Cíl kapitoly

Studující vysvětlí a porozumí fyziologickým procesům ženského organismu v různých fázích života ženy natolik, aby byla schopna v praxi, na základě znalosti všech jejich aspektů, tyto procesy u žen podporovat a udržovat.

„…V lůně matky je její tvořivá síla…a z ní povstává celý vesmír…“

V organismu zdravé ženy v průběhu jejího života je možné na mnoha úrovních pozorovat cykličnost, která má následně paralely s průběhem těhotenství, porodu a dále pak také v mateřství. Bohužel v naší společnosti zatím stále chybí dostatečná znalost a v důsledku toho pak i úcta a respekt k této ženské cykličnosti. Z hlediska podpory normality těchto přirozených procesů, má velký význam holistické péče porodní asistentky o ženy. Jejím základem je nejenom dobrá znalost fyziologie jednotlivých vývojových fází, ale také jejich psychosociálního a spirituálního aspektu.

Fáze vývoje organismu ženy lze rozdělit, z hlediska hladin pohlavních hormonů, ovlivňujících její somatický i psychosociální vývoj v rámci fyziologického životního procesu, na několik období hormonálně relativně klidových (prenatální, kojenecké, dětské, fertilní, senium) a několik období hormonálně rozkolísaných (novorozenecké, puberta a adolescence, perimenopauza).

1.1 Prenatální období jako hormonálně relativně klidné

Z fyzického hlediska v první vývojové fázi života člověka nejsou reprodukční orgány plodu stimulovány hypofýzou k činnosti. Adenohypofýza zahajuje činnost na počátku druhého trimestr a v tomto období tvoří zejména růstový hormon. Nadledvinky plodu jsou činné asi od 12. týdne vývoje. Plod je chráněn enzymatickým systémem placenty, která se více propustnou stává cca od 34. týdne těhotenství. Postupně dochází k vývoji imunitního systému dítěte. Zásadním obdobím pro vývoj imunity je ale až období perinatální – zejména porodní a časné poporodní období. Placentou zpočátku procházejí jen imunoglobuliny s malou molekulou - protilátky proti běžným dětským chorobám či dalším infekcím (zajišťující pasivní imunitu), pokud je matka prodělala nebo byla proti nim očkovaná. Po tomto období začíná plod v omezené míře imunoglobuliny tvořit sám. Základem pro imunitu budoucího dítěte je proto dobré prekoncepční psychosomatické zdraví matky/rodičů, které je podmíněno tzv. epigenetickými mechanismy s vlivem na reprodukční zdraví, fertilitu rodičů i následný průběh nitroděložního vývoje dítěte. Spolu s normálním vaginálním průběhem porodu, nepřerušovaným kontaktem matky s dítětem bezprostředně po porodu a kojením se podílí na vytvoření zdravého mikrobiomu ve střevě dítěte (druhém mozku – možná prvním?), který protektivně ovlivní imunitu a tím zdravotní kondici dítěte celoživotně. Plod se svými impulzy podílí na činnosti celé fetomaternální jednotky.

1.1.1 Psychosomatický aspekt prenatálního období

Freybergh, již v roce 1988 ve své publikaci uvádí zjištění, že to, co působí na psychiku matky, působí také na prenatální dítě. Rheinwaldová ve shodě s ním říká, že mnoho forem psychopatogenních poruch má své kořeny (pokud ne dříve) právě v biologické a psychosociální stránce těhotenství. Prenatální období by proto mělo být považováno za základní stavební kámen našich životů, kdy zejména matka dává dítěti významný (pozitivní či negativní) vklad do života. Prenatální období by proto mělo být považováno za základní stavební kámen našich životů, kdy zejména matka dává dítěti významný (pozitivní či negativní) vklad do života.

Grof popsal čtyři bazální perinatální matrice (BPM), kde se zdá, že by mohly být kořeny pozdějšího harmonického (v případě pozitivní těhotenské a porodní zkušenosti) či disharmonického vývoje člověka a různých psychosomatických obtíží či poruch osobnosti (v případě traumatické těhotenské a porodní zkušenosti). První BPM představuje symbiózu s matkou matkou (obr. 1a) a je časově shodná s obdobím prenatálním. Nerušený nitroděložní život se blíží ideálním podmínkám, dítě je nepřetržitě zásobeno všemi potřebnými živinami a kyslíkem; placentou jsou odstraňovány všechny odpadní látky. Plodová voda chrání před nadměrným světlem, hlukem a nárazy, teplota organismu matky je optimální. Tyto podmínky jsou v ideálním případě narušeny jen zřídka. Druhá BPM – antagonismus s matkou (obr. 1b) - je spojena s první dobou porodní (přítomnost děložních kontrakcí při ještě neotevřené porodní cestě). Plod může zažívat pocit nemožnosti úniku, později manifestovaného jako sevření a beznaděj (symbolicky představuje zážitek hlubiny podsvětí). Rodící se dítě se může cítit v této fázi paralyzováno, v ohrožení či prožívat intenzivní úzkost a bezvýchodnost (ukončení není zatím není v dohledu). Grofem je tato fáze považována v pozitivním smyslu za významnou pro možnost otevřít se transformaci, která ve svém výsledku pak přináší pozitivní, očistný a osvobozující pocit. Třetí BPM – synergismus s matkou(obr. 1c) - prostup porodní cestou – zahrnuje období druhé doby porodní, kdy plod sestupuje do pánve a hlavička je vystavena mechanickému tlaku. Dítě v tomto období může prožít pocit „boje o přežití“, který je spojen s úzkostí či pocitem „dušení se“. Vnitřní systém (porodní cesta) již ale není uzavřený a začíná být vidět „světlo na konci tunelu“. Tato situace generuje silnou pudovou (sebezáchovnou) energii a již není vnímána jako bezvýchodná, ale naopak může být doprovázena pocity naděje a vědomím, že překonat „obtíže“ má smysl. Mohou se zde objevovat vjemy se vztahem k momentu smrti, čímž zážitky smrti a znovuzrození vzájemně splývají. Nepoškozené matrice zajišťují pro další život zážitky jistoty a bezpečí, opory a pocitu, že má smysl projít obtížemi, zabojovat a žít. Poškozené matrice mohou znamenat možné selhávání při obtížích, nerozhodnost či váhavost v životě. V nejhorších případech může jít o zážitky velmi traumatické, ohrožující psychiku a zdravou existencí člověka. Prožitky prenatálního traumatu mohou být kořenem různých psychosomatických onemocnění člověka. Což vyplývá také z výzkumů a klinické praxe porodníka Odenta. Říká, že lidé, u kterých se uplatnily určité rizikové faktory v prenatálním období, častěji trpí obtížemi psychosociálního charakteru, sníženou schopností milovat (sebe nebo jiné), ve zvýšené míře se u nich v průběhu života a zejména v dospívání vyskytuje násilné chování, vyšší počet sebevražd a drogových závislostí či výskyt autismu u dětí. Negativní vliv stresu, chronického nebo často se opakujícího, na průběh těhotenství je dobře znám i z experimentů na zvířatech. Fetální trauma patří u mnoha lidí k důležitým faktorům vyvolávajícím psychosomatické obtíže a všeobecnou citovou nestabilitu v životě.

