3.2. Čím můžeme kreslit a psát

3.2.1. Vývěr vhodného psacího náčiní

Volba kreslícího a psacího materiálu hraje významnou roli v přípravě dítěte na kreslení a psaní. Již malým dětem předkládáme různé psací a kreslicí potřeby, vhodný je materiál, který tvoří širokou stopu, prstové barvy, roztírání úhlu ad. V neposlední řadě máme na mysli bezpečnost dítěte, proto volíme výrobky, které nemají ostrý hrot nebo drobné součásti, které by mohlo dítě spolknout. Psací náčiní volíme takové, u kterého dítě musí vynaložit přiměřený tlak, ani moc silný ani téměř neznatelný. Vhodné psací náčiní tedy za použití přiměřeného tlaku a tahu za sebou zanechává znatelnou jednolitou stopu.

Barvy (prstové, vodové)

Prstové barvy jsou nejvhodnější pro nejmenší děti, protože jsou nejméně toxické. Jsou vhodným doplňkem při prstových cvičeních, kdy dítě dobře vidí stopu svých prstů, dále jsou vhodné především pro vykrývání plochy.

Obr. 3-2-1: Barvy prstové
(Zdroj: prstové barvy Carioca prstové barvy ALEX)

Malování vodovými barvami není jednoduché a patří k složitějším technikám. Vodové barvy (rozpustné ve vodě) zanechávají viditelnou stopu, ale při jejich využití jsou potřebné určité dovednosti. Při nerozvinutých grafomotorických schopnostech, kdy dítě nemá zvládnutý správný úchop psacího náčiní a nedokáže správně vyvinout přiměřený tlak na štětec, může docházet k tomu, že stopa je neviditelná (v případě malého tlaku). Dalším častým projevem je zvýšený přítlak na štětec, štětiny se ohnou a dítě pak tlačí na podložku nikoli štětinami, ale kovovým koncem. Práce s vodovými barvami již vyžadují jisté grafomotorické dovednosti.

Obr. 3-2-2: Barvy vodové
(Zdroj: vodové barvy Koh-i-noor)

Tužky

Tužka je základní a klasický kreslící nástroj. Pro děti vybíráme tužky široké a s měkkou tuhou. Tvrdé tuhy nejsou vhodné, nutí dítě na tužku velmi tlačit a dítě si tak snadno fixuje silný tlak na tužku. Proto vybíráme tužky s tuhou měkčí, aby psaná stopa byla za přiměřeného tlaku zřetelná. Pokud dítě začíná psát tužkou, je nutné věnovat pozornost také tomu, jak je tužka ořezána. Pro malé děti nejsou tužky ořezané do ostrých špiček vhodné. Při sebemenším tlaku se hrot láme. Tužka by měla být přiměřeně „opsaná“, tak aby zanechávala rovnoměrnou stopu. Tužka by měla mít nejen přiměřenou šířku tak, aby byla vhodná pro dětskou ruku, ale i vhodnou délku. Krátké tužky jsou nevhodné, stejně tak jako tužky hladké a kulaté. Po hladké kulaté tužce dítěti ruka klouže a dítě pak tužku drží příliš nízko nad psacím hrotem. Vhodné jsou tužky trojhranné.

Obr. 3-2-3: Tužka

V současné době se setkáváme i s ergonomickýni tužkami, které odpovídají velikosti dětské ruky a podporují správný úchop. Také jsou dostupné tužky přímo pro praváky či leváky. Pak je třeba dodržovat, aby typ laterality byl shodný s typem tužky. Pokud dítěti dělá problém správný úchop, můžeme použít nástavec na tužku, který správný úchop tužky podporuje. Nástavců je celá řada, některé jsou speciálně pro leváky či praváky, jiné jsou univerzální. Pokud by dítěti žádný z dostupných nástavců nevyhovoval, je možné nástavec vyrobit z moduritu. Takovýto vyrobený nástavec má tu výhodu, že odpovídá přímo konkrétní ruce, podle které byl zhotoven (srov. www.grafomotorika.eu).

Obr. 3-2-4: Nástavec, ergonomické tužky
(Zdroj: www.zijtekvalitne.cz/user/shop/big/767.jpg, www.zijtekvalitne.cz/user/shop/big/758.jpg, www.stabilo.com)

Ke správnému držení je vhodné volit psací potřeby s ergonomickou úchopovou zónou, což znamená, že v horní třetině je tzv. trojúhelníkový tvar. Ten poskytuje tři plochy pro správné uchopení. Je však nutné upozornit, že ani tento ERGO tvar nezaručí správné držení. K jeho nácviku je třeba dítě vědomě vést již v mateřské škole a doma (již od chvíle, kdy dítě poprvé bere psací a kreslicí potřeby do ruky a začíná tak s prvním kreslením, obvykle mezi 2. a 4. rokem).

