3.1. Návyky a zásady

3.1.1. Správná poloha těla a sezení

Správné psaní (kreslení) je ovlivněno také správným sezením. Poloha těla při psaní ovlivňuje pohyblivost jednotlivých kloubů paže a jejich vzájemné propojení. Sed by měl být pohodlný a stabilní.

Sed na židli

Žáka posadíme na celou plochu sedáku, chodidla spočívají celou plochou na zemi. Efektivní hloubka sedadla podepírá nejméně 2/3 délky stehna, přední hrana sedadla nesmí zasahovat do podkolenní jamky a musí být zaoblená. Výška sedadla se má rovnat délce bérce, zvětšené o výšku nízkého podpatku (1–2 cm), tj. chodidla jsou při zadním sezení celou plochou v pevném kontaktu s podlahou tak, aby bylo možné se o ně pevně opřít. Opěradlo slouží především jako opora beder, nikoliv hrudní páteře, pro volný pohyb horních končetin by nemělo sahat výš, než je dolní úhel lopatek. Pracovní deska stolu je ve výšce loktů volně spuštěných paží sedícího žáka. Sklon pracovní desky je nastavitelný a při čtení by měl mít 35 °, při psaní 10–16 °. Z důvodu snižování statického přetěžování svalových skupin pohybového aparátu je důležité funkční střídání poloh. Vhodné je krátkodobé zařazování alternativních poloh mimo lavici (například klek, leh) a používání pomůcek pro dynamický sed (například balanční míče, overball, balanční podložky) (srov. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 410/2005 Sb.).

Obr. 3-1-1: Správný sed

Sed na vozíku

U jedinců s hybným postižením je nutné zvolit správnou židli nebo vozík s přídavným příslušenstvím. Při sezení musí být chodidla opřená celou plochou o zem, o podložku nebo stupačku vozíku, jen tak zajistíme stabilitu těla. Váha těla je na sedadle, nikoli na předloktí. Výška pracovní desky by měla dítěti dosahovat asi do půlky hrudníku, tělo je mírně nakloněné dopředu, ale nemělo by se o desku opírat (omezuje manipulační prostor horních končetin), je rovnoběžně s hranou stolu. Hlava je v prodloužení osy páteře, nenaklání se na stranu, oči jsou ve vzdálenosti od papíru asi 25-30 cm. Dítě by mělo mít ramena ve stejné výšce, předloktí souměrně na stole, lokty mírně od trupu. Jedna ruka drží psací náčiní, druhá je volně položená na stole rovnoběžně s tělem a hranou stolu a přidržuje papír.

Odpovídající nábytek

Pro správné sezení je důležitá vhodná velikost židle a stolu, popř. vozíku s pracovní deskou, která zajišťuje dítěti pohodlné sezení na celé židli (vozíku). V praxi se často setkáváme s lavicemi, které lze snadno polohovat. Průměrná výška pro šestileté dítě je přibližně 120 cm.

Legislativně je problematika ochrany zdraví žáků řešena zákonem č. 561/2004 Sb., Školský zákon, kde § 29 odst. 1) je uvedeno, že školy jsou při vzdělávání povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet jim vhodné podmínky pro zdravý vývoj. Parametry školního nábytku jsou zakotveny ve vyhlášce č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění vyhlášky č. 343/2009 Sb., kde je v § 11 odst. 1) uvedeno, že vybavení nábytkem musí zohledňovat rozdílnou tělesnou výšku žáků a podporuje správné držení těla. Židle a stoly pro děti a žáky musí splňovat normové hodnoty české technické normy upravující velikostní ukazatele nábytku a musí umožňovat dodržování ergonomických zásad práce žáků v sedě, které jsou upraveny v příloze č. 2 citované vyhlášky. Pro výrobu školního nábytku pak platí norma ČSN EN 1729-1:2007 „Sedací a stolový nábytek pro vzdělávací instituce“ a její dodržení je podmínkou pro udělení certifikace na školní nábytek výrobci nábytku.

Obr. 3-1-2: Ergonomie nábytku
(dle normy ČSN EN 1729-1)

Správné sezení

Čelní pohled

Vhodná vzdálenost kolen (mezi kolena vložíme dvě pěsti), ruka, která nepíše (nepracuje) přidržuje papír, sešit, pomůcku ad.

Obr. 3-1-3: Správný sed – čelní pohled

Boční pohled

Dítě sedí na celé ploše sedáku, obě chodidla jsou opřena o podložku, paty jsou pod koleny. Důležitá je vzdálenost hlavy od podložky a rovná záda.

