Předložky (preposicions)
Předložky jsou nesklonná slova, která se obvykle kladou před nominální syntagma nebo infinitiv a slouží k tomu, aby spojila toto syntagma s jiným větným členem. Podle druhu kontextu jsou předložky schopny ustanovit vztahy místní, časové a abstraktní. Z hlediska syntaktického rozlišujeme předložky tranzitivní (vždy vyžadují předmět), nebo intranzitivní (předmět je volitelný); z hlediska formálního rozlišujeme na jedné straně předložky přízvučné a nepřízvučné, a na druhé předložky jednoduché a složené.
Předložky tranzitivní a intranzitivní (preposicions transitives i preposicions intransitives)
Tranzitivní předložky jsou předložky, které se nemohou objevit bez explicitně vyjádřeného předmětu. Jedná se o všechny nepřízvučné předložky a, de, en, per, amb; o předložky složené cap a, fins a, des de, com a; nebo předložkové výrazy en lloc de, en comptes de, a causa de (včetně všech těch, u kterých je nepřízvučná předložka povinná); a o některé předložky přízvučné entre, contra, segons, vers, envers, malgrat, mitjançant.
Některé předložky se mohou objevit bez předmětu, pokud je pochopitelný z jazykového nebo pragmatického kontextu. V rámci této skupiny rozlišujeme dva typy předložek:
- Dalt, damunt, darrere, davant, davall, dessota, dins/dintre, fora, sobre, sota, vora: tyto předložky se mohou objevit bezprostředně před nominální skupinou, mohou být doprovázeny další předložkou de, nebo po nich nenásleduje žádný předmět.
- Abans, arran/ran, després, enfora, enfront, enmig, entorn, lluny, prop: mohou být doprovázeny de+NS, nebo stát bez předmětu.
Předložky nepřízvučné (preposicions àtones)
Nejsou nositeli fonologického přízvuku. Většina z nich jsou jednoduché a jednoslabičné (a, en, amb, de, per), ale také mezi ně patří složená předložka per a.
Předložky a, en (les preposicions a i en)
Předložka a se stahuje se tvary určitého členu rodu mužského (al, als) a může za ní následovat nominální syntagma (a les dues (ve dvě); a les amigues (kamarádkám)), osobní zájmena ((kromě tvarů v nominativu) a mi (mně); a tu (tobě); a ell (jemu), předložkové syntagma (a dalt de la cadira (na židli), a dins del calaix (v zásuvce)), infinitiv (a jugar (hrát), a combatre (bojovat)) a v některých případech i příslovce (tirant a blavós (do modra)).
Předložka en se naopak se členem nestahuje a může být doprovázena nominálními syntagmaty (en un moment (za chvíli)), osobní zájmena ((kromě tvarů v nominativu) en mi, en nosaltres), adjektivními syntagmaty (en negre (v černém); en brut (hrubého)), infinitivem (en començar les classes (na začátku výuky)), příčestím (en acabat (následně, dále)).
Co se týče použití, mohou mít prostorovou hodnotu fyzickou nebo figurativní, hodnotu časovou, anebo abstraktní.
Fyzický prostor (espai físic)
Obecně platí, že mohou buď vyjadřovat směr (situació dinàmica), nebo statické umístění (situació estàtica). V mnoha případech je možné užití obou předložek, byť se spíše používá jen jedna z nich v závislosti na kontextu:
| Předmět | Pohyb, směr | Statické místo |
|---|---|---|
| NS bez determinantu |
Obvykle a: Va pujar a muntanyes molt altes. (Vylezl na velmi vysoké hory.) |
Obvykle en: Treballen en despatxos diferents. (Pracuje v různých kancelářích.) Rovněž je přípustné a: Són a/en centres especials. (Jsou ve speciálních centrech.) |
| NS s určitým členem |
Vždy a: Viatjarem a la República Txeca. (Pojedeme do České republiky.) |
en/a: Es troba a/en la llibreria del meu pare. (Je k dostání v knihkupectví mého otce.) |
| NS s číslovkou |
Vždy a: Va entrar a dues cafeteries molt especials. (Vstoupil do dvou výjimečných kaváren.) |
en/a: Treballo en/a dues universitats. (Pracuji na dvou univerzitách.) |
| NS s kvantifikátorem, neurčitou číslovkou. |
Obvykle a: Va entrar a moltes cafeteries. (Vešel do spousty kaváren.) |
en/a: Quedem en/a qualsevol cafeteria que tingui aire condicionat. (Sejdeme se v jakékoliv kavárně, která bude mít klimatizaci.) |
| NS uvozeno un, algun nebo demonstrativem |
Obvykle en: Anirem en un d’aquests països. (Pojedeme do jedné z těchto zemí.) |
Vždy en: Es troba en aquesta llibreria. (Je k dostání v tomto knihkupectví.) |
| NS s tázacím zájmenem. |
Obvykle a: A quin lloc aneu? (Kam jedete?) |
a/en: A/en quina aula tens classe? (Ve které učebně máš výuku?) |
| Toponyma |
Vždy a: Viatjo a Catalunya. (Cestuji do Katalánska.) |
Vždy a: Soc a Catalunya. (Jsem v Katalánsku.) |
| Výjimečná místa mluvčích |
a casa, a ciutat, a comarques, a palau, a taula, a fira, a mercat, a missa, a classe, a escola, a muntanya, a passeig, a terra, a teatre, a quart
Pokud tyto výrazy vyjadřující místa nemají pro mluvčího zvláštní význam, řídí se užití předložky obecným pravidlem: En cases així no hi pots estar gaire temps. (V takových domech nemůžeš žít dlouho.) |
|
Figurativní význam (espai figurat)
Když určení místa není zřetelně „fyzické“ (často se blíží k vyjádření času, látky nebo způsobu), použije se předložka en: Arribats en aquest punt, la reunió no pot continuar. (Poté, co jsme dospěli do tohoto bodu, schůze nemůže pokračovat.). I když v některých případech lze použít předložky en/a bez rozdílu: Treballa en el/ al món de la construcció industrial. (Pracuje ve světě stavebního průmyslu.). Rozdíl en/a může sloužit v některých případech pro rozlišení příslovečného určení místa a nepřímého předmětu: Vaig dir-ho en l’assemblea de socis. (příslovečné určení místa) (Řekl jsem to na shromáždění společníků.); Vaig dir-ho a l’assemblea de socis. (nepřímý předmět). (Řekl jsem to shromáždění společníků.).
