Sloveso je ohebný slovní druh, jehož základními gramatickými kategoriemi jsou: osoba, číslo, čas, způsob, rod a vid. Ve většině případů je sloveso ve větě přísudkem. Ze sémantického hlediska sloveso vyjadřuje činnost, stav nebo uskutečňování.

Dělení sloves (classes de verbs)

Katalánská slovesa se dělí do dvou kategorií:

1. Sponová (copulatius nebo atributius): do této kategorie patří sponová slovesa ser, estar, semblar. Tato slovesa spojují jmenný přísudek s podmětem.
2. Přísudková (predicatius): zpravidla se jedná o slovesa ve funkci slovesného přísudku, které se dále dělí na slovesa tranzitivní (váží se s předmětem ve 4. pádě), slovesa intranzitivní (nevyžadují předmět), slovesa s předložkou (vyžadují předložkový předmět), zvratná, defektní (nemají plnou škálu základních tvarů), mezi která můžeme zařadit slovesa neurčitá.

Sponová (verbs atributius o copulatius)		ser, estar (být), semblar (vypadat)
Přísudková (verbs predicatius)	Tranzitivní (transitius)	mirar (la televisió) (dívat se (na TV)), comprar (un regal) (koupit (dárek))
	Intranzitivní (intransitius)	passejar (procházet se), plorar (plakat), riure (smát se), dormir (spát)
	S předložkou (preposicionals)	dependre (de) (záležet na), adonar-se (de) (uvědomit si), centrar-se (en) (soustředit se na), creure (en) (věřit v), apod.
	Zvratná (pronominals)	queixar-se (stěžovat si), atrevir-se (odvážit se)
	Defektní (defectius)	Pomocná (auxiliars) haver, va
		Neurčité slovesné tvary (verbs impersonals)	Existenciální sloveso haver-hi (být) Sloveso caldre (být zapotřebí) Slovesa označující meteorologické jevy nevar (sněžit), ploure (pršet)

Slovesné třídy (conjugacions)

V katalánštině se slovesa mohou dělit do tří slovesných tříd (konjugací) podle zakončení v infinitivu:

1. konjugace (primera conjugació)	2. konjugace (segona conjugació)				3. konjugace (tercera conjugació)
-AR	-ER	-RE	-R	-IR (+-eix-)
cantar, ballar, navegar, xatejar	témer, créixer, haver, soler	perdre, entendre	dir, dur	llegir, patir, servir

První konjugace (la primera conjugació)

První slovesná třída zahrnuje slovesa zakončená v infinitivu na -AR, jako je např. sloveso treballar (pracovat). Ze všech tří slovesných tříd je to ta nejpočetnější, zahrnuje až 80% z celkového počtu katalánských sloves. Většina nově vzniklých sloves přijímá infinitivní koncovku -ar (xatejar (chatovat), clicar (klikat), tuitejar (tweetovat) atd.). Při časování sloves 1. konjugace je třeba mít na paměti některé pravopisné zásady:

1. Slovesa zakončená na -car, -çar, -gar, -jar, -guar, -quar

   Když koncovka začíná na -e nebo -i, je třeba změnit poslední písmeno kořene:

   -car	⇒	-qu-	+ e/i	tancar ⇒ tanques, tanquis
   -çar	⇒	-c-		alçar ⇒ alces, alcis
   -gar	⇒	-gu-		carregar ⇒ carregues, carreguis
   -jar	⇒	-g-		penjar ⇒ penges, pengis
   -guar	⇒	-gü-		desaiguar ⇒ desaigües, desaigüis
   -quar	⇒	-qü-		adequar ⇒ adeqües, adeqüis

2. Slovesa zakončená na -ear, -iar (po souhlásce), -oar, -uar (po souhlásce kromě g, q)

   Koncovky -i, -is, -in subjuntivu přítomného času jsou označeny dierezí:

   -ear	crear ⇒ creï, creïs, creïn
   -iar	guiar ⇒ guiï, guiïs, guiïn
   -oar	lloar ⇒ lloï, lloïs, lloïn
   -uar	actuar ⇒ actuï, actuïs, actuïn

3. Slovesa zakončená na samohlásku + -iar

   Před koncovkami -i, -is, -in kořenová samohláska i zaniká a koncovka i se napíše s dierezí:

   voleiar ⇒ voleï, voleïs, voleïn

   esplaiar ⇒ esplaï, esplaïs, esplaïn

   enjoiar ⇒ enjoï, enjoïs, enjoïn

   cruiar ⇒ cruï, cruïs, cruïn

Druhá konjugace (la segona conjugació)

Slovesa 2. slovesné třídy zahrnují slovesa zakončená v infinitivu na -er (jak přízvučné, tak nepřízvučné): saber (vědět/umět), voler (chtít), créixer (růst), témer (obávat se) a na -re perdre (ztratit), entendre (rozumět). Kromě toho sem patří slovesa jako dir (říkat) nebo dur (nést, nosit). Tato konjugace obsahuje sice nejmenší počet sloves (asi 4% z celkového počtu všech katalánských sloves), ale na druhou stranu se jedná o třídu s vysokým počtem nepravidelností.

Tradičně se člení do dvou podtříd:

1. Podřída II/A: sem patří slovesa, která se časují podle vzoru perdre (končící na –re). U těchto případů zaniká infinitivní - e ve tvarech budoucího času a kondicionálu: perdré, cauria.
2. Podtřída II/B: sem patří slovesa, která se časují podle vzoru témer (končící na –er). U těchto slovesa se – e v budoucím čase a kondicionálu zachová: temeré, coneixeria.

Některá slovesa 2. konjugace se mohou v kořeni slova psát v přízvučné slabice s e nebo s a. Mají tak dvojí infinitiv: jeure/jaure (ležet), treure/traure (vytáhnout), heure/haure (získat), néixer/nàixer (narodit se). Tvary s e jsou příznačné pro východní dialekty a tvary s a pro západní, ale jen pokud se tyto samohlásky nachází v přízvučné slabice. Pokud se tyto samohlásky nachází v nepřízvučné slabice, píše se v kořeni a: jauria, trauria, hauria, naixia.

Třetí konjugace (la tercera conjugació)

Do třetí slovesné třídy patří slovesa zakončená v infinitivu na – ir (kromě slovesa dir, které patří do 2. konjugace) a můžeme ji rozdělit do dvou podtříd:

1. Podtřída III/A: sem patří slovesa, která v některých tvarech rozšiřují kmen o slabiku – eix (tzv. increment incoatiu). To je případ sloves servir (sloužit) nebo llegir (číst).
2. Podtřída III/B: sem patří slovesa, která nevykazují rozšíření o slabiku – eix: ajupir (dřepnout), bullir (vřít), collir (sbírat), cosir (šít), cruixir (praskat), dormir (spát), eixir (vyjít), escopir (plivat), esmunyir (prosmyknout), fugir (utéct), grunyir (vrčet), munyir (dojit), obrir (otevřít), omplir (vyplnit), pudir (smrdět), retrunyir (hřmět), sentir (cítit), sortir (vyjít), tossir (kašlat) a slovesa od těchto sloves odvozená: acollir (přijmout), escollir (vybrat), adormir-se (usnout), descosir (odpárat), consentir (povolit), sobresortir (vyčnívat)…, kromě assentir (souhlasit) nebo dissentir (nesouhlasit) (srov. assenteixo, dissenteixo).

Co do počtu sloves se nachází mezi první a druhou konjugací. Představuje zhruba 15% z celkového množství všech katalánských sloves.

Neurčité slovesné tvary (formes no personals)

Mezi neurčité tvary sloves patří neurčitek (infinitiu), přechodník (gerundi) a příčestí minulé (participi). Jde o neurčité tvary sloves, které nevyjadřují osobu, čas, vid a způsob. Navíc infinitiv a gerundium nevyjadřují ani číslo, což není případ participia, které díky tomu, že plní i funkci adjektiva, může představovat nejen změny v čísle, ale i v rodě.

	1. konjugace	2. konjugace	3. konjugace
Infinitiv	cantar	témer / perdre	llegir
Gerundium	cantant	tement / perdent	llegint
Participium	cantat	temut / perdut	llegit
Složený infinitiv	haver cantat	haver temut/perdut	haver llegit
Složené gerundium	havent cantat	havent temut/perdut	havent llegit

Neurčitek (infinitiu)

Je považován za základní tvar slovesa, který je uváděn ve slovnících, a slouží k rozlišení všech tří konjugací. Rozlišujeme infinitiv jednoduchý a složený.

Z hlediska syntaktického může zastávat funkci substantiva nebo nominální skupiny:

• Podmět: Riure és bo per a la salut. (Smích je zdraví prospěšný.)
• Přímý předmět: Saps anar-hi? (Víš, jak se tam jde?)
• Předmět po předložce: Vaig ser l’últim d’arribar. (Přišel jsem poslední.)

V katalánských větách vedlejších může infinitiv představovat tři hodnoty:

1. Současnost (simultaneïtat): tuto hodnotu představuje ve vazbách se slovesy pocitového vnímání, jako jsou slovesa veure (vidět) a sentir (cítit; slyšet). L’has vist actuar? (Viděl jsi ho jednat?); Jo encara no l’he sentit mai parlar en públic. (Já jsem ho ještě nikdy na veřejnosti mluvit neslyšela).
2. Následnost (posterioritat): jedná se o slovesa vyjadřující potřebu, vůli, přání, v nepřímých větách tázacích se slovesy jako saber (vědět), ve vazbách finálních nebo časových s výrazy abans (předtím): Necessito que vinguis. (Potřebuji, abys přišel.); Vull arreglar la casa. (Chci opravit dům.); No sé com fer-ho. (Nevím, jak to udělat.); Soc aquí per ajudar-te. (Jsem tady, abych ti pomohl); Abans de venir, truca’m. (Předtím, než přijdeš, zavolej mi.).
3. Předčasnost (anterioritat): ve větách uvozených výrazy času jako després (potom), v kauzálních konstrukcích, ve vedlejších větách závislých na adjektivech typu culpable (vinný) nebo substantivech gràcies (díky): Després de dinar anirem a fer un volt. (Po obědě půjdeme na procházku.); Em van criticar molt per parlar d’aquella manera. (Moc mě zkritizovali za to, jakým způsobem jsem mluvil.); Gràcies per venir. (Díky, že jste přišli.) (děj vět vedlejších se odehrává v čase, ve kterém se odehrává děj vět hlavních).

V posledním případě může infinitiv jednoduchý alternovat s infinitivem složeným: Em van criticar molt per haver parlat d’aquella manera. (Kritizovali mě za to, jakým způsobem jsem mluvil.); Gràcies per haver vingut (ahir). (Díky, že jste přišli (včera).) (děj vedlejších vět se odehrává v čase, který se odehrál před časem děje vět hlavních).

Přechodník (gerundi)

Přechodník se v katalánštině tvoří ze slovesného kmene koncovkami – ant (pro slovesa 1. třídy), - ent (pro slovesa 2. třídy), -int (pro slovesa 3. třídy). Na rozdíl od češtiny se v katalánštině přechodník hojně používá.

1. konjugace	2. konjugace	3. konjugace
cantant plorant esquiant navegant	dient duent sent tement perdent havent	llegint sentint dormint

Je třeba poukázat na některé fonetické změny u sloves zakončených na -ure. U mnohých z nich se tvoří tvary gerundia nepravidelně (avšak srov.: rient, plaent):

-ure ⇒ -vent/-vint	-ure ⇒ -ient
beure (pít) ⇒ bevent ploure (pršet) ⇒ plovent viure (žít) ⇒ vivint escriure (psát) ⇒ escrivint	jaure/jeure (ležet) ⇒ jaient caure (spadnout)⇒ caient traure/treure (vytáhnout)⇒ traient seure (sedět)⇒ seient

Použití: přechodník se používá v perifrastických vazbách (estar + gerundium apod.), u jednoho ze dvou právě probíhajících dějů (Sortint de l´avió cantava. (Když vycházel z letadla, zpíval si.)), způsob, jakým děje probíhají (M´ho va dir plorant. (Řekl mi to s brekem.)). Může tedy v některých případech fungovat jako příslovečné určení způsobu nebo času za předpokladu, že se jedná o současnost nebo předčasnost. Do češtiny ho zpravidla překládáme celou větou uvozenou spojkami a, když, protože, přídavným jménem, příslovcem apod. :

Vaig arribar panteixant. (Přijela jsem zadýchaná.)

