2.2. Jemná motorika

Jemná motorika je řízena aktivitou drobných svalů, jedná se o postupné zdokonalování jemných pohybů rukou, uchopování a manipulace s drobnými předměty. Jemná motorika zahrnuje:

• grafomotoriku

  která označuje pohybovou aktivitu při grafických činnostech

• logomotoriku

  což je pohybová aktivita mluvních orgánů při artikulované řeči

• mimiku

  neboli motoriku mimickou, pohybovou aktivitu obličeje

• oromotoriku

  pohyby dutiny ústní

• vizuomotoriku

  která se týká pohybové aktivity se zpětnou vazbou zrakovou (Dvořák, J. 1998)

Složky motoriky

(Defektologický slovník 2000)

• pohyby spontánní (prováděné z vlastního popudu)
• pohyby reflexní (vázané na určitý podnět)
• pohyby záměrné (volní, k určitému účelu)
• pohyby expresívní (projevy psychického stavu)

2.2.1. Vývoj jemné motoriky

Novorozenecké období

Pohyby dítěte v této době jsou spontánní a reflexní. Dítě spontánně pohybuje horními končetinami. Tyto pohyby jsou rychlé a nekoordinované. Po narození má dítě ruce sevřené v pěsti a palec je flektován do dlaně. Vložíme-li prst do dlaně dítěte, je úchop výrazně reflexní, nikoli úmyslný. Je to nepodmíněný uchopovací reflex, který je nejsilnější ve druhém týdnu života a mizí v pátém až šestém měsíci.

Kojenecké období

Kojenecké období trvá od třetího měsíce do jednoho roku. Dítě postupně uvolňuje sevření ruky a ve čtvrtém měsíci začíná vědomě uchopovat předměty. Učí se aktivnímu používání smyslových orgánů, senzomotorické koordinaci. Předměty vyhledává zrakem a snaží se jich dotknout, uchopování se však většinou ještě nedaří. V šestém měsíci uchopuje tzv. hrabavým, dlaňovým úchopem. To znamená, že používá čtyři prsty s vyloučením palce. Předměty bere oběma rukama. Zhruba v sedmém měsíci uchopuje dítě předměty samo, zachycuje je nadhmatem mezi napjatý palec a ukazováček. Vývoj v tomto stadiu vrcholí tím, že si dítě plynule a za kontroly zraku předává hračku z jedné ručky do druhé. V desátém měsíci bere už i malé předměty ohnutým palcem a ukazováčkem v opozici, hovoříme o klešťovém úchopu. V tomto období umí dítě také i předměty pouštět, což je náročnější. Velký význam má v tomto období především hra, která uspokojuje potřebu aktivity. Manipulace s hračkou je závislá na poloze, v níž se dítě nachází a za tímto účelem polohu také často mění. Schopnost upouštět předměty působí dítěti velkou radost, která se projevuje tím, že vyhazuje hračky z postýlky nebo kočárku a chce, aby mu byl předmět podáván zpět. Kolem roku je manipulace již dosti specifická, protože respektuje vlastnosti předmětů (srov. Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006; Vágnerová, M. 2008; ad.)

Období batolete

Jako batolivé období označujeme věk od jednoho roku do tří let. V tomto období dochází k významným změnám, a to především v oblasti jemné a hrubé motoriky a v řeči. V počáteční fázi provádí dítě mnoho zbytečných pohybů, které postupně mizí, vyhasínají a zůstávají účelové pohybové vzory. Mechanická manipulace s předměty se stává smysluplnou, dítě napodobuje, později konstruuje. Koordinace pohybu ruky je přesnější a diferencovanější. Rovněž schopnost upouštění se neustále zlepšuje. Tato dovednost se projeví při hře s kostkami, kde lze spatřovat počátky konstruktivní hry. Kolem patnáctého měsíce staví dítě dvě kostky na sebe, v osmnácti měsících tři kostky, ve dvou letech šest kostek a kolem třetího roku staví věže a mosty (Lesný, I. 1972). Postupně se zdokonaluje i jemná motorika prstů. V patnácti měsících dává dítě korálky do hrnku a také je vyndává, ve třech letech dovede navlékat korálky na návlek s pevným hrotem. Hra přispívá k rozvoji motoriky a poznávacích procesů. V tomto období má výrazně socializační charakter, dítě se snaží při hře stále více komunikovat. Manipulační hry jsou postupně nahrazovány hrami konstrukčními, kdy dítě staví podle své představy a fantazie nebo napodobuje činnost, kterou vidělo u dospělých. Pokroky v jemné motorice zaznamenáváme i v sebeobsluze. Začátkem druhého roku se dítě učí zacházet se lžící, pít z hrnečku a osvojuje si postup oblékání. Ve třech letech stoluje dítě samo. Mezi druhým a třetím rokem se zdokonalují sebeobslužné činnosti, jako je oblékání, svlékání, obouvání, zapínání a rozepínání knoflíků, dítě si umyje a utře ruce. V tomto věku je důležité soustavně pozorovat dítě a poprvé posoudit, zda dává přednost některé ruce, a pokud ano, která to je (Monatová, L. 2000). Mezi prvním a druhým rokem se dítě pokouší o první čárání. Tužku drží celou dlaní, čmárání je nahodilé a nepřesné. Pohyb vychází z celého těla. Koordinace se postupně zkvalitňuje, ve dvou letech se dítě pokouší napodobovat svislé čáry a kroužení. Dva a půl až tříleté dítě se již zajímá i o kvalitu kresby. Často kresbu po jejím dokončení pojmenovává, a to na základě podobnosti se skutečností.