Obr. 3-1-4: Správný sed – boční pohled

Příklady nesprávného sedu

Sed na kraji židle, špatné postavení nohou; nohy zaháknuté za židličku; jedna noha natažená dopředu, pokřivená záda; levá ruka přes horní okraj papíru, hlava nízko nad papírem, kulatá záda apod.

Obr. 3-1-5: Nesprávný sed – sed na kraji židle, špatné postavení nohou

Sed dítěte na vozíku

Dítě usadíme na celou plochu sedačky, často využíváme klín proti sesouvání.  Chodidla jsou položena celou plochou na nožní podpěru, případně tělo dítěte ještě fixujeme popruhem. Dbáme na to, aby hlava byla v ose těla, při destabilizaci využíváme molitanový límec nebo opěrky vozíku. Pracovní deska vozíku (stůl) musí být v úrovni loktů.

Obr. 3-1-6: Sed dítěte na vozíku

U dětí s poruchou hybnosti, zvláště u spastických, dyskinetických a atetoidních syndromů, se budeme jen s obtížemi přibližovat správnému sedu. Musíme vždy vycházet z individuálních možností dítěte a daného somatického postižení. Jiné projevy zaznamenáváme u myopatiků a chabých obrn, jiné zase u spastiků a různých malformací a deformací. Jednotné doporučení vzhledem k širokému spektru tělesných postižení nelze zpracovat, je možné pouze popsat ověřené postupy v obecné rovině.

Další možnosti podpory při ovládání hlavy a trupu u žáků s MO

• Sklouzává dítě dopředu?

  Využijeme mírně zakloněné křeslo, sedačku, klín proti sesouvání.

• Padá dítě do strany?

  Postranní opěrky na židli nebo vozíku, vložíme polštářek pod šíji.

• Dokáže vůbec ovládat hlavu?

  Využíváme molitanový límec, hlavové opěrky.

• Má hlavu většinou ohnutou dozadu?

  Podložit šíji.

• Má hlavu většinou ohnutou dopředu?

  Sezení mírně nakloníme dozadu.

• Prohýbá záda a natahuje nohy?

  Podložíme nohy a zafixujeme, využijeme trn proti sesouvání, fixujeme popruhy.

3.1.2. Doporučené zásady

Grafomotorika a psaní je komplexní aktivita, kterou ovlivňuje řada faktorů, mezi které patří správná poloha sedu, vhodný úchop psací pomůcky, rozcvičení ruky, světlo, židle nebo vozík. Nácvik grafomotoriky a psaní nemůžeme podceňovat zvláště u dětí s motorickým postižením. Nesprávný postup, špatné návyky, přetěžování dítěte a následná únava ruky může být příčinou vybudování negativního vztahu ke kreslení a psaní obecně, proto je důležité, aby si dítě vytvořilo správné návyky včas a byly pro něho automatické. Návyky si dítě vytváří již při prvních pokusech kreslit. Špatným návykům lze tedy předcházet již v předškolním věku, kdy dítěti vštěpujeme obecné zásady pro správné kreslení, výtvarné činnosti ad. Ty postupně upevňujeme při všech grafomotorických aktivitách.

Jak začít?

Motivace a navození pozitivní atmosféry

Dítě by mělo k psaní přistupovat jako k radostné činnosti. Pro úspěšné grafomotorické činnosti je proto velmi důležitá motivace k této činnosti, dítě nikdy nenutíme. Pozitivní a přátelská atmosféra dítěti činnosti ulehčí a zpříjemní. Dítě by mělo zažívat spontánní radost z kreslení a počátků psaní, mělo by usedat ke stolu v pohodové náladě.

Výběr psacích a kreslicích potřeb

Dalším důležitým krokem je volba vhodných psacích potřeb a papíru. U dětí se zvýšeným svalovým napětím nejprve využíváme fixy a bezprašné tabule, postupně přecházíme na kreslicí čtvrtky, balicí papír a běžný sešit. Mezi vhodné psací potřeby patří prstové barvy, tužky s měkkou tuhou a pera s kuličkovým hrotem. Současný trh nabízí pestrou škálu produktů a pomůcek. K uvolnění ruky a zmenšení tlaku přispívá malování plochým štětcem nebo kreslení fixy, které volíme z důvodu měkčího hrotu, než má pastelka. Většina současných výrobků je již opatřena ergonomickou úchopovou zónou ve tvaru trojúhelníku, která navádí dítě na správné držení psací potřeby, ale bez nácviku ho nezajišťuje. Podrobněji se tomuto tématu věnujeme v podkapitole 2.2.1.