Obr. 3-2-5: Ergonomické psací náčiní
(Zdroj: www.stabilo.com)

Pastelky

Pro výběr pastelek platí stejná pravidla jako pro výběr tužky. Pozornost věnujeme tomu, aby pastelka měla měkkou a kvalitní tuhu, byla přiměřené délky a zanechávala po sobě kvalitní stopu tak, aby dítě nemuselo vyvíjet nadměrný tlak.

Obr. 3-2-6: Pastelky

Kreslící kulička

Je určena pro děti, které ještě neumí správně držet tužku. Svojí velikostí respektuje velikost dětské ruky, formuje dlaň a postupně učí správnému úchopu tužky. Z každé strany má voskový „hrot“ jiné barvy (celkem 6 barev). Práce s kreslící kuličkou by měla předcházet nácviku špetkového úchopu.

Obr. 3-2-7: Kreslící kulička
(Zdroj: SES Creative)

Voskové pastelky

Pro malé děti, jedince se zvýšeným svalovým napětím a pro děti vykazující obtíže v grafomotorické oblasti jsou běžné voskové pastelky nevhodné. Při zvýšeném přítlaku se vosková pastelka ihned láme, navíc jsou obvykle velmi krátké a kulaté. Jejich tvar nepodporuje vhodné držení. V poslední době se ale na trhu objevují voskovky i trojhranné a delší a trojhranné ploché voskovky. Přesto však voskovky jako psací náčiní podporující rozvoj grafomotoriky nedoporučujeme, hodí se spíše jako prostředek pro výtvarné techniky.

Obr. 3-2-8: Voskové pastelky

Fixy

Dnešní trh nabízí širokou paletu různých fixů. Klasické lihové, které zanechávají znatelnou stopu s minimálním tlakem, jsou pro na nácvik grafomotorických prvků nevhodné, protože nepodporují vhodný úchop. Oproti nim lze zakoupit fixy s odpruženým psacím hrotem, které lze doporučit. K uvolnění ruky mohou dětem napomoci například fixy Colour Word.

Obr. 3-2-9: Fixy
(Zdroj: Colour World)

Křídy

Křídy jsou u dětí velice oblíbené. Práce s křídou nabízí různé techniky, jako např. malování křídou namáčené v mléce, kreslení s bílou nebo barevnou křídou na chodník ad. Dále jsou běžně dostupné prašné kulaté křídy, křídy bezprašné, křídy školní (na tabuli) a křídy olejové. Obvykle křídy snadno zanechávají viditelnou stopu, ale jejich čtverhranný tvar znesnadňuje špetkové držení. Čtverhranné křídy dítě vybízejí k držení pomocí celé dlaně nebo všemi prsty a snadno se lámou.

Obr. 3-2-10: Křídy

Plnicí pera

Plnicí pera jsou určena pro školáky a mívají různě kvalitní hroty. Plechová pera (nejlevnější a nejméně kvalitní modely, lisované z jednoho kusu plechu) mají na hrotu navařenou ocelovou kuličku s příměsí iridia. Hroty per bývají nejčastěji kovové (např. z nerezavějící oceli či zlata) a podle tloušťky bývají značeny písmeny F – fine, tenký; M – medium, střední; B – bold, široký. K psaní plnicím perem není třeba vyvinout téměř žádný tlak na papír. Vyhovující a dětmi velmi oblíbené je školní pero Tornado Cool s pogumovaným tělem pro snadnější a příjemnější úchop.

Obr. 3-2-11: Plnicí pera
(Zdroj: Centropen)

Pera mohou mít různě dlouhé násadky. Pro děti jsou vhodná pera s delšími násadkami. Násadky mohou být vytvarované tak, aby podporovaly správný úchop, dražší plnicí pera mohou mít i tvarovaný hrot tak, aby vyhovoval pravorukému nebo levorukému způsobu psaní.

Pero Tornado s ergonomickým držením a masážními body je vhodné pro praváky, leváky i děti s dysgrafií. V případě všech psacích a kreslicích potřeb je dobré volit originální výrobky se zárukou bezpečného materiálu a zdravotně nezávadné (atestované) inkoustové náplně (srov. www.grafomotorika.estranky.cz).