Předškolní věk

V období mezi třetím a šestým rokem zaznamenáváme znatelné zpomalení vývoje. Vývoj je plynulejší, vyhraňují se první rozdíly mezi dětmi. Pohyby dítěte jsou hbitější, plynulejší a výrazně koordinovanější. Dítě začíná projevovat zájem o různé nástroje, učí se s nimi manipulovat. Pro další vývoj má velký význam rozvoj manuální zručnosti a senzomotorické koordinace. Kolem čtvrtého roku se výrazně vyhraňuje lateralita (souhra párového orgánu oko-ruka). Dominantní ruka se uplatňuje především ve složitějších úkonech, které jsou náročné na koordinaci a přesnost. Problémy nastávají zejména u dětí, které mají dominantní horní končetinu postiženou. Záleží na rozsahu a stupni postižení, ale není nic neobvyklého cvičit končetinu opačnou. Postupně dochází k přesné senzomotorické koordinaci a zlepšování pohybového vývoje, což se projeví v sebeobsluze. Neustálou činností a pohybem je motorika budována a zdokonalována. V tomto období dítě zvládá práci s nůžkami, hází a chytá míč, kreslí a maluje. V konstruktivních hrách je stále přesnější, pracuje podle předlohy. Ve čtyřech letech staví bránu z pěti kostek a v pěti letech schody.

Pro toto období je důležitá správná volba hraček a stavebnic. Vhodné jsou různé mozaiky, provlékadla, kostky, lega, hříbečkové stavebnice a další. Velký význam zde sehrávají i činnosti zaměřené na manuální zručnost dítěte, což je modelování, hnětení, šroubování, sestavování z dílů apod. Tyto činnosti rozvíjí vytrvalost, systematičnost, smysl pro proporcionalitu a barevnost. Další činností, která je závislá na manuální zručnosti, je kresba. Ta se rozvíjí velmi rychle po stránce obsahové i formální. Vzhledem k její důležitosti bude kresbě a grafomotorice věnována pozornost v následující samostatné kapitole (srov. Monatová, L. 2000; Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006; Vágnerová, M. 2008; ad.) Příklad diagnostické vývojové škály je uveden v příloze č. 1 a příklad záznamového archu pro speciálněpedagogickou diagnostiku jemné motoriky je uveden v příloze č. 2.

2.2.2. Problematika laterality

Pojem lateralita lze vymezit jako přednostní používání jednoho z párových orgánů a je odrazem dominance jedné z mozkových hemisfér (Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. 2009; Hartl, P., Hartlová, H. 2000). Levá mozková hemisféra řídí pravou polovinu těla a pravá mozková hemisféra levou polovinu těla. Při řešení všech úloh mozkové hemisféry spolupracují. J. M. Healeyová (2002) dále uvádí, které funkce jsou řízeny příslušnou hemisférou:

Typy laterality:

• leváctví (převaha levé strany u všech párových orgánů)
• praváctví (převaha pravé strany u všech párových orgánů)
• lateralita zkřížená (dominantní párové orgány jsou na obou stranách)
• nevyhraněná lateralita (kolísavá symetrie a asymetrie párových orgánů)
• ambidextrie (oboustrannost)

Lateralitu lze dále rozlišovat na lateralitu:

• tvarovou (morfologická, všímá si rozdílů ve stavbě, velikosti apod., př. pravá a levá strana obličeje)
• funkční (přednostní užívání párového orgánu je kvalitnější, rychlejší ad.)
• vrozenou
• změněnou
• z nutnosti (po úplném vyřazení orgánu, př. amputace, deformace)
• patologickou (při poškození původně vedoucí hemisféry)
• úplnou
• částečnou
• nevyvinutou

K lateralizaci dochází postupně. V ontogenetickém vývoji jsou patrné první známky vývoje laterality z tonicko-šíjového reflexu. V aktivních projevech je patrné u většiny dětí kolem 4. měsíce symetrické užívání obou rukou a kolem 7. měsíce posun k asymetrickému, lateralizovanému výkonu (má souvislost s dozráváním nervových drah). Následně vývoj dlouho kolísá mezi symetrií a asymetrií. K postupné, diagnostikovatelné stabilizaci laterality dochází až po 4. roce života. Dosažení určitého stupně lateralizace je důležitým vývojovým mezníkem, který se projevuje rozvojem motoriky končetin, má svůj význam pro rozvoj řečových dovedností a pro budoucí úspěšný nácvik čtení a psaní (srov. Svoboda, M., Krejčířová, D., Vágnerová, M. 2001; Kocurová, M. 2002).