Prenatálním a perinatálním obdobím se zabývá Prenatální a Perinatální psychologie, a mnoho dalších autorů jako jsou Emerson, Weinhold, Chamberlain, Lake, Janov, Stern, Verny a další.

1.2 Novorozenecké období jako hormonálně bouřlivé

Novorozenecké období je období od narození do 28. dne po porodu (potažmo je-li dítě chápáno jako jednotka s matkou, v zahraniční literatuře „motherbaby“, pak až do konce šestinedělí). Od porodu do 7. dne po narození jde o časné novorozenecké období, kdy je v organismu novorozence relativně vysoká hladina estrogenů z mateřského oběhu, která se může projevit jako tzv. novorozenecká hormonální krizea u novorozeného děvčete může v prvních dnech způsobit reakci na rodidlech i mléčné žláze - zduření poštěváčku, překrvení vulvy, bujení poševního a děložního epitelu, výtok z rodidel (nejčastěji hlenovitý, někdy i se stopou krve) a zduření prsů.

U plodů mužského pohlaví se může objevit po narození zduření základů mléčných žláz. Děloha děvčátka je prosáklá, poměr hrdla k tělu je 2:1, žlázky hrdla produkují řídký hlenový výtok, hranice dlaždicového a cylindrického epitelu je posunuta vně zevní branky, endometrium je překrvené, zvýšené. Pochvu kryje vrstevnatý dlaždicový epitel, obsahující glykogen, pH v pochvě je kyselé, objevuje se Lactobacillus. Vliv placentárních estrogenů postupně odeznívá (většinou cca do 14 dní) a novorozenec se postupně adaptuje na nové – vnější prostředí.

1.2.1 Psychosomatický aspekt novorozeneckého období

Grof toto období dává z hlediska psychosomatiky do vztahu se čtvrtou BPM která představuje separaci od matky a následné formování nového typu vztahu v časném poporodním období. Narozením dítěte jsou ukončeny intenzívní pocity napětí a ohrožení a mění se v úlevu a uvolnění. Dítě v optimálním případě zažívá pocity vysvobození, vstoupení na světlo, (znovu)narození. Mahlerová je v konceptu psychologického zrodu dítěte přesvědčena, že v tomto období (do cca 1 měsíce) dítě existuje stále v psychickém systému uzavřeném vůči některým vnějším stimulům, kdy převládá spánková fáze a stav se do jisté míry podobá intrauterinnímu životu. Nazývá jej uzavřeným monadickým systémem. Některými autory (Brandell) je nazýván „normální autistickou fází“ “, kdy dítě je charakterizováno jako bezobjektní. Helus uvádí, že nemá-li být dítě po porodu vystaveno traumatizujícímu množství podnětů, kterými se může cítit ohroženo, musí dojít ke vzájemnému naladění se matky na dítě. To je podmíněno přítomností a pokračováním přirozeného propojení matky s dítětem. Díky přítomnosti matky, v prožívaném bezpečí, se dokáže s podněty vyrovnat a je jimi vývojově aktivizováno. Bylo popsáno tzv. attachmentové chování nazvané vtištění. Langmeier je charakterizuje jako specifický typ učení, jež probíhá během krátkého časového období a jehož důsledky pro život jsou trvalé. Goleman uvádí, že citové vzpomínky jsou uchovány v amygdale a vytvářejí tzv. limbický otisk. Bowlby hovoří o teorií attachmentua pokračuje ve zkoumání z jiného úhlu pohledu, kde jej definuje jako „trvalé emoční pouto, charakterizované potřebou vyhledávat a udržovat blízkost s určitou osobou, zejména v podmínkách stresu“.Verny doplňuje, že toto citové pouto dítěte k pečující osobě (nejčastěji k matce), podmiňuje zdravý vývoj jeho osobnosti a utváří se již v době těhotenství.Vzdálení se matce pak v dítěti generuje pocit separační úzkosti. Grof i Odent dávají vliv traumatického porodu a postnatálního období také do souvislosti se vznikem psychopatologií jako je deprese, fobie, schizofrenie či sebevražedné tendence. Zda se poruchy, ať už psychosomatické či emoční, skutečně rozvinou a jakou budou mít formu, záleží na síle vlivu traumatických událostí v postnatálním období nebo naopak na existenci různých příznivých životních faktorů, které zmírní dopad traumatu. V rámci podmínek úspěšné poporodní adaptace by proto nemělo dojít ke zbytečné separaci novorozeného dítěte od matky (respekt k tzv. „zlaté/svaté hodince“, která ale není časově omezena na „pouhou“ hodinu po porodu, ale trvá v podstatě celé časné novorozenecké období).

