Nitrofilně-bázická trofická meziřada CD
Rozšíření a charakteristické rysy ekotopu:
Výskyt geobiocenóz, náležejících do meziřady CD je omezen především na svahové sutě na minerálně bohatých karbonátových horninách, obohacených současně dusíkem. Meziřada CD se tedy vyskytuje především v krasových oblastech ČR, zejména v Českém a Moravském krasu a na vápencových bradlech Pavlovských vrchů. Ostrůvkovitě a na malých plochách se vyskytuje i na vložkách karbonátových hornin, roztroušených v oblasti krystalinika Českého masívu, výjimečně i na vápnitém flyši moravských Karpat. Jedná se o plošně nejméně rozšířenou trofickou meziřadu, zaujímá méně než 0,2 % území ČR.
Pro meziřadu CD jsou typické silně
skeletovité humózní půdy na karbonátových horninách.
Nejčastějším půdním typem jsou suťové bázické rendziny často
se střídající s mělkými karbonátovými litozeměmi.
Převládající humusovou formou je vápnitý mul, někdy též
vápnitý mulový moder. Jedná se o neutrální až bázické půdy
(pH vyšší než 6,8), pro něž je charakteristický vyšší obsah
dusíku (poměr C/N je nižší než 15) a
vysoké sorpční nasycení (80 - 100 %).
Bioindikace:
V dřevinném patře se vždy vyskytují a
často i převládají druhy typické pro nitrofilní řadu C, tedy
lípy (Tilia
cordata, T.
platyphyllos), javory (Acer
campestre, A.
platanoides, A.
pseudoplatanus) a jilmy (Ulmus minor,
U. glabra).
Charakteristický je výskyt dřevin s kalcifilní tendencí.
Především v této meziřadě je soustředěn přirozený výskyt
klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata), vyskytuje se i
dřín jarní (Cornus mas),
ve stromovém patře bývá někdy až spoludominantní jeřáb břek
(Sorbus torminalis).
V přirozených lesních společenstvech se právě v této
meziřadě zachovala početnější populace tisu červeného (Taxus
baccata).
Z druhů s těžištěm výskytu v řadě C se v bylinném patře meziřady CD až dominantně uplatňují např. ječmenka evropská (Hordelymus europaea), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) aj. V meziřadě CD mají těžiště výskytu bazifilní až kalcifilní nitrofyty, zejména oměj vlčí (Aconitum lycoctonum), dymnivka nízká (Corydalis pumila), dymnivka prostřední (Corydalis intermedia), drnavec lékařský (Parietaria officinalis), pouze na Moravě velmi vzácné i oměj jedhoj (Aconitum anthora), ploštičník evropský (Cimicifuga europaea) a jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium). Ze stenoekních bazifytů se charakteristicky vyskytuje vzácná vstavačovitá bylina okrotice červená (Cephalanthera rubra).
Zdroje:
BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd., Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5 s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171
MADĚRA, P. & ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky, typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno. [CD-ROM].
- Autoři:
- Mgr. Jan Divíšek
- RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Mgr. Martin Jiroušek
- © 2010
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem FRVŠ 2209/2010/G4 Zkvalitnění výuky předmětu Z0005 Biogeografie
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru
- El-portál