Venint cap aquí m’he trobat el Jordi. (Když jsem sem šla, potkala jsem Jordiho.)

Složené gerundium stejně jako u složeného infinitivu představuje předčasnost vzhledem k momentu promluvy. Navíc složené gerundium umožňuje vytvořit úplné časové větné konstrukce, jako je vidět např. na tomto případě:

Havent dinat, va marxar cap a casa. (Po obědě (poté, co se naobědval) odjel domů.)

Příčestí (participi)

Je tvar, který spolu s pomocným slovesem haver slouží k tvoření složených časů. Kromě toho tvary příčestí mohou plnit funkci adjektiv, proto se s podstatným jménem, které doprovází, shodují v rodě a čísle.

Aquest matí s’ha espantat molt. (Dnes ráno se moc vylekal.)

Aquesta noia fa cara d’espantada. (Tato dívka vypadá vystrašeně.)

Tvary příčestí se tvoří koncovkami -at/-ada (1.konjugace), -ut/-uda (2. konjugace), -it/-ida (3.konjugace):

1.konjugace	2.konjugace	3.konjugace
cantat, cantada navegat, navegada	temut, temuda perdut, perduda	llegit, llegida sentit, sentida

Tvary příčestí vykazují celou řadou nepravidelností:

Zvláštnosti: 1. konjugace

První konjugace zahrnuje dvě slovesa, která mají každé dvě příčestí:

matar (zabít) despertar (probudit se)

matat, matada / mort, morta (zároveň je příčestím slovesa morir (zemřít)) despertat, despertada / despert, desperta (použití hlavně na Baleárských ostrovech).

Zvláštnosti: 2. a 3. konjugace

• Rizotonická příčestí

  V 2. konjugaci nalezneme velké množství sloves, která mají nepravidelná tzv. “silná” příčestí, jež mohou být zakončena na -st, -s nebo -t. Podobně je tomu u 3. konjugace, kde nalezneme zakončení na souhlásky -s nebo -t.

  1. Příčestí zakončená na -st(a)

     pondre (položit) veure (vidět)

     post vist

  2. Příčestí zakončená na -s(a)

     Setkáme se s nimi především u sloves, jejichž kořen je zakončen na -n (kromě pondre). Také se objevují u sloves, jejichž kořen je zakončen na -t (složeniny s -metre), u dvou sloves s -u
     a u dvou sloves, jejichž kořen končí na -ny. A u slovesa 3.konjugace imprimir (tisknout) (spolu s jeho odvozeninami reimprimir nebo sobreimprimir).

     atendre (pečovat) entendre (rozumět) pretendre (usilovat) encendre (zapálit) fondre (rozpustit) suspendre (odložit) romandre (setrvat) dependre (záležet)	atès, atesa entès, entesa pretès, pretesa encès, encesa fos, fosa suspès, suspesa romàs, romasa depès, depesa
     comprometre (zavázat se) permetre (dovolit)	compromès, compromesa permès, permesa
     cloure (uzavřít) raure (krájet, spočívat)	clos, closa ras, rasa (nebo také ragut, raguda)
     atènyer (dosáhnout) empènyer (zatlačit)	atès, atesa empès, empesa
     imprimir (tisknout)	imprès, impresa

  3. Setkáme se s nimi u sloves 2. konjugace s kmenem zakončeným na samohlásku nebo -ny, dále pak u sloves 3. konjugace s kořenem končícím na -r nebo u sloves 2. a 3. konjugace, jejichž kořen končí na -l.
     V posledních dvou případech se tvary mohou lišit, pokud koncové souhlásce předchází jiná souhláska (C): C+r+t vznikne Cert, a C+l+t vznikne Clert.

     coure (vařit) fer (dělat) dir (říkat) dur (nosit) treure/traure (vytáhnout) escriure (psát)	cuit, cuita (tranzitivní)/ cogut, coguda (intranzitivní) fet, feta dit, dita dut, duta tret, treta escrit, a
     estrènyer (zúžit) constrènyer (přinutit)	estret, a constret, a
     cobrir (pokrýt) obrir (otevřít) sofrir (trpět)	cobert, coberta obert, oberta sofert, soferta (připouští se také sofrit, sofrida)
     oferir (nabídnout) morir (zemřít)	ofert, oferta (připouští se také oferit, oferida) mort, morta
     complir (splnit) omplir (plnit) suplir (suplovat)	complert, complerta (připouští se také complit, complida) omplert, omplerta (připouští se také omplit, omplida) suplert, suplerta (připouští se také suplit, suplida)
     resoldre (vyřešit) absoldre (osvobodit) toldre (odstranit) moldre (mlít)	resolt, resolta absolt, absolta tolt, tolta mòlt, mòlta

• Nerizotonická příčestí: s velární souhláskou
  1. Příčestí zakončená na -gut, -guda:

     Jedná se o příčestí sloves zakončených na -ler, -ldre, dále pak některých sloves zakončených na -ure (ta, která netvoří “silná” příčestí). Některá slovesa zakončená na -èixer (conèixer, aparèixer
     a jejich odvozeniny). Dále sem patří příčestí sloves tenir, venir (jejichž příčestí se tvoří z tvarů tindre a vindre) a příčestí slovesa córrer.

     moure (hýbat se) ploure (pršet) caure (spadnout) jaure (ležet) creure (věřit)	mogut, moguda plogut, ploguda caigut, caiguda jagut, jaguda cregut, creguda
     valdre (platit, mít cenu) caldre (být potřeba) doldre (bolet)	valgut, valguda calgut, calguda dolgut, dolguda
     soler (mít ve zvyku) valer (platit, mít cenu) voler (chtít)	solgut, solguda valgut, valguda volgut, volguda
     aparèixer (objevit se) conèixer (znát)	aparegut, apareguda conegut, coneguda
     tenir (mít) venir (přijít) córrer (běžet)	tingut, tinguda vingut, vinguda corregut, correguda

  2. Příčestí zakončená na -scut, -scuda:

     Do této skupiny patří některá slovesa zakončená na -èixer, jako jsou slovesa merèixer (zasloužit si), créixer (růst), néixer (narodit se) a jejich odvozeniny, stejně tak sloveso viure (žít) (a jeho odvozeniny).

     viure (žít) reviure (ožít) merèixer (zasloužit si) créixer (růst) néixer (narodit se)

     viscut, viscuda reviscut, reviscuda merescut, merescuda crescut, crescuda nascut, nascuda

• Další nepravidelná příčestí

  ser (být) haver (pomocné slov.)	estat, sigut, set hagut
  pertànyer (náležet) plànyer (slitovat se)	pertanyut, pertanyuda / pertangut, pertanguda planyut, planyuda / plangut, planguda

Oznamovací způsob (indicatiu)

Indikativ je slovesný způsob, který se používá pro konstatování či popis objektivních skutečností. Nevyjadřuje tedy subjektivně pojatý děj a používá se ve větách oznamovacích a tázacích.

Časy jednoduché (temps simples)

Jednoduché časy jsou takové časy, které se tvoří synteticky, to znamená změnou koncovky, která se připojuje ke slovesnému kmeni. V oznamovacím způsobu rozlišujeme čtyři jednoduché časy: přítomný (present), imperfektum (imperfet), jednoduchý minulý čas (passat simple) a čas budoucí (futur).

Přítomný čas (present)

Forma

	1. konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludo	temo	perdo	serveixo	dormo
TU	saludes	tems	perds	serveixes	dorms
ELL/ELLA/VOSTÈ	saluda	tem	perd	serveix	dorm
NOSALTRES	saludem	temem	perdem	servim	dormim
VOSALTRES	saludeu	temeu	perdeu	serviu	dormiu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saluden	temen	perden	serveixen	dormen

Avšak setkáváme se s celou řadou nepravidelností:

1. Samohláskové alternace

   U některých sloves 3. “jednoduché” konjugace (tedy u těch, která nepřijímají slabiku -eix), která mají samohlásku e nebo o v kořeni slova, dochází ke změně těchto samohlásek na i nebo u, pokud jsou nepřízvučné (jedná se o tvary singuláru a 3. osoby plurálu). Jsou to slovesa: collir (sbírat), cosir (šít), eixir (vyjít), escopir (plivat), sortir (vyjít), tossir (kašlat).

   	collir	cosir	sortir	escopir	tossir	eixir
   jo	cullo	cuso	surto	escupo	tusso	ixo
   tu	culls	cuses	surts	escups	tusses	ixes
   ell/ella/vostè	cull	cus	surt	escup	tus	ix
   nosaltres	collim	cosim	sortim	escopim	tossim	eixim
   vosaltres	colliu	cosiu	sortiu	escopiu	tossiu	eixiu
   ells/elles/vostès	cullen	cusen	surten	escupen	tussen	ixen

2. Velární rozšíření (increment velar)

   Vyskytuje se celá řada sloves, která v 1. osobě singuláru přijímají ke kmeni veláru /g/. Jedná se především o slovesa 2. konjugace, která jsou v kmeni zakončená na l nebo n: doldre (bolet), encendre (zapálit), romandre (zůstat), soler (mít ve zvyku), toldre (vytáhnout), tondre (stříhat) a všechna slovesa zakončená na -fendre, (-)fondre, (-)moldre, -pendre, (-)pondre, (-)prendre, -soldre, -tendre, (-)valer, (-)vendre.

   	doldre	pondre	resoldre	valer	prendre	ofendre	romandre
   jo	dolc	ponc	resolc	valc	prenc	ofenc	romanc
   tu	dols	pons	resols	vals	prens	ofens	romans
   ell/ella/vostè	dol	pon	resol	val	pren	ofèn	roman
   nosaltres	dolem	ponem	resolem	valem	prenem	ofenem	romanem
   vosaltres	doleu	poneu	resoleu	valeu	preneu	ofeneu	romaneu
   ells/elles/vostès	dolen	ponen	resolen	valen	prenen	ofenen	romanen

   Rovněž se velární souhláska objevuje u sloves zakončených v infinitivu na -ure, která můžeme navíc rozdělit do dalších tří skupin, protože kromě získání velární souhlásky představují další změny v indikativu přítomného času:

   	skupina 1		skupina 2		skupina 3
   1. sg	-c	-sc	-c	-ig	-c
   2.-3. sg a 3. pl.	-u-		-u-		-u-
   1.-2. pl.	-v-		-i-		-Ø-

   Některá slovesa patřící do této skupiny jsou beure (pít), deure (dlužit), moure (hýbat), escriure (psát) nebo viure (žít). Tato slovesa mají veláru v 1. osobě singuláru, ale /v/ v 1. a 2. osobě plurálu:

   	beure	deure	escriure	viure
   jo	bec	dec	escric	visc
   tu	beus	deus	escrius	vius
   ell/ella/vostè	beu	deu	escriu	viu
   nosaltres	bevem	devem	escrivim	vivim
   vosaltres	beveu	deveu	escriviu	viviu
   ells/elles/vostès	beuen	deuen	escriuen	viuen

   Do 2. skupiny patří slovesa jako veure (vidět), seure (sedět), caure (padat), jeure/jaure (ležet), treure/traure (vytáhnout)..., která mají v 1. a 2. osobě plurálu polosouhláskové -i- /j/:

   	veure	seure	caure	jeure/jaure	treure/traure
   jo	veig	sec	caic	jec/jac	trec/trac
   tu	veus	seus	caus	jeus/jaus	treus/traus
   ell/ella/vostè	veu	seu	cau	jeu/jau	treu/trau
   nosaltres	veiem	seiem	caiem	jaiem	traiem
   vosaltres	veieu	seieu	caieu	jaieu	traieu
   ells/elles/vostès	veuen	seuen	cauen	jeuen/jauen	treuen/trauen

