Podstatné jméno (substantivum) je ohebný slovní druh, který obvykle označuje názvy osob, zvířat nebo věcí (konkrétních i abstraktních). Ve větě jsou podstatná jména obvykle rozvíjena jinými větnými členy (předmět, přívlastek, doplněk, příslovečné určení), které doplňují či vymezují jejich význam. Mohou jimi být například členy, ukazovací zájmena, přídavná jména, příslovce apod.

Nominální syntagma
Specifikátor	Základní větný člen (substantivum)	Rozvíjející větný člen
el	sol (slunce)	primaveral (jarní)

Podstatná jména a jejich rozvíjející větné členy utvářejí nominální syntagmata, která mohou fungovat ve větě jako podmět, přívlastek či příslovečné určení.

Rod (gènere)

Podstatná jména v katalánštině jsou pouze rodu mužského nebo ženského. Tato skutečnost ovlivňuje i všechny další elementy, které je doprovázejí. To znamená, že determinující výrazy (zejména členy) a přídavná jména se vždy shodují s rodem jména podstatného:

• el noi simpàtic (sympatický chlapec)
• la noia simpàtica (sympatická dívka)

Podstatná jména v katalánštině tedy mají jasně daný (mužský či ženský) rod, zatímco u ostatních slovních druhů (zejména u přídavných jmen) se rod syntakticky řídí shodou s podstatným jménem.

Podstatná jména nemají jasně dané rodové koncovky. Ty mohou být v katalánštině různé, jsou lexikálně podmíněné (liší se případ od případu). Podstatná jména rodu mužského i ženského můžeme seskupit do různých formálních kategorií dle zakončení.

Tvorba ženského rodu: Podstatná jména životná (formació del femení: noms animats)

Podstatná jména s životným designátem mají obvykle oba dva rody: noi, noia (chlapec, dívka); nen, nena (chlapeček, holčička); fill, filla (syn, dcera); gos, gossa (pes, fena); lleó, lleona (lev, lvice), atd. Naopak podstatná jména s neživotným designátem jsou buď mužského, nebo ženského rodu: la idea (myšlenka), el pensament (myšlenka), el llibre (kniha), la llibreta (notes).

Všeobecně platí, že u životných podstatných jmen je mužský rod brán za základní tvar, od něhož se pak odvozuje tvar rodu ženského. Proto v tomto případě hovoříme o tvorbě ženského rodu.

Obvykle tvoříme ženský rod přidáním koncovky -a k tvaru rodu mužského:

• nen → nena (chlapeček → holčička)
• noi → noia (chlapec → dívka)

Přidáním této koncovky však někdy může dojít k pravopisným změnám:

(1) Změna kladení přízvuku:	Ztráta přízvuku: espòs → esposa (manžel → manželka) Přidání přízvuku: avi → àvia (dědeček → babička)
(2) Zdvojení koncového -s:	gos → gossa (pes → fena)
(3) Změna neznělé souhlásky na znělou:	t → d: nebot → neboda (synovec → neteř) bandit → bandida (bandita → banditka) c → g: amic → amiga (přítel → přítelkyně) grec → grega (Řek → Řekyně) p → b: llop → lloba (vlk → vlčice)
(4) Zdvojení koncového -l:	pupil → pupil·la (svěřenec → svěřenkyně)
(5) Změna u na v	hereu → hereva (dědic → dědička)
(6) Nahrazení koncového e, o písmenem a:	mestre → mestra (učitel → učitelka) àrbitre → àrbitra (rozhodčí) alumne → alumna (žák → žákyně) ministre → ministra (ministr → ministryně) sogre → sogra (tchán → tchýně)

Podstatná jména, která jsou v mužském rodě zakončená na přízvučnou samohlásku, jsou v ženském rodě zakončena příponou -na. Vyznačený přízvuk tedy v ženském rodě mizí:

germà → germana (bratr → sestra)

cosí → cosina (bratranec → sestřenice)

lleó → lleona (lev → lvice)

degà → degana (děkan → děkanka)