1.3 Kojenecké, batolecí a dětské období jako hormonálně klidné

Tato fáze je charakterizovaná klidovým stádiem osy hypotalamus-hypofýza-pohlavní žlázy a trvá zhruba do 8-9 let věku děvčete. Během tohoto období probíhá rychlý tělesný růst a psychomotorický vývoj. Ráz těla je neutrální. Ovaria jsou malá, mnoho primordiálních folikulů zaniká přímo, některé podléhají atresii po dosažení stádia vytvořené dutinky. Děloha je relativně menší než v předchozím období, poměr hrdla k tělu děložnímu je 1:1, hranice dlaždicového a cylindrického epitelu hrdla je posunuta spíše nad zevní branku, děložní tělo je štíhlé a ploché. Endometrium je nízké, s řídkými tubulárními žlázkami. Pochva je kryta několika vrstvami dlaždicového epitelu, pH poševního prostředí je neutrální (asi do 6 let). Postupně se - vlivem mírné autonomní sekrece estrogenů v ovariích začíná objevovat Laktobacillus jako první příznak blížící se puberty. Mléčná žláza je nevyvinutá.

1.3.1 Psychosomatický aspekt období kojeneckého, batolecího a dětského

V tomto období je z psychosomatického hlediska klíčová úloha (podle různých autorů) zejména prvních čtyř až sedmi let života. Matějček doporučuje, aby dítě v průběhu prvního roku života sledovalo svět z mateřské náruče, ze které se postupně (v průběhu dalšího svého vývoje) osměluje k samostatnému poznávání širšího okolí, a do které se může kdykoliv, v případě potřeby vracet. Podobně, podle Mahlerové, probíhá v rozvoji psychologické složky jedince nejprve normální symbiotická fáze (stav fúze mezi matkou a dítětem). Tato fáze je vyznačena nárůstem vlivu stimulů přicházejících z vnějšího světa.Dochází tím k vytváření prvních „paměťových ostrůvků“, ale ještě ne k diferenciaci sebe sama od ostatních. Brandell uvádí, že dítě si začíná vytvářet zkušenosti v souvislosti s tím, co vnímá jako „dobré“ (příjemné) nebo „špatné“ (bolestivé) a tyto zkušenosti jsou uskladňovány jako „pamětové stopy“. Mahlerová je v této fázi nazývá „preobjektní“. Někteří autoři mluví o tom, že dítě v tomto období zrcadlí zejména matku, ale i otce a celkovou situaci v rodině (psychosomatické obtíže „rodinného systému“). Následuje fáze separačně individuačního procesu, kdy dojde k ustavení pocitu oddělenosti, hlavně vzhledem ke zkušenosti vlastního těla a hlavnímu primárnímu objektu lásky, jak jej dítě prožívá. Primárním objektem lásky a současně i přirozeným vzorem, se kterým se dítě identifikuje, je obvykle matka, která svým příkladem ovlivní chování a budoucí přístup dítěte k sobě sama, svému tělu i ke světu.

1.4 Puberta a adolescence jako hormonálně bouřlivé období

Období dospívání a adolescence trvá zhruba do 19 - 21 let věku. Dokončuje se somatický vývoj v konkrétním psychosociálním kontextu, a postupně je dosaženo plné fertilní zralosti. Dozrává centrální nervový systém, aktivují se centra v hypotalamu a v hypofýze se vztahem k reprodukci a sexualitě. Dochází k postupné souhře žláz s vnitřní sekrecí na ose hypotalamus – hypofýza - cílové orgány - včetně ovarií, s efektem na všechny ostatní tkáně organismu. Zevním projevem je postupný vývoj sekundárních pohlavních znaků (pubarche, telarche) ) a nástup první menstruace (menarche). Začátek období puberty závisí na faktorech vnitřních (konstitučních, rasových) a zevních (město-venkov, prostředí, výživa, zátěže apod.). V našich podmínkách začíná kolem 9. roku a končí asi ve 20 letech. Diferenciační sekundární pohlavní znaky zahrnují ukládání podkožního tuku na predilekčních místech (formuje se typicky ženský tvar těla, zaoblují se ramena, tuk se ukládá na bocích a v podkoží podbřišku); ochlupení těla se omezuje na Venušin pahorek (mons veneris), okolí zevních rodidel a podpaždí; kratší hlasivky způsobují vyšší hlas; kostra a muskulatura je gracilnější. Nejmarkantnější jsou diference kostěné pánve (viz kapitolu anatomické poznámky a rozdíly mužské a ženské pánve). Děloha k hrdlu děložnímu postupně nabývá poměru 2:1. Kostní věk je indexem fyziologického vývoje a úzce koreluje s menarche menarche významným zevním projevem tohoto vývojového procesu. První menstruační krvácení bývají většinou anovulační a nepravidelná (nezralost dlouhé pozitivní zpětné vazby estradiolu). Většina cyklů (cca 80 %) se stává ovulačními v průběhu následných asi 6 let po menarche, což je kolem 16. až 18. roku života. Northrupová uvádí, že aby nastala menarche, musí mít tělo dívky určité procento tělesného tuku (minimálně 17 %), aby docházelo k pravidelné ovulaci, pak musí mít ženské tělo cca 22 % tělesného tuku. K úplné zralosti, včetně endometria dochází po asi přibližně sto menstruačních cyklech (asi po 6 - 8 letech podle délky cyklu). Pokud bereme v úvahu průměrně uváděný věk menarche 12 let, dostáváme se do období 18 - 20 let, které představuje dokončení období adolescence.