   Další 3. skupina sloves jako cloure (sevřít), coure (vařit), dir (říct), dur (nést), plaure (líbit se), raure (oškrábat) a riure (smát se) připojuje koncovku pro 1. a 2. osobu plurálu přímo ke kmeni slovesa:

   	cloure	coure	dir	dur	plaure	raure	riure
   jo	cloc	coc	dic	duc	plac	rac	ric
   tu	clous	cous	dius	duus/dus	plaus	raus	rius
   ell/ella/vostè	clou	cou	diu	duu/du	plau	rau	riu
   nosaltres	cloem	coem	diem	duem	plaem	raem	riem
   vosaltres	cloeu	coeu	dieu	dueu	plaeu	raeu	rieu
   ells/elles/vostès	clouen	couen	diuen	duen	plauen	rauen	riuen

   Velára se objevuje i u sloves estar (být), poder (moci) a conèixer (znát):

   	estar	poder	conèixer
   jo	estic	puc	conec
   tu	estàs	pots	coneixes
   ell/ella/vostè	està	pot	coneix
   nosaltres	estem	podem	coneixem
   vosaltres	esteu	podeu	coneixeu
   ells/elles/vostès	estan	poden	coneixen

3. Další nepravidelná slovesa

   Vedle výše uvedených nepravidelností se vyskytují slovesa, pro která je typické velké množství nepravidelností v oznamovacím způsobu přítomného času. K nejčastějším patří:

   	ser	haver	fer	anar	tenir	venir	saber	voler
   jo	soc	he/haig	faig	vaig	tinc	vinc	sé	vull
   tu	ets	has	fas	vas	tens	vens	saps	vols
   ell/ella/vostè	és	ha	fa	va	té	ve	sap	vol
   nosaltres	som	hem	fem	anem	tenim	venim	sabem	volem
   vosaltres	sou	heu	feu	aneu	teniu	veniu	sabeu	voleu
   ells/elles/vostès	són	han	fan	van	tenen	venen	saben	volen

Užití (ús)

Přítomný čas nedokonavý vyjadřuje především v současnosti probíhající děje nebo trvající stavy.

Konkrétněji pak vyjadřuje:

1. Postupnost (progressivitat): děj se rozvíjí v momentě promluvy: Ara treballa. No el molestis. (Teď pracuje. Neruš ho.)
2. Kontinuitu (continuïtat): děj se odehrává v určitém čase, jako avui, durant X temps, aquest any, atd. Aquest any treballa sovint des de casa. (Letos často pracuje z domu.)
3. Opakování (habitualitat): děje, které se stále opakují: Tinc classe cada dia de 8 a 12. (Mám vyučování každý den od 8 do 12.)

Další použití, která se v zásadě neliší od češtiny:

1. Vědecká nebo nadčasová tvrzení: Nou per nou fan vuitanta-u. El gos és el millor amic de l’home. (Devět krát devět je osmdesát jedna. Pes je nejlepším přítelem člověka.)
2. Obecné popisy: El Francesc és dos anys més jove que la seva germana. (Francesc je o dva roky mladší než jeho sestra.)
3. Vyjádření myšlenek jiné osoby: Chomsky considera que la facultat del llenguatge és innata en els humans. (Chomsky tvrdí, že schopnost jazyka je u lidí vrozená.)
4. Instrukce: Per imprimir a doble cara, cliques aquí i ja està. (Pro oboustranný tisk klikneš tady a je to.)
5. Návrhy, pozvánky, prosby: Vens al cine aquest dissabte? T’envio el treball? Em poses aigua, si us plau? (Jdeš do kina tuto sobotu? Tu práci ti mám poslat? Dáš mi vodu, prosím tě.)

Dále se může používat pro vyjádření budoucnosti a minulosti:

1. Historický prézens (present històric)

   Vyjadřuje děje minulé a je rovnocenný s časem minulým jednoduchým a složeným. Může se používat ve dvou případech: v knihách o historii nebo v novinových článcích, které uvádějí údaje minulé, jež jsou relevantní i v přítomnosti: L’IEC publica les Normes ortogràfiques el 1913. (IEC vydává Pravidla pravopisu v roce 1913.)

2. Narativní prézens, též zpřítomňovací (present narratiu)

   Používá se zejména při vyprávění dějů minulých, kde přispívá k jejich oživení. Je rovnocenný s časem minulým: Tothom estava concentrat en l’exercici i de sobte va la professora i comença a cantar. (dosl. Všichni byli soustředění na cvičení a náhle učitelka jde a začne zpívat.)

3. Prospektivní prézens (el present prospectiu)

   Odpovídá budoucímu času. V základě se používá pro vyjádření naplánovaných budoucích dějů, nebo těch, o kterých panuje jistota: Voldria anar a la platja dissabte, però segur que plou. (Chtěla bych jet na pláž, ale určitě bude pršet.)

Souminulý čas/imperfektum (imperfet)

Tvary (forma)

U pravidelných sloves se imperfektum oznamovacího způsobu tvoří koncovkami -ava, -aves, -ava, -àvem, -àveu, -aven (1. konjugace) nebo koncovkami -ia, -ies, -ia, -íem, -íeu, -ien (2. a 3. konjugace). Vzhledem k tomu, že na rozdíl od prézentu imperfektum nepřijímá slabiku -eix, obě skupiny 3. konjugace se tvoří stejně:

	1. konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludava	temia	perdia	servia	dormia
TU	saludaves	temies	perdies	servies	dormies
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludava	temia	perdia	servia	dormia
NOSALTRES	saludàvem	temíem	perdíem	servíem	dormíem
VOSALTRES	saludàveu	temíeu	perdíeu	servíeu	dormíeu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludaven	temien	perdien	servien	dormien

Stejně jako v případě prézentu imperfektum oznamovacího způsobu představuje nepravidelnosti především u sloves 2. konjugace končících na -ure, která mohou mít rizotonické tvary (s nepřízvučným kořenem) nebo nerizotonické (tvoří se připojením nepřízvučné imperfektní koncovky).

Nerizotonické tvary:

	coure	cloure	beure	deure	moure	ploure
jo	coïa	cloïa	bevia	devia	movia
tu	coïes	cloïes	bevies	devies	movies
ell/ella/vostè	coïa	cloïa	bevia	devia	movia	plovia
nosaltres	coíem	cloíem	bevíem	devíem	movíem
vosaltres	coíeu	cloíeu	bevíeu	devíeu	movíeu
ells/elles/vostès	coïen	cloïen	bevien	devien	movien	plovien

Rizotonické tvary:

	caure	creure	jeure	riure	seure	treure	veure
jo	queia	creia	jeia	reia	seia	treia	veia
tu	queies	creies	jeies	reies	seies	treies	veies
ell/ella/vostè	queia	creia	jeia	reia	seia	treia	veia
nosaltres	quèiem	crèiem	jèiem	rèiem	sèiem	trèiem	vèiem
vosaltres	quèieu	crèieu	jèieu	rèieu	sèieu	trèieu	vèieu
ells/elles/vostès	queien	creien	jeien	reien	seien	treien	veien

Slovesa dur, dir, fer se řídí tímto posledním vzorem. Stejně tak vykazuje nepravidelnosti sloveso ser:

	ser	fer	dur	dir
jo	era	feia	duia	deia
tu	eres	feies	duies	deies
ell/ella/vostè	era	feia	duia	deia
nosaltres	érem	fèiem	dúiem	dèiem
vosaltres	éreu	fèieu	dúieu	dèieu
ells/elles/vostès	eren	feien	duien	deien

Užití (ús)

Imperfektum se vymezuje vůči prézentu z hlediska časového: jestliže přítomný čas slouží k vyjádření dějů, které jsou simultánní s momentem promluvy, imperfektum vyjadřuje simultánnost s ději minulými.

Imperfektum se používá tam, kde je v češtině nedokonavé sloveso a vyjadřuje:

1. Děje, které představují jakousi dějovou kulisu (progressivitat): děj probíhající v minulosti, na jehož pozadí proběhl jiný jednorázový děj: Quan vaig arribar, el Francesc tot just sortia d’entrenament. (Když jsem dorazil, Francesc právě odcházel z tréninku.)
2. Opakování v minulosti (habitualitat): děje, které se v minulosti často nebo pravidelně opakovaly: Abans em tocava matinar cada dia. (Dříve jsem musel vstávat časně každé ráno.)
3. Časově neomezené minulé děje (continuïtat): používá se pro vyjádření událostí, které trvaly po nějakou dobu v minulosti: Els ibers vestien roba feta de llana. (Iberové nosili oblečení z vlny.)

Avšak může mít i další užití:

• Narativní imperfektum (L´imperfet narratiu)

  V literárních dílech se může imperfektum používat u nedurativních dějů (morir-se (zemřít), casar-se (oženit se/ vdát se), esclatar una guerra (propuknout válka), anar-se’n (odejít), arribar (dorazit) atd.) s hodnotou odpovídající minulému času opisnému nebo jednoduchému: ...una hora després, moria sol, fracassat i arruïnat. (...hodinu poté umíral sám, ztroskotaný a zruinovaný.)

• Delokutivní imperfektum (L´imperfet delocutiu)

  Používá se především v novinových textech ve významu dokonavém s verby dicendi: El president assegurava que la situació estava sota control. (dosl. Prezident ubezpečoval, že je situace pod kontrolou.)

• Vyjádření výtky (L’imperfet de retret)

  Objevuje se v mluvených dialozích často v kombinaci s tázacím per què (proč), kdy mluvčí chce vytknout posluchači, že něco udělal, nebo neudělal: I, si ho sabies, per què no m’ho deies abans? Ens hauríem estalviat fer el ridícul! (A když jsi to věděl, proč jsi mi to neřekl předtím? Ušetřili bychom se toho trapasu!)

• Prospektivní imperfektum (L’imperfet prospectiu)

  Vyjadřuje následnost vzhledem k momentu, který je brán jako referent. Má hodnotu podobnou prospektivnímu prézentu. Příklad: Per sort, l´endemà començaven les vacances. (Naštěstí druhý den začínaly prázdniny.)

• Při vyjádření nenaplněných dějů (L’imperfet d’actes frustrats)

  Slouží pro vyjádření plánovaných nebo předvídatelných situací, které se nakonec neuskuteční kvůli nějaké překážce (vyskytují se především ve větách odporovacích). Příklad: En principi anàvem d’excursió, però sembla que plourà i al final ho hem deixat estar. (dosl. Zprvu jsme plánovali jet na výlet, ale zdá se, že bude pršet, tak jsme to nakonec nechali být.)

• Imperfektum zdvořilosti (L’imperfet de cortesia)

  Používá se především v mluvené řeči pro zdvořilé vyjádření žádosti v přítomnosti. Nejčastěji se používá se slovesy venir (přijít), escriure (psát), desitjar (přát si) a voler (chtít): Volia una barra de pa. Perdoni, estava buscant un llibre... (Chtěla bych jeden chleba. Promiňte, hledám jednu knížku...)

• V podmínkových větách (L’imperfet en les oracions condicionals)

  V rámci pravidel souslednosti časové se používá ve větách podmínkových pro vyjádření přítomnosti nebo budoucnosti. Sloveso věty hlavní je v minulém čase: Li vaig dir que si se n’anava, ja no podria tornar. (Řekl jsem mu, že jestli odejde, už se nebude moci vrátit.)

• V dětských hrách (L’imperfet dels jocs infantils)

  Imperfektum používají děti při hrách při rozdělování rolí nebo popisu prostředí: Jo era l’indi i tu el cowboy, i ens trobàvem al fortí, d’acord? (Já budu Indián a ty kovboj a jsme jako v pevnosti, jo?)

