2.1. Stručné vymezení vybraných postižení

2.1.1. Vrozené vady

Podle místa postižení rozdělujeme vady:

Obrny

Týkají se centrální a periferní nervové soustavy a projevují se poruchou hybnosti. Liší se rozsahem a stupněm postižení. Obrny se projevují v kvantitativní poruše motorické inervace, rozlišujeme parézy (částečná ztráta hybnosti) a plegie (úplná ztráta hybnosti). Periferní obrny jsou chabé, centrální jsou spastické.

Patologicky vzniklé omezení hybnosti

• paréza (neúplná obrna) – částečná ztráta schopnosti volních pohybů
• plegie (úplná obrna) – úplná ztráta schopnosti volních pohybů
• kontraktura – fixované držení části těla (především končetin) v určité poloze, nervového či svalového původu.

Kvalitativní poruchy hybnosti

Kvalitativní poruchy hybnosti se projevují v podobě hyperkineze, tj. mimovolnímipohyby, které ruší reflexní hybnost a zasahují do aktivních pohybů:

• fibrilace

  nepravidelné stahy (kontrakce) svalových fibril

• fascikulace

  nepravidelné stahy svalových svazků, společně s fibrilací, jedná se o projev postupného zániku svalových jednotek

• spasmus

  křeč, představuje mimovolní stahy jednotlivých svalů nebo svalových skupin vyvolané drážděním (iritací) motoneuronů (z příčin např. ischémie, vlivu léků, dlouhodobé stereotypní zátěže). Křeč má: tonickou formu – déletrvající zvýšené napětí a klonickou formu – opakované svalové záškuby

• myoklonie

  klonické záškuby svalů nebo svalových skupin trvající omezenou dobu, vzniká na podkladě dráždění motoneuronů (např. pro epilepsii)

• tiky (vyslovuje se tyky)

  mimovolní pohyby objevující se u poškození mimopyramidového systému hybnosti a u neurotiků, kde jsou chápány jako automatické pohyby nutkavého charakteru

• chorea

  mimovolní pohyby vyskytující se v klidu, rovněž rušící normální volní pohyby u postižení mimopyramidového systému hybnosti:
  • Sydenhamova chorea (chorea minor, lidově tanec sv. Víta) – projevuje se náhlými nepotlačitelnými pohyby. Dříve byla častější, jednalo se o toxicko-alergickou reakci na opakované infekce β-hemolytickými streptokoky;
  • Huntingtonova choroba (chorea maior) – je vážné degenerativní onemocnění s dominantní dědičností. Začíná poškozením striata bazálních ganglií, pak dochází i k ochabnutí (atrofii) kůry mozkové s rozvojem demence. Oproti Sydenhamově choree se liší především etiologií, pozdějším nástupem a horším průběhem.

• atetóza

  pomalé kroutivé mimovolní pohyby, především na akrálních částech končetin

• balismus

  rychlé mimovolní pohyby velkého rozsahu, postihující zejména svaly končetinových pletenců, obvykle na jedné straně těla

• tremor

  třes, jedná se většinou o rytmické mimovolní pohyby konkrétních svalových skupin:
  • klidový třes – objevuje se v klidu
  • statický třes – při držení končetiny v nějaké poloze
  • intenční třes – typicky na konci pohybu (u mozečkových onemocnění)
  • symptomatický třes – u jaterních postižení nebo tyreotoxikózy
  • funkční třes – u neurotiků, je nepravidelný, nejlépe ho lze pozorovat na zavřených víčkách (srov. Nevšímalová, S., Růžička, E., Tichý, J. et al. 2002).

Deformace

Jedná se o vrozenou nebo získanou vadu, která je charakteristická nesprávným tvarem některého orgánu nebo části těla (kostí, svalů). Rozlišujeme:

• vývojové deformace, např. lebky, hrudníku, kloubů, končetin;
• získané deformace, které vznikají po úrazech (např. traumatické deformace – špatně zhojená zlomenina) a po zánětlivých onemocněních (deformace kostí a kloubů).

Deformace dolních a horních končetin:

• syndaktilie: spojení, srůsty prstů
• polydaktilie: vrozený nadměrný počet prstů
• peromelie: vrozené chybění části paže (předloktí, ruka)
• vývojové anomálie kloubů
• vrozené chybění dlouhých kostí
• dysmélie: porucha embryonálního vývoje končetin, zahrnuje:
  • amélii: vrozené chybění celé končetiny,
  • fokomelii: malformované končetiny ve tvaru ploutve, nasedají přímo na ramena,
  • mikromelus: celkové zmenšení končetiny,
• končetinová hypertofie: v menší míře, obrovitý vzrůst končetiny
• noha hákovitá, plochá, postavení do X nebo do O
• svalové kontraktury: zkrácení motorických svalů omezující lokomoční schopnost
• růstová porucha dlouhých kostí: s věkem se zvyšuje nepoměr mezi normálním trupem a krátkými končetinami
• vrozené vykloubení kyčlí: narušení vývoje kyčelního kloubu.

Důsledky abnormálního vývoje nosného a pohybového aparátu:

• nejrůznější rozštěpy
• vrozené luxace kloubů, subluxace
• změny struktury kostí, lomivost
• důsledky progresivní svalové dystrofie (myopatie), Duchennova svalová dystrofie.

Malformace

Malformace je nutné rozlišovat od deformací. Jde o vrozenou vývojovou vadu, která je typická znetvořením. Tato vrozená úchylka vzniká za nitroděložního vývoje zárodku. K malformacím řadíme:

• rozštěp rtu
• Fallotovu tetralogii (kombinovaná srdeční vada)
• dále hovoříme o genezi (vrozené nevyvinutí části těla)
• aplazii (nevyvinutí, chybění orgánu)

Amputace

O amputaci hovoříme tehdy, když se jedná o nevratné oddělení orgánu, končetiny nebo její části od těla. Rozlišujeme amputace v důsledku:

• traumatických příčin nebo
• následkem chirurgického zásahu (řeší nádorové, cévní, metabolické nebo zánětlivé onemocnění). Některé formy amputací lze kompenzovat protézami.

2.1.2. Získané vady

Vady získané vznikají jako následek:

• úrazů a chorobných procesů
• může dojít k postižení horní končetiny nebo její části
• dále stavy nervového nebo nervově-cévního postižení jako doprovázející součásti některé celkové choroby
• významnou skupinu získaných vad tvoří stavy po amputacích nebo exartikulacích v průběhu horní končetiny
• získané změny vyskytující se jako součást nebo následek jiných onemocnění
• velkou skupinu tvoří svalové a kloubní změny po úrazech nebo při chorobách svalů a kloubů.