Předčasná puberta, která se objevuje před dosažením osmého roku života, je patologií. Má konstituční či idiopatickou etiologii. Pravá předčasná puberta je důsledkem předčasné aktivace osy hypotalamus-hypofýza-ovarium. Pseudo předčasná puberta je nezávislá na hypofyzární stimulaci a je výsledkem většinou primární ovariální nebo adrenální patologie. Opožděnou pubertou popisujeme nástup menstruace až po 16. roku věku. Příčiny mohou být organické (hypo i hypergonadotropní stavy, gonádní dysgeneze) nebo může jít o vliv prostředí (malnutrice u anorexie, stres, velká tělesná námaha).

1.4.1 Somato-psycho-spirituální aspekt období puberty a adolescence

Z hlediska psychosomatického zahrnuje tato fáze podle autorek zabývajících se psychospirituálním vývojem ženy (v tzv. velkém cyklu života ženy obsahujícím čtyři na sebe navazující a sebou provázané archetypy) první z archetypů – archetyp Panny a jaro v životě ženy. Ten přináší dynamiku a energii vyzařující na sebe a současně vně sebe. Zdravý vývoj se projeví sebejistotou, nezávislostí, společenskostí, odhodlaností a vitalitou. Přináší zahajování nových projektů; nadšení vnějším světem; a také poznávání a otevírání se sexualitě. Pokud nedojde k vybalancování energie, může to přinést přehnané ambice, extroverzi, soustředěnost na kariéru nebo naopak problémy ve vztazích a „nedotčenost životem“. Tento archetyp v sobě zahrnuje téma přijetí své ženskosti a plodnosti. Pokud dojde k osvojení „menstruační moudrosti“ (žití v souladu se svým tělem a cyklem), přichází s tím schopnost celostního nazírání na vlastní tělo, jeho fyziologii a přenosu této pozitivní zkušenosti do dalších vývojových fází a současně i do případného procesu porodu a transgeneračně (při předávání rodové moudrosti a zkušeností). Nepochopení vlastních přirozených rytmů se obvykle promítá současně do nesprávně uchopené vlastní sexuality, bez dostatečného vědomí si vlastní hodnoty a bez úcty k vlastnímu tělu, což přináší pocity nenaplnění, případně zneužití. Pokud dojde plně k osvojení pozitivního vnímání těla a cyklu, dochází k osvobození se od pocitů degradace a přijetí aspektů svého ženství a reprodukčního nastavení ve všech směrech.

1.4.2 Celostní pohled na menarché (fáze transformace dívky v ženu)

V rámci celostního somato-psycho-socio-spirituálního pohledu na postupný tranformativní proces přerodu dívky v ženu na něj lze nazírat jako na výsledek učení se a zkoumání sebe sama i okolního světa, prostřednictvím kterého dochází postupně k opouštění dětství a vstupu do dospělosti (někdy může být tento proces dokončen až porodem vlastního dítěte). Dříve každou takovou proměnu provázely tzv. přechodové rituály, které jej usnadňovaly.

Boylanová ve své publikaci Sedm posvátných fází menarché první fázi nazývá „objevování světa za zrcadlem“, které probíhá pod symbolickým obrazem přílivu a odlivu nastupujících hormonálních změn. Druhá fáze „emoce puberty“ vede k touze ochutnat svět dospělých. Ten ale přináší také poznání bolesti související se změnou, zmatek a traumata. Tyto zkušenosti vedou (prostřednictvím vědomých průvodců/rodičů) dívku k umění pracovat se svými emocemi a také k bezpečnému poznávání možných důsledků sexuálního života ve všech rovinách. Třetí fáze přináší práci s tématy strach, úzkost či ambivalentními pocity osamocenosti „uprostřed oceánu“ a současně obdiv k němu v podobě různých „celebrit“ stejného pohlaví, se kterými se dívka často identifikuje a konfrontuje. To jí přináší pocity nejistoty a vlastní nedostatečnosti s jejich možnými psychosomatickými projevy. Úkolem je naučit se přijímat vlastní tělo a převzít za sebe odpovědnost. Čtvrtá fáze je ve znamení „první menstruace“ a významně přibližuje ke světu dospělých. Současně je stabilizujícím momentem v postoji k vnějšímu materiálnímu světu, dochází k vývojovému skoku emočně i fyzicky. Významnou roli zde hraje zejména matka a další ženy (kruh žen). V rámci páté fáze se z „pozorovatelky“ stává aktivní účastnice, která vstupuje do mužského světa. S tím jsou spojeny pocity svobody, nezávislosti, euforie, hormonálně podmíněné sexuální napětí a intenzivní emoce, které se mohou projevit větší mírou nezodpovědností, nelogičností až frivolitou. Mělo by dojít k adaptaci a vybalancování těchto emocí a vztahových vazeb (často metodou „pokus-omyl“). Zde nabývá na významu role otce (či jiného blízkého muže), který svým vzorem dívku tímto relativně rizikovým prostorem bezpečně provede. Mělo by být dosaženo vcelku reálného pohledu na svět. Šestá fáze symbolizuje „volání hlubin vnějšího světa“, což vyžaduje rozhodnutí a odvahu vykročit a vstoupit „do rizika neznámého“. Rozhodování přináší benefit zkušenosti a schopnost „oddělit zrno od plev“, využívat vlastní sílu, ovládat vášně a poznání, že život není jenom potěšení a uspokojování vlastních potřeb, ale také přijetí povinnosti, ochotu dávat a poznávat hlubiny života. Tyto zkušenosti přináší citové otužení a stabilizaci, schopnost zdolat obtíže, sebevědomí a sebejistotu. Sedmá fáze v ideálním případě znamená „poznání podstaty vnějšího světa“, což stabilizuje základnu, na které lze stavět a zhmotnit životní sny.

Podle autorky se po psychospirituální stránce dívka stává ženou mezi 16. až 19. rokem života, plným uvědoměním faktu, že každá proměna přináší nejenom benefity, ale současně žádá jisté „oběti“ a začíná chápat a oceňovat moudrost předchozích generací a čerpat z ní. Při optimálním vývoji se také mění vztah k rodičům na partnerský a spojenecký.