• V nepřímé řeči

  Pro vyjádření současnosti děje vedlejší věty s dějem věty hlavní, který je v některém minulém čase: Em va explicar que li agradava estudiar amb mi. (Řekl mi, že se mnou rád studuje.)

Minulý čas jednoduchý (passat simple)

Forma

Koncovky jednoduchého minulého času jsou následující: -i, -res, -Ø, -rem, -reu, -ren:

	1.konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludí	temí	perdí	serví	dormí
TU	saludares	temeres	perderes	servires	dormires
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludà	temé	perdé	serví	dormí
NOSALTRES	saludàrem	temérem	perdérem	servírem	dormírem
VOSALTRES	saludàreu	teméreu	perdéreu	servíreu	dormíreu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludaren	temeren	perderen	serviren	dormiren

Vedle pravidelných tvarů mají tři slovesa v tomto čase nepravidelné paradigma. Jedná se o slovesa: ser (být), fer (dělat), veure (vidět).

	SER	FER	VEURE
jo	fui	fiu	viu
tu	fores	feres	veres/veieres
ell/ella/vostè	fou	féu	véu/veié
nosaltres	fórem	férem	vérem/veiérem
vosaltres	fóreu	féreu	véreu/veiéreu
ells/elles/vostès	foren	feren	veren/veieren

Užití (ús)

Passat simple je minulý čas jednoduchý dokonavý. Odpovídá minulému času opisnému (anar + významové sloveso) a používá se pro vyjádření děje, který se odehrál v určitém ohraničeném časovém úseku v minulosti a který považujeme za ukončený.

Obvykle ho doprovází časové výrazy jako: abans-d’ahir (předevčírem), ahir (včera), la setmana passada (minulý týden), el mes passat (minulý měsíc), nebo v opisné vazbě fa X temps (před X dobou).

V současnosti se tento slovesný čas používá v mluvené podobě jen v oblasti l’Horta de València, v oblasti nazývané Elx a na Ibize; na zbytku území ho nahradil minulý čas opisný. V psaném projevu je zvykem střídat tvary minulého času jednoduchého a perifrastického ze stylistických důvodů.

Budoucí čas (futur)

Tvary (forma)

Tvary budoucího času se tvoří přidáním koncovek -é, -às, -à, -em, -eu, -an k infinitivním tvarům sloves. U sloves zakončených v infinitivu na – re koncová samohláska zaniká:

	1. konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludaré	temeré	perdré	serviré	dormiré
TU	saludaràs	temeràs	perdràs	serviràs	dormiràs
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludarà	temerà	perdrà	servirà	dormirà
NOSALTRES	saludarem	temerem	perdrem	servirem	dormirem
VOSALTRES	saludareu	temereu	perdreu	servireu	dormireu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludaran	temeran	perdran	serviran	dormiran

Co se týče tvarů budoucího času, je třeba mít na zřeteli některé zvláštnosti:

1. Slovesa se samohláskovou alternací e/a v infinitivu:

   U sloves jeure/jaure, treure/traure, néixer/nàixer a heure/haure a u jejich odvozenin se budoucí čas (stejně jako je tomu v kondicionálu) vždy píše v kořeni slova se samohláskou a, protože je u těchto tvarů nepřízvučná:

   	néixer/nàixer	jeure/jaure	treure/traure
   jo	naixeré	jauré	trauré
   tu	naixeràs	jauràs	trauràs
   ell/ella/vostè	naixerà	jaurà	traurà
   nosaltres	naixerem	jaurem	traurem
   vosaltres	naixereu	jaureu	traureu
   ells/elles/vostès	naixeran	jauran	trauran

2. Slovesa 2. konjugace zakončená v infinitivu na nepřízvučné -er, tenir a venir

   Jedná se o slovesa saber, voler, valer nebo haver u kterých se, stejně jako je tomu u sloves tenir a venir, připojují koncovky budoucího času ke kmeni slovesa: sabr-, voldr-, valdr-, haur-, tindr- a vindr-:

   	saber	voler	valer	haver	tenir	venir
   jo	sabré	voldré	valdré	hauré	tindré	vindré
   tu	sabràs	voldràs	valdràs	hauràs	tindràs	vindràs
   ell/ella/vostè	sabrà	voldrà	valdrà	haurà	tindrà	vindrà
   nosaltres	sabrem	voldrem	valdrem	haurem	tindrem	vindrem
   vosaltres	sabreu	voldreu	valdreu	haureu	tindreu	vindreu
   ells/elles/vostès	sabran	voldran	valdran	hauran	tindran	vindran

3. Další slovesa

   Budoucí čas u sloves anar a fer se tvoří přidáním koncovek ke tvarům anir- a far-. Naopak budoucí čas slovesa ser se tvoří přidáním koncovek ke tvaru infinitivu (proto se v rámci budoucího času řadí mezi slovesa pravidelná):

   	anar	fer	ser
   jo	aniré	faré	seré
   tu	aniràs	faràs	seràs
   ell/ella/vostè	anirà	farà	serà
   nosaltres	anirem	farem	serem
   vosaltres	anireu	fareu	sereu
   ells/elles/vostès	aniran	faran	seran

Užití (ús)

Budoucí čas se používá pro označení dějů budoucích, ať už jsou to děje časově blízké nebo vzdálené, nebo se jedná o předpovědi:

D’aquí a una estona vindrà la meva mare. (Za chvíli přijde maminka.)

Demà aniré al dentista. (Zítra půjdu k zubaři.)

Quan em jubili viatjaré per tot el món. (Až budu v důchodu, procestuji celý svět.)

Další užití:

1. Vyjádření minulosti (futur històric)

   V textech o historii se může budoucí čas používat pro označení dějů, které sice proběhly v minulosti, ale následovaly po jiném ději minulém.

   Anys després, publicarà una nova gramàtica. (dosl. Po několika letech vydá novou gramatiku.)

   V tomto případě může být budoucí čas nahrazen minulým časem jednoduchým nebo perifrastickým, byť budoucí čas v tomto případě dodává výpovědi expresivní nuanci.

2. Pro vyjádření rozkazu (futur conatiu)

   V některých kontextech může budoucí čas získat imperativní hodnotu (hi pensaràs, oi? (popřemýšlíš o tom, že?)), což se u některých severozápadních dialektů projevilo postavením nepřízvučného zájmena v postverbální pozici u sloves v budoucím čase: Faràs-ho, eh? Pensaràs-hi, d’acord? (Uděláš to? Popřemýšlíš o tom?)

3. Vyjádření pravděpodobnosti (futur de probabilitat)

   V katalánštině se na rozdíl od jiných románských jazyků, kde se pro vyjádření pravděpodobnosti užívá budoucího času, pravděpodobnost vyjadřuje opisnou vazbou se slovesem deure s infinitivem významového slovesa.: Sembla trista. Què li deu passar? (Vypadá smutně, co jí asi je?) A nikoliv *Què li passarà.

   Nádech pravděpodobnosti lze vysledovat ve větách hlavních u podmínkových souvětí: Si no fem una mica de publicitat d’aquest curset, no s’hi apuntarà ningú. (Pokud tomu kurzu neuděláme malou reklamu, pravděpodobně si ho nezapíše nikdo.)

4. Rozhořčení a překvapení (futur concessiu i de sorpresa)

   Budoucí čas může rovněž označovat překvapení nebo pohoršení ve větách zvolacích a tázacích především pak v mluveném jazyce: Serà ruc! (To je ale osel!)

5. V odborném jazyce (futur de necessitat)

   Ve vědeckých textech může budoucí čas sloužit pro označení obecných zásad, předpověditelných následků konkrétních jevů apod.: Segons aquesta teoria, haurem d’analitzar les oracions com a sintagmes nominals. (dosl. Podle této teorie budeme muset analyzovat tyto věty jako nominální syntagmata.)

Podmiňovací způsob (condicional)

Tvary (forma)

Tvoří se přidáním koncovek -ia, -ies, -ia, -íem, -íeu, -ien k infinitivu slovesa. U sloves končících na -re, koncová samohláska zaniká:

	1. konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludaria	temeria	perdria	serviria	dormiria
TU	saludaries	temeries	perdries	serviries	dormiries
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludaria	temeria	perdria	serviria	dormiria
NOSALTRES	saludaríem	temeríem	perdríem	serviríem	dormiríem
VOSALTRES	saludaríeu	temeríeu	perdríeu	serviríeu	dormiríeu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludarien	temerien	perdrien	servirien	dormirien

Z formálního hlediska tvary kondicionálu vykazují stejné zvláštnosti jako tvary budoucího času:

1. Slovesa se samohláskovou alternací e/a v infinitivu:

   U sloves jeure/jaure, treure/traure, néixer/nàixer a heure/haure a u jejich odvozenin se podmiňovací způsob (stejně jako je tomu u tvarů budoucího času) vždy píše v kořeni slova se samohláskou a, protože se u těchto tvarů nachází v nepřízvučné slabice:

   	néixer/nàixer	jeure/jaure	treure/traure
   jo	naixeria	jauria	trauria
   tu	naixeries	jauries	trauries
   ell/ella/vostè	naixeria	jauria	trauria
   nosaltres	naixeríem	jauríem	trauríem
   vosaltres	naixeríeu	jauríeu	trauríeu
   ells/elles/vostès	naixerien	jaurien	traurien

2. Slovesa 2. konjugace zakončená v infinitivu na nepřízvučné -er , tenir a venir

   Slovesa saber, voler, valer, haver, tenir a venir, jak už bylo vidět u budoucího času, tvoří kondicionál přidáním koncovek ke kmeni slova sabr-, voldr-, valdr-, haur-, tindr- a vindr-:

   	saber	voler	valer	haver	tenir	venir
   jo	sabria	voldria	valdria	hauria	tindria	vindria
   tu	sabries	voldries	valdries	hauries	tindries	vindries
   ell/ella/vostè	sabria	voldria	valdria	hauria	tindria	vindria
   nosaltres	sabríem	voldríem	valdríem	hauríem	tindríem	vindríem
   vosaltres	sabríeu	voldríeu	valdríeu	hauríeu	tindríeu	vindríeu
   ells/elles/vostès	sabrien	voldrien	valdrien	haurien	tindrien	vindrien

3. Další slovesa:

   Tvary kondicionálu u sloves anar a fer se tvoří přidáním koncovek k tvarům anir- a far-. Vedle toho slovesa ser a haver disponují dvojími tvary - vedle obvyklých pravidelných tvarů mají tvary fora (sloveso ser) a haguera (haver):

   	anar	fer	ser		haver
   jo	aniria	faria	seria	fora	hauria	haguera
   tu	aniries	faries	series	fores	hauries	hagueres
   ell/ella/vostè	aniria	faria	seria	fora	hauria	haguera
   nosaltres	aniríem	faríem	seríem	fórem	hauríem	haguérem
   vosaltres	aniríeu	faríeu	seríeu	fóreu	hauríeu	haguéreu
   ells/elles/vostès	anirien	farien	serien	foren	haurien	hagueren

Užití (ús)

Podmiňovací způsob se používá:

1. k vyjádření hypotetických dějů, jinak řečeno, takových dějů, které mluvčí vnímá jako stěží realizovatelné nebo málo pravděpodobné: Si tingués voluntat, estudiaria més. M’agradaria quedar-me més temps aquí, però no sé si podré. (Kdyby měl vůli, studoval by víc. Ráda bych tady zůstala déle, ale nevím, zda budu moci.)
2. v souslednosti časové pro vyjádření budoucnosti: Li vaig dir que hi aniria. Em va prometre que s’ho miraria. (Řekl jsem mu, že tam půjdu. Slíbil mi, že se na to podívá.)

Vedle toho se podmiňovací způsob používá v těchto případech:

1. Zdvořilá žádost (el condicional de cortesia)

   Stejně jako u zdvořilostního imperfekta se používá v dialozích pro vyjádření respektu k posluchači: Podries canviar de canal, si us plau? (Mohl bys přepnout kanál, prosím tě?)