Čas (temps)
Předložka a se zpravidla užívá s přesným časovým údajem, předložka en zase při vyjádření trvání:
El veuré a {les tres de la tarda / l’estiu / l’octubre}. (Uvidím ho ve tři odpoledne/v létě/ v říjnu.)
Vaig descobrir-lo en {aquella època / plenes vacances}. (Objevil jsem ho tehdy /v plném proudu prázdnin.)
Předložky a se proto užívá před názvy částí dne (al matí (ráno), al migdia (v poledne), a la tarda (odpoledne), al vespre (večer), a la nit (v noci)), ročních období (a l’hivern (v zimě), a la primavera (na jaře), a l’estiu (v létě), a la tardor (na podzim)), měsíců (al gener (v lednu), al febrer (v únoru) atd.) a před letopočty (al 1987…).
Abstraktní pojmy (dominis abstractes)
Vedle významu místního a časového předložky a nebo en připouští užití metaforické: viuen en la indigència (žijí v bídě); van venir de dos a tres-cents convidats (přišlo od dvou do tři sta pozvaných) a gramatikalizované u předložkového předmětu.
Předložka a se třetím pádem (a com a introductor del complement de datiu)
V katalánštině se předložka a používá k vyjádření českého 3. pádu (předmětu nepřímého).
Va donar un llibre a la seva amiga. (Dal knížku své kamarádce.)
A mi m’agradaria que vinguessis. (Mně by se líbilo, kdybys přijel.)
S nepřímým předmětem se můžeme setkat také v případě takových sloves, která obvykle třetí pád neváží:
- Etický dativ (datiu ètic o d’interès): předložka uvádí předmět, který vyjadřuje prospěch vůči jednomu ze zúčastněných (obvykle vůči podmětu): El nen no li menja, a la Pavlina. (Chlapec Pavlíně nejí.)
- Posesivní dativ (datiu possessiu): Tothom acariciava el pèl a l’Aran. (Všichni Aran hladili srst.), stejně tak můžeme užít posesivum: Tothom acariciava el pèl de l’Aran (= její srst). (Všichni hladili Araninu srst.)
Předložka a se 4. pádem (a davant del complement directe)
Obecně platí, že přímému předmětu nepředchází v katalánštině žádná předložka, avšak existují situace, kdy předmět přímý přítomnost předložky a připouští, nebo ji dokonce vyžaduje.
Předložka je povinná u přímého předmětu vyjadřujícího osoby:
- Před tvary přízvučných osobních zájmen, která se v mnoha případech objevují spolu se zájmenem nepřízvučným. Příklad: A mi em van veure; a tu, no. (Mě viděli a tebe ne.)
- Před přímým předmětem duplikovaným nepřízvučným zájmenem v 1. nebo 2. osobě plurálu. Příklad: Això us afecta a tots. (Tohle má vliv na vás všechny.)
- Před un duplikovaným nepřízvučným zájmenem el: Que no el prenguin a un per lladre. (Ať mě nemají za zloděje.)
- V recipročních výrazech jako l'un a l'altre. Příklad: Es criticava l´un a l´altre. (Kritizoval jeden druhého.)
- V případě, kdy přímý předmět stojí bezprostředně po podmětu v důsledku vypuštění slovesa: La Maria estimava el Joan, però el Joan a la Maria no. (Marie měla ráda Joana, ale Joan Marii ne.)
- Ve větách srovnávacích, pokud přímý předmět stojí bezprostředně za podmětem: La Maria l’estimava com una mare a un fill. (Marie ho milovala, jako matka syna.)
- Před přímým předmětem, který stojí bezprostředně před podmětem: Crec que operarà a l‘oncle una metgessa molt simpàtica. (Myslím, že strýčka bude operovat jedna moc sympatická lékařka.)
- Pokud přímý předmět zahajuje a uzavírá enfatickou vztažnou větu: A qui veig és a l’Alba. (dosl. Koho vidím, je Albu.)
- Před přímým předmětem v odpovědi na otázku uvozenou a qui: A qui ajudaràs? A l’estudiant simpàtica. (Komu pomůžeš? Sympatické studentce.) (pozn.v katalánštině se sloveso ajudar pojí se 4. pádem).
- Před přímým předmětem stojícím před slovesem, pokud podmět stojí za slovesem: A la xerrada del matí va seguir una reunió molt avorrida. (Na ranní povídání navázala velmi nudná schůze.)
- Přímý předmět odpovídá vztažnému zájmenu el qual a stojí se slovesy arruïnar (zrujnovat), sorprendre (překvapit), seguir (následovat) nebo afectar (mít vliv).
- S kauzativními slovesy před tematizovaným nebo rematizovaným přímým předmětem: A molta gent l’espanta la teva actitud. (přímý předmět je tematizován) (Mnoho lidí děsí tvé jednání.); A la Maria, espanta la teva actitud, i no al Daniel. (přímý předmět je rematizován) (Marii děsí tvé jednání, ne Daniela).
- Před vztažným zájmenem qui ve větách vztažných s explicitním antecedentem: És l’amiga a qui va molestar el que vas dir. (Je to kamarádka, které vadilo, co jsi řekl.).
