Fotbal
Bernaciková, Kapounková, Novotný
Charakteristika sportu
Fotbal patří vůbec mezi nejpopulárnější kolektivní sport na světě.
Soupeří proti sobě dva celky, z nichž každý se snaží vstřelit soupeři
co největší počet branek a současně co nejméně obdržet. Jedná se o
fyzicky náročnou hru s pestrou škálou akcí (střelba, zpracování míče,
přihrávka). Intenzita hry je kolísavá. Hráči během utkání naběhají 8-15
km.
Olympijský sport: od roku 1900 (ženy 1996)
První MS: 1930 (ženy 1991)
videoukázka z futsalu
Základní pravidla
- rozměry hřiště: 100-110 x 64-75 cm (povrch travnatý)
- délka utkání: 2x 45 min, včetně přerušení hry
- v každém týmu 11 hráčů včetně brankaře
- střídání hráčů je možné za zápas 3x
- hrají muži i ženy
- míč z kůže se syntetickým povrchem (hmotnost 410-450g, obvod 68-70cm)
Obr. Faktory sportovního výkonu – fotbal.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: 2x 45min
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 3000-6000 kJ/zápas, 1110 nál. BM (Grasgruber, Cacek 2008)
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Zelenka 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Reilly 1990***).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑ anaerobní, ↑ aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu)
Morfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie
svaly: hypertrofie svalových vláken, vaskularizace svalů
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), prostorová orientace, sluchový a ↑ taktilní čití (cit pro míč)
Rozvoj pohybových schopností:
vytrvalost (aerobní, anaerobní), rychlost: (reakční, akční, maximální), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační), síla (explozivní – dolní končetiny)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Zelenka 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Reilly 1990*** , Heller 1995****, Jansa 2007*****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Parante 1992).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Zelenka 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Heller 1995****).
Vynikající fotbalisté mohou být jak nižšího tak vyššího vzrůstu. Hráči
nižšího vzrůstu (kratší nohy) dokážou obvykle lépe ovládat míč. Vysocí
hráči mají naopak výhodu při hlavičkových soubojích. Většina fotbalistů
má průměrný nebo mírně nadprůměrný tělesný vzrůst s málo homogenními
somatotypy (Cacek, Grasgruber 2008).
Brankaři jsou většinou vysocí, robustní s dlouhými končetinami. Středoví obránci (stopeři) jsou štíhlejší, obvykle nejnižší hráčů.
Brankaři jsou většinou vysocí, robustní s dlouhými končetinami. Středoví obránci (stopeři) jsou štíhlejší, obvykle nejnižší hráčů.
Obr. Somatograf fotbalistů.
Trénink
Rozvoj všech pohybových schopností, důraz na koordinaci, rychlost,
všeobecnou vytrvalost. Trénink je rovněž zaměřen na trénink techniky a
taktiku.
Zdravotní rizika
Úrazovost ve fotbale není příliš vysoká, ale v absolutním počtu úrazů stojí vysoko díky velkému množství sportovců hrajících fotbal. Tři čtvrtiny úrazů vznikají při zápasech. Mezi nejčastější patří poranění kloubů dolních končetin, především distorze. Setkat se můžeme ale i se zlomeninou bércových kostí (torzní zlomenina). Při střetech hráčů či pádech na zem vznikají i poranění hlavy (komoce mozku), případně tržné rány obličeje, údery na plexus sollaris (kolaps).
Nejčastější poranění:
- akutní: naražení a zhmoždění svalů a kloubů dolních končetin, distorze hlezenního kloubu s poškozením vazů (natažení či natržení vazů), distorze kolenního kloubu (natažení či natržení vazů a poškození menisků), natažení a natržení svalů (především hamstringů)
- chronické: únavové zlomeniny, mikrotraumatizace a zánět úponů stehenních adduktorů („fotbalové tříslo“)
Kineziologická analýza
Lokomoce: přirozená – bipedální
Pohyby segmentů: cyklické i acyklické
Většinu fotbalových herní dovednosti zajišťují svaly dolních končetin, které se kontrahují při bězích, skocích, kopech a zpracování míče.
Pro kineziologickou analýzu jsme vybrali typickou dovednost pro fotbal – kop. V přípravné fázi se na kopající dolní končetině kontrahují extenzory kyčelního a kolenního kloubu (m. extensor glutaeus maximus, m. biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus). V druhé fázi – samotný kop, dochází k explozivní flexi kyčelního kloubu (m. iliopsoas, m. rectus femoris) a extenzi kolenního kloubu (m. quadriceps femoris). Zároveň se kontrahuje břišní svalstvo (m. rectus abdominis, m. oblique externus abdominis, m. oblique internus abdominis). Na stojné dolní končetině se aktivují m. glutaeus maximus, hamstringy, m.quadriceps femoris a n. triceps surae, které zajišťují stabilitu fotbalisty při kopu.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly ve fotbale.
Použitá literatura:
BAHR, Roald. a kol. Manuál fotbalové medicíny. Praha: Olympia,
2008.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
ZELENKA, Václav. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 159-172. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, Jan. Diagnostika anaerobního výkonu a kapacity pomocí all-out testů. Těl. Vých. Sport. Mlád., 61, 1995, č.4, s. 35-40.
PARANTE, C. - MONTAGNARI, S. - De NIKOLA, A. - TAJANA, G.F. (1992) Anthropometric and morphological characteristics of soccer players according to
positional role. Journal of Sports Sciences 10, 155.
REILLY, Thomas. Football. In Physiology of Sports. Ed. Reilly a kol. 1990, s. 371-426. ISBN: 0-419-13590-1.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
VIGIL, Daniel V. Soccer In Sports Injuries & Emergencies. Ed. Rubin. 2003, s. 355-361. ISBN: 0-07-139610-1.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
ZELENKA, Václav. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 159-172. ISBN: 80-7066-816-6.
HELLER, Jan. Diagnostika anaerobního výkonu a kapacity pomocí all-out testů. Těl. Vých. Sport. Mlád., 61, 1995, č.4, s. 35-40.
PARANTE, C. - MONTAGNARI, S. - De NIKOLA, A. - TAJANA, G.F. (1992) Anthropometric and morphological characteristics of soccer players according to
positional role. Journal of Sports Sciences 10, 155.
REILLY, Thomas. Football. In Physiology of Sports. Ed. Reilly a kol. 1990, s. 371-426. ISBN: 0-419-13590-1.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
VIGIL, Daniel V. Soccer In Sports Injuries & Emergencies. Ed. Rubin. 2003, s. 355-361. ISBN: 0-07-139610-1.