Znalost všech aspektů této proměny může pomoci porodní asistentce v práci se ženami – matkami dospívajících dcer (které se na ni v komunitě, jako na znalou, moudrou ženu často obrací o radu). Uvědomění si a pochopení obrazu tohoto období může matkám velmi usnadnit provedení jejich dcer tímto relativně bouřlivým, někdy až problematickým obdobím.

1.5 Reprodukční/fertilní období jako hormonálně relativně klidné

Období pohlavní zralosti se datuje přibližně od 18 (21) do zhruba 45 let a je charakterizováno pravidelným menstruačním cyklem s pravidelnými ovulacemi, které mohou generovat těhotenství. Dospělá žena má plně funkční systém neurohormonální regulace všech endokrinních žláz a tkání spojených s menstruačním cyklem, ovulací a přípravou na mateřství. Uváděná průměrná délka menstruačního cyklu je 28 dnů, kdy k ovulaci dochází kolem 14. dne cyklu. Ovulační cykly se mimo jiné projeví bifazickou křivkou bazální teploty (viz obr. 3, 4). Plodnost ženy není po celé fertilní období stejná. Maximální schopnost otěhotnět je kolem 25. roku života a postupně s věkem klesá.Reprodukční – fertilní věk je charakteristický celkovou zralostí, dokončenou pohlavní diferenciací a cyklickými změnami - fyziologickým cyklem (ovariálním, endometriálním, cervikálním, poševním, cyklem mléčné žlázy atd.). Zevním projevem reprodukčního zdraví ženy je pak fyziologické pravidelné menstruační krvácení.

1.5.1 Fyziologický cyklus ženy – ženská hormonální šifra

Regulace fyziologického cyklu ženy probíhá na ose hypotalamus-hypofýza-ovaria (obr. 2) prostřednictvím vylučovaných hormonů s převážně negativní zpětnou vazbou: Hypothalamus (realizing a inhibiting faktory – gonadoliberiny); hypofýza (gonadotropiny – FSH, LH, PRL=LTH); ovarium (estrogeny, progesteron, androgeny). Ovariální hormony působí následně v somatické rovině na další cílové orgány a mají současně také celkové účinky na organismus ženy v rovině psycho-socio-spirituální.

1.5.1.1 Hypothalamus

Hypotalamus je část diencephala zodpovědná za mnoho vegetativních pochodů v organismu ženy. Tvoří hormony tzv. gonadoliberiny a statiny, které řídí uvolňování hormonů z adenohypofýzy; antidiuretický hormon (ADH - vazopresin) a oxytocin. Na činnost neurohumorální regulace má vliv zevní prostředí a jeho faktory prostřednictvím limbického systému a formatio reticularis. Hypothalamus představuje také sexuální centrum. Je těsně - cévně (portálním systémem) propojen s adenohypofýzou, kdy na úrovni hypotalamu jsou do něj uvolňovány liberiny a statiny stimulující adenohypofýzu, díky tomu do krevního oběhu přejdou hormony produkované adenohypofýzou. S neurohypofýzou je hypotalamus spojen nervově nervově (neurokrinie), kdy v axonech neuronů (které tvoří stopku hypofýzy) je z hypotalamu do neurohypofýzy dopravován ADH a oxytocin.

Gonadoliberin (GnRH) se cestou portálního systému dostává do adenohypofýzy. Jeho sekrece je pulzní a degradace rychlá. Sekreci prostřednictvím zpětné vazby ovlivňují ovariální steroidy, a také neurotransmiterové systémy – endogenní opioidy (beta-endorfin, dynorfin), kortikoliberin a dopaminergní systém (hypotalamická amenorea).

Kortikoliberin ovlivňuje (snižuje i zvyšuje) produkci gonadoliberinu (menstruační poruchy související se stresem) a adrenokortikotropního hormonu.

Dopaminergní systém má roli modulační (podle okolností). Odrazem jeho aktivity je hladina prolaktinu. Dopamin je nejvýznamnější prolaktin inhibující faktor (poruchy menstruace způsobené hyperprolaktinémií). Je hormonem „odměny“ (je návykový), podporuje vznik různého návykového chování. Spolu s oxytocinem hraje roli při sexuálním chování.

1.5.1.2 Hypofýza

Hypofyzární hormony jsou glykoproteiny folikuly stimulující (FSH), luteinizační (LH), prolaktin (PRL) – jsou produkovány v adenohypofýze a na ovaria působí ve vzájemné souhře. Jejich produkce je stimulována hypotalamickým gonadoliberinem (GnRH a prostřednictvím zpětné vazby je ovlivňována ovariálními steroidy.

FSHu žen stimuluje vývoj folikulu, jeho růst a zrání (příprava ovulace). Zároveň podporuje produkci estrogenů (viz níže) v ovariu. U mužů jsou cílem pro působení Sertoliho buňky ve varleti (pomáhá modulovat spermatogenezi).

LHu žen napomáhá finálnímu vývoji folikulu a podmiňuje ovulaci. Ovlivňuje rovněž produkci ovariálních hormonů podporou tvorby a funkce žlutého tělíska (estrogenu a zejména progesteronu, PGE2 a katecholaminů s podílem na ovulaci). U mužů působí na Leydigovy buňky varlete (vliv na produkci testosteronu).

PRLje polypeptid strukturou podobný růstovému hormonu a placentárnímu laktogenu. Hlavním hypotalamickým faktorem řídícím jeho vylučování je dopamin, který snižuje jeho produkci. Dalšími méně významnými faktory jsou serotonin, tyreoliberin a melatonin. Jeho produkce podléhá fyziologickým vlivům a má cirkadiánní průběh (stoupá zejména v noci během spánku). Nejvýraznějším stimulem je kojení – stimulace bradavek. Jeho hladina stoupá též při pohlavním styku, při hypoglykémii, při přehřátí organismu a po stresu. Jeho účinky v normálním ovariálním cyklu nejsou zcela dobře objasněny, ale ovarium obsahuje prolaktinové receptory (má vliv na ovulaci). Zvýšená hladina je provázena poruchami ovariální funkce (luteální insuficiencí a anovulačními cykly až amenoreou, často provázenou galaktoreou) a snížením libida. Má laktogenní a mammotropní účinek.

