Umění post-mechanické reprodukce

Malina rozlišuje mezi mechanickou reprodukcí, jejímž cílem je vytvářet co největší množství kopií, které se co nejvíce podobají originálu, od post-mechanické reprodukce, kterou spojuje s užíváním počítačového softwaru. „Jiný druh reprodukce umožňuje software – budu jej nazývat post-mechanická reprodukce (i když je zapotřebí výstižnější pojem jako třeba ´generativní reprodukce´)“²⁵ (Malina 1990, s. 37).

Cílem post-mechanické reprodukce je tvorba kopií, které se od sebe co nejvíce liší, ale současně je spojují sdílená iniciační pravidla určená softwarem. Způsob, kterým vytváří kopie počítač se tedy zásadním způsobem liší od kopií fotografických. Počítač totiž není pouze nástrojem pro vytváření mechanických reprodukcí, je to první, umělcům dostupný přístroj, který umožňuje post-mechanickou nebo generativní reprodukci.

Aby podpořil svůj argument o těsném vztahu mezi typickými vlastnostmi a koncepty počítačového umění a disciplínou umělá inteligence, konkrétně jednou z jejich vývojových linií, označovanou jako umělý život, která vychází z poznatků biologů o evoluci organismů, cituje Malina slova Romana Verostka. Tento umělec patřící mezi představitele algoritmického umění, při popisu post-mechanické reprodukce uměleckých děl využívá právě metafory biologické reprodukce a evoluce, které chápe jako předobraz post-mechanické, či generativní, reprodukce napsal „Tento nový umělecký proces […] je nápadně podobný biologickému procesu epigeneze. Software […] může být chápán jako genotyp, neboť je to kód k tomu jak vytvořit dílo. Software může tvořit rodinu děl, každé dílo bude jedinečné (jediné svého druhu, a přesto známé). Potenciál křížení rodin děl různých umělců otevírá možnost hybridizace formy a dokonce genealogie formy“²⁶ (Verostko 1990, s. 17).

V závěru své studie volá Malina po ustavení nové estetiky v reakci na vznik nových uměleckých forem. Tato nová teorie umění by podle něj znamenala zcela jiný přístup k uměleckým dílům. Ta by měla být hodnocena nejen jako umělecké objekty, ale přímo jako umělecké subjekty schopné tvořit rodiny esteticky zajímavých výstupů (objektů, událostí nebo procesů), které vznikají v rámci sdílených pravidel, umělcem vepsaných do softwaru, ale současně se od sebe co nejvíce odlišují. Podle Maliny je zapotřebí, abychom nejen hodnotili software jako umění, ale také aktivitu softwaru chápali jako tvůrčí proces, konstituující umělecké dílo v době post-mechanické reprodukce.

Poznámky ke kapitole