Speciální případy (casos especials)

Speciální přípony (sufixos particulars)

Občas je ženský rod tvořen speciálními příponami, hojně například v oblasti profesí:

-leg → -loga	psicòleg → psicòloga (psycholog → psycholožka) filòleg → filòloga (filolog → filoložka)
-essa	alcalde → alcaldessa (starosta → starostka) metge → metgessa (lékař → lékařka)
-iu	actor → actriu (herec → herečka)

Rozdílná slova (paraules diferents)

Někdy je mužský a ženský rod u osob či zvířat vyjádřen zcela rozdílnými slovy:

Osoby	Zvířata
home ↔ dona (muž ↔ žena)	cavall ↔ euga/egua (kůň ↔ klisna)
pare ↔ mare (otec ↔ matka)	toro ↔ vaca (býk ↔ kráva)
marit ↔ muller (manžel ↔ manželka)	ase ↔ somera (osel ↔ oslice)
oncle ↔ tia (strýc ↔ teta)	boc ↔ cabra (kozel ↔ koza)
gendre ↔ nora/ jove (zeť ↔ snacha)	porc ↔ truja (prase ↔ prasnice)

Mužský rod tvořený z ženského rodu (masculins formats a partir de femenins)

Existuje i několik případů, kdy je mužský rod tvořen z ženského:

abella → abellot (včela → trubec)

dida → didot (kojná → manžel kojné)

bruixa → bruixot (čarodějnice → čaroděj)

Neměnné tvary (invariables)

• Podstatná jména zakončená na -nt, -ble, -ta, -aire, -ista, -cida, -arca zůstávají neměnná pro oba rody a rozlišujeme je jen pomocí členu:

  Mužský rod	Ženský rod
  un comptable (účetní)	una comptable (účetní)
  un estudiant (student)	una estudiant (studentka)
  un poeta (básník)	una poeta (básnířka)
  un escombriaire (metař, popelář)	una escombriaire (metařka, popelářka)
  un periodista (novinář)	una periodista (novinářka)
  un homicida (vrah)	una homicida (vražedkyně)
  un monarca (panovník)	una monarca (panovnice)

  Ale pozor!

  president → presidenta (prezident → prezidentka)
  client → clienta (klient → klientka)
  parent → parenta (příbuzný → příbuzná)
  sant → santa (svatý → svatá)
  

• Názvy některých profesí se liší pouze členem:

  Mužský rod	Ženský rod
  un pilot d’avió (pilot letadla)	una pilot d’avió (pilotka letadla)
  el cap del departament (vedoucí oddělení)	la cap del departament (vedoucí oddělení)
  un conserge (domovník)	una conserge (domovnice)
  un espia (špion)	una espia (špionka)
  un testimoni (svědek)	una testimoni (svědkyně)

• Jsou slova, která mají z gramatického pohledu jediný rod - mužský nebo ženský - nezávisle na svém designátu.

  Jsou mužského rodu	el nadó (novorozeně), el bebè (miminko)
  Jsou ženského rodu	la criatura (dítě), la persona (osoba/člověk), la víctima (oběť)

  El Joan és una bona persona. (Joan je dobrý člověk.)

  La Maria, quan era un bebè, era molt bufona. (Jako miminko byla Marie moc roztomilá.)

• Názvy mnohých zvířat mají gramaticky daný jediný rod. Pokud chceme rozlišit jejich pohlaví, musíme za dané slovo přidat ještě upřesnění v podobě mascle (samec) nebo femella (samice). Např. el guepard mascle / el guepard femella (gepard / gepardice).

  Jsou mužského rodu	el mosquit (komár), el guepard (gepard), el puma (puma), el dofí (delfín), el goril·la (gorila), el pop (chobotnice)
  Jsou ženského rodu	la mosca (moucha), la rata (krysa), la serp (had), la guineu (liška), la girafa (žirafa), la gamba (kreveta), una aranya (pavouk)

  Els que piquen són els mosquits femella, no els mascles. (Štípají pouze komáří samičky, ne samci.)

