Zájmena nepřízvučná (neboli klitika, nesamostatná, v katalánštině též slabá) se nachází vedle slovesa v nepřízvučné poloze. V katalánštině představují velké množství obměn jak z hlediska morfologického, tak syntaktického.

Obecně platí, že ve větě plní syntaktickou funkci jako jakékoliv jiné zájmeno. Byť existují i taková nepřízvučná zájmena, která figurují u sloves jen jako jejich přípony a mohou jim dodávat jisté sémantické zabarvení: veure-hi (vidět; vnímat zrakem: No hi veig, hi ha poca llum. (Nevidím, je tu málo světla.)) nebo sentir-hi (slyšet: El meu avi és gran, ja no hi sent. (Můj dědeček je starý, už neslyší.)), nebo u sloves zvratných typu: dir-se (jmenovat se), anar-se’n (odejít, odjet), sentir-se (cítit se) atd.

Tvary (formes)

Nepřízvučná osobní zájmena rozlišují rod, číslo, osobu a v případě třetí osoby dokonce i pád. Stejně jako je tomu u osobních zájmen přízvučných, je třeba rozlišovat mezi tvary zvratnými a nezvratnými. V rámci nepřízvučných osobních zájmen nesmíme ještě opomenout neutrum ho a zájmenná příslovce:

Osoba a pád		Tvary nezvratné				Tvary zvratné
		Jednotné číslo		Množné číslo		Jednotné/ množné číslo
		Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský	Rod ženský
První	4.pád 3.pád	em		ens		em/ens
Druhá	4.pád 3.pád	et		us		et/us
Třetí	4. pád	el	la	els	les	es
	3.pád	li (životné) hi (neživotné)		els
Neutrum		ho
Zájmenné příslovce		en, hi

Vzhledem k tomu, že tvoří součást slovesa a tvoří s ním jeden přízvučný celek, mění se jejich tvar podle toho, na jakou hlásku sloveso začíná, nebo končí. Mohou stát za slovesem (enklitika) a před slovesem (proklitika). Každé zájmeno disponuje až čtyřmi variantami.

1. Zájmena v postavení před slovesem, které začíná na souhlásku.

   Tvary zájmen začínající na samohlásku. Nepoužívají apostrof ani spojovník.

   Osoba		Jednotné číslo		Množné číslo
   		Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský a ženský
   První		em saludes (mě zdravíš)		ens saluden (nás zdraví)
   Druhá		et contesto (tobě odpovídám)		us contesto (vám odpovídám)
   Třetí	Zvratné	es mira (dívá se)		es miren (dívají se)
   	4. pád	el veuen (vidí ho)	la veuen (vidí ji)	els veuen (vidí je)/les veuen (rod ženský)
   	3. pád	li truco / hi truco (volám mu, jí)		els truquen (volají jim)
   Neutrum		ho faig (dělám to)
   Zájmenné příslovce		en vinc (jdu „odtamtud“) hi vaig (jdu „tam“)

2. Zájmena stojící před slovesem, které začíná na samohlásku nebo němé h:

   Obecně platí, že se používají zkrácené tvary u těchto zájmen em, et, es, el, la, en, která se svazují s následujícím slovesem apostrofem.

   Osoba		Jednotné číslo		Množné číslo
   		Mužský rod	Ženský rod	Mužský/ženský rod
   První		m’imiten (napodobují mě)		ens imita (nás napodobuje)
   Druhá		t’admirem (obdivují tě)		us admiro (vás obdivuji)
   Třetí	Zvratné	s’estima (má se rád)		s’estimen (mají se rádi)
   	4. pád	l’estimo (mám ho rád)	l’estimo (mám ji rád) la imito (napodobuji ji)	els estimo (mám je rád)/ les estimo (r. ž.)
   	3. pád	li escric / hi escric (píši mu, jí)		els escric (jim píšu)
   Neutrum		ho aconsegueixo (dosáhnu toho)
   Zájmenné příslovce		n’imito (napodobuji je) hi arribo (dorazím tam)

3. Zájmena v pozici za slovesem, které končí na souhlásku nebo polosamohlásku.

   V tomto případě používáme celé tvary zájmen, která se ke slovesu připojují pomocí spojovníku.

   Osoba a pád		Jednotné číslo		Množné číslo
   		Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský/ženský
   První		imiteu-me (napodobte mě)		imiteu-nos (napodobte nás)
   Druhá		volen conèixer-te (chtějí tě poznat)		volen conèixer-vos (chtějí vás poznat)
   Třetí	Zvratná	va rentar-se (umyl se)		van rentar-se (umyli se)
   	4. pád	renteu-lo (umyjte ho)	renteu-la (umyjte ji)	renteu-los/renteu-les, r.ž. (umyjte je)
   	3. pád	escriu-li / escriu-hi (napište mu, jí)		escriu-los (napište jim)
   Neutrum		feu-ho (udělejte to)
   Zájmenná příslovce		porteu-ne (přineste je) vaig anar-hi (šel jsem tam)

4. Zájmena za slovesem končícím na samohlásku.

   U zájmen em, et, es, el, en, els se používají zkrácené tvary a ke slovesu se svazují apostrofem. Nezkrácené tvary se připojují ke slovesu spojovníkem.

   Osoba		Jednotné číslo		Množné číslo
   		Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský/ženský
   První		empaita’m (chyť mě)		empaita’ns (chyť nás)
   Druhá		va entendre’t (pochopil tě)		va entendre-us (pochopil vás)
   Třetí	Zvratné	va perdre’s (ztratil se)		van perdre’s (ztratili se)
   	4. pád	van perdre’l (ztratili ho)	van perdre-la (ztratili ji)	va perdre’ls/perdre-les, r.ž.(ztratil je)
   	3. pád	truca-li / truca-hi (zavolej mu, jí)		truca’ls (zavolej jim)
   Neutrum		agafa-ho (chyť to)
   Zájmenná příslovce		porta’n (přines je) puja-hi (vlez tam)

V neformální mluvené řeči u posledních dvou případů může kvůli lepší výslovnosti docházet ke změně tvaru sloves a zájmen:

• Přidání podpůrné samohlásky (e) ke druhé osobě imperativu u některých sloves druhé nebo třetí konjugace (pokud nejsou zakončená na samohlásku + s):

  Llegeixe’ls el conte. [llegeix-los] (Přečti jim pohádku.)

