1. Dubový vegetační stupeň
Biogeografický charakter a rozšíření:
Při koncipování charakteristiky 1. dubového vegetačního stupně bylo dodrženo pojetí A. Zlatníka (např. Raušer & Zlatník 1966). Do dubového vegetačního stupně řadíme geobiocenózy nejteplejších a nejsušších oblastí České republiky, vyznačující se zastoupením druhů ponticko-panonského a submediteránního geoelementu, z nichž některé nevystupují do vyšších vegetačních stupňů. Souvisle je dubový vegetační stupeň rozšířen na jižní Moravě v rámci území, které náleží do panonské biogeografické provincie. Toto pojetí podporuje i klimatická regionalizace - pouze na jižní Moravě se v rámci ČR vyskytuje nejteplejší klimatická oblast T4 (Quitt 1971). Tato koncepce je v souladu i s novějšími přístupy v geobotanické klasifikaci (Chytrý & Vicherek 1995), neboť pouze na jižní Moravě jsou vymezovány a mapovány subkontinentální teplomilné doubravy svazu Aceri tatarici-Quercion, dosahující zde severozápadní hranice rozšíření. Na Moravě se 1. vegetační stupeň dále vyskytuje na menších plochách, často izolovaných plochách v biogeografických regionech, které navazují na panonskou provincii, zejména v předhůří Českomoravské vrchoviny a v jižních částech Moravského krasu. V Čechách řadíme do dubového vegetačního stupně extrazonální lokality na nejteplejších slunných svazích s výrazně teplomilnou biotou a to především v Poohří, Českém středohoří, Polabí a na vápencích Českého krasu. Dubový stupeň zaujímá pouze 3,4 % území České republiky.
Z hlediska variant vegetační stupňovitosti, uvedených u následujících vegetačních stupňů, náleží celé území 1. vegetačního stupně do varianty kontinentální.
Charakteristické rysy ekotopů:
Dubový stupeň je rozšířen v oblasti nížin, pahorkatin a nejteplejších částí členitých vrchovin zpravidla v rozmezí 150 - 300 m n. m., výjimečně až 550 m (Děvín v Pavlovských vrších). Na expozicích severního kvadrantu nelze v našich podmínkách 1. vegetační stupeň předpokládat.
Pro krajinu dubového stupně je charakteristický souvislý výskyt spraší s černozemními půdami. V širokých říčních nivách jsou na podloží pleistocénních štěrků hluboké fluvizemě, vzniklé sedimentací povodňových hlín v historickém období. Charakteristický je též výskyt biocenóz 1. vegetačního stupně na teplých a výsušných půdách na bazických horninách, především na vápencích a hadcích.
Charakter klimatu je subkontinentálně teplý, s většími amplitudami teplot a častým výskytem suchých period. Průměr ročních teplot byl na území ČR v letech 1901-1950 cca 8,8-9,5°C; průměrný roční úhrn srážek je velmi nízký, obvykle kolem 500 mm, vlhčí oblasti východně od nivy Moravy a ostrovy s touto teplotou ve středních Čechách však patří již do 2. v.s. Vegetační doba je velmi dlouhá, delší než 170 dní. Geobiocény 1. dubového vegetačního stupně se vyskytují souvisle v teplé klimatické oblasti T4, ostrůvkovitě v T2 a navazujících mírně teplých oblastech na jižních svazích.
Přírodní stav biocenóz:
Na hydricky normálních a suchých ekotopech jsou vůdčími dřevinami přirozených lesů duby, nejčastěji dub zimní (Quercus petraea); jedním z indikátorů tohoto stupně je dub pýřitý (Q. pubescens); pouze na jižní Moravu zasahuje snad původní dub cer (Q. cerris). V dubovém stupni má v ČR těžiště rozšíření teprve v posledních letech některými autory rozlišovaný teplomilný druh dub jadranský (Q. virgiliana). Z dalších stromových dřevin jsou nejčastější javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis), lípa srdčitá (Tilia cordata) a místy je velmi hojný habr (Carpinus betulus). Buk (Fagus sylvatica) v 1. stupni zcela chybí. Typické je druhově bohaté keřové patro, křovinná lemová společenstva a keřové porosty na lesostepních polankách s výskytem řady teplomilných druhů. Těžiště výskytu zde mají dřín (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana), mahalebka obecná (Prunus mahaleb), třešeň křovitá (Prunus fruticosa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), růže bedrníkolistá (Rosa spinosissima), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna). V oblastech vátých písků a na hadcích se předpokládá přirozený výskyt borovice lesní (Pinus sylvestris).