  Saps com distingir les aranyes mascle de les aranyes femella? (Víš, jak rozeznat samce pavouka od samičky?)

Podstatná jména neživotná (noms inanimats)

Podstatná jména neživotná mohou být buď mužského, nebo ženského rodu. Jejich koncovky jsou různé.

Podstatná jména mužského rodu (noms masculins)

Podstatná jména mužského rodu můžeme klasifikovat následujícím způsobem:

• Podstatná jména bez konkrétní koncovky

  Většina podstatných jmen mužského rodu nemá žádné konkrétní zakončení. Mnoho z nich končí na souhlásku, polosamohlásku či na přízvučnou samohlásku (ačkoliv jejich kořen fakticky končí na –n): cap (hlava), dit (prst), cabell (vlas), oceà (oceán) - kořenem slova je v tomto případě ocean, jak napovídají tvary oceans, oceànic.

• Podstatná jména zakončená na -e

  Existuje skupina podstatných jmen rodu mužského, která i přes absenci zcela výslovné koncovky obvykle končí na samohlásku e, která není součástí kořene slova.

  V některých případech funguje toto koncové e jako protetická samohláska, jež pomáhá vyslovit jinak velmi obtížně vyslovitelné souhláskové skupiny: arbre (strom), quadre (obraz), vespre (večer), himne (hymna)...

  Jindy jde čistě o koncovku, neboť zmiňované podstatné jméno by šlo vyslovit i bez onoho koncového e: mètode (metoda), període (interval).

• Podstatná jména zakončená na -a

  Relativně málo početná je skupina podstatných jmen rodu mužského zakončených koncovým –a: anagrama (anagram), cisma (rozkol), clima (podnebí), dia (den), diagrama (diagram), dilema (pochybnost), drama (drama), idioma (jazyk), mapa (mapa), pijama (pyžamo), problema (problém).

• Podstatná jména zakončená na -o

  Ještě méně početná je pak skupina podstatných jmen rodu mužského zakončených na -o: carro (automobil), ferro (železo), morro (čenich), motllo (forma), suro (korek),...

• Podstatná jména zakončená na -us, -is, -es, -s, -i

  Ve zvláštních případech narazíme i na méně tradiční koncovky, a to zejména v případě výrazů knižních nebo přejatých. Jde kupříkladu o koncovky tvořené nepřízvučnou samohláskou a písmenem s (např.: -us globus - balonek, -os termos - termoska, -is brindis - přípitek); nebo pouhým písmenem s (např.: socors - pomoc, temps - čas/počasí); případně i (např.: alumini - hliník, eclipsi - zatmění, municipi - obec, principi - začátek, termini - termín).

Podstatná jména ženského rodu (noms femenins)

Podstatná jména ženského rodu lze rozdělit do následujících skupin:

• Podstatná jména zakončená na –a

  Nejpočetnější skupina podstatných jmen ženského rodu má koncovku -a: bota (bota), pluja (déšť), aigua (voda).

• Podstatná jména bez konkrétní koncovky

  Tato slova nemají žádnou explicitně stanovenou koncovku: dent (zub), llum (světlo), nau (loď), por (strach), raó (pravda)...

  Řada podstatných jmen ženského rodu je též tvořena následujícími koncovkami:

  1. -ció: acreditació (akreditace), estabilització (stabilizace)
  2. -ió: comunió (svaté přijímání), divisió (dělení)
  3. -itat, -dat, -edat, -tat, -etat: facilitat (snadnost), maldat (zlomyslnost), soledat (samota), lleialtat (loajalita), seguretat (jistota)
  4. -or: calor (horko), fredor (chlad), blancor (bělost), verdor (zeleň)
• Podstatná jména s jinými zakončeními

  Je jen velmi málo podstatných jmen rodu ženského, jež jsou zakončena jinak než ve výše uvedených případech. Přesto se jich pár vyskytuje:

