Uvedené řešení předehry není zcela špatné, ale není ani tím nejlepším. Dobré je na něm to, že využívá charakteristický motiv a tím i rytmus písničky. Není ale vhodné, aby předehra začínala dominantou. Náš/naše imaginární učitel/ka hudební výchovy si vybral/a za předehru druhou polovinu písničky hlavně proto, protože - na rozdíl od první poloviny - končí tónikou. Na začátek předehry již nebyl brán zřetel.

Jak by tedy měla ideální předehra k lidové písničce vypadat?

• začínat a končit tónikou
• kromě tóniky obsahovat i dominantu, může tam být i subdominanta, popř. další harmonické funkce
• mít tempo a rytmus následující písničky
• v melodii končit tónickou primou

• začínat v melodii zcela stejně jako zpívaná sloka
• být ani příliš dlouhá, ani příliš krátká (2-4 takty stačí)

Uvedená doporučení nejsou dogmatickým pravidlem, proto jsou v kondicionálu. Ale pokud je dodržíte, můžete si být jisti, že Vaše předehry budou mít "hlavu a patu".
Při hudebním vyučování nejmenších školáků (1.-2.třída ZŠ) můžeme učinit vyjímku z uvedených doporučení, a zahrát začátek předehry identicky se začátkem písničky, aby žáci slyšeli melodii již v klavírní předehře. K tomuto účelu použijeme první polovinu naší písničky Skákal pes, ale třetí a čtvrtý takt upravíme, aby předehra skončila na tónice a melodie na tónické primě (obr. 53).

Máme-li ale před sebou větší děti, od 3. třídy výše, nebojme se rozvíjet jejich hudební cítění tím, že jim v předehře nenaservírujeme zpívanou melodii "až pod nos", ale nepatrně ji obměníme (předpokladem je, že žáci již píseň znají z předchozího nácviku). Vytvoříme tak výraznější kontrast mezi předehrou a zpívanou písní, a navíc vyloučíme předčasný nástup zpěvu. Zároveň žáky nenásilně přimějeme k intenzivnějšímu naslouchání hudbě, protože budou muset dávat pozor, kdy zazní v klavíru melodie písně, aby mohli začít zpívat. A tato melodie zazní se správnými tóny a se správnou harmonií až po skončení předehry.
Možná Vám to všechno připadá trochu složité, ale opak je pravdou. U předehry z obr. 53 změníme jen první takt, sestupný motiv ztransponujeme o tercii níže, a předehra je hotová (obr. 54).

Při vlastních improvizacích předeher dodržte především počet taktů a danou harmonii, v uvedeném případě 4 takty, a harmonický sled TTDT. Na tomto pevném půdorysu formy a harmonie pak můžete svobodně provádět své improvizační pokusy. Důležité je samozřejmě i tempo, a také rytmus. Dokonce se da říct, že rytmus je dětmi a mládeží vnímán silněji než melodie. Proto je vhodné, aby předehra obsahovala typické rytmické prvky písně. V našem příkladu je to rytmus, složený ze 2 osmin a 1 noty čtvrťové. Naproti tomu je melodie předehry poměrně nepodstatná. Ale jak již bylo řečeno: obsahuje-li předehra také melodicko-motivické prvky následující písně, velmi to zvyšuje její hudební hodnotu.

Úkol: Pokuste se o vytvoření krátkých předeher s využitím kompletní části vybrané písničky. Snažte se přitom dodat předehře osobitý ráz malou vlastní změnou či doplněním původní předlohy. K harmonizaci předehry postačí tónika s dominantou (TD(7)T). Pokud budete mít pocit, že to pořád není ono, podívejte se na další 2 lekce, kde se nabízí "univerzální" předehra, mezihra a dohra.