V podrostu se nacházejí teplomilné druhy, které však zvláště na bazických substrátech a v bezlesí vystupují do 2.-3. v.s. K nim patří třemdava bílá (Dictamnus albus), čistec přímý (Stachys recta), ostřice nízká (Carex humilis), ostřice Micheliova (Carex michelii), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), kakost krvavý (Geranium sanguineum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), plamének přímý (Clematis recta) a kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Na kyselých substrátech má v lesích v tomto stupni centrum rozšíření kručinka chlupatá (Genista pilosa) a rozchodník skalní (Sedum reflexum), typické jsou i pavinec horský (Jasione montana) a šťovík menší (Rumex acetosella), i když se vyskytují i v podstatně chladnějším klimatu.
V dřevinném patře lužních lesů jsou hlavními dřevinami dub letní (Quercus robur) a jilm habrolistý (Ulmus minor), který však v 60. a 70. letech téměř vyhubila grafióza. Dnes je nejčastějším druhem jilmů jilm vaz (Ulmus laevis). Význačným bioindikátorem luhů 1. vegetačního stupně na jižní Moravě je jihovýchodoevropský jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), který však přesahuje i do 2. vegetačního stupně nivy Moravy až pod Olomouc. Je otázkou, zda se v lužních lesích 1. v.s. přirozeně vyskytoval jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Porosty měkkého luhu zde tvoří vrba bílá (Salix alba), topol černý (Populus nigra), topol bílý (P. alba) a jejich kříženec topol šedý (P. ×canescens). V korunách topolů masově roste jmelí bílé (Viscum album), na starých dubech se pravidelně vyskytuje ochmet evropský (Loranthus europaeus).
Kromě řady vlhkomilných, mokřadních a nitrofilních druhů, které zasahují do více vegetačních stupňů, se pouze v 1. vegetačním stupni vyskytuje bledule letní (Leucojum aestivum) a na Soutoku velmi vzácně i kopřiva lužní (Urtica kioviensis); těžiště rozšíření zde mají např. pryšec bahenní (Euphorbia palustris), violka vyšší (Viola elatior), karbinec statný (Lycopus exaltatus), jarva žilnatá (Cnidium dubium), šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia) a konitrud lékařský (Gratiola officinalis). Charakteristický je podražec křovištní (Aristolochia clematitis) ve společenstvech křovin a lesních plášťů svazu Berberidion. Splaveny vodními toky se zde vyskytují i druhy vyšších vegetačních stupňů (o 2-3 stupně), např. netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), čarovník pařížský (Circaea lutetiana); snad sem lze přiřadit i sněženku podsněžník (Galanthus nivalis). Kolem splavování druhů panuje ovšem nejistota, zda vždy jde o druhy novodobě splavené a nebo o relikty ”předzáplavového” období, tedy vegetace, která zde ještě byla před asi 1000-1200 lety.