- Ve větách vztažných bez explicitního antecedentu, kde je sloveso věty hlavní psychologické: El fet que te’n vagis ha molestat fins i tot a qui ja ho sabia. (Skutečnost, že bys odešel, vadí dokonce i těm, kteří už to věděli.)
- Když přímý předmět stojí po předložkovém předmětu: Va voler convèncer d'acceptar aquell tracte al seu germà. (Chtěl přesvědčit svého bratra o tom, aby tu dohodu přijal.)
V následujících případech je předložka nepovinná:
- U výrazů molts, pocs, bastants, uns quants, uns, uns altres, atd. ve funkci zájmena, ale jen v případě, že se ve větě rovněž nevyskytuje zájmeno en. Příklad: Això va molestar a alguns. (Toto některým vadilo.) (ale Això en va molestar alguns.).
- S tázacími zájmeny qui, quins, quines a quants, quantes v případě nejednoznačnosti. Příklad: A qui va visitar la teva mare? (Koho navštívila tvoje matka?) (ale Qui vas visitar ahir? (Koho jsi navštívil včera?)).
- Před vztažným zájmenem el qual v případě nejednoznačnosti: Conec aquesta noia, a la qual admira molta gent. (Znám tu holku, kterou obdivuje spousta lidí.). (ale Conec aquesta noia, la qual admires. (Znám tu holku, kterou obdivuješ.)).
- V případě nejednoznačnosti u typů vět: El Pere no el va veure, al Lluís. (Pere ho neviděl, Luise.) (ale No el vaig veure, el Lluís. (Neviděl jsem ho, Luise.)).
- Před kvantifikativními zájmeny: tothom, cada u, cadascú, qualsevol, ningú, algú, atd. : El frau podria implicar (a) algú de la teva empresa. (Do podvodu by mohl být zapleten někdo z tvé firmy.)
- Před vztažným zájmenem qui ve vztažných větách bez explicitního antecedentu, obzvláště pak, když se zájmeno vztahuje ke konkrétní osobě: Busquem (a) qui et va robar el cotxe. (Hledáme toho, kdo ti ukradl auto.).
- V případě, kdy se přímý předmět nachází ve větách souřadných nebo srovnávacích, ve kterých stojí jiný přímý předmět uvozen předložkou a: T'han felicitat a tu i (a) la Cristina. (Poblahopřáli tobě a Kristýně.).
Předložky a, en> před předložkovým předmětem (a i en davant dels complements preposicionals)
Zatímco u přímého předmětu se používá jen předložka a, u předložkového předmětu záleží forma předložky na slovese.
Některá slovesa s předložkou a: (a), aspirar (a) (usilovat o co); correspondre (a) (odpovídat čemu); equivaler (a) (odpovídat čemu); renunciar (a) (zříci se čeho, odmítnout co); rendir-se (a) (vzdát se); enfrontar-se (a) (čelit komu/čemu); anar (a) (jít, jet); traslladar-se (a) (přestěhovat se); remuntar-se (a) (datovat se), atd.
Některá slovesa s předložkou en:creure (en) (věřit v); caure (en) (upadnout do); pensar (en) (myslet na), consistir (en) (spočívat v); convertir-se (en) (přeměnit na); basar-se (en) (zakládat se na) atd.
Předložka amb (la preposició amb)
Předložka amb má jen abstraktní užití. Může za ní následovat nominální syntagma nebo zájmeno osobní (kromě zájmen v 1. pádu) a obvykle slouží k vyjádření doprovodu nebo společnosti (Ha arribat el Josep amb les seves filles. (Dorazil Josep se svými dcerami.)), nebo nástroje (L’examen s’ha de fer amb bolígraf, i no amb llapis. (U zkoušky se musí používat propiska a ne tužka.)).
V některých případech může mít i užití časové, tyto výrazy pak vykazují kauzální nebo modální znaky:
Amb les campanades de les 12, la Ventafocs va haver de marxar cap a casa. (S odbíjením dvanácté musela Popelka domů.)
Amb l’increment salarial, els treballadors treballaven amb més motivació. (S navýšením platu pracovali pracovníci s větší motivací.)
Předložka de (la preposició de)
Může stát před podstatným jménem nebo nominální skupinou (un jersei de llana (vlněný svetr), la classe de la Pavlína (Pavlínina výuka)), přídavným jménem (El titllen d’antipàtic. (Označují ho za nesympatického.)), zájmenem (Es va oblidar de mi. (Zapomněl na mě.)), prostorovým deiktickým prvkem (Jo no sóc d’aquí. (Já nejsem odsud.)), předložkovým syntagmatem (un home d’abans (dřívější člověk)) nebo adverbiálním syntagmatem (els costums d’aleshores (tehdejší zvyklosti), el programa de més tard (pozdější program)), infinitivem (Estic cansat de fer i desfer el meu treball. (Jsem unavený z předělávání svojí práce.)) nebo příčestím (Es casen d’amagat. (Berou se potají.)).
Z formálního hlediska je třeba zdůraznit, že se svazuje apostrofem se slovem začínajícím na samohlásku (un got d’aigua (sklenice vody)) a že se stahuje s určitým členem rodu mužského (del dia, dels dies).
Co do významu a užití jedná se o velmi abstraktní předložku. Často nemá žádný lexikální význam a plní funkci čistě gramatickou (např. vyjadřuje genitiv). Proto nelze říci, že má jen jediné užití: může tak vyjadřovat původ, nebo pouze charakterizovat přívlastek neshodný.