Stíratelné tabulky

Stále častěji se můžeme ve školách setkat s novou pomůckou pro děti 1. třídy, a to s různými typy stíratelných (oboustranných) tabulek. Je to velmi vhodná pomůcka pro kreslení i psaní. Při psaní se používá speciální fix, jehož stopu může dítě lehce setřít. Uvolňovací cviky i vlastní nácvik písmen lze provádět lehce a není třeba velkého tlaku. Tabulky jsou různého typu, s pomocnými linkami pro výuku psaní, s potiskem pomocného rastru, s předtištěnými čtverečky pro nácvik správného psaní a kreslení ad.

Obr. 3-2-12: Stíratelná tabulka a písanka
(Zdroj: Maped, NOVÁ ŠKOLA, s.r.o.)

3.2.2 Kreslíme a malujeme

Kresba je pro dítě důležitá jako prostředek sebevyjádření. Často dítě prostřednictvím kresby zobrazuje svoje pocity a myšlenky, které by ještě nebylo schopné popsat slovy. Proto se kresby využívá v oblasti psychologie (např. při určování úrovně psychického a intelektuálního vývoje, při hledání příčin psychických poruch apod.), ale i při speciálněpedagogické diagnostice.

Vývoj kresby

Vývoj dětské kresby prochází několika fázemi (Siegler, R. a kol. 2003; Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006 ad.). Základní etapu ve vývoji dětského výtvarného projevu tvoří bezobsažná čáranice.

Obr. 3-2-13: Bezobsažná čáranice

S prvními kresbami se setkáváme již v útlém věku, kdy je dítě schopno udržet tužku. Tyto kresby mají ráz čmáranic, kterým dítě ještě nepřisuzuje žádný význam. Čmárání je přípravné stadium vlastního kreslení, získává se jím nezbytná dovednost a pohybová způsobilost ke kreslení. První pokusy kreslit lze uskutečňovat s dětmi od jednoho roku. Toto čárání trvá zhruba do dvou let a je charakteristické kyvadlovými pohyby, vycházejícími z motorického základu těla a později z ramene. Samotná činnost je pro děti zajímavější než výsledek, který pro ně nemá žádný význam (Polášková, D., Vítková, M. 1994). V odborné literatuře se můžeme též setkat s označením tohoto období jako presymbolické, senzomotorické fáze (Vágnerová, M. in Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. 2006).

Období bezobsažné čáranice se postupně mění v období obsažné čáranice. Dítě si začíná uvědomovat, že jeho čáráním něco vzniká.

Obr. 3-2-14: Obsažná čáranice

Vlastní kreslení vzniká na tom vývojovém stupni, kdy dítě začíná přisuzovat svému čárání nějaký význam. Navenek se to projevuje tím, že dítě své výtvory pojmenovává. Nejčastějším námětem jsou lidé, potom zvířata a až naposled věci z prostředí dítěte. Obsažná čáranice je charakteristická především tím, že dítě dodatečně vkládá do kresby obrazy něčeho skutečného.

Toto období nekončí náhle, ale v rámci čáranice se začínají objevovat první znaky, i když zpočátku nahodile a bez úmyslu. Hovoříme o období přechodu ke znakové kresbě (fáze přechodu na symbolickou úroveň).

Obr. 3-2-15: Přechod ke znakové kresbě

V tomto období převládá v kresbě kruhová čáranice. Čáry se tolik nepřekrývají, dítě klade ovály vedle sebe, všude tam, kde je na výkrese volné místo. V původním oválu se začínají objevovat pravé úhly. Dítě pokračuje v kreslení svislých a vodorovných čar, dokáže jednu kresbu pojmenovat různými názvy (srov. Vítková, M. 1986; Polášková, D., Vítková, M. 1994; Vágnerová, M. in Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. 2006).

Mezi třicátým až třicátým šestým měsícem nastupuje období znakové kresby (fáze primárního symbolického vyjádření). Do středu zájmu se dostává lidská postava, zpočátku zejména hlava, objevují se tzv. hlavonožci.

Obr. 3-2-16: Znaková kresba

Pohyby rukou se postupně diferencují a kresby se zúčastňují pouze klouby ruky. Dětské kresby charakterizuje výtvarná schematičnost – dítě neznázorňuje věci v jejich skutečné podobě, ale kreslí jenom jejich typické vlastnosti, neklade váhu na shodu kresleného objektu se skutečností, ani nedovede kreslit podle předlohy. Kreslí téměř výlučně zpaměti, podle představy. Dítě v kresbě vyznačuje více, než je na skutečném předmětu objektivně vidět (tzv. rentgenové obrázky). Postupně přibývá detailů, dítě kreslí spíše v obrysových tvarech a častěji zdůrazňuje subjektivně významné znaky než reálnou podobu. Z. Matějček (2003) v této souvislosti výstižně říká, že dítě kreslí to, co o objektu ví, nikoli jak ho vidí.