Z fytocenologického hlediska 1. vegetační stupeň zahrnuje nejteplejší části planárního a kolinního stupně v rámci fytogeografických jednotek Panonské termofytikum a České termofytikum. V mezických podmínkách na plošinách jižní Moravy v potenciální vegetaci převažují nejméně ”panonsky” vyhraněné asociace svazu Aceri tatarici-Quercion a to Quercetum pubescenti-roboris na sprašových a Carici fritschii-Quercetum roboris na pískových plošinách. Z panonských dubohabřin náleží do 1. v.s. asi jen subasociace Primulo veris-Carpinetum typicum. Na nejteplejších stráních jižní Moravy nacházíme mahalebkové doubravy (Pruno mahaleb-Quercetum pubescentis), ve středních a severozápadních Čechách nahrazené vikarizující asociací Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis. Pro méně vyhraněná stanoviště je typická asociace Corno-Quercetum, z ní však převážně do 1. v.s. náleží pouze její teplomilnější jihomoravská subasociace C.-Q. euonymetosum verrucosae, zatímco středočeská subasociace C.-Q. euonymetosum europaeae patří zpravidla až do 2. v.s. Na jihozápadní Moravě na kyselých skalních podkladech má v 1. v.s. jádro rozšíření asociace kručinkových doubrav (Genisto pilosae-Quercetum petraeae), vyskytující se na prudkých srázech s jižní orientací. Do 1. v.s. zasahují i nejteplomilnější subasociace břekových doubrav a to Sorbo torminalis-Quercetum caricetosum humilis a S.t.-Q. poetosum nemoralis; jádro jejich rozšíření je však až ve 2. v.s. Na hadce jižních srázů údolí jihozápadní Moravy (Mohelno) jsou vázány extrémní teplomilné doubravy se sleziníkem hadcovým a borovicí (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae). Otázkou je výskyt borů na skalách na jižních srázech Mohelenské hadcové stepi. Suťové lesy se v tomto vegetačním stupni vyskytují pouze maloplošně, např. na jižních svazích Děvína v Pavlovských vrších nebo v PR Údolí Oslavy a Chvojnice.
V luzích se
vyvinuly panonské asociace lužních lesů s jasanem úzkolistým
(Fraxino pannonicae-Ulmetum, Fraxino-Populetum),
vázané jen na tento stupeň. Na hlinitých vyvýšených místech
v nivách je charakteristická přítomnost panonských
dubohabřin as. Fraxino pannonicae-Carpinetum. Na
pobřeží řek byly zvláště v minulosti hojné vrbiny (Salicion
albae), ty však vystupují i do 2.-3. v.s. V potočních
nivách se vyvinuly střemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum),
nejspíše subas. typicum, var. typicum; jejich optimum a
typický vývoj však nastává až ve 2. v.s. Bylinné lemy
nížinných řek náležejí do svazu Senecionion fluviatilis,
která ovšem vystupuje až do 2.(3.) v.s. Výskyt mokřadních
olšin (Alnion glutinosae) je v tomto stupni ojedinělý
(deprese v hodonínských píscích); jejich rozvoj nastává až
ve 2. v.s. a pokračuje až do 5. (6.) v.s.
Lesy se na hydricky normálních stanovištích zachovaly pouze
ostrůvkovitě a převládají v nich dubové pařeziny; časté jsou
porosty introdukovaného akátu. Souvislejší lesy se zachovaly
především v širokých říčních nivách a na píscích, které se
nehodily k intenzivní zemědělské výrobě. Kromě přirozených
dubových jasenin jsou na rozlehlejších plochách uměle
pěstovány lignikultury euroamerických topolových kultivarů
nebo porosty severoamerického ořešáku černého (Juglans
nigra). Spontánně se zvláště podél vod šíří
severoamerická dřevina javor jasanolistý (Acer
negundo). Dominantami podrostu bývají často neofyty,
obvykle vysoké byliny: netýkavka žláznatá (Impatiens
glandulifera), slunečnice topinambur (Helianthus
tuberosus), americké hvězdnice (zejména Aster
lanceolatus) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea).
Primární bezlesí v 1. v.s. je velmi vzácné a plošně nepatrné. Jsou to především stepní ”očka”; lze je předpokládat na nejmělčích půdách skal a skalních terásek na bazických substrátech (Pálava, Mohelno) i kyselých (okolí Znojma). Vzácně se mohla vyskytovat i jinde, na prudkých, zejména návětrných svazích, kontinuálně přetrvávající bezlesí na neskalnatých biotopech je však dnes obtížně rozlišitelné.