2. Rada nebo připomínka (el condicional de consell)

   Často se používá při vyjádření rady nebo připomínky: Jo, si fos tu, aniria directament a l’oficina a preguntar-ho. Hauries de ser més decidit. (Na tvém místě bych se na to šla zeptat přímo do kanceláře. Měl bys být rozhodnější.)

3. Domněnka (el condicional amb valor evidencial)

   Podmiňovací způsob se může dále používat v novinářských textech nebo v akademických textech pro vyjádření toho, že tvrzení nebylo potvrzeno, je jen provizorní nebo náleží někomu jinému: Segons la hipòtesi Marí-Solà, aquesta pronominalització només seria pròpia del català central. (dosl. Podle hypotézy dvojice Marí-Solà by tato pronominalizace byla charakteristická pro centrální katalánštinu.)

4. Vyjádření překvapení (el condicional de sorpresa)

   Ve větách zvolacích uvozených výrazy veges/ves si je možné použít kondicionál pro vyjádření překvapení nebo rozhořčení: Ves si no tindries diners! (A co kdybys neměl peníze.)

Složené časy (temps compostos)

Složené časy jsou časy, jejichž tvary jsou tvořeny dvěma komponenty: časovanými tvary pomocného slovesa haver a příčestím významového slovesa.

Avšak ne všechny složené časy se tvoří pomocí pomocného slovesa haver. V případě opisného minulého času a opisného předminulého času (passat perifràstic a passat anterior perifràstic) se tvoří pomocí pomocného slovesa va, jehož tvary odpovídají indikativu prézentu slovesa anar s výjimkami v 1. a 2. osobě plurálu.

Perfet

Perfektum se tvoří indikativními prézentními tvary pomocného slovesa haver a příčestím významového slovesa:

jo	he	haver	saludat/temut/perdut/servit/dormit
tu	has
ell/ella/vostè	ha
nosaltres	hem
vosaltres	heu
ells/elles/vostès	han

Perfektum oznamovacího způsobu má v katalánštině dvě hlavní použití:

1. Označuje minulé děje, které jsou v přítomnosti relevantní, nebo jejichž důsledky v přítomnosti přetrvávají, ale nejsou nijak specificky časově vymezené: Encara no hi he estat, a Praga. (Ještě jsem v Praze nebyla.)
2. Vyjadřují události nebo situace, které proběhly v časovém úseku, který ještě neskončil: Aquest matí he anat a l’oficina. (Dnes ráno jsem šel do kanceláře.)

Obecně se pojí s výrazy času jako avui (dnes), aquest matí (dnes ráno), aquest any (letos), enguany (letos), fins ara (doteď), aquest estiu (toto léto), darrerament (v poslední době), en els últims mesos (v posledních měsících) atd. Stejně tak může být považován za časový úsek i celý lidský život: He visitat la República Txeca dues vegades. (Českou republiku jsem navštívila dvakrát (v životě).

Plusquamperfet

Předminulý čas se tvoří prostřednictvím tvarů haver v imperfektu a příslušného příčestí:

jo	havia	saludat/temut/perdut/servit/dormit
tu	havies
ell/ella/vostè	havia
nosaltres	havíem
vosaltres	havíeu
ells/elles/vostès	havien

Předminulého času se užívá k označení dějů, které proběhly před jiným časem minulým: Abans que m’ho diguessis ja ho havia fet. (Udělal jsem to předtím, než jsi mi to řekl.)

Může mít i další použití:

1. Pro vyjádření kontrastu (plusquamperfet de contrast)

   V kontrastu s minulým časem složeným (perfet). Pro vyjádření děje, který už proběhl nebo právě probíhá. Mai no he estat a Barcelona. (Nikdy (dosud) jsem v Barceloně nebyla.) X Mai no havia estat a Barcelona. (Nikdy (předtím) jsem v Barceloně nebyla. (mluvčí je právě v Barceloně). No m´havia passat mai [fins ara]. (Nikdy se mi to nestalo (doteď).)

2. Pro vyjádření dávného děje (plusquamperfet de llunyania)

   Označujeme jím děje, které se udály v minulosti, která je nejistá nebo velmi dávná: N’havíem parlat alguna vegada, però ara no ho recordo. (Už jsme o tom někdy mluvili, ale už si to nepamatuji.)

3. V nepřímé řeči, souslednost časová (estil indirecte)

   V nepřímé řeči se používá pro označení dějů, které proběhly před dějem, který je v hlavní větě vyjádřen slovesem v minulosti. Předčasnost se v češtině těžko vyjadřuje: Em va dir que no l´havia vist. (Řekl mi, že ho neviděl.)

Minulý čas opisný (passat perifràstic)

Tvoří se pomocí va a infinitivu významového slovesa:

jo	vaig	saludar / témer / perdre / servir / dormir
tu	vas
ell/ella/vostè	va
nosaltres	vam
vosaltres	vau
ells/elles/vostès	van

Má stejné užití jako minulý čas jednoduchý s tím rozdílem, že minulý čas opisný je na většině území živý.

Minulý čas závislý (passat anterior)

Minulý čas závislý se skládá z minulého času jednoduchého pomocného slovesa haver a příčestí významového slovesa:

jo	haguí	saludat/temut/perdut/servit/dormit
tu	hagueres
ell/ella/vostè	hagué
nosaltres	haguérem
vosaltres	haguéreu
ells/elles/vostès	hagueren

Používá se k označení děje, který bezprostředně předchází jinému ději minulému. Od předminulého času se liší tím, že označuje velmi konkrétní děje (nemůže označovat v minulosti opakující se nebo vyvíjející se situace). Jde o čas knižní, který je v mluveném jazyce nahrazován minulým časem jednoduchým nebo opisným: Tot just hagueren marxat, l’Adrià tingué una idea brillant. (Sotva odešli, dostal Adrià skvělý nápad.)

Opisný minulý čas závislý (passat anterior perifràstic)

Je ekvivalentem k minulému závislému času a tvoří se prostřednictvím pomocného va a složeného infinitivu (haver + participi):

jo	vaig	haver	saludat / temut / perdut / servit / dormit
tu	vas
ell/ella/vostè	va
nosaltres	vam
vosaltres	vau
ells/elles/vostès	van

Složený budoucí čas (futur perfet)

Budoucí čas složený se tvoří pomocným slovesem haver a příčestím významového slovesa:

jo	hauré	saludat / temut / perdut / servit / dormit
tu	hauràs
ell/ella/vostè	haurà
nosaltres	haurem
vosaltres	haureu
ells/elles/vostès	hauran

Složené futurum je považováno za čas dokonavý a označuje děje budoucí, které nastanou a skončí před jiným dějem budoucím. D’aquí a dos anys ja haurem acabat les obres de la biblioteca. Quan sortim de la crisi jo ja m’hauré jubilat. (Za dva roky/do dvou let dokončíme práci na knihovně. Do té doby, než budeme z krize venku, už budu důchodce.)

Podmiňovací způsob složený (condicional perfet)

Tvoří se prostřednictvím pomocného slovesa haver v podmiňovacím způsobu a příčestím významového slovesa:

jo	hauria	saludat / temut / perdut / servit / dormit
tu	hauries
ell/ella/vostè	hauria
nosaltres	hauríem
vosaltres	hauríeu
ells/elles/vostès	haurien

Složený kondicionál:

1. Používá se v nepřímé řeči tam, kde by byl v řeči přímé použit budoucí čas složený. Em van dir que cap a les 6 ja haurien enllestit la feina. (Řekli mi, že kolem šesté už budou mít práci dokončenou.)
2. Používá se pro označení hypotetických situací v minulosti, které se nerealizovaly, nebo pro vyjádření domněnky v minulosti: Si haguessis vingut, no m’hauria enfadat. Jo mai no ho hauria fet així. (Kdybys býval přišel, nebyla bych se bývala naštvala. Já bych to tak nikdy neudělal.)
3. Při vyjádření zdvořilosti v kontextech, které vyžadují dokonavost: No hauríeu pas trobat uns guants negres, quan heu marxat de la classe? (Nenašli se tu černé rukavice, když se odcházelo ze třídy?)

Subjunktiv (subjuntiu)

Obecně je subjunktiv považován za slovesný způsob, který slouží k vyjádření pochybnosti vzhledem k míře pravdy obsažené ve větě a pro vyjádření přání a vůle. Dále pak může přebírat druhotnou informativní funkci (subjuntiu temàtic). Obvykle je subjunktiv spojován s větami vedlejšími nebo zápornými (přesněji se záporkou no). Existuje celá řada druhů spojovacího způsobu:

1. Volní subjunktiv (subjuntiu volitiu)

   Stojí ve větách vedlejších po slovesech nebo vazbách věty hlavní vyjadřujících vůli nebo přání: voler (chtít), desitjar (přát), tenir ganes (mít chuť něco dělat), ordenar (přikazovat), obligar (nutit), exigir (vyžadovat), demanar (žádat), pretendre (snažit se), procurar (zkusit) atd. Do češtiny se spojka que překládá jako aby: Els van ordenar que sortissin d’allí immediatament. Desitjo que puguis venir a l’acte. (Přikázali jim, aby odtamtud urychleně odešli. Přeji si, abys mohl na tu událost přijít.)

   Větou hlavní můžeme dále vyjádřit potřebu prostřednictvím sloves nebo vazeb: fer falta (být potřeba), caldre (být nutné), convenir (být vhodné): Cal que hi anem. Convindria que t’hi impliquessis més. (Je třeba, abychom tam šli. Bylo by vhodné, aby ses více zapojil.)

   Do této skupiny můžeme zařadit i subjunktiv vedlejších vět účelových uvozených spojkou perquè: Hi he de parlar perquè m’aclareixi què va passar. (Musím si s ním promluvit, aby mi objasnil, co se stalo.) Nebo ve větách hlavních pro vyjádření přání (tant de bo, així): Tant de bo a partir d’ara tot vagi millor. (Kéž by bylo odteď všechno lepší.) Així desapareguis! (Ať jsi pryč!)

2. Pochybnost (subjuntiu dubitatiu)

   Stojí ve vedlejších větách po slovesech věty hlavní vyjadřujících pochybnost, nejistotu, možnost, pravděpodobnost apod. Jedná se o slovesa či vazby typu: dubtar (pochybovat), és possible (je možné), és probable (je pravděpodobné), és incert (je nejisté), no creure (nemyslet si), esperar (doufat) atd.: Dubto que vingui. No crec que tingui gaires amics. Espero que m´esperi. (Pochybuji, že by přišel. Nemyslím si, že by měl hodně přátel. Doufám, že na mě počká.)

3. Subjektivní hodnocení (subjuntiu temàtic)

   Objevuje se po slovesech, která vyjadřují hodnocení skutečností, které jsou mluvčím známé: M’emociona que em diguis això. (Dojímá mě, že mi toto říkáš.) Estic contenta que t’ho hagis passat bé. (Jsem spokojená, že sis to užil.) Em va saber greu que no vinguessis. (Bylo mi líto, že nepřijedeš.)

   V tomto smyslu se jedná o tzv. psychologická slovesa či vazby, které vyjadřují pocity a nejistotu - radost, smutek, nespokojenost, spokojenost, lítost apod.: molestar (obtěžovat), agradar (líbit se), alegrar (mít radost), preocupar (dělat si starosti), espantar (vylekat), doldre (bolet), estranyar (udivovat), sorprendre (překvapit), avergonyir (zahanbit), suportar (snést), aguantar (vydržet), tenir por (mít strach), témer (obávat se), fer por/ pena/ llàstima/ gràcia (nahánět strach/ způsobit smutek/ vzbudit lítost/ být vtipné), estar content/ trist/ sorprès (být spokojený/ smutný/ překvapený), ser un fàstic (být odporné), queixar-se (stěžovat si), trobar correcte/ útil/ difícil (shledat něco správným/ užitečným/ nesnadným) atd.