  1. Koncovka -o: často jde o slova přejatá (libido) nebo o krácení knižních výrazů (moto - motocykl, foto - fotografie)
  2. Koncovka -e: může být protetické (febre - horečka, llebre - zajíc, torre - věž) či nikoliv (imatge - obrázek, intempèrie - nečas, mare - matka)
  3. Koncovky -is, -us, -es, -s, -u, -i: glotis (hlasivková štěrbina), Venus (Venuše), càries (kaz), pelvis (pánev-část těla), tribu (kmen), anàlisi (analýza)

Obourodá podstatná jména (noms de doble génere)

Existují substantiva, která připouštějí oba rody, aniž by přitom došlo ke změně významu:

el crin	la crin (žíně)
el fantasma	la fantasma (duch/přízrak)
el grip	la grip (chřipka)
el mar	la mar (moře)
el rentaplats	la (màquina) rentaplats (myčka nádobí)
el serpent	la serpent (had)
el vessant	la vessant (svah)
el vodka	la vodka (vodka)
un aglà	una aglà (žalud)
un art	una art (umění)
un aviram	una aviram (drůbež)

U slov aglà, aviram, crin, èmfasi, fantasma, rentaplats, vodka se obvykle používá mužský rod, zatímco u slov crisma o serpent preferujeme ženský rod. Výrazy art a mar se objevují v obou rodech.

Některá katalánská podstatná jména mění svůj význam podle toho, zda jsou rodu mužského či ženského:

Mužský rod		Ženský rod
el canal	rádiový/televizní kanál	la canal	(vodní) kanál
el capital	finanční kapitál	la capital	hlavní město
el clau	hřebík	la clau	klíč
el còlera	cholera	la còlera	hněv
el coma	kóma	la coma	čárka
el coral	hudební kompozice složená pro sbor	la coral	hudební sbor
el delta	delta toku	la delta	delta písmeno řecké abecedy (δ, Δ).
el deu	číslo 10	la deu	pramen
un editorial	úvodník	una editorial	nakladatelství
el fi	účel, cíl	la fi	konec
el llum	lampa	la llum	elektřina, světlo
el nou	číslo 9	la nou	ořech
un ordre	pořadí	una ordre	rozkaz
el part	porod	la part	část
el planeta	planeta	la planeta	osud, úděl
el pols	puls	la pols	prach
el post	kontrolní stanoviště	la post	prkno
el pudor	ostych, nesmělost	la pudor	zápach
el salut	pozdravení	la salut	zdraví
el son	spánek	la son	nutkání spát
el terra	podlaha	la terra	země
el vall	hluboký výkop	la vall	údolí

Číslo (nombre)

Jak již bylo zmíněno, podstatná jména disponují gramatickou kategorií čísla. V katalánštině je číslo určeno opozicí mezi číslem jednotným (jež obvykle nemá danou koncovku, např.: nen – chlapeček) a množným (jež se obvykle tvoří přidáním koncového -s k danému tvaru čísla jednotného - v našem případě tedy: nens).

Běžně používáme jednotné číslo, pokud hovoříme o jediném subjektu (osoba či věc), a číslo množné, pokud hovoříme o více osobách či věcech:

un nen (chlapeček), un bolígraf (propiska)

dos nens (dva chlapečci), dos bolígrafs (dvě propisky)

Existují však i výjimečné situace, jako například:

• Opozice nenaznačuje žádný rozdíl: pantaló - pantalons (mají stejný význam: kalhoty)
• Kontrast mezi jednotným a množným číslem se projevuje ve změně významu: la ullera – les ulleres (monokulár - brýle); la colònia – les colònies (kolonie - dětský tábor) apod.

V nominálním syntagmatu musí mít všechna slova, která provázejí podstatné jméno, shodné číslo:

• Ara estan de moda les ulleres grosses. (Teď jsou v módě brýle s tlustými obroučkami.)
• Els nens petits no poden sortir de nit. (Malé děti nemohou samy v noci chodit ven.)