Vegetace štěrbin vápnitých skal 1. v.s. u nás prakticky chybí (chybí zde odpovídající druhy). Vegetace uvedených typů bezlesí náleží tedy do svazu Alysso alyssoidis-Sedion albi a Seslerio-Festucion pallentis, v Čechách pak do svazu Helianthemo cani-Festucion pallentis; ta však vystupuje až do 3. v.s. Na přechodu k lesu se vyvinula vegetace lesních lemů svazu Geranion sanguinei, typická pro 1.-2. v.s. Na kyselých skalách, především jižních srázech nejteplejších údolí jihozápadní Moravy, se nachází vegetace podsvazu Alysso-Festucenion pallentis nebo svazu Arabidopsion thalianae. Tento typ vegetace však vystupuje až do 3. (4.) v.s. Zřejmě již v tomto stupni u nás začíná výskyt štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin svazu Asplenion septentrionalis, jehož jednotlivá společenstva však vystupují až do 5.-6. v.s. Na hadcích se vyvinula společenstva svazu Asplenion serpentini, která v ČR vzhledem k výskytu hadců vystupují jen do 5. v.s.
V nivách velkých řek vznikala přirozeně nebo umělým odříznutím od vodního toku poříční jezera, vyznačující se typickým sledem společenstev vodní a mokřadní vegetace. Obdobná vegetace je v umělých nádržích, proto bude pojednána společně. Společenstva stojatých vod náležejí do svazů Hydrocharition (vystupuje až do 3. v.s.), Utricularion vulgaris (vystupuje až do 4. v.s.), Nymphaeion albae, Lemnion minoris, Magnopotamion, Parvopotamion (vystupují až do 5. v.s.). V mělkých vodách se vyvíjela vegetace svazů Ranunculion aquatilis a Oenathion aquaticae, vystupující také až do 5. v.s. Vzácnější je vodní vegetace parožnatek; pouze na 1. v.s. je vázaný svaz Charion canescentis, ostatní typy – Charion fragilis, Charion vulgaris a Charion asperae vystupují místy až do 5. v.s. Chybí zde vegetace oligotrofních vod svazu Sphagno-Utricularion a svaz Litorellion uniflorae je zastoupen jen v druhově ochuzených fragmentech. Typická byla a dodnes se vzácně vyskytuje vegetace obnažených den teplých oblastí (Samolo-Cyperetum fusci) ze svazu Nanocyperion flavescentis; vyskytuje se omezeně ještě ve 2. v.s. Naproti tomu zde téměř chybí vegetace obnažených den vyšších poloh (Eleocharition soloniensis), hojnější až od 3. v.s. Význačná je též absence mezotrofní vegetace bahnitých substrátů (Carici-Rumicion hydrolapati) a lesních pramenišť, i pěnovcová prameniště (Lycopodo-Cratoneurion commutatis) se nacházejí až od 2. v.s. V příbřeží a mokřadech se nachází vegetace svazů Phragmition communis a Caricion gracilis (nyní součást svazu Magnocaricion elatae), které vystupují až do 5. v.s. Naopak v tomto stupni prakticky chybí pobřežní vegetace potoků ze svazu Sparganio-Glycerion fluitantis a v řekách až na nepatrné výjimky dnes chybí vegetace svazu Batrachion fluitantis.
Živočišná složka přírodních geobiocenóz:
Pro dubové lesy prvního vegetačního stupně jsou typické tyto druhy brouků: roháč velký (Lucanus cervus), chroust obecný (Melolontha melolontha), tesařík dubový (Plagionotus arcuatus), tesařík dubinový (Plagionotus detritus), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), bělokaz dubový (Scolytus intricatus). Z motýlů je to především obaleč dubový (Tortrix viridiana), z blanokřídlých žlabatka listová (Cynips quercus-folii) a z dvoukřídlého hmyzu plodomorka dubová (Contarinia quercina).