  Perde-ho tot, apa! [perd-ho] (Ztrať to všechno, hrome!)

  Reparteixe’n un a cadascú. [reparteix-ne] (Rozdej každému jednu.)

• Vynechání -s ve druhé osobě imperativu u sloves dir, dur, estar, tenir a dalších, u kterých je kmen v těchto tvarech tvořen velárou + es:

  Digue’m què menges. [digues-me] (Řekni mi, co jíš!)

  Tingue-ho en compte. [tingues-ho] (Měj to na paměti!)

  Estigue’t quiet! [estigues-te] (Buď v klidu!)

• Vynechání -r u infinitivu:

  Volia coneixe’l i per això he vingut. [conèixer-lo] (Chtěla jsem ho poznat, a proto jsem přišla.)

  Val la pena intentar convence’t? [convèncer-te] (Má cenu snažit se tě přesvědčovat?)

Pozice (posició)

Obecně platí, že neznělá zájmena stojí před slovesem:

Mentre jo em canvio, tu et pots dutxar. (Mezitím, co se budu převlékat, ty se můžeš osprchovat.)

Els deures els faig sempre. (Úkoly (je) dělám vždy.)

Existují však situace, kdy nepřízvučné zájmeno klademe vždy za sloveso:

• U slovesa v kladném rozkaze:

  Porta’t bé. (Chovej se slušně.), ale ne *Et porta bé.

• U slovesa v gerundiu (přechodník), kdy sloveso není součástí žádné opisné vazby:

  Fent-ho a la teva manera no acabarem mai. (Když to budeme dělat podle tebe (tvým způsobem), neskončíme nikdy.), ale ne *Ho fent…

• U sloves v infinitivu, která ale nejsou součástí žádné opisné vazby:

  Abans d’embolicar-ho comprova que has tret el preu! (Předtím než to zabalíš, zkontroluj, že jsi odstranil cenovku!)

V případech složeného minulého času dokonavého nebo opisných slovesných vazeb s infinitivem nebo přechodníkem, může stát zájmeno před anebo za slovesem:

Hi vaig anar sola. = Vaig anar-hi sola. (Šla jsem tam sama.)

M’has de dir què passa. = Has de dir-me com t’ho fas. (Musíš mně říct, co se děje. Musíš mi říct, jak to děláš.)

Li volia trucar aquesta setmana. = Volia trucar-li aquesta setmana. (Chtěla jsem jí zavolat tento týden.)

Ahir en vam estar parlant tota la tarda, d’aquest tema. = Ahir vam estar parlant-ne tota la tarda d´aquest tema. (Včera jsme o tom problému mluvili celé odpoledne.)

Pozor na nadbytečné používání zájmen:

*Hi van viure-hi trenta anys. → Van viure-hi trenta anys. / Hi van viure trenta anys. (Žili tam třicet let.)

Pokud kombinujeme dvě zájmena, musí stát vždy spolu. V žádném případě není možné, aby jedno stálo před slovesem a druhé za:

Me’ls podràs portar tu els llibres, o te’ls vinc a buscar jo?/ Podràs portar-me’ls tu, els llibres, o vinc a buscar-te’ls jo? (Přineseš mi je ty (ty knížky), nebo si pro ně mám jít já?)

Ale ne:

*Em podràs portar-los

*Els podràs portar-me

*Te vinc a buscar-los

*Els vinc a buscar-te

Nepřízvučná zájmena em, ens, et, us (clítics de primera i de segona persones)

V následující tabulce jsou uvedeny všechny tvary zájmen jo, tu, nosaltres, vosaltres ve 4. a 3. pádě. Po předložce mají tyto zájmena následující tvary: a mi, a tu, a nosaltres, a vosaltres.

Kromě toho mohou mít hodnotu zvratnou a reciproční, i když tomu tak nemusí vždy být:

		První osoba		Druhá osoba
		Singular (jo)	Plural (nosaltres)	Singular (tu)/ plural (vosaltres)
Přímý předmět 4.pád	Zájmeno + sloveso začínající na souhlásku	em veuen (mě vidí)	ens veuen (vidí nás)	et veu/us veu (vidí tě/vidí vás)
	Zájmeno + sloveso začínající na samohlásku nebo h	m’odia (nenávidí mě)	ens odia (nenávidí nás)	t’odia/us odia (nenávidí tě/nenávidí vás)
	Sloveso končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno	deixar-me (nechat mě)	deixar-nos (nechat nás)	deixar-te/deixar-vos (nechat tě/nechat vás)
	Sloveso končící na samohlásku + zájmeno	perdre’m (ztratit mě)	perdre’ns (ztratit nás)	perdre’t/perdre-us (ztratit tě/ztratit vás)
Nepřímý předmět 3.pád	Zájmeno + sloveso začínající na souhlásku	em telefona (volá mně)	ens telefona (volá nám)	et telefona/us telefona (volá tobě/volá vám)
	Zájmeno + sloveso začínající na samohlásku nebo h	m’agrada (mně se líbí)	ens agrada (nám se líbí)	t’agrada/us agrada (tobě se líbí/vám se líbí)
	Sloveso končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno	contestar-me (odpovědět mně)	contestar-nos (odpovědět nám)	contestar-te/ contestar-vos (odpovědět ti/vám)
	Sloveso končící na samohlásku + zájmeno	escriure’m (napsat mi)	escriure’ns (napsat nám)	escriure’t/escriure-us (napsat ti/vám)

Nepřízvučná zájmena el, la, els, les, li, es (clítics de tercera persona)

V případě zájmen třetí osoby musíme rozlišovat mezi tvary zvratnými a nezvratnými. V případě těchto posledních rozlišujeme zájmena ve 4. a 3. pádě.