   Rovněž subjunktiv stojí po slovesech vyjadřujících souhlas (admetre (připustit), acceptar (přijmout), estar d’acord (souhlasit)), po slovesech vyjadřujících lhostejnost (dependre (záviset), importar (vadit)), zdání (semblar (vypadat), parèixer (zdát se)) a následky (comportar (nést s sebou), implicar (obnášet)). Všechny typy těchto sloves však mohou vyžadovat jak subjunktiv, tak indikativ podle míry pravděpodobnosti. Záleží, zda jde o subjektivně pojatou informaci a nikoli o popis objektivních skutečností: Estic d’acord que vinguis amb mi. (Souhlasím, abys šel se mnou.) No m’importa amb qui ho facis. (Nezajímá mě, s kým to budeš dělat.) Sembla que vulgui ploure. (Vypadá to, že bude pršet.)

   Vedle těchto případů se můžeme setkat se subjunktivem ve vedlejších větách způsobových uvozených např. spojkou com (Fes-ho com vulguis. (Udělej to, jak budeš chtít.)) nebo com si (Parla com si tingués por. (Mluví, jako by měl strach.)), časových např. po spojce quan (Quan arribis en parlem. (Až přijdeš, promluvíme si o tom.)), podmínkových (Si necessités ajuda, ja t’ho diria. (Kdybych potřeboval pomoc, řekl bych ti to.)) přípustkových (Encara que no pugui venir, pensaré en vosaltres. (I kdybych nemohla přijít, budu na vás myslet.)), srovnávacích a superlativních (Vindré al més aviat que pugui. (Přijdu, co nejdřív budu moci.)) a vztažných (Busco una noia que parli japonès. (Hledám dívku, co by uměla japonsky.))

Jednoduchý subjunktiv (temps simples)

Subjunktiv přítomný (present)

Tvary (forma)

Tvary přítomného subjunktivu se tvoří pomocí koncovek -i, -is, -i, -em, -eu, -in u první a druhé konjugace a koncovkami -i, -is, -i, -im, -iu, -in u sloves třetí konjugace:

	1. konjugace	2. konjugace		3. konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludi	temi	perdi	serveixi	dormi
TU	saludis	temis	perdis	serveixis	dormis
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludi	temi	perdi	serveixi	dormi
NOSALTRES	saludem	temem	perdem	servim	dormim
VOSALTRES	saludeu	temeu	perdeu	serviu	dormiu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludin	temin	perdin	serveixin	dormin

Co se týče nepravidelností, jsou do jisté míry paralelní k těm, se kterými jsme se setkali u indikativu přítomného času. Dochází tedy i zde k alternaci samohlásek a k rozšíření o velární souhlásku.

1. Vokalické alternace (alternances vocàliques)

   Slovesa, u kterých dochází k alternaci samohlásek e/i a o/u v indikativu přítomného času, zachovávají tyto změny i u tvarů subjunktivu přítomného času. U sloves s alternací o/u se samohláska u nachází v přízvučné slabice a samohláska o v nepřízvučné.

   	collir	cosir	sortir	escopir	tossir	eixir
   jo	culli	cusi	surti	escupi	tussi	ixi
   tu	cullis	cusis	surtis	escupis	tussis	ixis
   ell/ella/vostè	culli	cusi	surti	escupi	tussi	ixi
   nosaltres	collim	cosim	sortim	escopim	tossim	eixim
   vosaltres	colliu	cosiu	sortiu	escopiu	tossiu	eixiu
   ells/elles/vostès	cullin	cusin	surtin	escupin	tussin	ixin

2. Rozšíření o velární souhlásku (increment velar)

   U sloves, která končí v 1. osobě indikativu prézentu na veláru, se tvoří subjunktiv prézentu velární souhláskou /g/ ve všech osobách.

   	doldre	pondre	valer	prendre	ofendre	romandre
   jo	dolgui	pongui	valgui	prengui	ofengui	romangui
   tu	dolguis	ponguis	valguis	prenguis	ofenguis	romanguis
   ell/ella/vostè	dolgui	pongui	valgui	prengui	ofengui	romangui
   nosaltres	dolguem	ponguem	valguem	prenguem	ofenguem	romanguem
   vosaltres	dolgueu	pongueu	valgueu	prengueu	ofengueu	romangueu
   ells/elles/vostès	dolguin	ponguin	valguin	prenguin	ofenguin	romanguin

   	beure	caure	escriure	dir	dur	treure/traure
   jo	begui	caigui	escrigui	digui	dugui	tregui/tragui
   tu	beguis	caiguis	escriguis	diguis	duguis	treguis/traguis
   ell/ella/vostè	begui	caigui	escrigui	digui	dugui	tregui/tragui
   nosaltres	beguem	caiguem	escriguem	diguem	duguem	traguem
   vosaltres	begueu	caigueu	escrigueu	digueu	dugueu	tragueu
   ells/elles/vostès	beguin	caiguin	escriguin	diguin	duguin	treguin/traguin

   	ser	estar	poder	voler	tenir	venir	conèixer
   jo	sigui	estigui	pugui	vulgui	tingui	vingui	conegui
   tu	siguis	estiguis	puguis	vulguis	tinguis	vinguis	coneguis
   ell/ella/vostè	sigui	estigui	pugui	vulgui	tingui	vingui	conegui
   nosaltres	siguem	estiguem	puguem	vulguem	tinguem	vinguem	coneguem
   vosaltres	sigueu	estigueu	pugueu	vulgueu	tingueu	vingueu	conegueu
   ells/elles/vostès	siguin	estiguin	puguin	vulguin	tinguin	vinguin	coneguin

   A konečně existují taková slovesa, u kterých jsou tvary s velární souhláskou volitelné. Avšak jen u 1. a 2. osoby plurálu. Jedná se o slovesa córrer (běžet), créixer (růst), merèixer (zasloužit si), néixer/nàixer (narodit se) a jejich odvozeniny.

   	córrer	créixer	merèixer	néixer/nàixer
   jo	corri	creixi	mereixi	neixi/ naixi
   tu	corris	creixis	mereixis	neixis/ naixis
   ell/ella/vostè	corri	creixi	mereixi	neixi/ naixi
   nosaltres	correm/ correguem	creixem/ cresquem	mereixem/ meresquem	naixem/ nasquem
   vosaltres	correu/ corregueu	creixeu/ cresqueu	mereixeu/ meresqueu	naixeu/ nasqueu
   ells/elles/vostès	corrin	creixin	mereixin	neixin/ naixin

3. Další nepravidelná slovesa (altres verbs irregulars)

   Slovesa viure (žít), veure (vidět), haver (být), fer (dělat), anar (jít/jet), cabre/caber (vejít se) a saber (vědět) jsou v subjunktivu přítomného času také nepravidelná:

   	viure	veure	haver	anar	fer	cabre	saber
   jo	visqui	vegi	hagi	vagi	faci	càpiga	sàpiga
   tu	visquis	vegis	hagis	vagis	facis	càpigues	sàpigues
   ell/ella/vostè	visqui	vegi	hagi	vagi	faci	càpiga	sàpiga
   nosaltres	visquem	vegem	hàgim	anem	fem	capiguem	sapiguem
   vosaltres	visqueu	vegeu	hàgiu	aneu	feu	capigueu	sapigueu
   ells/elles/vostès	visquin	vegin	hagin	vagin	facin	càpiguen	sàpiguen

Užití (ús)

Subjunktiv přítomného času vyjadřuje děje současné nebo následné vzhledem k momentu promluvy (nikdy nevyjadřuje předčasnost). Určitým způsobem je ekvivalentem k indikativu přítomného a budoucího času.

Kromě toho tvary subjunktivu prézentu slouží k vyjádření záporného imperativu:

Vine! (Pojď sem!) ⇒ No vinguis! (Nechoď sem.) Estira’t! (Natáhni se.) ⇒ No t’estiris! (Nenatahuj se!)

Subjunktiv imperfekta (imperfet de subjuntiu)

Tvary (forma)

Tvary subjunktivu imperfekta se tvoří pomocí koncovek -és, -essis, -és, -éssim, -éssiu, -essin 1. a 2, konjugace, a koncovkami -ís, -issis, -ís, -íssim, -íssiu, -issin u sloves 3. konjugace:

	1. konjugace	2. konjugace		3.konjugace
	saludar	témer	perdre	servir	dormir
JO	saludés	temés	perdés	servís	dormís
TU	saludessis	temessis	perdessis	servissis	dormissis
ELL/ELLA/VOSTÈ	saludés	temés	perdés	servís	dormís
NOSALTRES	saludéssim	teméssim	perdéssim	servíssim	dormíssim
VOSALTRES	saludéssiu	teméssiu	perdéssiu	servíssiu	dormíssiu
ELLS/ELLES/VOSTÈS	saludessin	temessin	perdessin	servissin	dormissin

Co se týče nepravidelností, tak se dále zachovává velární souhláska, byť s některými obměnami.

	doldre	valer	prendre	ofendre
jo	dolgués	valgués	prengués	ofengués
tu	dolguessis	valguessis	prenguessis	ofenguessis
ell/ella/vostè	dolgués	valgués	prengués	ofengués
nosaltres	dolguéssim	valguéssim	prenguéssim	ofenguéssim
vosaltres	dolguéssiu	valguéssiu	prenguéssiu	ofenguéssiu
ells/elles/vostès	dolguessin	valguessin	prenguessin	ofenguessin

	beure	caure	dir	dur	riure
jo	begués	caigués	digués	dugués	rigués
tu	beguessis	caiguessis	diguessis	duguessis	riguessis
ell/ella/vostè	begués	caigués	digués	dugués	rigués
nosaltres	beguéssim	caiguéssim	diguéssim	duguéssim	riguéssim
vosaltres	beguéssiu	caiguéssiu	diguéssiu	duguéssiu	riguéssiu
ells/elles/vostès	beguessin	caiguessin	diguessin	duguessin	riguessin

	treure/traure	atreure/atraure	jeure/jaure
jo	tragués	atragués	jagués
tu	traguessis	atraguessis	jaguessis
ell/ella/vostè	tragués	atragués	jagués
nosaltres	traguéssim	atraguéssim	jaguéssim
vosaltres	traguéssiu	atraguéssiu	jaguéssiu
ells/elles/vostès	traguessin	atraguessin	jaguessin

	estar	poder	voler	tenir	venir	conèixer
jo	estigués	pogués	volgués	tingués	vingués	conegués
tu	estiguessis	poguessis	volguessis	tinguessis	vinguessis	coneguessis
ell/ella/vostè	estigués	pogués	volgués	tingués	vingués	conegués
nosaltres	estiguéssim	poguéssim	volguéssim	tinguéssim	vinguéssim	coneguéssim
vosaltres	estiguéssiu	poguéssiu	volguéssiu	tinguéssiu	vinguéssiu	coneguéssiu
ells/elles/ vostès	estiguessin	poguessin	volguessin	tinguessin	vinguessin	coneguessin

	córrer	créixer	merèixer	néixer/nàixer
jo	corregués	creixés / cresqués	mereixés/ meresqués	naixés/ nasqués
tu	correguessis	creixessis / cresquessis	mereixessis/ meresquessis	naixessis/ nasquessis
ell/ella/vostè	corregués	creixés/ cresqués	mereixés/ meresqués	naixés/ nasqués
nosaltres	correguéssim	creixéssim/ cresquéssim	mereixéssim/ meresquéssim	naixéssim/ nasquéssim
vosaltres	correguéssiu	creixéssiu/ cresquéssiu	mereixéssiu/ meresquéssiu	naixéssiu/ nasquéssiu
ells/elles/vostès	correguessin	creixessin/ cresquessin	mereixessin/ meresquessin	naixessin/ nasquessin

U některých sloves dochází v subjunktivu imperfekta ke ztrátě velární souhlásky. Jedná se o slovesa cabre, saber, veure. Avšak zachovává ji viure a volitelně i escriure:

	cabre	saber	veure	viure	escriure
jo	cabés	sabés	veiés	visqués	escrivís/ escrigués
tu	cabessis	sabessis	veiessis	visquessis	escrivissis/ escriguessis
ell/ella/vostè	cabés	sabés	veiés	visqués	escrivís/escrigués
nosaltres	cabéssim	sabéssim	veiéssim	visquéssim	escrivíssim/escriguéssim
vosaltres	cabéssiu	sabéssiu	veiéssiu	visquéssiu	escrivíssiu/escriguéssiu
ells/elles/vostès	cabessin	sabessin	veiessin	visquessin	escrivissin/escriguessin

Vyskytují se i další slovesa, která mají v subjunktivu imperfekta nepravidelné tvary. Některá však, jako je případ slovesa anar, se tvoří pravidelně:

	ser	haver	anar	fer
jo	fos	hagués	anés	fes
tu	fossis	haguessis	anessis	fessis
ell/ella/vostè	fos	hagués	anés	fes
nosaltres	fóssim	haguéssim	anéssim	féssim
vosaltres	fóssiu	haguéssiu	anéssiu	féssiu
ells/elles/vostès	fossin	haguessin	anessin	fessin

Užití (ús)

Stejně jako u jiných druhů subjunktivu, se může subjunktiv imperfekta objevit ve vedlejších větách po slovesech věty hlavní vyjadřující vůli, pochybnosti, možnost, pravděpodobnost nebo hodnocení. Navzdory svému názvu může mít význam dokonavý a nedokonavý a navíc může vyjadřovat předčasnost nebo následnost vzhledem k momentu promluvy:

Ve významu dokonavém může vyjadřovat děj skončený v momentě promluvy:

M’estranya que digués això; sempre és tan políticament correcte… (Překvapuje mě, že by to řekl, vždycky je tak politicky korektní...)