Užití předložky de (usos de la preposició de)
Předložka de má následující užití:
- vyjádření vlastnictví, formy, materiálu, původu apod. Do češtiny překládáme předložkou z, 2. pádem nebo přídavným jménem. Příklady: La biblioteca de la universitat està oberta fins a les 9 del vespre. (Univerzitní knihovna je otevřená do devíti večer.). Aquesta taula és de madera. (Tento stůl je ze dřeva.). Porta uns pantalons de vellut. (Nosí sametové kalhoty.). Té un jersei de quadres molt bonic.(Má moc pěkný kostkovaný svetr.), Aquest gelat té gust de llimona. (Tato zmrzlina má citrónovou chuť.) L´Elga és de Reus. (Elga je z Reus.)
- označení místa v názvech ulic, náměstí apod. Příklad: el castell de Miravet (hrad Miravet), la plaça (de la) Llibertat (náměstí Svobody), l’avinguda (del) Doctor Vilaseca (třída doktora Vilasecy).
- označení závislosti mezi kvantifikátory gens, tot, una mica, un xic, un poc, gota a substantivem, které po nich následuje. Dále stojí po kvantifikátorech jako un munt, un grup, un tros, un litre (dos, tres... litres), mil(er)s, centenars, un terç... U kvantifikátorů typu poc, molt, bastant, prou, quant, més, menys, tant je předložka de volitelná.
- Pozor! Předložka de nikdy nemůže stát po cap, massa, força, gaire, que.
- Uvádí se s přízvučným osobním zájmenem po předložkách jako davant, darrere, dalt, damunt, sobre, sota, fins, dintre, vora. Pokud místo přízvučného zájmena stojí přivlastňovací zájmeno, předložka de není přípustná: davant {de vosaltres / vostre}, darrere {de tu/ teu}. Pokud následuje nominální syntagma, předložka de je volitelná: sota (de) l’armari, darrere (de) la porta.
- Při porovnávání v superlativních konstrukcích po millor, pitjor, més gran, més petit atd. Příklad: el més petit de tots (nejmenší ze všech), el més espaiós de la ciutat (nejprostornější ve městě) atd.
- Před přídavnými jmény a příslovci při zdůraznění (ve vzájemném vztahu s com nebo que): Com ha quedat, de malament! (To ale vyšlo špatně!); Que n’és, de ruc! (To je ale osel!).
- Před přídavným jménem po kvantifikátoru, číslovce, neurčitém zájmenu nebo částici pas, přičemž je substantivum, které rozvíjí, vynecháno, protože je známo z kontextu: tinc tres camises negres i dues de vermelles (mám tři černé košile a dvě červené); hi havia un estudiant americà i trenta de txecs (byl tam jeden americký student a třicet českých).
- Uvozuje tematizovaný verbální atribut, pokud se realizuje jako substantivum, příslovce, předložka, přídavné jméno nebo příčestí minulé. Příklad: de pa no en tenim gaire (chleba moc nemáme); de bo ho és molt, això (dobré je to moc); de dolent no en té res, aquesta activitat (špatného na této aktivitě není nic).
- Uvozuje předložkový předmět u sloves jako: adonar-se (uvědomit si), dubtar (pochybovat), enamorar-se (zamilovat se), penedir-se (litovat), queixar-se (stěžovat si), recordar-se (pamatovat si), oblidar-se (zapomenout) atd.
Předložka před infinitivem (la preposició davant d’infinitiu)
Předložka de může stát před infinitivem ve funkci podmětu, pokud věta s infinitivem následuje po slovese věty hlavní: Va ser fàcil (d’)entendre per què bordava la meva gossa. (Nebylo těžké pochopit, proč moje fenka štěká.); De vegades costa (de) saber què volen els nens petits. (Občas je těžké poznat, co malé děti chtějí.). U sloves jako caldre (být třeba); convenir (vyhovovat) ve funkci podmětu není však předložka de přípustná: Cal assistir a la reunió. (Je třeba se schůze zúčastnit). (a ne *Cal d’assistir...).
Předložka de se může také objevit před slovesy ve funkci přímého předmětu. V tomto případě rozlišujeme tři druhy sloves:
- Slovesa, která vyžadují předložku de: assajar (nacvičovat), provar (vyzkoušet), mirar (snažit se), dir (navrhnout). Příklady: Prova de tancar el programa i tornar-lo a obrir. (Zkus zavřít program a znovu ho otevřít.); M’ha dit d’anar al cine aquesta tarda. (Navrhl mi jít dnes do kina.).
- Slovesa, u kterých je předložka de volitelná: acordar (domluvit se), aconsellar (poradit), cercar (hledat), decidir (rozhodnout), desitjar (přát si), esperar (doufat), exigir (vyžadovat), jurar (přísahat), oferir (nabídnout), permetre (dovolit), prohibir (zakázat), prometre (slíbit), resoldre (vyřešit), suggerir (vnuknout). Příklad: Van acordar (de) fer la reunió a les tres. (Domluvili dát schůzi na třetí.); T’aconsello (de) fer-te l’abonament del tramvia. (Doporučuji ti, aby sis vyřídil tramvajenku.); Refuso (de) pagar tants diners per aquest curs. (Odmítám platit tolik peněz za kurz.).
- Slovesa, která nepřipouští předložku de před infinitivem ve funkci přímého předmětu: Jedná se v zásadě o slovesa smyslového vnímání jako escoltar (poslouchat), sentir (slyšet), veure (vidět) nebo slovesa modální interpretace jako: deixar (dovolit), gosar (těšit se něčemu), poder (moci), saber (vědět), soler (mít ve zvyku), voler (chtít) atd.