Nezvratné tvary I: 4. pád (formes no reflexives I: acusatiu)

	Jednotné číslo		Množné číslo
	Rod mužský	Rod ženský	Rod mužský/ženský
Zájmeno + sloveso začínající na souhlásku	el veu (vidí ho)	la veu (vidí ji)	els veu/les veu (vidí je)
Zájmeno + sloveso začínající na samohlásku nebo h	l’odio (nenávidím ho)	l’odio (nenávidím ji) la imito (napodobuji ji)	els odio/les odio (nenávidím je)
Sloveso končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno	deixeu-lo (nechte ho)	deixeu-la (nechte ji)	deixeu-los/-les (nechte je)
Sloveso končící na samohlásku + zájmeno	perdre’l (ztratit ho)	perdre-la (ztratit ji)	perdre’ls/-les (ztratit je)

Mohou plnit funkci přímého předmětu nebo jmenného přísudku a vždy se vztahují ke konkrétním osobám nebo věcem, které posluchač identifikuje. Proto vždy zastupují osobní zájmena ell, ella, vostè, ells, elles, vostès nebo nominální skupinu určitou (uvozenou určitým členem, ukazovacím zájmenem nebo tvořenou vlastním jménem):

Llegeix [els textos]. → Els llegeix. (Čte texty./Čte je.)

Parla [l’anglès] perfectament. → El parla perfectament. (Mluví perfektně anglicky./dosl. Mluví jí perfektně.)

Tinc [aquell barret]. → El tinc. (Mám tamten klobouk./Mám ho.)

Coneixes [Mercè Rodoreda]? → La coneixes? (Znáš Mercè Rodoredu?/Znáš ji?)

Ale:

Ha escrit [un conte]. → N’ha escrit un. (Napsal jednu povídku./Napsal jednu.) a ne *L´escriu.

U jmenného přísudku se sponou nahrazuje jmennou část, která je určitá a není tvořena příslovečným určením místa (i když užití tohoto zájmena zdá se být v tomto případě na ústupu).

És el teu pare? → No, no l’és. (To je tvůj otec? Ne, není (jím).)

Nezvratné tvary II: 3. pád (formes no reflexives II: datiu)

Zájmena ve třetí osobě, která se užívají ve funkci nepřímého předmětu (v češtině mu vedle 3. pádu odpovídají i další pády kromě 4.) mají následující tvary: li (hi), els. Nepředstavují změnu v rodě, ale tvoří plurál. V singuláru je však třeba rozlišovat tvary podle toho, zda zastupují životného (li), anebo neživotného referenta (hi). Tvar hi se může vztahovat též k životnému referentu, pokud stojí v kombinaci se zájmenem ve 4. pádě. Toto rozlišení životnosti neprobíhá v množném čísle.

Truco [a la mare]. → Li truco. (Volám mamince./ Volám jí.)

Truco [a l’Ambaixada]. → Hi truco. (Volám na ambasádu. (Volám ambasádě.)/Volám tam./Volám jí.)

Truco [als pares]. → Els truco. (Volám rodičům. Volám jim.)

Truco [a les empreses]. → Els truco. (Volám do podniků. (Volám podnikům.)/Volám jim.)

Nepřízvučné tvary osobních zájmen ve funkci předmětu nepřímého jsou následující. V češtině jim odpovídají tvary mu, jí, jim, Vám:

	Jednotné číslo		Množné číslo
	Životné	Neživotné
Zájmeno + sloveso	li telefona (volá mu, jí) li escriu (píše mu, jí)	hi telefona (volá mu, jí) hi escriu (píše mu, jí)	els telefona (volá jim) els escriu (píše jim)
Slovo končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno	contestar-li (odpovědět mu, jí)	contestar-hi (odpovědět mu, jí)	contestar-los (odpovědět jim)
Slovo končící na samohlásku + zájmeno	escriure-li (napsat mu, jí)	escriure-hi (napsat mu, jí)	escriure’ls (napsat jim)

Zvratné es (formes reflexives: es)

V katalánštině existuje zvratné zájmeno pro 3. osobu jednotného a 3. osobu množného čísla. Nepřechyluje se v rodě a ani netvoří množné číslo. Může mít funkci přímého a nepřímého předmětu. Vždy má hodnotu zvratnou a reciproční. Odpovídají mu následující tvary:

Zájmeno + sloveso začínající na souhlásku	es miraven mútuament (dívali se na sebe navzájem)
Zájmeno + sloveso začínající na samohlásku	s’arregla (upravuje se)
Sloveso končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno.	portar-se (chovat se)
Sloveso končící na samohlásku + zájmeno	entendre’s (rozumět si)

Nově lze tvar es užít i před slovesem začínajícím na souhlásku s (obzvláště pak u sloves začínajících na slabiku se), což dříve nebylo možné:

es separen = se separen (rozchází se)

es sabrà = se sabrà (bude se vědět)

Nepřízvučné neutrum ho (clític neutre: ho)

Toto zájmeno se vyznačuje jedním tvarem ho a obyčejně stojí ve funkci přímého předmětu. Zastupuje celou větu nebo neurčitá ukazovací zájmena això, allò:

Diu [que no recorda res]. → Ho diu. (Říká, že si nic nepamatuje. Říká to.)

Saps [si és veritat]? → No, no ho sé. (Víš, jestli je to pravda? Ne, nevím (to).)

(Srov. Saps la veritat? -No, no la sé. (Znáš pravdu? Ne, neznám ji.)

Tot això vull que ho llencis ara mateix! (Chci, abys tohle všechno hned teď vyhodil.)

Rovněž může plnit funkci jmenného přísudku (atribut) se sponovými slovesy ser a estar (pokud se však nejedná o plnovýznamová slovesa označující místo):

És [un pesat] → Ho és. (Je to otrava (o člověku). (To) je.)

Està [cansat]. → Ho està. (Také: Hi està. (Je unavený. (To) je.)

Rovněž se může objevit ve funkci doplňku, a to u sloves typu semblar, parèixer, esdevenir, resultar. U slovesa semblar jde o jediné zájmeno, které zastává funkci doplňku.

Sembla [content]. → Ho sembla. (Vypadá spokojeně. (To) vypadá.)

Sembla [el teu germà ].→ Ho sembla. (Vypadá jako tvůj bratr. - (To) vypadá.)

Va resultar [més feixuc del que ens pensàvem]. → Ho va resultar. (Ukázalo se to namáhavější, než jsme si mysleli. Ukázalo se (to).)