Lidský menopauzální gonadotropin – název se používá pro směs FSH a LH.

Oxytocinje nazýván hormonem lásky. Jako endogenní hormon je produkován hypotalamem (nezaměňovat se syntetickým oxytocinem). Pulsně do těla je uvolňován neurohypofýzou během příjemné sociální interakce (kdy se žena cítí dobře, bezpečně a uvolněně), během párové vazby (masáže, hlazení, líbání, milování), během orgasmu, porodu a kojení. Podporuje kontrakce děložní svaloviny za porodu a ejekci mateřského mléka. Představuje tělesný hormon blaženosti a rozkoše, který ovlivňuje činnost dalších žláz s vnitřní sekrecí (oxytocinový hormonální cyklus). Hormonální soulad v organismu pak navozuje lepší soustředění, pocit sounáležitosti, vlastní krásy, zdraví, spokojenosti, štěstí, Oxytocin zmírňuje stres, strach a deprese (antagonista kortizolu), mírní kontrolu, navozuje uvolněnost, zlepšuje schopnost vyjádřit pravdu a emoce, podílí se na optimalizaci hmotnosti. Je také nazýván hormonem s frekvencí „vyššího účelu vztahů“ (zahrnujících nejenom prožitek tělesné lásky, ale také uspokojující vyšší potřeby - tzv. interakci duchovní kvality). Vysoká hladina endogenního oxytocinu je důležitá pro hladký průběh porodu. Po porodu spolu s PRL představuje hormon silné citové vazby „(s)lepení“ = základní vazby matka – dítě. Umožňuje skrze tělo návrat k bytí v blahu ve všech rovinách lidské bytosti.

1.5.1.3 Ovariální hormonyDalší hormony se vztahem k ovariální funkci

Melatoninje vylučován epifýzou. Výchozí aminokyselinou pro jeho tvorbu je tryptofan a bezprostředním prekurzorem je serotonin. Produkce je ovlivňována střídáním se a intenzitou světla a tmy (za světla hladina klesá), proto hraje důležitou roli v řízení cirkadiánních rytmů a v regulaci celoročního rytmu („vnitřní biologické hodiny“). Jeho snížená hladina negativně ovlivňuje vylučování pohlavních hormonů, reprodukční schopnost a sexuální chování (u člověka je tato funkce do určité míry potlačena). Melatonin mírní známky premenstruačního syndromu, stimuluje imunologické reakce organismu, zpomaluje průběh stárnutí, ovlivňuje chování, náladu i psychologické reakce (snižuje úzkostnost – zejména noční). Ovlivňuje také množství podkožního tuku. Má vysokou antioxidační aktivitu a tímto způsobem patrně chrání jadernou a mitochondriální DNA. Jeho nedostatek způsobuje poruchy spánku, předčasné stárnutí, deprese, úzkost, ztrátu paměti a celkové zhoršení mozkových funkcí.

Leptinje peptid produkovaný bílými adipocyty, hraje roli v adaptaci organismu při dlouhodobém hladovění a podílí se na udržení energetické homeostázy, dále na regulaci tělesné hmotnosti a příjmu potravy (snižuje chuť k jídlu a zrychluje metabolismus), ovlivňuje funkci osy hypotalamus-hypofýza-ovarium a zvyšuje produkci hypofyzárních hormonů (LH a FSH), zřejmě se podílí na spuštění puberty a poruchách menstruačního cyklu při ztrátě hmotnosti, nepřímo také na kostním metabolismu.

Hormony štítné žlázy – trijodthyronin a tyroxin mají účinek na všechny buňky těla, kde regulují jejich energetický metabolismus (kalcitonin pak reguluje metabolismus iontů kalcia a fosfátů). Regulují spotřebu kyslíku ve většině tkání, ovlivňují látkovou přeměnu živin, potencují účinek dalších hormonů, ovlivňují činnost srdečního svalu zvýšením počtu receptorů pro katecholaminy, mají dopad na reflexní odpovědi, stimulují motilitu střev a snižují hladinu cholesterolu v krvi. Většina tkání (kromě mozku, sleziny a varlat) má pro tyto hormony receptory. Ganong uvádí, že hormony štítné žlázy nestimulují metabolismus dělohy, ale jsou nezbytné pro normální menstruační cyklus a fertilitu. V těhotenství pak ovlivňují diferenciaci buněk během nitroděložního vývoje, působí významně na vývoj centrálního nervového systému plodu a jsou nezbytné pro normální růst a zrání skeletu. Při patologii štítné žlázy jsou patrné poruchy menstruačního cyklu – hyperpolymenorea, při těžší formě tyreotoxikózy pak oligo až amenorea. Hypotyreóza způsobuje vzestup hladiny PRL, což vede k rozladění dopaminergní hypotalamické regulace, čímž se snižuje přirozená fertilita ženy (a také úspěšnost IVF).

Hormony nadledvinek jsou hormony, které umožňují reagovat na změny v životě. Jsou hlavním orgánem regulujícím šok. Významnými hormony jsou adrenalin, kortizol a dehydroepindrosteron (DHEA). Dřeňový hormon adrenalin (hormon akutní stresové reakce) je vylučovaný v rámci mechanismu přežití, kdy působením zejména na kardiovaskulární systém stimuluje tělo k reakci boj nebo útěk (je antagonistou oxytocinu). Během chronického stresu nadledvinky produkují zvýšené hladiny hormonů kůry, zejména kortizolu. Specifický hormon kůry nadledvin - DHEA funguje jako androgen (předstupeň testosteronu), odstraňuje imunosupresi způsobenou nadměrnou hladinou kortizolu, a tím zvyšuje odolnost vůči patogenům, působí jako prevence osteoporózy, zvyšuje množství svalové hmoty, vitalitu, zmírňuje projevy PMS a podporuje rychlejší regeneraci organismu po stresu. DHEA má kompenzatorní účinek při vysoké hladině kortizolu. Zvýšená hladina výše uvedených hormonů narušuje průběh fyziologického reprodukčního cyklu v kterékoliv jeho fázi.