Pro plně zapojené lesní biocenózy dubového stupně jsou charakteristické následující druhy střevlíků (Carabidae): Abax ater, Abax parallelus, Carabus nemoralis, Carabus hortensis, Carabus coriaceus, Pterostichus oblongopunctatus, Leistus rufomarginatus a Carabus ullrichi. Od společenstev 2. bukodubového vegetačního stupně lze společenstva 1. dubového stupně rozlišit především všeobecnou tendencí k nižšímu počtu jedinců způsobenou vysýchavým charakterem geobiocenóz.
Měkkýší společenstva jsou silně závislá na úživnosti podkladu a vlhkosti biotopu. Živinami chudé a slině vysýchavé biocenózy dubového stupně jsou proto prakticky bez měkkýšů. Na živinami bohatších stanovištích jsou vůdčími druhy: hlemýžď zahradní (Helix pomatia), keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella), páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) a druh s širokou ekologickou valencí vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), který je však zcela běžný i ve vyšších vegetačních stupních. Dále se vykytuje vrásenka okrouhlá (Discus rotundatus). Pro dusíkem obohacená stanoviště na sutích jsou typické druhy: skelnička stažená (Vitrea contracta), hlemýžď zahradní (Helix pomatia), vrásenka okrouhá (Discus rotundatus), trojlaločka pyskatá (Helicodonta obvoluta), vřetenovka hladká (Cochlodina laminata) a další druhy. Vápnité podloží hostí měkkýší faunu s druhy jako hlemýžď zahradní (Helix pomatia), drobnička válcovitá (Truncatellina cylindrica), drobnička žebernatá (Truncatellina costulata). Na výslunných vápnitých skalách se vyskytuje druh Pyramidula rupestris. Ve společenstvech "mokrého luhu" jsou měkkýší společenstva obohacena o druhy vodní jako např. svinutec kruhovitý (Anisus spirorbis), dále se vyskytuje Galba turricula a naše nejběžnější plovatka - plovatka malá (Galba truncatula). Z terestrických druhů je pro tyto geobiocenózy typická jantarka obecná (Succinea putris), jantarka úhledná (Oxyloma elegans), vlahovka rezavá (Pseudotrichia rubiginosa), zemounek lesklý (Zonitoides nitidus), blyštivka rýhovaná (Perpolita hammonis), oblovka lesklá (Cochlicopa lubrica). V sušších biocenózách chybí druhy vodních měkkýšů a převažují lesní druhy jako vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), vřetenatka obecná (Alinda biplicata), závornatka kyjovitá (Clausilia pumila). Dále se vyskytuje např. páskovka keřová (Cepaea hortensis) a hlemýžď zahradní (Helix pomatia).
Z obojživelníků vyhovují podmínky prvního vegetačního stupně druhům jako např. skokanovi štíhlému (Rana dalmatina) a ropuše zelené (Pseudepidalea viridis), které dobře snášejí suché podmínky i v lesostepních společenstvech. Z plazů je pro některé biocenózy prvního vegetačního stupně typická ještěrka zelená (Lacerta viridis) a užovka užovka podplamatá (Natrix tesselata).
Z ptáků je pro listnaté lesy prvního vegetačního stupně charakteristická žluva hajní (Oriolus oriolus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), strakapoud prostřední (Debdrocopos medius), strakapoud malý (Dendrocopos minor) a sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). V borech přistupuje typicky také sýkora parukářka (Parus crisatus). Pro lužní lesy je typický moudivláček lužní (Remiz pendulinus), čáp černý (Ciconia nigra), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) a v těsné blízkosti vod také ledňáček říční (Alcedo atthis) a břehule říční (Riparia riparia). Dále se v lesích prvního vegetačního stupně vyskytuje celá řada běžně rozšířených ptačích druhů jako sýkora koňadra (Parus major), pěnkava obecná (Fringila coellebs), brhlík lesní (Stitta europaea) aj.
Ze savců má
optimum v teplých nížinných oblastech myšice malooká (Apodemus
microps) a netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus).
Toky v prvním vegetačním stupni u nás hojně obývá bobr
evropský (Castor fiber).