Předložky per, per a (les preposicions per i per a)
Předložky per a per a mohou stát s nominálními syntagmaty (per/ per a uns quants estudiants txecs), příslovci (per sempre, per a demà), dalšími předložkami (per a davant de l’armari, per damunt la taula) s větami v infinitivu (per veure’l, per a donar). Předložka per může stát před přídavnými jmény (Això et passa per imbècil.), což předložka per a jen v případě, že jde o adjektiva zpodstatněná (Això no és apte per a cardíacs. (Není to vhodné pro kardiaky.)). Dále může dojít ke spojení se spojkou que, čímž vznikne spojka perquè, která odpovídá jak per + que (protože): Canviarà l’hora del curs perquè els estudiants no hi poden assistir. (Změní dobu kurzu, protože se ho studenti nemohou účastnit.), tak per+a+que (aby):Canviarà l’hora del curs perquè els estudiants hi puguin assistir. (Změní dobu kurzu, aby se ho studenti mohli zúčastnit.)
Užití předložek per a per a se mění v závislosti na dialektech nebo rejstřících. Většina východních a západních dialektů používá (vedle dalšího užití) pouze předložku per jak pro vyjádření příčiny a důvodu, tak pro vyjádření účelu nebo cíle: No hem anat al cinema per la Maria. (Nešli jsme do divadla kvůli Marii.), El vestit vermell és per la Maria/ per sortir de festa/ perquè el duguis a la tintoreria. (Červené šaty jsou pro Marii/na večírek/ abys je odnesl do čistírny.). Dialekt oblasti Tortosa a některé varianty valencijštiny však rozlišují mezi per a per a (nebo pa) stejně jako je tomu ve španělštině. To znamená, že per a slouží pro vyjádření cíle, účelu a určení, zatímco per pro důvod, příčinu a jiná užití.
Ve významu místním (domini espacial)
Ve významu místním se předložka per používá v odpovědi na otázku kudy?, při udávání přibližného místa, nebo při pohybu po určitých místech. Zatímco předložka per a se užívá pro vyjádření směru.
| Pohyb | |
|---|---|
| PER | PER A |
|
|
| Umístění | |
Může vyjadřovat:
|
|
Ve významu časovém (domini temporal)
Ve významu časovém se předložka per užívá pro vyjádření trvání nebo umístění v čase. Předložka per a pro vyjádření lhůty, časového limitu nebo určité doby.
| PER | PER A |
|---|---|
|
Trvání Příklad: Van llogar l’apartament per un any. (Pronajali si byt na rok.) Umístění v čase
|
Časový limit
He de fer l’article per a demà. (Musím napsat článek do zítřka.) Això és per a d’aquí a dos dies. (Tohle je na odteď za dva dny.) |
Další užití (altres dominis)
| PER | PER A |
|---|---|
|
Prostředek No s’admeten sol·licituds per correu electrònic. (Nepřijímají se žádosti elektronickou poštou.) |
Cíl (adresát) Treballo per al Miquel. (Pracuji pro Miquela.) Té una gran aptitud per a la música. (Má velké vlohy pro hudbu.) Estudia per a matemàtic. (Studuje na matematika) |
|
Příčina Tancat per vacances. (Zavřeno z důvodu dovolené.) Això et passa per gandul. (To se ti děje, protože jsi lenoch.) |
Vyjádření mínění nebo hlediska Això és molt difícil per a mi. (Je to pro mě velmi náročné.) N’hi ha prou amb deu minuts per a aquesta explicació. (Na toto vysvětlení stačí deset minut.) |
|
Původce děje v trpném rodě Aquest pont fou destruït pels romans. (Tento most byl zničen Římany.) Aquest estudi va ser finançat per l’empresa privada. (Tato studie byla financována soukromou firmou.) |
Názor Per (a) l’autor de l’article, la violència és deguda a l’actuació policial. (Pro autora tohoto článku je násilí zapříčiněno jednáním policie.) |
|
Přípustka Per molt llesta que sigui, ha d’estudiar si vol aprovar. (Ať je sebechytřejší, musí studovat, jestli chce u zkoušky projít.) Per la seva edat, és molt alta. (Na svůj věk je hodně vysoká.) Per molt que treballis, no enllestiràs la feina avui. (I kdybys pracoval sebevíc, dnes tu práci nedoděláš.) |
Přípustka Per (a) l’edat que té, és molt espavilada. (Na to kolik jí je, je velmi schopná.) |
|
Náhrada, výměna za něco, zastoupení Vull canviar la moto per un equip de música. (Chci vyměnit motorku za hudební sestavu.) No permetis que ningú decideixi per tu. (Nedovol, aby někdo rozhodoval za tebe.) El Miquel ha venut el cotxe per 3000 euros. (Miquel prodal auto za 3000 Euro.) |
|
|
Rozdělení Sortim a cinc euros per persona. (Vychází nám to pět Euro na osobu.) Ha votat el 70 per cent del poble. (Volilo 70 procent obce.) Venen la tela per peces. (Prodávají látku po kusech.) |
|
|
Četnost Va al gimnàs dos cops per setmana. (Chodí do fitka dvakrát týdně.) |
|
|
Kvůli čemu/komu; podle (ekvivalent k segons) Per mi no haurien cancel·lat el curs. (Kvůli mně by kurz nerušili.) Ordena les pomes per la grandària. (Řadí jablka podle velikosti.) |
|
|
Ustálená spojení: Per una vegada que pujo en avió, hi havia turbulències. (Poprvé co letím letadlem a jsou turbulence.) Encara podria repetir paraula per paraula moltes de les coses que em va dir. (Ještě bych z toho, co mi řekl, mohla zopakovat spoustu věcí slovo od slova.) |
|
|
Předložkový předmět Celá řada sloves se pojí s předložkou per: optar (rozhodnout se pro), decidir-se (rozhodnout se pro), votar (volit koho, co), apostar (vsadit na), interessar-se (zajímat se o), preocupar-se (dělat si starosti o), frisar (toužit po), tenir pressa (mít naspěch kvůli) a substantiva z nich odvozená (opció/volba; vot/volební hlas; pregunta/otázka; preocupació/starost atd.), acabar (skončit čím), començar (začít čím) atd. |
Předložky přízvučné (preposicions tòniques)
Předložky vyjadřující vztahy v prostoru (preposicions tòniques de relació espacial)
Zpravidla se jedná o předložkové výrazy vytvořené z příslovcí (viz. 10.3.3) a předložky původní (de). Mohou se objevit v předložkových výrazech: a/al + předložka + de.
