - slalom.

Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
JORGENSON, Todd. Skiing and snowboarding. In Sports Injuries & Emergencies. Rubin (Ed). McGraw-Hill, 2003. s. 362-366. ISBN: 0-07-139610-1.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
KUTAČ, Petr – VAVERKA, František. Vliv základních tělesných rozměrů na výkon v lyžařských disciplínách slalom a sjezd. In Česká kinantropologie. 2010, Vol. 14, č. 1, s. 39-47.
NEUMAYR, G. – HOERTNAGL, H. – PFISTER, R. – KOLLER, A. – EIBI, G. – RASS, E. 2003. Physical and physiological factors associated with success in professional alpine skiing. International Journal of Sports Medicine 24, s. 571-575.
SHARKEY, Brian J. – GASKILL, Steven E. Sport Physiology for Coaches. Champaign: Human Kinetisc, 2006. s. 310. ISBN: 978-0-7360-5172-9.
TESCH, P.A., (1995), Aspects on muscle properties and use in competitive Alpine skiing, Medicine & science in sports exercise, 27(3), s.310-314.
VRÁNOVÁ, Jana. Lyžování: Alpské disciplíny. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 114-127. ISBN: 80-7066-816-6.