Pro čtyř–pětileté děti je charakteristické stadium subjektivně fantazijního zpracování. Typická je akcentace detailů, průhledné kresby, nápadně často bývá na postavě zobrazován pupík, trup postavy je menší než hlava (Vágnerová, M. in Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. 2006).

Obr. 3-2-17: Stadium subjektivně fantazijního zpracování

Nejvýznamnější etapou ve vývoji dětské kresby je spontánní realismus. Hovoříme o období mezi pátým až šestým rokem věku. Dětská kresba není zpočátku protějškem reality, ale obrazem představy (Vítková, M. 1986). V pěti letech už dítě zaznamenává řadu detailů, kresba je barevná a obsahově bohatá.

Dítě začíná kreslit spíše to, co vidí. Okolo šestého roku můžeme sledovat zvláštnosti výtvarného projevu. Jedná se o zdůraznění a vypouštění. Dítě zvětšuje objekty nebo osoby, které ho zajímají, nebo naopak vynechává podstatné části, protože ho nezajímají, a jeho pozornost je upnutá mimo ně. Dále pak se jedná o celistvost a názornost zobrazení, kdy zobrazované děje jsou čitelné, nepřekrývají se, typický jev je „sklápění do půdorysu“ a „průhlednost“. Personifikace je přenášení lidských vlastností na zvířata a věci (sluníčko se směje, koza pláče a podobně).

Obr. 3-2-18: Personifikace

Co se týká grafického vyprávění, dítě zobrazí celou příhodu v pásech nad sebou. Další zvláštností je emotivní funkce barvy: barva červená, žlutá, růžová jsou většinou sympatické, černá, fialová a další naopak. Proměna kresby na počátku školní docházky odráží zrání percepce, schopnost diferencovaného zrakového vnímání a rozvoje jemné motoriky (srov. Vítková, M. 1986; Matějček, Z. 2003; Vágnerová, M. in Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. 2006).

J. Svobodová (1997) popisuje v souvislosti s vývojem kresby vývoj postavy. Po sledovaném čmárání a nereálném znázornění následuje difuzní obraz (člověk, slunce, strom, auto). První náznak postavy je charakterizován hlavonožcem, který se postupně mění v trupohlavonožce – lineární znázornění.

Obr. 3-2-19: Trupohlavonožec

Následuje montovaná figura, kde má stále více detailů.

Obr. 3-2-20: Montovaná figura

Postava se postupně zdokonaluje dvojdimenzionálním znázorněním končetin.

Obr. 3-2-21: Dvojdimenzionální znázornění končetin

Vrcholem je syntetická kresba a kreslení profilu, pohybu.

Obr. 3-2-22: Postava

Kresby lidské postavy se rovněž využívá při zjišťování školní zralosti. Vychází se z předpokladu, že čím je dítě zralejší, tím více obsahuje kresba detailů. Dítě zralé pro školu nakreslí hlavu menší než trup, vlasy, uši, oči, nos a ústa, krk a paže s pěti prsty. Nejnižším stupněm jsou hlavonožci, které kreslí pro školu nezralé dítě (Polášková, D., Vítková, M. 1994). Hodnocení obsahové a formální stránky dětské kresby má vývojovou i diferenciální diagnostickou hodnotu (podrobně viz Vítková, M. 1993).

Specifika u dětí s mozkovou obrnou

Z důvodu nedostatečné nervosvalové koordinace horních končetin potřebuje většina těchto dětí vynaložit velké úsilí i k zvládnutí základních prvků. U hemiparézy, kvadruparézy a athetosy je motorika horních končetin omezená nebo zcela znemožněná. Zde je nutné nejprve rozcvičit postiženou horní končetinu, uvolnit ji a zvolit správný kreslicí materiál, popřípadě využít kompenzační pomůcky, jako jsou těžítka, násadky, zátěžové manžety a další.

V kresbě většinou děti dosahují lepších výsledků než v malbě. Přesto ale kresbu často nedokončí pro zvýšenou únavu, třes rukou a sklouznou ke čmárání. V tomto případě je nutné včas zasáhnout a úkol tzv. rozfázovat do menších celků, aby tak dítě samo dotvořilo kresbu a vidělo konečný výsledek.