| Prostorová osa | Předložka | Vazba | |
|---|---|---|---|
| Horizontální | davant (před) | (a/al) davant (de) | |
| darrere (po) | (a/al) darrere (de) | ||
| Vertikální (bezprostřední) | damunt (na; nad) | (a/al) damunt (de) | |
| davall (pod) | (a/al) davall (de) | ||
| Vertikální (ne bezprostřední) | dalt (nahoře) | (a) dalt (de) | |
| baix (dole) | (a) baix (de) | ||
| sobre (nad; na) | (a) sobre (de) | dessobre, al dessobre de | |
| sota (pod) | (a) sota (de) | dessota, al dessota de | |
| Interiér/exteriér | dins, dintre (uvnitř) | (a) dins (de) | |
| fora (venku) | (a) fora (de) | defora, al defora de | |
| Vzdálenost | prop (blízko) | (a) prop (de) | |
| lluny (daleko) | lluny (de) | ||
| Deiktická blízkost | deçà (tady) | deçà (de) | |
| dellà (tam) | dellà (de) | ||
Předložky přízvučné složené (preposicions tòniques compostes)
Jedná se o předložky s jednotným významem, byť jsou tvořeny kombinací předložky přízvučné a nepřízvučné. Na rozdíl od předložkových výrazů jsou mnohem více gramatikalizované, to znamená, že lexikální jednotky získávají nové gramatické funkce: mluvčí si nespojuje jednotlivé komponenty předložky s jednotlivým významem každé složky. Například předložky cap a nebo fins a nejsou sémanticky spojeny s výrazy cap (hlava) nebo fi (konec), na rozdíl od a la dreta/esquerra de (napravo/ nalevo) apod.
Cap a
Po předložce cap a může následovat nominální syntagma (Vaig cap al despatx. (Jdu do pracovny.)) nebo vedlejší věta s infinitivem (Me’n vaig cap a fer una classe. (Jdu vyučovat.)) nebo jiné předložkové syntagma (Se n’ha anat cap a sota de l’arbre. (Odebrali se do stínu stromu.)).
Zpravidla se používá ve významu místním k vyjádření směru nebo nasměrování pohybu, aniž by se dosáhlo jeho cíle (česky směrem/k/na/do): Miro cap a la paret. (Dívám se na stěnu.) Van sortir cap al nord. (Vydali se (směrem) na sever.).
V některých případech se používá ve významu časovém, při udávání přibližné doby: Arribo cap a les tres. (Přijdu kolem třetí.) Això sempre es fa cap a l´octubre. (Tohle se vždy dělá někdy kolem října.).
Předložka cap a se zkracuje na cap před ukazovacími příslovci (ací, aquí, allà, allí) a předložkami a příslovci vyjadřujícími prostorové vztahy (amunt, avall, endavant, endarrere atd.). Předložka a je volitelná u vztažného nebo tázacího příslovce on (Ves cap (a) on vulguis. (Běž směrem, kterým chceš; Běž, kam chceš.)) a před výrazy baix, dalt a dins/dintre.
Fins a
Po předložce fins a (česky až do/k) může následovat nominální syntagma, vedlejší věta (jak s časovaným slovesem, tak v infinitivu) nebo jiné předložkové skupiny.
Používá se ve významu místním, časovém a kvantitativním (v menší míře) a vždy vyjadřuje cíl: cíl pohybu (Vam anar fins al capdamunt de la torre. (Vylezli jsme až na vrchol věže.)) nebo rozlohu (Hi ha tot de petjades fins al final del corredor. (Jsou tu všude stopy vedoucí až na konec chodby.)), ve významu časovém k vyjádření konce děje (Seré aquí fins a les 6. (Budu tady až do 6.)) nebo limitní množství na nějaké škále (Acceptem fins a 10 estudiants a la classe. (Do třídy přijímáme až 10 studentů.)).
Předložka fins a se zkracuje fins v následujících případech, pozor na překlad do češtiny:
- Ve větách s časovaným slovesem: Em quedaré fins que sigui fosc. (Zůstanu tady, dokud nebude tma/do tmy.).
- V přechodníkových konstrukcích: No ho aclarirem fins havent dinat. (Dříve než budeme po obědě, to nevyjasníme.).
- Ve vazbách s příčestím: No ens veurem fins entrada la nit. (Neuvidíme se dříve, než nastane noc.).
- V konstrukcích časových se slovesem fer: No ho vaig saber fins fa dos dies. (Dozvěděl jsem se to před dvěma dny/Před dvěma dny jsem to nevěděl.).
- S jinými předložkovými skupinami: Va durar fins després de les 12. (Skončilo to až po 12.).
- U adverbiálních syntagmat časových: Fins aviat! (Na brzkou shledanou.).
- U názvu dní bez determinantu: Fins dilluns. (Na shledanou v pondělí/Do pondělí.).
Des de
Po předložce des de (česky od/z) se může objevit nominální syntagmata (He sortit des de Brno. (Vyjela jsem z Brna.)), předložková syntagmata (El vaig veure des de darrere de la finestra. (Uviděla jsem ho zpoza okna.)), příslovce místa a času (Podeu comprar el llibre des d’avui. (Ode dneška si můžete knihu koupit.)), ve větách s infinitivem (El David fa de tot: des d’impartir classes a la universitat fins a traduir contractes de diverses empreses. (David dělá kde co: od výuky na univerzitě po překládání smluv v několika firmách.)). U vedlejších vět uvozených que dochází k zániku předložky de (Des que ens vam conèixer l’he vist cada dia. (Od té doby, co jsme se poznali, jsem ho viděla každý den.)).
