upraveno podle DP M. Plchové, 2003
Doporučení | přírodopisné semináře, praktika, kroužky |
Věk | od 6. třídy |
Trvání | 30–45 minut |
Organizace | individuální práce, popřípadě práce ve dvojicích (dle počtu mikroskopů a pomůcek) |
Pozorovat stavbu těla řasy šroubatky. Hlavně si povšimnout zvláštních chloroplastů, které jsou šroubovitě stočeny, ale i dalších orgánů. Povšimnout si také vláken, zda jsou rozvětvená či nevětvená.
Šroubatka (Spirogyra sp.) se vyskytuje na hladině mělkých, stojatých, pomalých vod, v nádržích.
Šroubatka je zelená mnohobuněčná řasa. Má nevětvenou vláknitou stélku. V každé buňce se nachází zpravidla jeden pentlicovitě stočený chloroplast. Jádro můžeme najít uprostřed, je několika provazci připojeno k okraji buňky. Šroubatka se může rozmnožovat dvěma způsoby. Nepohlavní rozmnožování spočívá v rozpadu vlákna (stélky), z úlomků pak vzniknou noví jedinci. Pohlavnímu rozmnožování se říká spájení (konjugace). Dvě vlákna se k sobě přiblíží a buňky v protilehlých vláknech přelijí svůj protoplast.
Tato řasa se vyskytuje na hladině mělkých, stojatých, pomalých vod, v nádržích.
Doporučené zvětšení: 15 × 20
Pokud nemáte k dispozici Lugolův roztok, můžete pracovat bez něj. Tento roztok ale lépe zvýrazní jádro, bílkovinná tělesa a chloroplasty.
Vzhledem k tomu, že jsem neměla šroubatku k dispozici v nativním stavu, žáci pozorovali trvalé preparáty.
Při práci se nevyskytovaly žádné významné problémy. Žáci se postupně střídali u mikroskopu a řasu si pak zakreslili do svých laboratorních listů.
Děti věděly už z hodiny, jak by měla šroubatka vypadat. Byli hrozně zvědavé, zda tvar chloroplastů odpovídá obrázkům z učebnic.
Zde je k nahlédnutí laboratorní list k tématu:
Pokud se nezobrazí prohlížeč s náhledem laboratorního listu, ale pouze prázdná oblast, je třeba nainstalovat FlashPlayer 10 nebo vyšší
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.