Espero que tot anés bé per la Xina! (Doufám, že to šlo v Číně dobře!)

Dále pak může vyjadřovat současnost nebo následnost v minulosti:

Em va saber greu que hi hagués tan poca gent. (Bylo mi líto, že je tam tak málo lidí.)

Em va demanar que ho deixéssim córrer. (Požádal mě, abychom to nechali běžet.)

Dále pak subjunktiv imperfekta vyjadřuje málo pravděpodobné děje nebo děje stěží realizovatelné, se kterými se setkáváme u podmínkových nebo přípustkových souvětí, ve větách přacích nebo srovnávacích neskutečných.

Si volguessis, te’n sortiries. (Kdybys chtěl, zvládl bys to.)

Encara que ho poguéssim arreglar, ja no seria el mateix. (I kdybychom to mohli dát do pořádku, nebylo by to to samé.)

Složený subjunktiv (temps compostos)

Předpřítomný subjunktiv (perfet de subjuntiu)

Tvoří se pomocí pomocného slovesa haver v subjunktivu prézentu a příčestí významového slovesa:

jo	hagi	saludat / temut / perdut / servit / dormit
tu	hagis
ell/ella/vostè	hagi
nosaltres	hàgim
vosaltres	hàgiu
ells/elles/vostès	hagin

Předpřítomný subjunktiv může fungovat paralelně k indikativu perfekta a ke složenému budoucímu času.

Tudíž na jedné straně může vyjadřovat předčasnost vzhledem k momentu promluvy (vždy tehdy, když sloveso věty hlavní vyžaduje subjunktiv): M’alegra que hagis vingut. (Těší mě, že jsi přišel.)

Na druhé straně může vyjadřovat děje, které skončí před jiným časem budoucím: Vull que, quan torni, hàgiu recollit tot això. (Až se vrátím, chci, aby to bylo uklizené.)

Pokud slovesa věty hlavní a věty vedlejší vyjadřují současnost nebo předčasnost, může být předpřítomný subjunktiv nahrazen subjunktivem přítomného času nebo subjunktivem imperfekta:

1. Subjunktiv přítomného času: v případě, kdy děj věty hlavní vyjadřuje následnost vzhledem k momentu promluvy: Quan passis per Praga, avisa'm. (Až budeš projíždět Prahou, ozvi se.) ⇔ Quan hagis passat per Praga, avisa'm. (Až přejedeš Prahu, ozvi se.)
2. Subjunktiv imperfekta: v případě, kdy děj věty hlavní vyjadřuje předčasnost vzhledem k momentu promluvy: M’ha sorprès que digués això. (Překvapilo mě, že to řekl.) (děj věty vedlejší se odehrává v čase, který skončil) ⇔ M’ha sorprès que hagi dit això. (Překvapilo mě, že to řekl.) (děje obou vět se odehrávají v časovém úseku, který ještě neskončil).

Subjunktiv plusquamperfekta (plusquamperfet de subjuntiu)

Subjunktiv plusquamperfekta se tvoří prostřednictvím pomocného slovesa haver a příčestím významového slovesa:

jo	hagués	saludat / temut / perdut / servit / dormit
tu	haguessis
ell/ella/vostè	hagués
nosaltres	haguéssim
vosaltres	haguéssiu
ells/elles/vostès	haguessin

Subjunktiv plusquamperfekta vyjadřuje předčasnost vzhledem k jinému minulému ději: Vaig dubtar que tot allò hagués passat realment. (Pochyboval jsem, že se to všechno doopravdy stalo.)

Rovněž se užívá ve větách podmínkových a přípustkových, v obou případech vyjadřuje děje neuskutečněné v minulosti:

Si m’ho haguessis dit, ho hauríem pogut resoldre. (Kdybys mi to býval řekl, byli bychom to mohli vyřešit.)

Encara que t’ho hagués dit, no ho hauries pogut resoldre. (I kdybych ti to býval řekl, nebyl bys to schopen vyřešit.)

Em mirava com si hagués fet alguna cosa molt greu. (Díval se na mě, jako bych udělal něco vážného.)

Rozkazovací způsob (imperatiu)

Imperativ je slovesný způsob, který slouží k vyjádření rozkazu nebo zákazu (ve větách záporných). Vzhledem ke svému významu a funkcím, které vyjadřuje, nedisponuje tvarem pro 1. osobu singuláru.

Co se týče tzv. vlastních tvarů rozkazovacího způsobu, jedná se pouze o 2. osobu singuláru a 2. osobu plurálu, zatímco ostatní tvary nazýváme tradičně nevlastní (impròpies), protože často nejsou směřovány přímo k posluchači (kromě vykání s vostè).

Koncovky pro rozkazovací způsob jsou následující: -a, -i, -em, -eu, -in u první konjugace; -Ø, -i, -em, -eu, -in u druhé konjugace; a -Ø, -i, -im, -iu, -in u třetí.

1.konjugace	2.konjugace		3.konjugace
saludar	témer	perdre	servir	dormir
saluda	tem	perd	serveix	dorm	tu
saludi	temi	perdi	serveixi	dormi	ell/ella/vostè
saludem	temem	perdem	servim	dormim	nosaltres
saludeu	temeu	perdeu	serviu	dormiu	vosaltres
saludin	temin	perdin	serveixin	dormin	ells/elles/vostès

Nepravidelné tvary rozkazovacího způsobu:

ser	estar	dir	anar	tenir
sigues	estigues	digues	ves	té/tingues	tu
sigui	estigui	digui	vagi	tingui	ell/ella/vostè
siguem	estiguem	diguem	anem	tinguem	nosaltres
sigueu	estigueu	digueu	aneu	teniu/tingueu	vosaltres
siguin	estiguin	diguin	vagin	tinguin	ells/elles/vostès

veure	voler	saber	fer
ves/veges	vulgues	sàpigues	fes	tu
vegi	vulgui	sàpiga	faci	ell/ella/vostè
vegem	vulguem	sapiguem	fem	nosaltres
veieu/vegeu	vulgueu	sapiguem	feu	vosaltres
vegin	vulguin	sàpiguen	facin	ells/elles/vostès

Je třeba zmínit, že rozkazovací způsob nedisponuje tvary pro vyjádření záporného rozkazu. Záporný imperativ se vyjadřuje prostřednictvím tvarů pro subjunktiv přítomného času:

Saluda! (Pozdrav!)- No saludis! (Nezdrav!)

Na rozdíl od ostatních slovesných způsobů se zájmena, která doprovází slovesa v kladném rozkazovacím způsobu, kladou za sloveso. Podmět je od zbytku věty stejně jako v češtině oddělen čárkou: Escolta’m, Pavlína! (Poslouchej mě, Pavlíno!)

Slovesa “být” (els verbs ser, estar, haver-hi)

V katalánštině stejně jako u jiných románských jazyků disponujeme dvěma sponovými slovesy s podobným významem: ser a estar odvozenými z latinských sloves ESSE a STARE. Použití těchto sloves se však v každém románském jazyce liší, proto považujeme za důležité blíže se jim věnovat.

V katalánštině je třeba rozlišovat mezi třemi faktory, které ovlivňují použití sloves ser nebo estar:

1. Druh vazby: je třeba rozlišovat mezi vazbami vyjadřujícími místo (lokativní) a vazbami, ve kterých je sloveso být sponovým slovesem (atributivní).
2. Vidová hodnota: slovesu estar se přisuzují hodnoty trvalé a výsledné, zatímco sloveso ser je z hlediska vidu neutrální.
3. Životnost a neživotnost podstatných jmen.

Dále je třeba upozornit, že u některých druhů vazeb vedle sloves ser a estar figuruje i neurčitá existenciální vazba haver-hi, proto se jí pro úplnost budeme v této kapitole zabývat také.

Umístění v čase a prostoru (la localització en el temps i l’espai)

Pro umístění podmětu v prostoru nebo v čase můžeme použít slovesa ser, estar a haver-hi. Je však třeba rozlišit mezi dvěma typy větných konstrukcí:

1. Vazby s příslovečným určením na konci věty (construccions locatives), které mají následující schéma:

   NS (podmět) + přísudek + příslovečné určení místa. Příklad: El llibre és damunt la taula. (Kniha je na stole.)

2. Vazby s příslovečným určením na začátku věty (presentacionals), které mají následující schéma: příslovečné určení místa + sloveso + NS (podmět). Příklad: Damunt la taula hi ha un llibre. (Na stole je kniha.)

Zatímco první typ vazeb připouští použití sloves ser nebo estar, druhý typ připouští jen vazbu haver-hi.

Vyjádření místa (les construccions locatives)

Tyto typy konstrukcí se tvoří podle povahy podmětu buď pomocí slovesa ser anebo estar.

1. Podmět životný (subjecte animat)

   Pokud je podmět životný, je možné použít jak sloveso ser, tak estar, ale každé v jiném významu. Sloveso ser se použije pro umístění podmětu v prostoru, zatímco sloveso estar se použije pro vyjádření „setrvání na nějakém místě“. Proto se doporučuje (nikoliv povinně) používat sloveso estar u časových výrazů typu: durant X temps (během (nějakého času)), (des) de … - (fins) a… (od)… - (do)… apod. V tomto stejném významu lze použít i zvratné sloveso estar-se:

   • Ets a casa? (Jsi doma?)
   • Sí. (M’)hi estaré fins a les tres, més o menys. (Ano, budu tu do tří.)

   Tato myšlenka „setrvání na nějakém místě“ způsobila, že sloveso estar nabylo dalších významů, jako je „pracovat“, „žít“ nebo „ubytovat se“:

   El Jordi ja no treballa a l’institut. Ara està a la universitat. (Jordi už nepracuje na gymnáziu. Nyní je (pracuje) na univerzitě.)

   Aquests dies (m’)estaré a l’hotel Continental. (Během těchto dnů budu (ubytován) v hotelu Continental.)

   Fa temps que vam marxar de Reus; ara estem a Vilaverd. (Už je to nějaký čas, co jsme odešli z Reus. Teď jsme (žijeme) ve Vilaverdu.)

   Podobně si lze pro použití slovesa ser pomoci slovesem arribar (dorazit, přijít, přijet):

   Ja soc a casa. (Už jsem doma.)