Co se týče sémantického významu, používá se předložka des de k vyjádření přesného místa nebo místa, ze kterého se vychází, ať už se jedná o pohyb, vzdálenost nebo trvání. Může se objevit i v přeneseném významu (des del meu punt de vista (z mého pohledu)).
Com a
Obecně platí, že předložka com a (česky jako/jak) slouží k vyjádření doplňku (Treballo com a professora a la Universitat Masaryk. (Pracuji jako učitelka na Masarykově univerzitě.)) a odpovídá vazbám en qualitat de nebo amb caràcter de (jakožto; ve funkci). Je ji třeba nezaměňovat se vztažným příslovcem com, které se používá při přirovnávání a odpovídá vazbám igual que (stejně jako); de la mateixa manera que (stejným způsobem jako): (El Vilém, que té tres anys, ja es comporta com un nen gran. (Vilém, který má tři roky, se už chová jako velký chlapec.)).
Další přízvučné předložky (altres preposicions tòniques)
Contra
Po předložce contra zpravidla stojí nominální syntagma a používá se ve významu české předložky proti a to jak ve významu fyzickém (nedar contra corrent (plavat proti proudu)), tak duševním (estar contra la independència de Catalunya (být proti nezávislosti Katalánska)), anebo přeneseném (atemptar contra els drets humans (ohrožovat lidská práva)). Dále pak se může objevit po některých pohybových slovesech ve významu českých předložek o, k, do, na: (una escala recolzada contra la paret (žebřík opřený o zeď)).
K této předložce je rovnocenná předložková vazba en contra de, po které může následovat nominální syntagma, časované sloveso (v tomto případě ztrácí předložku de) nebo sloveso v jednoduchém infinitivu: estar en contra de la independència (být proti nezávislosti), estar en contra d’atorgar privilegis a aquest sector de la població (být proti udělování výsad této části obyvatelstva), estar en contra que et donin més privilegis (být proti tomu, aby ti udělovali víc privilegií).
Entre
Předložka entre bývá doprovázena podstatnými jmény v plurálu, a pokud jsou hromadná nebo nepočitatelná, tak v singuláru.
Používá se zpravidla ve dvou základních významech:
- Umístění nebo začlenění do prostoru, který tvoří osoby, věci, události či časové úseky. Do češtiny překládáme jako mezi (ale i během, v nebo z) Příklad: S’estarà aquí entre la una i les tres de la tarda. (Bude tady mezi jednou a třetí odpoledne.) Vaig veure’t entre el públic del teatre. (Zahlédl jsem tě mezi diváky v divadle.)
- Pro vyjádření vzájemnosti nebo pospolitosti: Entre tots plegats ens en sortirem. (Všichni společně to zvládneme.)
Složené předložkové výrazy (locucions prepositives)
Předložkové výrazy jsou tvořeny více jak jedním slovem. Plní funkci předložky a mají relativně jednotnou formální a sémantickou charakteristiku.
Předložkové výrazy bývají zpravidla tvořeny těmito konstrukcemi:
- Podstatné jméno + předložka: gràcies a, mercès a
- Předložka + podstatné jméno + předložka: a favor de, en relació amb, atd.
- (Předložka) + sloveso + předložka: a partir de, tocant a, (en) acabat de…
Z hlediska sémantického rozlišujeme několik druhů předložkových vazeb:
Vazby ve významu místním (locucions amb valor espacial)
Osa prostorová (referides als eixos espacials)
Ve významu místním rozlišujeme následující předložkové vazby:
| Vazba | Význam |
|---|---|
| al capdamunt de / al cim de | navrchu/na vrcholu |
| al capdavall de / al peu de | dole/ na úpatí |
| a nivell (de) | na úrovni |
| davant per davant (de) | naproti |
| endret de, a l’endret de | tamtéž/ na stejném místě |
| cara a cara / cara per cara | tváří v tvář/ mezi čtyřma očima |
| a l’abast de, al costat de, a les envistes de, a tocar de, al tocant de, al voltant de, a l’entorn de | na dosah, vedle, kolem, před zraky, poblíž, v okolí /na dosah |
| de cara a | naproti, vůči komu, čemu/za účelem, s cílem |
| al llarg de | podél |
| de cap a cap de, de llarg a llarg de | z jednoho konce na druhý, shora dolů |
| a través de | skrz/prostřednictvím |
Osa časová a aspektuální (referides als eixos temporals i aspectual)
Ve významu časovém a aspektuálním se můžeme setkat s předložkami, které slouží pro vyjádření okamžiku v nějakém časovém intervalu a mitjan (v polovině); al bo de (v nejlepším), souběhu událostí en ocasió de (u příležitosti); en vida de (za života) nebo aspektu a partir de (od); a comptar de (od); en curs de (v procesu); en via de (v procesu); al cap de (po); en espera de (v očekávání)...
Předložkové vazby příčinné (referides a la causa)
Patří sem předložkové výrazy, které jsou tvořeny z podstatných jmen, která vyjadřují důvod nebo příčinu (causa, motiu, propòsit, raó), nebo důsledek (conseqüència, efecte, resultat). Konkrétně se pak jedná o tyto předložkové výrazy: a causa de/per causa de (kvůli čemu), a conseqüència de (v důsledku, následkem čeho), amb motiu de (kvůli čemu), a propòsit de (vzhledem k) atd.
Dále pak existuje vazba gràcies a nebo mercès a v případě pozitivního následku (česky díky něčemu). Pokud je následek negativní, použije se vazba per culpa de (kvůli něčemu).