Zájmenná příslovce: en, hi (clítics adverbials: en, hi)

Zájmeno hi má vždy stejný tvar, zatímco en se mění podle toho, zda stojí v pozici před slovesem nebo za slovesem. Rovněž hraje roli, zda sloveso začíná, nebo končí na samohlásku, anebo souhlásku:

	EN	HI
Zájmeno + sloveso začínající na souhlásku	en parlarem	hi parlaré
Zájmeno + sloveso začínající na samohlásku	n’arribo	hi arribo
Sloveso končící na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmeno	parlar-ne	parlar-hi
Sloveso končící na samohlásku + zájmeno	parla’n	parla-hi

Co se týče použití, tak en stejně jako hi mohou plnit funkci předložkového předmětu a doplňku (complement predicatiu). Vedle toho en může navíc plnit funkci přímého předmětu, přísudku jmenného a přívlastku. Zájmeno hi oproti tomu může plnit funkci příslovečného určení nebo příslovečného určení čistě modálního.

En a hi jako předložkový předmět (en i hi com a complements preposicionals)

V řadě kontextů bývá předmět ke slovesu připojen pomocí předložky. Takový předmět nazýváme předložkový a tvoří součást sémanticko-syntaktické konstrukce přísudku. Pokud tato slovesa vyžadují předmět uvozený předložkami a, en, amb nebo per, nahrazujeme je pak nepřízvučným zájmenem hi. V případě předložky de tak činíme zájmenem en.

Verbs amb la preposició a
anar a	Vols anar [al cine]? (Chceš jít do kina?)
entrar a	Quan entrem [a la sala] (Když vejdeme do sálu...)
aspirar a	Aquesta noia aspira [a ser model]. (Tato dívka aspiruje na to být modelkou.)
acostumar-se a	No m’acostumo [a la situació]. (Na tu situaci si nezvyknu.)
atrevir-se a	T’atreveixes [a saltar des d’aquí]? (Odvážíš se odtud skočit?)
dedicar-se a	Es dedica a la docència. (Věnuje se výuce.)
jugar a	Juga a golf. (Hraje golf.)
renunciar a	No vull renunciar a fer classes. (Nechci se vzdát učení.)
contribuir a	Va contribuir a la divulgació de la ciència. (Přispěl k šíření vědy.)
Slovesa s předložkou en
confiar en	Confies en mi? (Důvěřuješ mi?)
creure en	Creieu en Déu? (Věříte v Boha?)
convertir-se en	Es va convertir en un professor excel·lent. (Stal se z něho skvělý profesor.)
consistir en	Consisteix precisament en això. (Spočívá to přesně v tomhle.)
participar en	Participareu en aquell acte? (Zúčastníte se toho obřadu?)
Sloveso s předložkou amb
comptar amb	Compto amb dos becaris que m’ajuden. (Počítám se dvěma stipendisty, kteří mi pomohou.)
avenir-se amb	T’avens amb la Maria? (Rozumíš si s Marií?)
conformar-se amb	Es conformaran amb una mica de suport. (Spokojí se s malou podporou.)
estar d’acord amb	Estic d’acord amb tu. (Souhlasím s tebou.)
Slovesa s předložkou per
interessar-se per	S’interessa molt per la música. (Zajímá se hodně o hudbu.)
optar per	Al final va optar per mantenir el secret. (Nakonec se rozhodl zachovat tajemství.)
Slovesa s předložkou de
parlar de	Parla de l´escola. (Mluví o škole.)
oblidar-se de	S´oblida de les coses. (Zapomíná (si) věci.)
riure´s de	Es riu del teu problema. (Směje se tvému problému.)

En a hi jako doplněk (en i hi com a predicatius)

Doplněk je větný člen s dvojí závislostí, a to na slovese a na podstatném jméně ve funkci podmětu nebo předmětu. Zájmena zastupující ve větě doplněk mají tvary hi nebo en (někdy i ho, jak už jsme viděli výše).

Obecně platí, že zájmeno en plní funkci doplňku vztahujícího se k podmětu u sloves typu sentir-se (cítit se), fer-se (stát se), dir-se (jmenovat se), tornar-se (stát se) a doplňku vztahujícího se k přímému předmětu u sloves nomenar (jmenovat), posar (dát), elegir (vybrat) apod.

Es va fer del Slávia quan ja era gran. → Se’n va fer quan ja era gran. (Stal se Slávistou, až když byl dospělý. Stal se jím, až když byl dospělý.)

Ella també es diu Maria? → Ella també se’n diu? (Ona se také jmenuje Marie? Také se tak jmenuje?)

Es va tornar garrepa. → Se’n va tornar. (Stal se lakomcem. Stal se jím.)

Van nomenar el Francesc president. → Van nomenar-ne el Francesc. (Zvolili Francesca prezidentem. Zvolili jím Francesca.)

Li vam posar Jordi. → Li’n vam posar. (Dali mu (jméno) Jordi. Dali mu ho.)

El van elegir representant dels alumnes. → L’en van elegir. (Zvolili ho předsedou žáků. Zvolili ho (jím)).

Zájmeno hi zpravidla nahrazuje doplněk, který závisí na slovese typu: esdevenir (přihodit se; stát se), caure (spadnout), romandre (setrvat), anar (jít), resultar (vyplývat), quedar-se (zůstat), trobar-se (nacházet se), presentar-se (představit se), mostrar-se (ukazovat se), creure’s (věřit si), considerar (považovat), declarar (prohlásit), desitjar (toužit), deixar (nechat), convertir (obrátit, změnit), tornar-se (stát se) atd.

Va romandre despert tota la nit. → Hi va romandre tota la nit. (Byl celou noc vzhůru. (To) byl celou noc.)

Es mostrava satisfet dels resultats. → S’hi mostrava. (Vypadal spokojený s výsledky. (To) vypadal.)

El considero bona persona. → L’hi considero. (Považuji ho za dobrého člověka. Považuji ho za něho.)

El van declarar culpable. → L’hi van declarar. (Prohlásili ho za viníka. Prohlásili ho za něj.)

Můžeme si všimnout, že některá slovesa mohou přijímat oba typy zájmen. Zájmeno en může mít v těchto případech funkci zdůrazňující. V takové situaci zopakujeme doplněk doplněný o předložku de a oddělíme ho od zbytku věty čárkou. V těchto případech může i jmenný přísudek být zastoupen zájmenem en:

Es va tornar conservador. → S’hi va tornar. (Stal se konzervativním.)