Důležitá je i volba kreslicího materiálu. Vhodný je materiál, který tvoří širokou stopu, dále prstové barvy, roztírání uhlu, měkká tužka, fixy a pevnější papír. U tenkého papíru hrozí protrhnutí, zvláště u spastiků.

Nesmíme zapomenout na správnou polohu a usazení dítěte. Vhodné se jeví střídat polohy vkleče, vsedě i ve stoji, v závislosti na stupni a rozsahu mozkové obrny.

Doba mezi jednotlivými vývojovými obdobími se prodlužuje, tam, kde se přidružuje mentální retardace, je nápadné setrvávání na jedné úrovni.

Vývoj kresby je závislý na vývoji jemné motoriky, proto se může stát, že duševní vývoj může předbíhat grafické možnosti. Při hodnocení kresby u těchto dětí spočívá psychologická hodnota v tom, co dítě zvýrazní, co považuje za důležité, popřípadě jak samo kresbu okomentuje. Nespočívá tedy ve stupni shody se skutečností, ale hodnotíme snahu a vynaložené úsilí.

Diagnostika kresby

Kresba má ve speciální diagnostice svou vývojovou a diferenciální hodnotu. V předškolním věku se hodnotí především dětské kresby, vytvářené spontánně nebo podle námětu. Zkoumání dětské kresby podle námětu je velmi náročné. V diagnostické praxi se používá rozbor dětské kresby podle námětu k charakteristice zdravých dětí i k ověřování některých vývojových poruch. Kresbu hodnotíme z několika hledisek. Jako projev senzomotorických schopností, jako projev celkové vývojové úrovně, jako projev inteligence a jako výrazový projev, ve kterém se odrážejí rozličné postoje i motivy (Polášková, D., Vítková, M. 1994).

Přinosilová, D. (2007) se z hlediska diagnostiky zaměřuje na tyto oblasti kresby:

• téma kresby
• provedení kresby
• přiměřenost kresby k věku dítěte
• využití plochy papíru
• linie kresby
• figurální kompozice
• problémové momenty v kresbě
• využití barev
• kvalita kresebného projevu
• čas potřebný k provedení kresby

Dětská kresba je také využívaná při posuzování školní zralosti (Jiráskův test, modifikace podle testu A. Kerna). Test obsahuje:

• Kresbu mužské postavy

  dítě zralé pro školu nakreslí hlavu menší než trup, s vlasy nebo pokrývkou hlavy, ušima, očima, nosem a ústy, krk, paže s 5 prsty na rukou, dolní končetiny dole zahnuté, částečně i mužský oblek. Čím jsou děti méně zralé, tím méně uvedených detailů nakreslí. Nejnižším stupněm jsou hlavonožci, což naznačuje, že je dítě nezralé.

• Obkreslování psacího písma

  dítě má za úkol napsat krátkou větu psacím písmem podle vzoru. Výkon kolísá podle zralosti dětí. Píše se pravou i levou rukou.

• Obkreslení deseti teček

  tečky jsou uspořádány do pravidelného tvaru. Při menší vyspělosti mizí žádoucí prostorové uspořádání a není dodržen počet teček. Děti zcela nezralé kreslí kromě bodů i jiné grafické prvky.

Kresba ukáže povšechnou mentální úroveň dítěte, schopnost reprodukce členěných celků, vyzrálost jemné motoriky a zrakově-pohybovou souhru, schopnost soustředit se na úkol, vyvinout potřebné úsilí a úkol dokončit, ovladatelnost, rozlišovací schopnost, představivost, paměť, abstrakci, lateralitu a analyticko-syntetickou činnost. Dětská kresba je zvláštním druhem činnosti, ve které jsou zastoupeny jak hravé, tak i pracovní návyky. Představuje v životě dítěte zvláštní prostředek k vyjádření myšlenek, citů a přání. Po této stránce má mnoho společného s řečí.

Psychologická hodnota dětské kresby nespočívá ve stupni shody reprodukce se skutečností, ale zvláště ve zvýraznění toho, co dítě považuje ze svého hlediska za důležité. Proto je analýza dětské kresby jednou z významných metod zkoumání dítěte. Hodnocení dětské kresby je jedním z kritérií při posuzování mentální vyspělosti dítěte. Četné testy inteligence i testy školní zralosti připisují úrovni dětské kresby velký význam (srov. Polášková, D., Vítková, M. 1994; Vágnerová, M. in Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. 2006; Přinosilová, D. 2007).

Obr. 3-2-23a: Test školní zralosti 1

Obr. 3-2-23b: Test školní zralosti 2