Přírodě blízká nelesní vegetace:
V 1. v.s. se charakteristicky vyskytují postagrární lada v různých fázích sukcesního vývoje – od ruderálních až po druhově bohatá stepní lada s xerotermofyty. Většina dnešních teplomilných trávníků má charakter přírodě blízké vegetace a je tvořena druhy, které se sem rozšířily z refugií přirozeného bezlesí. Tyto plochy dnes vynikají nejvyšší druhovou diverzitou xerotermních druhů. Těžiště výskytu mají v 1. v.s. např. kavyly (Stipa capillata, S. joannis, S. pulcherrima), ostřice drobná (Carex supina), kosatec nízký (Iris pumila), hlaváček jarní (Adonis vernalis), čilimník rakouský (Chamaecytisus austriacus) aj. Pouze v segmentech 1. v.s. na jižní Moravě se vyskytují např. katrán tatarský (Crambe tataria), paprska velkokvětá (Orlaya grandifolia) nebo sinokvět měkký (Jurinea mollis).
Tyto trávníky tvoří rozmanitá společenstva svazu Festucion valesiacae, který je pro
tento stupeň charakteristický a jen přesahuje do suchých a teplejších oblastí 2. v.s.
Ojediněle se na kyselých substrátech vyskytuje vegetace vřesovišť svazu Euphorbio-Callunion.
Na odlesněných vátých píscích jsou v dubovém vegetačním stupni typická společenstva teplomilných
psamofytů, reprezentované nejlépe asociací Diantho serotini-Festucetum vaginatae zahrnující mj.
panonské migranty kavyl písečný (Stipa borysthenica) a kostřavu pochvatou (Festuca vaginata).
Pro křoviny je charakteristická do 2. veget. stupně vystupující třešeň křovitá
(Punus fruticosa); podstatně vzácnější je mandloň nízká (Prunus tenella), vázaná
pouze na jihomoravský 1. v.s. Pokud došlo k sukcesi keřů na stepních trávnících,
lze očekávat vegetaci svazu Prunion spinosae. Mandloň nízká vzácně tvoří i samostatnou
asociaci (Prunetum tenellae). V liniových dřevinných společenstev v zemědělské krajině,
zvláště na srázech teras, často převládá zdomácnělá kustovnice cizí (Lycium barbarum).
Mokřadní křoviny zahrnují vrbiny svazu Salicion cinereae, které vystupují až do 5. v.s.
Současný stav krajiny: Převládá orná
půda (pšenice, kukuřice, speciální plodiny); velké plochy
zaujímají vinice a ovocné sady s teplomilnými dřevinami
(meruňky, broskvoně, mandloně). Orná půda zabírá 61,7 %;
velmi nízká je plocha lesů (pouze 15,1 %) a trvalých
travních porostů (3,7 %). Relativně vysoké je zastoupení
zahrad a sadů (5 %); vinice zaujímají 4,1 %. Ze všech
vegetačních stupňů je zde nejvyšší zastoupení vodních ploch
(3,8 %); vysoký je i podíl sídel (4,1 %). V současné době je
zde hustota obyvatelstva mírně nadprůměrná (cca 130 obyvatel
na km2).
Reprezentativní ukázky: Reprezentativní
ukázky přirozených a přírodě blízkých geobiocenóz 1.
dubového vegetačního stupně jsou zachovány v řadě zvláště
chráněných území. Teplomilné doubravy jsou chráněny na
jižních svazích Pálavy v NPR Děvín-Kotel a v PR Nosperk nebo
PR Zázmoníky v Hustopečském bioregionu. Vyskytují se i při
jižním okraji Milovického lesa u Mikulova. Bazifilní
trávníky jsou na Moravě např. v NPR Pouzdřanská step nebo na
jižních svazích Pálavy v NPR Děvín-Kotel; acidofilní lesní a
skalní společenstva jsou chráněna na jižních svazích kaňonu
Dyje nad Znojmem v I. zóně NP Podyjí; luhy jsou v NPR Křivé
jezero a NPR Ranšpurk. Nejzachovalejší lokalitu slanomilné
bioty chrání NPR Slanisko u Nesytu. V Čechách jsou šípákové
doubravy na jižních srázech v NPR Karlštejn, stepní stráně
např. v NPR Oblík a NPR Raná. Skupiny typů geobiocénů 1. dubového
vegetačního stupně:
Zdroje:
BUČEK, A. & LACINA, J. (1999): Geobiocenologie II. 1. vyd.,
Mendelova zemědělská a lesnická universita, Brno. 240 s., 5
s. obr. příl. + 1 tabulka. ISBN 8071574171
CULEK, M. ed. (2005): Biogeografické členění České republiky
II. díl. AOPK ČR, Praha. 800 s. ISBN 8086064824
CHYTRÝ, M. & VICHEREK, J. (1995): Lesní
vegetace národního parku Podyjí/Thayatal. Academia. Praha
MADĚRA, P.