Es va tornar molt conservador. → Se’n va tornar molt, de conservador. (Stal se hodně konzervativním.)

És molt conservador. → Ho és. // N’és molt, de conservador. (Je moc konzervativní. To je.)

Hi jako příslovečné určení (com a adjunt o complement circumstancial)

Příslovečná určení místa, způsobu, prostředku nebo společenství jsou zastupována zájmenem hi.

Dino cada dia [a la cuina] → Hi dino cada dia. (Každý den obědvám v kuchyni. Každý den tam obědvám.)

Sempre escriu [amb ploma]. → Sempre hi escriu. (Vždy píše perem. Vždy jím píše.)

M’encanta treballar [amb ell]. → M’encanta treballar-hi. - Moc se mi líbí s ním pracovat.

Hi jako příslovečné určení modální (hi com a complement modal regit)

Vyskytují se taková slovesa, jako vestir (oblékat se) nebo portar-se (chovat se), která vyžadují příslovečné určení modální/způsobu vyjádřené příslovcem, takové příslovečné určení se nahrazuje zájmenem hi:

Us vau portar [molt malament]. → Us hi vau portar. (Chovali jste se moc špatně. Chovali jste se tak.)

Sempre vestia [molt bé]. → Sempre hi vestia. (Vždycky se moc dobře oblékala. Vždycky se tak oblékala.)

En jako přímý předmět a jako jmenný přísudek (en com a complement directe i com a atribut)

Zájmeno en může nahrazovat přímý předmět neurčitý a být součástí jmenného přísudku, který je tvořen číslovkou nebo neurčitým členem. Zájmenem se pak nahrazuje jen předmět nebo jádro jmenné části, nikoliv číslovka. V češtině ho vyjádříme různými způsoby, anebo raději vůbec.

Queda [aigua]? → En queda? (Zbývá voda?)

Queda [gens d’aigua]? → En queda gens? (Zbývá nějaká voda? Nezbývá nějaká?)

Tinc [cinc fills]. → En tinc cinc. (Mám pět dětí. Mám jich pět.)

Això és [un rovelló]. → Això n´és un. (To je ryzec.)

Zájmeno en zastupuje předmět a jmenný přísudek neurčitý i v případě zdůraznění. V takovém případě je třeba jmennou část zopakovat s předložkou de a oddělit od zbytku věty čárkou.

Que és advocat aquest noi? → Sí que n´és, d´advocat. (Ten kluk je advokát? Ano je (jím).)

D’aigua no en queda gens. (Voda nám nezbývá žádná.)

En tinc tres, de fills. (Dětí mám tři.)

V případě předmětu doprovázeného přídavným jménem nebo příčestím minulým ve funkci přívlastku shodného zájmeno nahrazuje předmět a před přívlastek se píše předložka de.

Tinc tres fills grans i tres fills petits. → En tinc tres de grans i tres de petits. (Mám tři děti velké a tři děti malé. Mám tři velké a tři malé.)

Queda aigua freda? → En queda de freda? (Zbývá studená voda? Zbývá ta studená?)

En jako přívlastek (en com a complement del nom)

Zájmeno en může nahrazovat některé neshodné přívlastky, obzvláště ty, které stojí po předložce de:

Cal regular l’admissió [d’aquests manlleus] al diccionari. → Cal regular-ne l’admissió al diccionari.(Je třeba regulovat uvádění přejatých slov ve slovníku. Je třeba regulovat jejich uvádění ve slovníku.)

Llegiu les instruccions [de la màquina]. → Llegiu-ne les instruccions. (Přečtěte si návod ke stroji. Přečtěte si k němu návod.)

Avšak toto zastoupení není možné, pokud mezi jádrem a substantivem je posesivní nezcizitelný vztah (jinak by muselo být použito zájmeno ve třetím pádě), nebo pokud jádro a přívlastek tvoří jednu referenční jednotku (v tomto případě zájmeno zastoupí tuto celou jednotku a nejen přívlastek).

Mirava els cabells de la meva mare. → Li mirava els cabells. (Dívala se mé matce na vlasy. Dívala se jí na vlasy.) a ne *En mirava els cabells

Em compraré una tauleta de nit nova. → Me’n compraré una de nova. (Koupím si nový noční stolek. Koupím si jeden nový.) a ne *Me´n compraré una tauleta nova.

Neosobní zájmena nepřízvučná: es, hi (pronoms clítics impersonals: es, hi)

Zájmena hi a es mají v katalánštině také funkci neosobní.

Neosobní zájmeno es (el clític es)

Použití tohoto zájmena v neosobních konstrukcích je vcelku hojné. Může stát se slovesy tranzitivními i netranzitivními. Pomocí zájmena es tvoříme trpný rod, přičemž zájmeno nahrazuje agenta a mění přímý předmět na podmět:

Al carrer Llobera hi ha algú que ven un pis. → Al carrer Llobera es ven un pis. (Na ulici Llobera někdo prodává byt. Na ulici Llobera se prodává byt.)

En aquest bar els cambrers no accepten propines. → En aquest bar no s’accepten propines. (V tomto baru číšníci neberou spropitné. V tomto baru se nepřijímá spropitné.)

Ale ne!!!:

*Es ven un pis al carrer Llobera per l´agència.

V případě zvratných sloves mohou nastat situace, kdy je třeba užít neosobní výrazy (hom, diuen que):

*En aquesta empresa, es es conforma amb ben poca cosa. → En aquesta empresa, hom es conforma amb ben poca cosa / la gent es conforma amb ben poca cosa. (V této firmě se člověk spokojí s málem.)

Neosobní zájmeno hi (el clític hi)

Zájmeno hi tvoří neosobní konstrukce se slovesy: posar (dát, položit, napsat), dir (říci), tocar (dotýkat se, svítit apod.) a haver (být, existenciální vazba):

Aquí hi posa que es ven. (Tady se píše, že se prodává.)

En aquest cartell hi diu que està prohibit fumar. (Na tomto plakátě se říká, že je zakázáno kouřit.)

En aquest despatx hi toca massa el sol. (Do této pracovny svítí příliš mnoho slunce.)

