Emfáze je zvláštním typem změn realizace řeči vznikajícím z emotivních pohnutek. Podílejí se na ní proměny všech složek modulace i obměny artikulace hlásek. Např. u síly hlasu jde o extrémní zesílení při křiku nebo zeslabení při záměrném šeptání, u melodické stránky řeči dochází ke změně obvyklých intervalů výšky hlasu atd. Mění se i tempo a rytmus řeči, vznikají záměrné "významné" pauzy. Vedle toho dochází i ke změnám ostatních složek výpovědi (volba lexika, deformace větné stavby ap.). Jde tedy o jev komplexní, v němž je zvuk řeči jen jednou složkou. Při emfázi se posiluje výrazová funkce jazyka, a proto do řečového proudu vstupují i paralingvistické prostředky (vzlyky, vzdechy, neartikulované zvuky). Všechny jsou v jazyce do jisté míry ustáleny. Zkušenost ukazuje, že jsme schopni je vnímat i v jazycích nám cizích, a to i bez znalosti kognitivního obsahu sdělení.