Tvorba množného čísla (formació del plural)

V katalánštině existují čtyři způsoby tvorby plurálu:

1. Přidáním koncového –s ke tvaru jednotného čísla

   Příklady: nen-nens; cotxe-cotxes (chlapeček-chlapečci; auto-auta)

   Pozor!

   Slova zakončená v jednotném čísle na -a tvoří množné číslo přidáním -es: dona → dones (žena → ženy); poema → poemes (báseň → básně).

   To může vést k následujícím pravopisným změnám:

   • -ca → -ques; xarranca → xarranques (skákání panáka → skákání panáka)
   • -ga → -gues: amiga → amigues (kamarádka → kamarádky)
   • -ça → -ces: balança → balances (váha → váhy)
   • -qua → -qües: pasqua → pasqües (Velikonoce → Velikonoce)
   • -gua → -gües: aigua → aigües (voda → vody)
2. Přidáním koncového –ns k tvaru jednotného čísla

   Většina slov zakončených na přízvučnou samohlásku přidává -ns:

   • pa → pans (chléb → chleby)
   • mà → mans (ruka → ruce)
   • fre → frens (brzda → brzdy)
   • bé → béns (majetek → majetky)
   • fi → fins (konec → konce)
   • cosí → cosins (bratranec → bratranci)
   • avió → avions (letadlo → letadla)
   • raó → raons (důvod → důvody)

   Výrazy cizího původu jsou obvykle zakončeny na -s:

   • sofà → sofàs (pohovka → pohovky)
   • cafè → cafès (káva → kávy)
   • te → tes (čaj → čaje)
   • bisturí → bisturís (skalpel → skalpely)
   • tabú → tabús (tabu → tabu)
3. Přidáním koncového –os k tvaru jednotného čísla

   Podstatná jména mužského rodu končící na -s, -ç, -x, -ix, -tx tvoří plurál přidáním -os:

   	Jednotné č.	Množné č.
   -s	gos (pes), pas (krok)	gossos, passos
   	cas (případ), pis (byt)	casos, pisos
   -ç	braç (paže)	braços
   -x	fax (fax), complex (komplex)	faxos, complexos
   -ix	peix (ryba), moix (kocour)	peixos, moixos
   -tx	despatx (kancelář), empatx (zažívací potíže)	despatxos, empatxos

   Pozor!

   Podstatná jména rodu ženského zakončená na -ç nebo -x tvoří plurál přidáním -s:

   • hèlix → hèlixs (vrtule)
   • esfinx → esfinxs (sfinga)
   • calç → calçs (vápno)
   • falç → falçs (srp)

   Stejně to funguje i u podstatných jmen rodu mužského v případě některých knižních výrazů či slov přejatých z jiných jazyků:

   • índex → índexs (index)
   • làtex → làtexs (latex)
   • vèrtex → vèrtexs (vrchol)
   • àpex → àpexs (špička)
4. Libovolným přidáním koncového -s nebo –os k tvaru jednotného čísla

   Slova zakončená na -sc, -ig, -st, -xt mohou tvořit množné číslo přidáním -s nebo –os bez rozdílu.

   	Jednotné číslo	Množné číslo
   -sc	disc (disk), bosc (les)	discs/discos, boscs/boscos
   -st	gest (gesto), tast (degustace)	gests/gestos, tast/tastos
   -xt	text (text), context (kontext)	texts/textos, contexts/contextos
   -ig	sondeig (průzkum), desig (přání)	sondeigs/sondejos, desigs/desitjos

Neměnná podstatná jména (noms invariables)

Existují podstatná jména, která mají v jednotném i v množném čísle stejný tvar. Dělíme je do následujících pěti tříd:

1. Podstatná jména ženského rodu končící na -s

   l’urbs → les urbs (velké město)	la càries → les càries (zubní kaz)
   la glotis → les glotis (hlasivková štěrbina)	l’acròpolis → les acròpolis (akropole)

