Stručná historie paliativní péče

Moderní hospicové hnutí je spojeno se jménem Cicely Saundersové, kterou významně ovlivnil psycholog Carl Rogers, jež se zabýval komunikací a potřebou naslouchat pacientovi. Saundersová pak v roce 1967 v Londýně založila Hospic sv. Kryštofa. Kladla velký důraz na nutnost multidisciplinární péče.

Hospice po celém světě mají společné to, že většinou vznikaly jako lokální iniciativy malých skupin a postupně přesvědčovaly stále větší část odborné i laické veřejnosti.

Postupem času se hospicová péče začala rozšiřovat i mimo kamenné hospice. Domácí forma hospicové péče se rozvinula především v USA, kde je dnes taková péče dokonce považována za základní.

Od poloviny 70. let začaly vznikat první konziliární týmy hospicové péče v rámci nemocnic a někde i lůžková oddělení. V roce 1975 použil kanadský lékař Belfour Mount poprvé pro své nemocniční oddělení označení „oddělení paliativní péče“ (Palliative Care Service). Tento termín zvolil, aby předešel nedorozuměním a zaměňování za pojem „hospic“, který se ve francouzsky mluvící oblasti používal již dříve v jiném kontextu.

V České republice o výraznějším rozvoji paliativní medicíny hovoříme až od 90. let minulého století, kdy bylo lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům umožněno vycestovat na stáže do zařízení v zahraničí, na základě čehož se začala paliativní medicína u nás rozšiřovat.

První oddělení paliativní péče bylo zřízeno v roce 1992 v Nemocnici v Babicích nad Svitavou v rámci Oddělení tuberkulózy a respiračních onemocnění. Později bylo však transformováno na LDN. První hospic v ČR byl otevřen v roce 1995 v Červeném Kostelci Hospic Anežky České.