Zkřížená lateralita

V rámci předškolního věku je kladen důraz na dominanci ruky a oka, jako dvou orgánů zodpovědných v rámci jejich koordinace za činnosti úzce spojené se školou. Pokud dítě nemá souhlasnou lateralitu (pravé oko + pravá ruka, levé oko + levá ruka) mohou se objevit, především po nástupu do školy, nejrůznější problémy, které lze eliminovat různými nápravnými programy. V procesu psaní je tedy nutné zapojit do činnosti obě mozkové hemisféry, které musí svoji činnost koordinovat a celý proces psaní se stává více komplikovaným. Mezi mozkovými hemisférami jsou pak vztahy složitější a méně vyrovnané.

Nesouhlasná lateralita se také označuje výrazem zkřížená lateralita.

Nevyhraněnost dominance ruky

Pokud dítě zatím střídá ruce při kreslení, je potřeba, aby při nástupu do školy bylo již rozhodnuto, kterou rukou dítě bude psát. Nestačí pouze rozhodnutí, ale je potřeba, aby ruka byla také dostatečně připravená.

Leváctví

Leváctví je dominance levé ruky. Leváctví je stejně kvalitní jev jako praváctví. Levák má levou ruku obratnější než pravou. Leváctví samo o sobě není problém, je ale potřeba včas podpořit rozvoj grafomotoriky. Mezi nevýhodné typy laterality patří vyhraněná dominance levé ruky a levého oka – tato varianta je v podstatě zcela přirozená a nekomplikovaná, faktem však zůstává nutnost přizpůsobit proces psaní písmu, které je konstruováno pro praváky.

Vliv laterality na školní výkon

Nevýhodný typ laterality může nepříznivě ovlivnit školní výkon žáka. Tito obvykle mívají obtíže se zvládáním orientace v prostoru, na ploše, vzhledem k vlastní osobě, v orientaci časové., v percepci ad.

• Zkřížená lateralita ruka – ucho: obtíže v oblasti auditivní percepce, sluchového vnímání, neporozumění obsahu slovního sdělení.
• Zkřížená lateralita ruka – hemisféra: obtíže v oblasti zpracování přijímaných informací v mozku, široký rozsah problémů v oblasti koncentrace pozornosti, ovlivňování průběhu emocí, předvídání a rozhodování, přenosu dovedností z domácí přípravy do vyučování.
• Zkřížená lateralita ruka – oko: potíže v oblasti vizuální percepce, zrakového vnímání, zkreslené zrakové vjemy, nedostatky v kvalitě uskutečňované činnosti. Zřejmé jsou problémy při racionalizaci – vyhodnocování vizuálních podnětů (např. ve školní výuce "nevidí" pravopisné chyby, při opravě "vyrábí" další pravopisné chyby; v oblasti silničního provozu přehlédne dopravní značku, nesprávně vyhodnotí dopravní situaci).
• Zkřížená lateralita ruka – oko, ucho: zkreslená percepce (vnímání) při sluchovém a zrakovém vnímání, nedostatky v kvalitě uskutečňované činnosti.
• Funkční negramotnost – obtíže v pochopení obsahu čteného, psaného textu, výrazné obtíže v oblasti učení, pojímání nových informací. Špatná je začleněnost do kolektivních činností.
• Písmo může být neurovnané, hůře čitelné, neobratné, může se měnit i sklon (směrem k dominantnímu oku) a velikost písmen. Písmo často není srovnané na řádku, ale poskakuje nad nebo pod řádkem. U některých žáků může lateralita ovlivňovat rychlost písma nebo jeho kvalitu (srov. Kocurová, M. 2002; Healeyová, J. M. 2002; Přinosilová, D. 2007 ad.).

Diagnostika laterality

Nejsnadnější cestou k „odhalení“ dominantní ruky či oka je prosté pozorování. Sledujte, do které ruky dítě bere častěji hračky při spontánní hře (kostky při stavění, korálky v mozaice, klíč do zámku, provlékání provázku, hod míčem apod. Dále dítě pozorujte při řízených činnostech, vždy však nechte výběr ruky na něm (sledujte, do které ruky bere nůžky, pastelky, štětce, lžíci apod.). Pokud jí dítě příborem, dívejte se na to, jak ho používá. I leváci si někdy zvyknou držet nůž v pravé ruce a vidličku v levé, jejich použití je však opačné. Zjistit dominanci oka lze opět vcelku jednoduše. Nechte dítě se podívat do klíčové dírky, do krasohledu, dalekohledu, trubice vytvořené ze stočeného papíru apod. Pokud si ani po tomto pozorování nejste zcela jistí, navštivte psychologa, který vám určitě poradí.

Ze standardních diagnostických metod je u nás nejvíce používána Zkouška laterality Z. Matějčka a Z. Žlaba. Tato zkouška hodnotí motorickou (horní končetiny) a senzorickou (oči) lateralitu. Dítě provádí různé činnosti typu vkládání korálků do lahvičky, zasouvání kolíčků, strčení klíče do zámku, hodit míček do krabičky, tleskání, navlékání nitě do jehly, podívej se do kukátka ad. Součástí testu je zkouška pravo-levé orientace na ploše, na sobě a na druhé osobě.