Hi ha molta gent. (Je tu hodně lidí.)

V prvních třech případech stojí slovesa, která jsou obvykle tranzitivní (vyžadují předmět ve 4. pádě). Když se kombinují se zájmenem hi, podmět mizí a věta se stává neosobní. Sloveso se tak časuje ve třetí osobě singuláru. Navíc mu předchází příslovečné určení místa.

V katalánštině je nejčastější užití zájmene hi v kombinaci se slovesem haver, s nímž tvoří existenciální vazbu, jehož předmět, který po něm následuje, je v katalánštině považován za předmět přímý.

Zájmena bez syntaktické hodnoty (pronoms inherents)

Existují slovesa, která jsou doprovázena jedním nebo více nepřízvučnými zájmeny. Tato zájmena nemají žádnou syntaktickou funkci a jde o jistý druh přípony, se kterou slovesa získávají nový význam.

Některá slovesa tohoto typu uvádíme zde:

Slovesa se zájmeny la, les, ho
ballar-la	nacházet se v nešťastné situaci, hádce, při
cagar-la	udělat chybu, hloupost
campar(-se)-la	protloukat se životem
dinyar-la	zemřít
fer-la	obývat, bydlet, setrvávat na nějakém místě
fer-ho	milovat se, souložit
fer-s’ho	vyřešit situaci
	počůrat se, pochcat se, pokadit se, podělat se
jugar-se-la	riskovat, vsadit co
tenir-se-les, haver-se-les	hádat se, přít se
fer-la bona	chybovat
passar-s’ho bé	bavit se
no tenir-les (totes)	nedůvěřovat, mít strach
Slovesa se zájmenem en
anar-se’n	odejít, zmizet
tornar-se’n	vrátit se tam, odkud přišel
sortir-se’n	zachránit se, vyváznout, dostat se z něčeho složitého
fer-se’n	zaplatit za něco
estar-ne	mít rád
dir-ne	pojmenovat
tenir-ne prou amb/de	mít dost čeho
treure’n	získat něco, profitovat z něčeho
Slovesa se zájmenem hi
caure-hi	pochopit, trefit se
clissar-hi	vnímat zrakem, vidět
veure-(s’)hi
conèixer-s’hi	být evidentní, být vidět
entendre-hi	mít znalosti něčeho
fer-s’hi	zvyknout si na něco
mirar-s’hi	věnovat pozornost komu, čemu
palpar-hi	dotýkat se
sentir-hi	slyšet
tocar-hi	zachytit; pochopit věci, tak jak jsou
no tocar-hi	být blázen, být nerozumný
tornar-s’hi	vrátit něco někomu (jednání)
dir-hi la seva	mínit, soudit
no ser-hi tot	být blázen, poblázněný

Slovesa se zájmenem es

Nepřízvučné zájmeno se může doprovázet velké množství sloves, čímž mění jejich význam.

• Slovesa, která jsou vždy zvratná: adir-se (hodit se k sobě, sedět si navzájem), adonar-se (uvědomit si), escarrassar-se (nadřít se v práci), entossudir-se (zatvrdit se), assemblar-se (podobat se), penedir-se (litovat), atd.
• Slovesa, u kterých jsou možné obě varianty. V tomto případě je ale třeba rozlišovat mezi třemi případy:
  • Z tranzitivního slovesa se stává sloveso s předložkovým předmětem: recordar (pamatovat) / recordar-se(de) (pamatovat si), lamentar (litovat čeho) /lamentar-se (de) (naříkat si), dedicar (věnovat) /dedicar-se (a)(věnovat se).
  • Z kauzativního slovesa se stává sloveso neakuzativní: acostumar (mít ve zvyku, navyknout) /acostumar-se (a) (zvyknout si), convertir (přeměnit) /convertir-se (en) (stát se), enfonsar (potopit, zabodnout) /enfonsar-se (zhroutit se, potopit se).
  • Psychologická slovesa, která mají podmět-téma a předmět-původce děje, fungují ve zvratné variantě jako slovesa s podmětem – původcem děje a předložkovým předmětem s tematickou funkcí: doldre (bolet) /doldre’s (de) (stěžovat si, rmoutit se); interessar (zajímat) /interessar-se (en) (zajímat se).

Přehled funkcí nepřízvučných zájmen (síntesi: les funcions dels pronoms clítics)

Jak jsme mohli vidět, neexistuje jednoznačný vztah mezi nepřízvučným zájmenem a předmětem, jelikož každé nepřízvučné zájmeno může zastávat různé funkce a zároveň různé typy téhož předmětu mohou vyžadovat různá užití zájmena.