Uvolnění ruky

Před jakoukoli grafickou činností s dítětem procvičíme ruku tak, aby si uvolnilo svaly, které jsou do psaní zapojeny. Toto procvičování je důležitá zejména u dětí, které mají problémy s hybností v důsledku základního postižení a u dětí, které s kreslením (psaním) teprve začínají a nejsou na pohyby ruky během těchto činností zvyklé. První uvolnění ruky by mělo proběhnout před samotným začátkem aktivity, dále je pak vhodné uvolňovat ruku dítěte i v průběhu činností. V praxi se dobře osvědčily různé říkanky, které mohou uvolňování ruky dítěte doprovázet. Horní končetinu uvolňujeme od ramenního kloubu směrem k zápěstí a prstům.

Úchop psacích potřeb

Správné uchopení psací potřeby je zásadním předpokladem pro rozvoj výtvarných a grafomotorických činností. Doporučuje se úchop třemi prsty (prostředník, ukazovák shora, palec). Důležité je, že jsou prsty pokrčeny, ale ne prohnuty. Prohnutý ukazováček znamená příliš velký tlak na psací potřeby a je nežádoucí. Takový tlak může vyústit až v bolestivost prstu Úhel tužky a plochy je asi 45°, horní konec tužky směřuje k pravému rameni (u praváků) a celá ruka je opřena na dva články malíku, který zprostředkovává lehký posun. Snažíme se, aby držení nebylo křečovité a nedocházelo k prohýbání ukazováku. Druhá ruka při psaní a kreslení přidržuje papír. Při nesprávném držení je nutné si uvědomit, zda se jedná o nesprávný návyk nebo neschopnost v důsledku postižení. Snažíme se předcházet vytváření zlozvyků, které mohou být příčinou neúspěchu. Zafixované zlozvyky se velmi obtížně odstraňují. K problematice úchopů se budeme podrobněji věnovat v kapitole Charakteristika úchopů.

Obr. 3-1-7: Správné držení psacího náčiní

Kompenzace úchopu

Při potížích s úchopem a pro  rozvoj správného držení psacích potřeb se využívají různé kompenzační pomůcky. Trojhranný program obsahuje psací potřeby s přesným ergonomickým tvarem, které usnadňují nácvik a rozvoj grafomotoriky. Jedná se o molitanové či plastové nástavce pro žáky s těžšími úchopovými vadami, pera s ergonomicky tvarovým úchopem, psací potřeby pro děti levoruké, dále pak trojhranné nástavce z plastu nebo dřeva na tužky a různé držáky na psací potřeby. Zvláště pak u spastiků jsou v hojné míře využívány protismykové podložky, různé folie, těžítka na zatížení papíru a sešitů a speciální psací deska s magnetickým pravítkem, která usnadňuje přidržení sešitu nebo papíru. Kompenzačním pomůckám se podrobněji věnujeme v podkapitole 4.2.

Natočení sešitu – papíru

Při nácviku grafomotorických činností a psaní věnujeme pozornost sklon psací plochy, protože ovlivňuje i výsledný sklon grafomotorických prvků a písma. U praváků považujeme za správné natočení papíru směrem vlevo tak, aby pravý roh směřoval doleva nahoru. U leváků je tomu opačně. Ovšem zde natočení není podmínkou. Pokud žákovi levákovi vyhovuje mít řádky vodorovně, respektujeme to.

Obr. 3-1-8: Natočení sešitu – papíru

Správné osvětlení

Vhodné osvětlení je takové, kdy si dítě nestíní na psací plochu. Světlo by mělo dopadat na plochu u praváků zleva a u leváků zprava. Světlo by nemělo být příliš intenzivní, aby dítě neoslňovalo nebo mu nepoškodilo zrak. Zároveň by měl být volen takový zdroj světla, který vhodně podává barvy.

Obr. 3-1-9: Špatné a správné osvětlení

Přiměřená doba

Doba při výtvarných a grafomotorických činnostech v předškolním věku je velmi krátká, často je podmíněna pocitem libosti. Psaní u intaktní populace by nemělo v počátku školní docházky přesahovat 10 minut (v předepsaných písankách formátu A5 to jsou 4 řádky). S postupem školní docházky a s věkem dítěte se doba psaní úměrně zvyšuje. Tuto dobu je také důležité respektovat při psaní domácích úkolů a při procvičování psaní v domácím prostředí. Děti s hybným postižením často potřebují delší časový úsek a častější přestávky k odpočinku.