Školní biologické pokusy
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
doc. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D.

Krásnoočko (metodický list pro učitele)

upraveno podle DP M. Plchové, 2003

Doporučení	úkol 1: laboratorní práce úkol 2: přírodopisné semináře, praktika, kroužky
Věk	od 6. třídy
Trvání	30–45 minut
Organizace	individuální práce, popřípadě práce ve dvojicích (dle počtu mikroskopů a pomůcek)

Cíl

Pomocí mikroskopu se blíže podívat na stavbu těla krásnoočka. Krásnoočko má některé další organely oproti ostatním řasám navíc. Pozorovat, jak reaguje na krystalek kuchyňské soli a na chemickou změnu v prostředí

Materiál a pomůcky

Krásnoočka (Euglena sp.) žijí v zahnívajících loužích, příkopech, ve vodě znečištěné močůvkou, v návesních rybnících poblíž hnojišť, jejichž dno a voda se zbarvují do zelena. Hojně se krásnoočka objevují v přírodě v letních měsících, zejména v červenci a srpnu.

Vypěstovat se dají v senném nálevu. Hrst sena dáme do zavařovačky, přelijeme až po hrdlo vodou z tůně nebo převařenou vodou z vodovodu, přidáme kousky rostlin, listů, trochu bahna a přikryjeme krycím sklem. Nádobu umístíme na teplé místo. Necháme stát asi 14 dnů a potom asi 2/3 sena odebereme. Po pár dnech by mělo dojít k rozvoji krásnooček. Je dobré pravidelně odebírat z nádoby vzorky, abychom zjistili, zda již došlo k jejich výskytu.

Krásnoočka se dají chovat např. v zrnkové kultuře. Na mírném ohni povaříme 30–40 zrnek obilovin s 120–150 ml vody, až zrnka popraskají. Potom 3–4 zrnka vložíme do zkumavky, zalijeme odstátou vodou z vodovodu a přikápneme pár kapek materiálu s krásnoočky.

Teoretický úvod

Krásnoočko je velmi zajímavá řasa. Od ostatních řas se liší jak tvarem a složením buňky, tak i způsobem života. Krásnoočka nevytvářejí pevnou buněčnou stěnu. Buněčný obsah kryje jemná a pružná blána, které se říká pelikula. To jim umožňuje libovolně měnit tvar, a tak se mohou snáze protahovat mezi překážkami při svém čilém pohybu. Hnacím motorem tohoto rychlého plavání je bičík. Díky němu se mohou krásnoočka ve vodě aktivně pohybovat, a vyhledávat tak lepší stanoviště a zdroje živin. Poblíž místa, ze kterého bičík vyrůstá, je nápadný červený útvar, světločivná skvrna. Slouží k tomu, aby krásnoočko zjistilo, odkud přichází světlo. Mohou mít několik chloroplastů. Některé druhy chloroplasty nemají a jsou řazeny mezi jednobuněčné živočichy.

Krásnoočko se rozmnožuje nepohlavně, podélným dělením buňky na dva nové jedince.

Najdeme je ve všech našich vodách, vyskytují se i ve velmi znečištěných kalužích.

Krásnoočka se liší od řas ještě jednou vlastností. Když žijí trvale ve tmě, nezahynou, ale začnou se živit organickými částicemi ze svého okolí. Tuto vlastnost mají společnou s jednobuněčnými živočichy, prvoky. Krásnoočko je tedy příkladem organismu, který stojí na pomezí rostlinné a živočišné říše.

Vnímání podnětů a reakcím na ně se říká dráždivost. Patří k významným vlastnostem živých organismů.

Poznámky

Během pozorování krásnooček můžeme nalézt i méně pohyblivé jedince ve stádiu kulovité cysty (přetrvávají tak nepříznivé podmínky).

Náměty

Pokud máme k dispozici Lugolův roztok, můžeme jej přikápnout, zvýrazní se tím jádro.

1. bičík
2. světločivná skvrna (stigma)

Doporučené zvětšení: 15×20

Použitá literatura pro tvorbu laboratorního listu

1. Lenochová M. a kol., 1984
2. Maleninský M & Škoda B., 1997
3. Malečková H., 1996

Materiály k nakopírování

Laboratorní práce: Krásnoočko

Zde je k nahlédnutí laboratorní list k tématu:

Pokud se nezobrazí prohlížeč s náhledem laboratorního listu, ale pouze prázdná oblast, je třeba nainstalovat FlashPlayer 10 nebo vyšší