Syntaktická funkce			Zájmeno	Syntagma	Příklady
Podmět	partitivní		en	nominální skupina (NS) neurčitá	Van passar-ne tantes, de coses, aquells dies...(Událo se tolik věcí tehdy...)
	nepartitivní
Předmět přímý	partitivní		en	NS neurčitá	N’has publicat gaires, de llibres? (Vydal jsi hodně knížek?)
	osobní		em/ens, et/us, el/els, la/les, es	předložková skupina (PS) a	A tu, et buscava! (Tebe jsem hledal!) Ara ja es vesteix tota sola. (Teď už se obléká úplně sama.)
	určitý		el/els, la/les	NS určitá	El cotxe no el tinc jo, avui. (Já auto dnes nemám.)
	neutrum		ho	věta, això/allò	Ja ho has dit bé, això?(Už jsi to řekl správně?)
Předmět nepřímý			em/ens, et/us, li/els	PS a	Li telefonaràs? (Zavoláš jí?)
Předložkový předmět			en	PS de	Ara en parlem: un moment. (Teď to probereme, malé strpení.) Tard o d’hora en sortirem, de la crisi. (Dříve nebo později se z té krize dostaneme.)
			hi	PS a, en, per	No m’hi pots obligar! (Nemůžeš mě k tomu donutit!) Ja no hi pensava, en allò! (Už jsem na to nemyslela.) Per casa seva hi passem sovint. (K nim domů chodíme často.)
Přívlastek			en	PS de	N’han fet una bona crítica, d’aquesta pel·lícula. (Na ten film vyšla dobrá kritika.)
Příslovečné určení	místa		hi	PS, adverbiální skupina (AdvS)	A la biblioteca no hi puc estudiar. (V knihovně se nemůžu učit.) Aquí no hi viu ningú. (Tady nikdo nebydlí.)
	nástroje společenství prostředku (příčiny)		hi	PS amb, sense, de	Amb aquest professor no hi treballa ningú. (S tímto profesorem nikdo nepracuje.)
	účelu
Příslovečné určení		podmínky času způsobu aspektu
Jmenný přísudek	Určitý (jen se slovesem ser)		el, la, els, les	NS určitá	Aquells els són, els Montané, o no? (Tamti jsou, anebo nejsou Montanovi?)
	Ostatní slovesa		ho, en, hi	ostatní skupiny	És molt de la broma, tot i que d’entrada no ho sembli. (Je pro legraci, i když se to ze začátku nezdá.) No hi estic bé, en aquesta cadira. (Na této židli se mi nesedí dobře.) N’estic molt, de contenta. (Jsem s tím moc spokojená.)
Doplněk			hi, en	NS, adjektivní skupina (AdjS)	T’hi considero molt, d’intel·ligent, però aquí t’has equivocat. (Považuji tě za hodně inteligentního, ale tady ses spletl.) Per què te’n van nomenar a tu, director? (Proč právě tebe jmenovali ředitelem?)
Příslovečné určení modální/způsobu			hi	SAdv	Abans vestia molt bé, però ara ja no hi vesteix gaire. (Dříve se oblékala velmi pěkně, ale teď už ne.)
Neosobní			es, hi	NS původce děje	Aquí hi diu que vagis amb compte. (Tady se říká, abys jezdil opatrně.) Es pensa massa, actualment. (V poslední době se hodně přemýšlí.)
Inherentní/bez syntaktické hodnoty			en, hi, ho, es, la/les	–	anar-se’n (odejít odněkud/někam) veure-hi (vidět) sentir-hi (slyšet) passar-s’ho (bé/malament) prožít něco dobře/špatně dir-se (jmenovat se), doldre’s (naříkat si) ballar-la, passar-la magra (hádat se, udát se pohroma apod.)

Kombinace zájmen (combinacions pronominals)

Obecně platí, že jeden předmět může zastoupit jedno nepřízvučné zájmeno, proto logicky platí, že dva předměty jsou zastoupeny dvěma zájmeny, tři předměty třemi zájmeny apod. Všechna zájmena pak musí stát spolu, ať už se nachází před slovesem nebo za slovesem.

V binárních kombinacích se může setkat přímý předmět (CD) s předmětem nepřímým (CI), nebo některý z nich s nějakým jiným. V případě, že se setká přímý předmět s nepřímým, budou se tvary zájmen kombinovat následujícím způsobem:

• předmět nepřímý + předmět přímý + sloveso

  Va enviar [el regal] [als seus pares]. → Els el va enviar. (Poslal dárek (svým) rodičům. Poslal jim ho.)

  Compra [flors] [a les companyes de feina]. → Els en compra. (Kupuje květiny kolegyním z práce. Kupuje jim je.)

• sloveso + předmět nepřímý + předmět přímý

  Vull donar [llibres] [a la meva cosina]. → Vull donar-li’n. (Chci dát knihy své sestřenici. Chci jí je dát.)

  Van explicar [la història] [als alumnes]. → Van explicar-los-la. (Povyprávěli příběh žákům. Povyprávěli jim ho.)

V kombinaci tří nebo více zájmen bude pořádek nahrazovaných prvků následující: předmět nepřímý + předmět přímý + další komplement.

Me l’hi portaran. (Portaran [el llibre] [a mi] [a la universitat]). (Přinesou mi knihu na univerzitu. Přinesou mi ji tam.)

Me n’hi agraden dues, de cullerades de sucre, amb el cafè. (dosl. Mám ráda dvě lžičky cukru v kávě.)

Toto pořadí se může v některých případech měnit:

• Dochází-li ke kombinaci se zvratným zájmenem es, uvádíme jej vždy na prvním místě:

  No se li poden tocar els cabells per res del món. (Nemůže se jí sahat na vlasy za nic na světě.)

• V případě, kdy se kombinují zájmena přímého předmětu určitého (el, la, els, les) s nepřímým předmětem v singuláru (li), dochází na většině území ke změně zájmena li na hi a klade se až za zájmeno přímého předmětu.

  Va enviar [el regal] [al seu pare]. → L’hi va enviar. (Poslal dárek (svému) otci. Poslal mu ho.)

  Va regalar [la rosa] [a la seva xicota]. → La hi va regalar. (Daroval růži své dívce. Daroval jí ji.)

  Portaré [els llibres] [a la bibliotecària]. → Els hi portaré. (Odnesu knihy knihovnici. Odnesu jí je.)

  He de tornar [les llibretes] [a l’alumne]. → Les hi he de tornar. (Musím vrátit knihy žákovi. Musím mu je vrátit.)

V katalánštině Valencijského společenství se však tvar li zachovává, stejně jako struktura: nepřímý předmět + přímý předmět.

Va enviar [el regal] [al seu pare]. → Li’l va enviar.

Va regalar [la rosa] [a la seva xicota]. → Li la va regalar.

Portaré [els llibres] [a la bibliotecària]. → Li’ls portaré.

Torna [les llibretes] [a l’alumne]. → Li les torna.

V následujících tabulkách jsou uvedeny nejběžnější kombinace dvou zájmen. Příklady 1 až 4 odpovídají následujícím schématům:

• Sloveso zakončené na souhlásku nebo polosamohlásku + zájmena.
• Sloveso zakončené na samohlásku + zájmena.
• Zájmena + sloveso začínající na souhlásku nebo polosouhlásku.
• Zájmena + sloveso začínající na samohlásku nebo němé h.