   Kromě fyzického umístění může sloveso ser označovat místo v přeneseném nebo metaforickém významu. Tak může vyjadřovat časové období, vzdálenost, doprovod nebo činnost:

   Ara som {a l’abril / a la primavera / a la meitat del concert}. (Teď je duben/ jaro (dosl. jsme v dubnu, na jaře)/ jsme v polovině koncertu.)

   El corredor va abandonar quan era a tres quilòmetres del final. (Běžec odstoupil, když byl tři kilometry před cílem.)

   És amb tu, la nena? (Malá je s tebou?)

   Ara mateix el David és {a treballar/ al cine/ a missa}. (V této chvíli je David v práci/v kině/na mši.)

2. Podmět neživotný (subjecte inanimat)

   Pokud je podmět neživotný, používá se sloveso ser nezávisle na době trvání:

   El llibre és damunt de la taula. (Kniha je na stole.)

   El bar és a dalt de tot. (Bar je úplně nahoře.)

   
   Sloveso estar však lze použít ve větách s neživotným podmětem a to, pokud děj věty vyjadřuje explicitně trvání (v tomto případě je použíti slovesa ser i estar rovnocenné).

   Els diners estaran/seran al banc fins que facis 25 anys. (Peníze budou v bance, dokud ti nebude 25 let.)

   Avšak ve významu českého „konat se“(festa/večírek, reunió/schůze, conferència/konference, batalla/bitva, classe/výuka) je možné použít jen sloveso ser.

   La classe serà a l’aula G13. (Výuka bude/se bude konat v učebně G13.)

   Ve významu českého „spočívat v něčem“ se použije sloveso estar.

   El problema està en la manca d’experiència en recerca. (Problém spočívá v nedostatku zkušeností s výzkumem.)

   La solució al conflicte no està en el finançament, sinó en l’augment de competències. (Vyřešení nesnází netkví ve financování, nýbrž v navýšení kompetencí.)

Vyjádření výskytu (les construccions presentacionals)

Na rozdíl od lokativních konstrukcí stojí u těchto vazeb příslovečné určení na začátku věty nebo větného celku a je označováno za „téma“ věty (za známou informaci): A la classe hi ha trenta cadires. Al centre de Brno hi ha alguns edificis històrics. (Ve třídě je třicet židlí. V centru Brna jsou nějaké historické budovy.)

Tento druh vět se tvoří pomocí neosobního slovesa haver-hi, které je vždy v jednotném čísle: Hi havia gossos. (Byli tam psi.) Jak už bylo řečeno, pokud věta začíná podmětem, použije se sloveso ser nebo estar (srov. Els gossos eren allí. (Psi byli tam)).

Avšak v kombinaci s výrazy tots a tothom nebo s osobními zájmeny se použije ser-hi:

A la festa no hi havia gaire gent, però els hi érem tots els de la colla. (Na večírku nebylo moc lidí, ale z party jsme tam byli všichni.)

Hi éreu tant tu com ell, i això és el que m’importa. (Byl jsi tam jak ty, tak on, a to je to, co mě zajímá.)

Jmenný přísudek se sponou (construccions atributives)

Sponovým slovesem u jmenného přísudku může být jak sloveso ser, tak sloveso estar. Jaké sloveso se použije, záleží na syntaktických a sémantických vlastnostech jmenného přísudku.

V tomto smyslu je třeba rozlišovat jmenné přísudky, které jsou vyjádřeny předložkovým syntagmatem nebo příslovcem. Na druhé straně pak stojí jmenné přísudky vyjádřené přídavným jménem nebo příčestím.

Jmenný přísudek tvořený předložkovou skupinou nebo příslovcem (atributs preposicionals i adverbials)

U této skupiny je třeba rozlišovat další tři podskupiny:

• I. Jmenný přísudek uvozen předložkami místními (atributs introduïts per preposicions d’origen locatiu: en, a, per, davant, sota, prop, lluny)

  Obecně platí, že vyjadřují stavy (přechodné nebo finální) a pojí se slovesem estar.

  Aquestes carpetes estan per ordenar. (Tyto složky jsou k seřazení.)

  La Maria està en plena adolescència. (Marie je v plném průběhu dospívání.)

  Do této skupiny zařazujeme i výrazy, které se vždy pojí se slovesem estar:

  al corrent (být v obraze), a disposició (k dispozici), a favor (souhlasit), a mitja jornada (na poloviční úvazek), a mitges (napůl, zpola), a dieta (na dietě), a la venda (k prodeji), en obres (v rekonstrukci), en ordre (v pořádku), en penombra (v polostínu), en contacte (v kontaktu), en contra (nesouhlasit, být proti), en coma (v kómatu), en pau (v míru), en guerra (ve válce), en harmonia (v harmonii), en forma (ve formě), en perill (v nebezpečí), en crisi (v krizi), en vaga (ve stávce), en dejú (nalačno), en deute (zadlužený), en datiu (ve 3.pádě), en llatí (v latině) atd.

  Rovněž do této skupiny patří výrazy pro vyjádření vzdálenosti, teploty nebo ceny:

  Estem a deu graus sota zero. (Je deset stupňů pod nulou.)

  Avui les pomes estan a 28 corones el quilo. (Dnes stojí kilo pomerančů 28 korun.)

  Estem a tres punts de les primeres classificades. (Jsme tři body za prvními klasifikovanými.)

• II. Jmenný přísudek uvozen předložkami: amb, sense, de, com (atributs introduïts per les preposicions amb, sense, de, com)

  Mohou vyjadřovat vlastnost (propietat) nebo stav (estat), proto se mohou pojit jak se slovesem ser, tak estar.

  1. V kombinaci se slovesem ser:

     Jmenný přísudek uvozen předložkou se kombinuje se sponovým slovesem ser pro vyjádření vlastnosti, nebo také pokud je podmět chápán jako událost (sponové sloveso tak může být nahrazeno vazbou tenir lloc (konat se)). V tomto případě může být jmenný přísudek uvozen jinými než uvedenými předložkami:

     Aquestes llibretes són de paper reciclat. (Tyto notesy jsou z recyklovaného papíru.)

     La cavalcada dels reis és a les 6. (Jízda králů je v šest (hodin).).

  2. V kombinaci se slovesem estar

     Jmenný přísudek uvozen předložkou se pojí se slovesem estar, když vyjadřuje stav nebo pozici:

     Aquests iogurts estan d’oferta. (Tyto jogurty jsou v akci.)

  Další výrazy vyjadřující:

  1. Pozici: de genolls (na kolenou), d’esquena (otočen zády), de costat (z boku), amb la panxa enlaire (na zádech), amb la boca oberta (s otevřenou pusou) atd.
  2. Přechodné zaměstnání: d’aprenent (učeň), de professor (profesor), de director (ředitel)
  3. Zdravotní stav: amb mal de gola (bolet v krku), amb mal de cap (bolet hlava)
  4. Oblečení: amb banyador (v plavkách), sense sabates (bez bot)
  5. Emoční stav: amb ànsia (úzkostlivě), de mal humor (mít špatnou náladu)
  6. Další stavy: de broma (dělat si legraci), de festa (mít volno), de guàrdia (držet stráž), de vacances (být na prázdninách, na dovolené), de dol (držet smutek)
  7. Srovnání: com un llum (přijít o rozum), com una cabra (bláznivý), com un tren (atraktivní).

• III. Jmenný přísudek tvořen příslovcem způsobu (atributs adverbials o de manera)

  Obecně platí, že se pojí se slovesem estar:

  Aquest document està bé. (Tento dokument je v pořádku.)

  L’Anna està bastant malament. (Anna se má dost špatně.)

Jmenný přísudek vyjádřen adjektivem nebo příčestím (atributs adjectivals i participials)

V tomto případě použití slovesa ser a estar záleží na vlastnostech podmětu.

Podmět životný (subjecte animat).

V případě životného podmětu se jmenný přísudek vyjádřený adjektivem nebo příčestím může kombinovat jak se slovesem ser, tak se slovesem estar.

1. V kombinaci se slovesem ser vyjadřujeme vlastnosti a vztahy. To je případ národností (català, espanyol, txec), politického přesvědčení (comunista, liberal, marxista), kvalitativních adjektiv typu gran, petit, alt, baix, treballador, intel·ligent apod.
2. V kombinaci se slovsem estar vyjadřujeme přechodné stavy, jako je malalt (nemocný), estressat (vystresovaný), content (spokojený), furiós (rozzuřený) apod.

Některá přídavná jména připouští oba typy sloves, jejich použití pak záleží na kontextu:

• viu (živý), solter (svobodný), vidu (ovdovělý) (a příčestí mort (mrtvý), casat (vdaný), separat (odloučený), divorciat (rozvedený))
• tranquil (klidný), gelós (žárlivý), alegre (veselý), quiet (v klidu), nerviós (nervózní), impacient (neklidný), gros (tlustý), encantador (okouzlující), feliç (šťastný), horrible (hrozný), gran (starý), jove (mladý), vell (starý), coix (kulhavý), sord (hluchý), boig (bláznivý), cec (slepý), calb (plešatý), violent (násilný), discret (diskrétní), agressiu (agresivní) apod.

És nerviós. (Je nervózní (povaha, nervózní člověk).)

Estic nerviosa. (Jsem nervózní (v této chvíli).)

Podmět neživotný (subjecte inanimat)

S neživotným podmětem se používá sloveso ser: rodó (kulatý), quadrat (hranatý), gran (velký), petit (malý), madur (zralý), humit (vlhký), sec (suchý), sencer (celý), fàcil (snadný), difícil (těžký), prim (tenký) apod.

Dokonce s adjektivy, která mohou vyjadřovat obě hodnoty, se pojí sloveso ser (tort (křivý), fluix (nevýrazný), bo (dobrý), bonic (pěkný), net (čistý), brut (špinavý), clar (jasný), dur (tvrdý), tou (měkký), tendre (křehký), dolç (sladký), espès (hustý), dolent (špatný), atd.). V tomto případě však lze použít i sloveso estar, a to tehdy, když chceme podtrhnout trvání stavu:

La roba encara és/està humida: més val que encara no la pleguem. (Oblečení je ještě mokré, bude lepší, když ho ještě nesložíme.)

M’encanta la xocolata desfeta quan encara és/està calenta. (Zbožňuji rozteklou čokoládu, když je ještě teplá.)

Z toho vyplývá, že příčestí se pojí se slovesem estar: acabat (skončený), amagat (schovaný), apagat (vypnutý), ocupat (zaneprázdněný), tancat (zavřený), trencat (zlomený), usat (použitý) apod. V těchto případech je však přípustné i sloveso ser.

Kombinace jmenného přísudku a příslovečného určení místa (combinacions d’atribut i locatiu)

Pořadí těchto větných členů ve větě je rozhodující pro použití konkrétního slovesa být:

1. Jmenný přísudek + příslovečné určení:

   Pokud následuje příslovečné určení po jmenném přísudku, je možné použít jak sloveso ser, tak sloveso estar.

   • V kombinaci se slovesem ser: vyjadřuje vlastnosti (podmět životný), nebo vlastnosti a stavy (podmět neživotný).

     Només és liberal al Congrés. (Pouze je liberálem v Kongresu.)

     La seva obra és molt coneguda a l’estranger. (Jeho tvorba je velmi známá v zahraničí.)

     El producte és més valuós dins de l’embolcall. (Výrobek má větší hodnotu uvnitř obalu.)

   • V kombinaci se slovesem estar: vyjadřuje stavy, pouze se kombinuje s neživotným podmětem.

     Estava quieta al mig de l’habitació. (Stála nehybná uprostřed místnosti.)

2. Příslovečné určení místa + jmenný přísudek:

   Obecně platí, že se v tomto případě používá sloveso ser:

   El Xavier és a casa avorrit. (Xavier je doma znuděný.)

   Els papers són per casa tots escampats. (dosl. Papíry jsou po domě všechny rozházené.)