Poruchy spánku

Poruchy spánku jsou u pacientů v pokročilé fázi nevyléčitelného onemocnění bohužel velmi časté. Mohou být velmi různorodého charakteru, nejčastěji se setkáváme s nespavostí, problémem může být ale i nadměrná spavost během dne, noční neklid nebo poruchy spánkového rytmu.

Nedostatek spánku a odpočinku má velký vliv na kvalitu života pacienta, ale i jeho blízkých a pečujících. Nedostatek spánku souvisí s únavou pacienta, problémy se zvládáním aktivit během dne, s problémy s pamětí a soustředěním, s poruchami nálady nebo se zhoršením tělesných symptomů.

Hodnocení symptomu

Poruchy spánku dělíme na primární a sekundární (souvisejí s fyzickými a psychickými problémy pacienta). Určení typu nám může pomoci při volbě léčebného postupu. Při hodnocení poruch spánku musíme od pacienta zjistit nejen informace týkající se spánku jako takového, ale i denního režimu.

Nespavost není definována délkou spánku. Při jejím hodnocení se soustředíme zejména na potíže, které pacientovi způsobuje. Pacient referuje problémy s usínáním nebo neschopnost udržet spánek po dostatečně dlouhou dobu, časné buzení nebo spánek doprovázený nočními můrami.

Příčiny poruch spánku

Příčiny poruch spánku jsou většinou multifaktoriální. Mohou souviset se špatnou kompenzací jiných tělesných symptomů, jako je např. bolest, dušnost, nevolnost apod. Velkou roli samozřejmě hraje i psychika pacienta (emoční stav, úzkost, deprese, strach atd.). Na kvalitě spánku se může podílet i medikace, kterou pacient užívá (např. kortikoidy, opioidy, antidepresiva ad.). Příčinou mohou být také syndromy z odnětí např. kofeinu, nikotinu, alkoholu nebo léčiv. Mezi další příčiny řadíme např. obstrukční spánkovou apnoi, syndrom neklidných nohou, komorbidity pacienta, jako třeba CHOPN nebo demence.

Poruchy spánku mohou souviset také s prostředím, v němž se pacient nachází (např. při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení).

Terapie

Základem je u pacienta s poruchou spánku zhodnotit a zmírnit všechny ostatní symptomy, jako jsou bolest, dušnost, nevolnost, svědění, deprese, úzkost atd. V rámci terapie musíme mít na paměti častou multifaktoriální etiologii a zvolit komplexní přístup.

Farmakologická

Ze skupiny agonistů benzodiazepinových receptorů (nebenzodiazepinová hypnotika) používáme zopiklon nebo zolpidem.

Z benzodiazepinů používáme např. alprazolam, klonazepam, diazepam, bromazepam nebo oxazepam. Musíme však myslet na jejich časté nežádoucí účinky (rozvoj tolerance, symptomy při náhlém odnětí léku atd.).

Sedativní antidepresiva (mirtazapin, amitriptylin) a antipsychotika (olanzapin, quetiapin) používáme v případě, že se situaci nedaří zvládnout výše zmíněnými lékovými skupinami, a v případě, že chceme využít i jejich dalších účinků jiných než sedativních či hypnotických.

Nefarmakologická

Spánková hygiena zahrnuje různá režimová opatření:

• pravidelný denní režim
• pravidelná denní fyzická aktivita
• využívání lůžka pouze ke spánku (ne k dívání se na televizi, čtení apod.)
• pohodlné lůžko s dobrou matrací
• vyloučit kofein a alkohol před spaním
• lehké jídlo před spaním
• spánková restrikce – snažíme se minimalizovat pobyt na lůžku a spánek během dne
• při hospitalizaci – omezení návštěv na pokoji v nočních hodinách, pohodlné lůžko, minimalizace osvětlení

Můžeme využít také různé relaxační a meditační techniky, metody KBT a biofeedbacku.