Ve významu kauzálním lze použít i příčestí degut(-uda), po kterém zpravidla následuje předložka a: La sanció va ser deguda al mal comportament del jugador. (Pokuta byla úměrná špatnému chování hráče.), nebo může tvořit předložkovou vazbu degut a (kvůli), po které následuje nominální syntagma nebo věta uvozena výrazem el fet: Van suspendre el partit degut a la pluja / degut al fet que plovia. (Zrušili zápas kvůli dešti/kvůli tomu (skutečnosti), že pršelo.).
Předložkové vazby účelové (referides a la finalitat)
Patří sem předložkové vazby jako per tal de, a l’efecte de, a fi de, a fi i efecte de (česky aby), po kterých stojí věty v infinitivu nebo se slovesem v subjunktivu (v tomto posledním případě zaniká předložka de):
Van escriure la gramàtica per tal que l’alumnat txec pogués consultar- la. (Napsali gramatiku, aby v ní mohli studenti studovat.)
Řadí se sem také předložkové vazby jako de cara a, amb vista a (za účelem, s cílem), po kterých může následovat nominální syntagma nebo infinitiv. Dále pak předložkové výrazy a favor de nebo en pro de (ve prospěch) (ve významu pozitivním) a en contra de (v neprospěch; proti) (ve významu negativním).
Další předložkové výrazy (altres locucions prepositives)
| Vazba | Hodnota |
|---|---|
| per part de, per obra de (ze strany koho, pod vlivem koho, čeho) | činitel |
| en qualitat de (jakožto; ve funkci), en concepte de (jakožto co), a manera de (na způsob čeho). | přísudek |
| a través de, per mitjà de, per mediació de (prostřednictvím, skrze), per via de (cestou) | prostředek nebo nástroj |
| a falta de, a manca de (z nedostatku) | nedostatek prostředku nebo nástroje |
| en cas de (v případě), a condició de (pod podmínkou) | podmínka |
| a menys de (za předpokladu; ledaže) | záporná podmínka |
| pel que fa a, a propòsit de, quant a, amb referència a, amb relació a, en relació amb, respecte a/de, a l’entorn de, al voltant de (ohledně, co se týče, v souvislosti s, pokud jde o) | vymezení tématu, o kterém se mluví |
| a més de, a més a més de (kromě, navíc) a part de, a banda de (kromě, vedle) | přídavek |
| d’acord amb, de conformitat amb, en funció de (v souladu s, na základě) | souhlas |
| en comptes de (en compte de), en lloc de (namísto) | nahrazení |
Změna a zánik předložky (canvi i caiguda de preposicions)
Nepřízvučné předložky a, de, en a amb, v případě, kdy uvozují vedlejší větu, vykazují jisté zvláštnosti, kterými jsou jejich změna nebo zánik. Takže pouze předložky a nebo de mohou uvozovat vedlejší věty v infinitivu s funkcí argumentu/aktantu (předložky en a amb se pak mění podle povahy slovesa, kterému předchází). Ve vedlejších větách s vyčasovaným tvarem slovesa pak předložka úplně zaniká.
Před spojkou que (davant de la conjunció que)
Předložky a, de, en a amb před spojkou que, která uvozuje větu vedlejší, zanikají. V ostatních případech se zachovávají.
Està convençut {de les seves idees / de tirar endavant / que té raó}. (Je přesvědčen o svých myšlenkách/pokračovat dál kupředu/že má pravdu.)
Confia {en les teves possibilitats / que pots fer-ho}. (Spoléhej na své možnosti/na to, že to dokážeš.)
Estic d’acord {amb el que has dit / que hi hem d’anar}. (Souhlasím s tím, co jsi řekl/že tam máme jít.)
Abychom se vyhnuli v katalánštině nepřirozeným konstrukcím, které mohou vznikat po vypuštění předložky, je lepší zvolit některou z těchto možností: nahradit vedlejší větu výrazy jako je fet (skutečnost) (nebo podle kontextu také výrazy jako idea (myšlenka/nápad), qüestió (otázka), creença (víra), desig (touha), proposta (návrh), esdeveniment (událost), manera (způsob), circumstància (okolnost), possibilitat (možnost) apod., nebo gerundiem, nominálním syntagmatem nebo vedlejší větou v infinitivu:
*El problema prové (de) que creuen que tot això és real.
El problema prové de la creença que tot això és real. (Problém pramení z víry, že tohle všechno je skutečné.)
*El va amenaçar (amb) que difondria tots aquells materials.
El va amenaçar amb la difusió de tots aquells materials.
El va amenaçar dient que difondria tots aquells materials. (Vyhrožoval mu, že všechen ten materiál rozšíří.)
*Parlaven (de) que ningú no havia seguit les instruccions.
Parlaven del fet que ningú no havia seguit les instruccions. (Mluvili o tom/o skutečnosti, že se nikdo neřídil pokyny.)
*Van dedicar molts esforços (en) que tot sortís bé.
Van dedicar molts esforços a aconseguir que tot sortís bé. (dosl. Věnovali velké úsilí dosažení toho, aby vše vyšlo dobře.)
Před infinitivem (davant de l’infinitiu)
Ve formální řeči platí, že před vedlejší větou v infinitivu, která plní funkci předložkového předmětu, se užívá jen předložek de nebo a. Předložky en a amb, které uvozují nominální syntagma, se pak v postavení před infinitivem mění při zachování stejné funkce na předložky a nebo de.
Confia en tu. (Spoléhá na tebe./Důvěřuje ti.)
ALE: Confia a/de venir. (Věří si, že přijde.)
L’amenaça amb l’expulsió. (Vyhrožuje mu vyloučením.)
ALE: L´amença d’expulsar-lo. (Vyhrožuje mu, že ho vyloučí.)
Aktuálně však lze v hovorovém jazyce předložky en a amb v postavení před infinitivem zachovat.
Cvičný test
Předložky (preposicions)Odpovědník v IS MU