1.5.1.4 Ovariální hormony

Ovariální hormony působí na orgány a tkáně zejména genitálního traktu, ale také na mléčnou žlázu a mají i celkové účinky na organismus ženy ve všech úrovních.

Estrogeny představují skupinu ženských steroidních hormonů (nejvýznamnější jsou estriol a estradiol). Jsou tvořeny v ovariu granulózními (folikulárními) buňkami, žlutým tělískem, v malé míře nadledvinkami a periferními tkáněmi (zejména tukovou) a v těhotenství navíc placentou. Svým výrazným proliferačním účinkem mají vliv na vývoj, růst a funkci ženských pohlavních orgánů a tkání. V pubertě podporují růst vývoj sekundárních pohlavních znaků, ovlivňují distribuci podkožního tuku; mají efekt na růst kostní tkáně (děvčata začínají růst dříve než chlapci, ale také dříve růst přestávají a jejich celkový vzrůst je nižší než u chlapců) - podporou osteoklastů, a vlivem na osifikační centra. Mají mírně parasympatikotonní účinek a zpětnou vazbu k FSH a LH. V rámci menstruačního cyklu estrogeny ovlivňují zejména jeho proliferační fázi (nárůst děložní sliznice). Metabolicky působí mírně anabolicky, zlepšují resorpci vápníku, snižují resorpci kostní hmoty a mírně snižují celkový cholesterol, naopak zvyšují syntézu koagulačních faktorů (vyšší srážlivost krve). Mají antidepresivní účinky, navozují pohodu a aktivizují. Ovlivňují vývoj sexuálního chování. Určité množství estrogenů se tvoří i u mužů ve varleti.

Gestageny/progesteron je steroidní hormon u ženy nezbytný pro přípravu a udržení těhotenství. Je tvořen během luteální fáze cyklu buňkami žlutého tělíska (corpus luteum) a způsobuje sekreční transformaci endometria a mléčné žlázy, snižuje množství a zvyšuje elasticitu a viskozitu cervikálního hlenu; zvyšuje tělesnou teplotu; snižuje napětí, kontraktilitu a motilitu nejenom myometria (efekt tzv. progesteronového bloku), snižuje počet estrogenních receptorů a produkci gonadoliberinů. Pokud dojde k oplodnění, přebírá funkci žlutého tělíska na konci prvního trimestru placenta, která pokračuje v sekreci gestagenů (podpora zdárného průběhu těhotenství). Během těhotenství také podporuje u ženy transformaci mléčné žlázy. Metabolicky stimuluje sekreci inzulinu, zvýšené ukládání glykogenu do jater, zadržování sodíku a vody (mineralkortikotropní účinek), pozitivní bilanci v metabolismu cholesterolu a triglyceridů. Má vliv na úroveň libida (snižuje), vyvolává napětí prsů v postovulační fázi cyklu a podporuje mírně prodepresivní ladění.

Androgeny se tvoří aktivací LH v thékálních a hilových buňkách ovaria (v intersticiu) převážně jako prekurzory estrogenu (FSH podmiňuje tuto přeměnu v granulózových buňkách). Menší část androgenů u žen je původu suprarenálního (DHEA). Mají anabolický účinek, podporují kavitaci folikulu, stimulují libido, ovlivňují růst ochlupení, kdy při nadměrné hladině u žen způsobují hirsutismus, virilizaci, hypertrofii klitorisu, atrofii mléčné žlázy, maskulinizaci postavy. Ovlivňují emoce - zlepšují náladu.

Ovariální eikosanoidy - prostaglandiny (PG) – jedná se o lokálně působící látky, vznikají kaskádou kyseliny arachidonové se podílejí na regulaci ovariálního cyklu na úrovni buněčných membrán, kde zprostředkovávají působení dalších hormonů (zvýšením citlivosti specifických receptorů), spolupodílí se na vyvolání ovulace, na deskvamační fázi menstruace; jejich význam roste v předporodním a porodním období.

1.5.2 Psychosomatika ovariálních hormonů

Přirozený hormonální cyklus ovlivňuje nejenom somatickou rovinu, ale hluboce zasahuje všechny úrovně osobnosti ženy. Účinky jednotlivých hormonů a neurotransmiterů a jejich vzájemná interakce vytváří individuálně specifickou psychotropní mozaiku. Hormony i neurotransmitery jsou biochemické látky účinkující přes své vlastní receptory v CNS (ovlivňují i momentální dominanci mozkových hemisfér), což u ženy následně ovlivní její náladu, emoce, kognitivní schopnosti i celkový duševní stav, výkon a kreativitu. Proto spolu se změnou hladin ovariálních hormonů psychika ženy během menstruačního cyklu kolísá. V první fázi cyklu a ve dnech kolem ovulace (nejvyšší koncentrace FSH, LH a estrogenu v krvi) jsou kognitivní funkce a výkonnost obvykle nejlepší. Dominuje aktivita levé mozkové hemisféry. V tomto období se ale ženy hůře orientují v prostoru (pokles funkce pravé mozkové hemisféry). V období druhé poloviny cyklu (luteální fáze), s dominancí progesteronu a nižší hladinou estrogenu (zejména pak během několika dnů před menstruací), si žena nejhůř vybavuje z paměti a má zhoršenou schopnost učit se novému (poruchy paměti); také v těhotenství (s převahou gestagenů) se může vyskytnout tzv. benigní těhotenská encefalopatie. Vnější aktivita první fáze cyklu je utlumena ve prospěch reflektivního období. Během luteální fáze - intuitivní je vyšší aktivita pravé mozkové hemisféry. Někdy se nereflektované informace přicházející z nitra mohou externalizovat, prostřednictvím tzv. premenstruálního syndromu (PMS). Kdy se, kromě snížených kognitivních schopností, mohou objevit bolesti hlavy, mastodynie, retence tekutin, mrzutost až depresivita, podrážděnost až konfliktnost. Změny úrovně kognitivních funkcí v průběhu menstruačního cyklu ukazují, že estrogeny působí povzbudivě, zatímco gestageny mají účinky spíše tlumivé. Northrupová uvádí, že pokud žena chápe a přijme svůj přirozený cyklus jako pozitivní součást života, může se uzdravit hormonálně i emocionálně .