	4. pád				3. pád
	el	la	els	les	li
em	1. -me’l 2. -me’l 3. me’l 4. me l’	1. -me-la 2. -me-la 3. me la 4. me l’	1. -me’ls 2. -me’ls 3. me’ls 4. me’ls	1. -me-les 2. -me-les 3. me les 4. me les	1. -me-li 2. -me-li 3. me li 4. me li
et	1. -te’l 2. -te’l 3. te’l 4. te l’	1. -te-la 2. -te-la 3. te la 4. te l’	1. -te’ls 2. -te’ls 3. te’ls 4. te’ls	1. -te-les 2. -te-les 3. te les 4. te les	1. -te-li 2. -te-li 3. te li 4. te li
es	1. -se’l 2. -se’l 3. se’l 4. se l’	1. -se-la 2. -se-la 3. se la 4. se l’	1. -se’ls 2. -se’ls 3. se’ls 4. se’ls	1. -se-les 2. -se-les 3. se les 4. se les	1. -se-li 2. -se-li 3. se li 4. se li
ens	1. -nos-el 2. ‘ns-el 3. ens el 4. ens l’	1. -nos-la 2. ‘ns-la 3. ens la 4. ens l’	1. -nos-els 2. ‘ns-els 3. ens els 4. ens els	1. -nos-les 2. ‘ns-les 3. ens les 4. ens les	1. -nos-li 2. ‘ns-li 3. ens li 4. ens li
us	1. -vos-el 2. -us-el 3. us el 4. us l’	1. -vos-la 2. -us-la 3. us la 4. us l’	1. -vos-els 2. -us-els 3. us els 4. us els	1. -vos-les 2. -us-les 3. us les 4. us les	1. -vos-li 2. -us-li 3. us li 4. us li
li (general)	1. -l’hi 2. -l’hi 3. l’hi 4. l’hi	1. -la-hi 2. -la-hi 3. la hi 4. la hi	1. -los-hi 2. ‘ls-hi 3. els hi 4. els hi	1. -les-hi 2. -les-hi 3. les hi 4. les hi
li (valencijština)	1. -li’l 2. -li´l 3. li’l 4. li l’	1. -li-la 2. -li-la 3. li la 4. li l’	1. -li’ls 2. -li’ls 3. li’ls 4. li’ls	1. -li-les 2. -li-les 3. li les 4. li les
els (3.pád)	1. -los-el 2. ‘ls-el 3. els el 4. els l’	1. -los-la 2. ‘ls-la 3. els la 4.els l’	1. -los-els 2. ‘ls-els 3. els els 4. els els	1. -los-les 2. ‘ls-les 3. els les 4. els les

	en	hi	ho	em	et	ens	us
em	1. -me’n 2. -me’n 3. me’n 4. me n’	1. -m’hi 2. -m’hi 3. m’hi 4. m’hi	1. -m’ho 2. -m’ho 3. m’ho 4. m’ho
et	1. -te’n 2. -te’n 3. te’n 4. te n’	1. -t’hi 2. -t’hi 3. t’hi 4. t’hi	1. -t’ho 2. -t’ho 3. t’ho 4. t’ho	1. -te’m 2. -te’m 3. te’m 4. te m’		1. -te’ns 2. -te’ns 3. te’ns 4. te’ns
es	1. -se’n 2. -se’n 3. se’n 4. se n’	1. -s’hi 2. -s’hi 3. s’hi 4. s’hi	1. -s’ho 2. -s’ho 3. s’ho 4. s’ho	1. -se’m 2. -se’m 3. se’m 4. se m’	1. -se’t 2. -se’t 3. se’t 4. se t’	1. -se’ns 2. -se’ns 3. se’ns 4. se’ns	1. -se-us 2. -se-us 3. se us 4. se us
ens	1. -nos-en 2. ’ns-en 3. ens en 4. ens en	1. -nos-hi 2. ‘ns-hi 3. ens hi 4. ens hi	1. -nos-ho 2. ‘ns-ho 3. ens ho 4. ens ho
us	1. -vos-en 2. -us-en 3. us en 4. us n’	1. -vos-hi 2. -us-hi 3. us hi 4. us hi	1. -vos-ho 2. -us-ho 3. us ho 4. us ho	1. -vos-em 2. -us-em 3. us em 4. us m’		1. -vos-ens 2. -us-ens 3. us ens 4. us ens
li	1. -li’n 2. -li’n 3. li’n 4. li n’	1. -li-hi 2. -li-hi 3. li hi 4. li hi	1. -li-ho 2. -li-ho 3. li ho 4. li ho
els 3.pád	1. -los-en 2. ‘ls-en 3. els en 4. els n’	1. -los-hi 2. ‘ls-hi 3. els hi 4. els hi	1. -los-ho 2. ‘ls-ho 3. els ho 4. els ho
el 4.pád	1. -l’en 2. -l’en 3. l’en 4. el n’	1. -l’hi 2. -l’hi 3. l’hi 4. l’hi
la 4.pád	1. -la’n 2. -la’n 3. la’n 4. la n’	1. -la-hi 2. -la-hi 3. la hi 4. la hi
els 4.pád	1. -los-en 2. ‘ls-en 3. els en 4. els n’	1. -los-hi 2. ‘ls-hi 3. els hi 4. els hi
les 4.pád	1. -les-en 2. les-en 3. les en 4. les n’	1. -les-hi 2. -les-hi 3. les hi 4. les hi
en		1. -n’hi 2. -n’hi 3. n’hi 4. n’hi

I když jsou tyto tabulky neúplné, chybí např. kombinace tří zájmen, existují dvojice, které nelze kombinovat nikdy. Odpovídají jim šedá políčka. V kombinaci by se tedy neměla potkat tato zájmena: hi + hi, en + en, en + ho nebo ho + hi:

Se sent perduda a la ciutat. (Cítí se ve městě ztracená.)

*S’hi hi sent.

S’hi sent perduda. (Cítí se tam ztracená.)

S’hi sent a la ciutat. (To se ve městě cítí.)

Treu cinc préssecs de la nevera. (Vytáhni z lednice pět broskví.)

*Treu-ne-ne cinc.

Treu-ne cinc de la nevera. (Vytáhni jich pět z lednice.)

Treu-ne cinc préssecs. (Vytáhni z ní pět broskví.)

Va portar allò de Brno. (Přivezl toto z Brna.)

*En ho va portar.

En va portar allò. (Toto odtamtud přivezl.)

Ho va portar de Brno. (Přivezl to z Brna.)

Va desar allò al calaix. (Vložil to do zásuvky.)

*Hi ho va desar.

Ho va desar al calaix. (Vložil to do zásuvky.)

Hi va desar allò. (Vložil to tam.)