2. Nepřízvučná podstatná jména mužského rodu končící na -s

   el llapis → els llapis (tužka)	el bíceps → els bíceps (biceps)
   l’atles → els atles (atlas)	el cactus → els cactus (kaktus)
   el globus → els globus (balónek)	el brindis → els brindis (přípitek)

3. Složeniny s druhým komponentem v plurálu

   el rentaplats → els rentaplats (myčka)	el parallamps → els parallamps (bleskosvod)
   el salvavides → els salvavides (záchranná vesta)	el guardaespatlles → els guardaespatlles (osobní strážce, bodyguard)

4. Dny v týdnu končící na -s

   el dilluns → els dilluns (pondělí)	el dimarts → els dimarts (úterý)
   el dijous → els dijous (čtvrtek)	el dimecres → els dimecres (středa)
   el divendres → els divendres (pátek)

5. Maskulina s přízvukem na poslední slabice zakončená na -s

   el fons → els fons (dno/pozadí/fond)

   el temps → els temps (počasí/čas)

Podstatná jména pomnožná (noms defectius)

Jde o podstatná jména užívaná pouze ve formě množného čísla, tzv. pluralia tantum. Tato slova nemají formu jednotného čísla, i když sémanticky mohou označovat jednu i více věcí či osob.

els afores (periférie)	els calçotets (trenýrky)	els escacs (šachy)
les golfes (podkroví)	les tisores (nůžky)	les escombraries (odpadky)
les setrilleres (solničky)	les acaballes (sklonek)	les postres (zákusky)
les tovalles (ubrus)	els queviures (potraviny)	les ulleres (brýle)
els annals (letopisy)

Příklady

Portes unes ulleres molt boniques. (Máš moc krásné brýle.)

Sempre tinc dues ulleres per si de cas. (Vždy mám pro jistotu dvoje brýle.)

Některá slova jsou vždy v jednotném čísle. Jde o následující případy:

1. Singularia tantum: salut (zdraví), set (žízeň), fam (hlad), apod.
2. Podstatná jména hromadná: gent (lidé), públic (obecenstvo).
3. Názvy ideologických či uměleckých proudů: comunisme (komunismus), capitalisme (kapitalismus), socialisme (socialismus).
4. Vlastní jména
5. Jména s jediným designátem:
   • Světové strany: nord (sever), sud (jih), est (východ), oest (západ)
   • Další: cel (nebe), infern (peklo), fe (víra)

Plurál je v takových případech možno použít s přihlédnutím ke stylistickému zájmu:

Conec tres Joans! (Znám tři Joany!)

Els cubismes de Picasso, Gris i Cézanne són molt diferents. (Picassovo, Grisovo a Cézannovo pojetí kubismu je velmi rozdílné).

Množné číslo abstraktních a nepočitatelných podstatných jmen (plural dels noms incomptables i abstractes)

Podstatná jména nepočitatelná (vi - víno, aigua - voda, arròs - rýže, pasta - těstoviny, cervesa - pivo, apod.) a abstraktní (autoritat - autorita, veritat - pravda, bellesa - krása) také nemají množné číslo. Někdy však může docházet ke změně kategorie nepočitatelnosti a s tím se mění i jejich význam: z nepočitatelných se stávají v určitém kontextu počitatelná a z abstraktních konkrétní.

Příklady:

No bec mai cafè, però avui ja m’he pres cinc cafès! (Kávu nikdy nepiji, ale dnes jsem si jich dal pět!)

Si t’agrada l’arròs, has de tastar algun dels arrossos del Delta! (Jestli máš rád rýži, musíš ochutnat některou z deltských rýží!)

La bellesa no és una qualitat que s’hagi de buscar només a l’exterior. Aquestes belleses no em deixen treballar! (Krása není vlastností, kterou je nutné hledat pouze v zevnějšku. Tyhle krásy mě nenechají pracovat!)

---

Cvičný test

Podstatná jména (substantius o noms)
Odpovědník v IS MU