& ZÍMOVÁ, E. eds. (2005): Metodické postupy
projektování lokálního ÚSES. Ústav lesnické botaniky,
typologie a dendrologie LDF MZLU v Brně a Löw a spol., Brno.
[CD-ROM].
QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Studia
Geographica č. 16. Geogr. úst. ČSAV. Brno.
RAUŠER, J. & ZLATNÍK,
A. (1966): Biogeografie I. Mapa 1:1 000 000. In: Atlas ČSSR,
list 21. ÚSGK. Praha.
ŠOMŠÁK, L. (1998): Fauna a flóra v
rastlinných spoločenstvách strednej Európy /Aplikovaná
biocenológia/. Prírodovedecká fakulta Univerzity Komneského.
Bratislava. 308 s.
ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. & HUDEC, K.
(2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice
2001–2003. Aventinum, Praha. 464 s.
ŠUSTEK, Z. (1993): Využitie Zlatníkovej
geobiocenologickej klasifikácie při štúdiu rozšírenia
bystruškovitých (Coleoptera, Carabidae). pp. 59-63.
In: Štykar, J. ed.: Geobiocenologický výzkum lesů, výsledky
a aplikace poznatků. Sborník referátů ze sympózia k 90.
výročí narození Prof. Aloise Zlatníka. Ústav lesnické
botaniky, dendrologie a typologie, Lesnická fakulta, Vysoká
škola zemědělská v Brně, 150 pp.
ŠUSTEK, Z. (1994): Classifcation of the
carabid assemblages in the floodplain forests in Moravia and
Slovakia. p. 371-376. In: Desender, K. et al.: Carabid
Beetles: Ecology and Evolution. Kluwer Academic Publishers,
the Netherlands.
ŠUSTEK, Z. (1996): Ekologicko-cenotické
charakteristiky významných skupin druhů živočichů – část
charakteristika rozšírenia druhov bystruškovitých (Coleoptera
– Carabidae) ve vegetačných stupňoch a trofických a
hydrických radoch. Zpráva pro řešení úkolu PPŽP/61012/96
Biogeografická regionalizace, Geobiocenologie, příloha č. 5.
ŠUSTEK, Z. (2000): Spoločenstvá
bystruškovitých (Coleoptera, Carabidae) a ich
využitie jako doplnkovej charakteristiky geobiocenotogických
jednotiek: problémy a stav poznania. pp. 18-30. In: Štykar,
J. & Čermák, P. eds.: Geobiocenologická typizace krajiny a
její aplikace. Geobiocenologické spisy, sv. 5: 1-136.
VAŠÁTKO, J. (1972): O měkkýší složce
geobiocenóz dubového stupně. Zprávy Geografického ústavu
ČSAV, 9, Brno. č. 8, s. 1-5
VAŠÁTKO, J. (1973): Měkkýší složka
geobiocenóz jako ekoindikátor. In: Studia geographica 29,
Brno, Geografický ústav ČSAV, s. 184-191.
VAŠÁTKO, J. (1999): Využití některých
modelových skupin živočichů pro charakteristiku krajin České
republiky. Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta,
Masarykova univerzita. 79 s. [Habilitační práce].
VAŠÁTKO, J. (2000): Živočišná složka
geobiocenóz (zoocebnóza) a její význam pro chrakteristiku
jednotek geobiocenologické typizace krajiny. Brno : Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2000. s.
12-14. Geobiocenologické spisy sv.č.5.
ZWACH, I. (2009): Obojživelníci a
plazi České republiky. Grada Publishing, Praha. 496 s. ISBN
9788024725093
Formule
Latinský název
Český název
Zkratka
1 A-AB 1
Querceta pinea
humilia inferiora
zakrslé borodoubravy
nižšího stupně
Qpih inf
1 A-AB 1-2
Pini-querceta arenosa
borové doubravy na
píscích
PiQar
1 AB-B 1-2
Querceta humilia
inferiora
zakrslé doubravy
nižšího stupně
Qh inf
1 BC-C 1-2
Aceri campestris-querceta
humilia
zakrslé babykové
doubravy
AccQh
1 BD 1-2
Ligustri-querceta
humilia inferiora
zakrslé doubravy s
ptačím zobem nižšího stupně
LiQh inf
1 D 1
Corni-querceta
petraeae-pubescentis humilia
zakrslé dřínové
doubravy
CoQh
1 D 1(2)
Cerasi-querceta pini
humilia
zakrslé mahalebkové
borodoubravy
CeQpih
1 D 2
Corni-querceta
petraeae-pubescentis cerrris arenosa
dřínové doubravy na
píscích
CoQar
1 (A)AB 3
Querceta
doubravy
Q
1 B 3
Querceta typica
typické doubravy
Qt
1 B-BD 2-3
Ligustri-querceta
arenosa
doubravy s ptačím
zobem na píscích
LiQar
1 BC 3
Aceri campestris-querceta
babykové doubravy
AccQ
1 BD 3
Ligustri-querceta
doubravy s ptačím
zobem
LiQ
1 C 3
Carpini-acereta
inferiora
habrové javořiny
nižšího stupně
CAc inf
1 CD 2-3
Corni-acereta
inferiora
dřínové javořiny
nižšího stupně
CoAc inf
1 D 2-3
Corni-querceta
petraeae-pubescentis inferiora
dřínové doubravy
nižšího stupně
CoQ inf
1 A-AB 4
Betuli-querceta
roboris inferiora
březové doubravy
nižšího stupně
BQ inf
1 B-BD (3)4
Tili-querceta roboris
inferiora
lipové doubravy
nižšího stupně
TQ inf
1 BC-C (3)4
Ulmi-fraxineta
carpini inferiora
habrojilmové jaseniny
nižšího stupně
UFrc inf
1 BC-C (3)4
Tili-querceta roboris
aceris inferiora
javorolipové doubravy
nižšího stupně
TQrac inf
1 D 4-5b
Ulmeta
jilminy
U
1 B-C 5a
Saliceta albae
inferiora
vrbiny vrby bílé
nižšího stupně
Sa inf
1 BC-C (4)5a
Querci roboris-fraxineta
inferiora
dubové jaseniny
nižšího stupně
QFr inf
1 C (4)5a
Ulmi-fraxineta populi
inferiora
topolojilmové
jaseniny nižšího stupně
UFrp inf
1 (A)AB 5b
Betuli-alneta
inferiora
březové olšiny
nižšího stupně
BAl inf
1 BC 5b
Alni glutinosae-saliceta
inferiora
olšové vrbiny nižšího
stupně
AlS inf
1 BC-C(B-BD) 5b
Alneta inferiora
olšiny nižšího stupně
Al inf1
ZLATNÍK, A. (1976): Přehled
skupin typů geobiocénů původně lesních a křovinných ČSSR.
Zpr. Geogr. úst. Čs. akad. věd., č 13, sv. 3/4, s. 55–64.
Brno.
- Autoři: RNDr. Jan Divíšek, RNDr. Martin Culek, Ph.D.
- Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
- Tvorba této příručky byla podpořena projektem OP VK Inovace výuky geografických studijních oborů (CZ.1.07/2.2.00/15.0222)
- Návrat na úvodní stránku, Nahoru