1.5.3 Průběh ovariálního cyklu

Obrázek 2 schematicky znázorňuje celý endokrinní cyklus ženy na ose hypotalamus-hypofýza-ovaria-cílové orgány.

Folikulární fáze - pod vlivem folikuly stimulujícího hormonu (FSH) začne ve vaječníku růst několik folikulů, které následně se (z théka folikulu) produkují estrogeny, primárně estradiol. Estrogeny poskytují negativní zpětnou vazbu do hypofýzy, čímž se postupně snižuje sekrece FSH. Největším folikulem je vylučován také inhibin, který snižuje produkci FSH. Nejrozvinutější folikul (Graafův) ve vaječníku dále roste, protože má nejvíce receptorů pro FSH; ostatní folikuly růst zastaví. Estrogeny způsobují nárůst (proliferaci) děložní sliznice (pars functionalis endometria).

Ovulace - když folikul dozraje, vylučuje dost estrogenu na poskytnutí zpětné vazby a spuštění produkce luteinizačního hormonu (LH). V 28denním cyklu tato LH vlna začíná kolem 12. dne cyklu a může trvat cca 48 hodin. Uvolněním LH dozraje vajíčko a oslabí se stěny folikulu ve vaječníku natolik, že může dojít k ovulaci (uvolnění zralého vajíčka - největší buňky těla s průměrem asi 0,5 mm). Dosud nebyla zjištěna žádná pravolevá koordinace (který z vaječníků ovuluje se zdá být náhodné). Vejcovod zachytí vajíčko a poskytuje optimální prostor k oplodnění. Ovulační řídký hlen v cervixu vykazuje vysokou elasticitu a umožňuje snadnější průnik spermií. Ovulace se může projevit specifickou bolestí zvanou "middle pain" („středovou“ bolestí“) nebo až ovulačním zakrvácením „ovulační krizí“, které je slabé a trvá několik málo hodin. Na endometrium stále působí vysoká hladina estrogenu.

Luteální fáze - po ovulaci se, za podpory hormonů hypofýzy (zejména LH), folikulární dutinka transformuje na tzv. žluté tělísko (corpus luteum) produkující progesteron navíc k estrogenům zhruba pro následující dva týdny. Progesteron hraje roli při proměně proliferačního endometria na sekreční výstelku připravenou pro implantaci a podporující rané fáze vývoje embrya. V důsledku produkce progesteronu dochází ke zvýšení bazální tělesné teploty v luteální fázi ovulačního cyklu – zevně zjistitelným projevem je tzv. bifázická teplotní křivka (obr. 3, 4).

Dojde-li ke koncepci, putuje embryonální útvar vejcovodem do děložní dutiny a implantuje se do těhotensky změněné sliznice děložní (decidua). Rostoucí embryo signalizuje svou existenci mateřskému organismu produkcí lidského choriového gonadotropinu, který má význam pro udržování funkce žlutého tělíska. Nedojde-li ke koncepci, žluté tělísko zaniká a hladiny hormonů prudce klesnou, což vede k ischemii a nekróze endometria s následným menstruačním krvácením. Snížení hladiny inhibinu umožňuje následný růst hladin FSH a dozrávání nových folikulů.

Bazální teplota – bifazické teplotní křivky

1.5.4 Menstruace

Původ slova/etymologie

Menstruační krvácení se dříve nazývalo čmýra, starší je i označení perioda, v současnosti obvyklé je označení měsíčky/menstruace a nejpoužívanějším názvem dnes je menzes. Lidově je někdy menstruace označované silně expresivním (dehonestujícím) výrazem „krámy“; v angličtině menses, period, menstruation – podobně jako ve velkém množství slovanských i anglosaských jazyků. Když zažertujeme, jednou z možných hypotéz významu slova menstruation je, že pochází ze zkomoleniny slov men a frustration (při čemž frustrace = maření úsilí vycházejícího z přirozené nutnosti uspokojování potřeb člověka či selhání v dosahování cíle ať už v kontextu historického vnímání předpokládané „nečistoty“ ženy v tomto období nebo zmaření možnosti vzniku nového života). Původ termínů „menstruace“ a „menses“ je ale pravděpodobně latinský a řecký, pocházející ze slova mensis (měsíc), které souvisí s řeckým mene (Měsíc) nebo Luna (od toho pak „lůno“). Při čemž Měsíc potřebuje asi 28 dní na oběh kolem Země. Menstruační periody některých žen mohou lunárnímu cyklu odpovídat.

Cyklické změny na endometriu

Cyklické změny na endometriu probíhají pod vlivem měnících se hladin ovariálních hormonů v několika fázích (viz obr. 2). Menstruace je normální částí přirozeného cyklu zdravého ženského organismu mezi pubertou (menarche) a koncem reprodukčního věku (menopauzou). Je zevním projevem zdraví dělohy a dobré funkce celého reprodukčního systému. Menarche se u nás vyskytuje průměrně ve věku 12 let, ale může nastoupit kdykoli mezi 8 a 16 lety. Menopauza (poslední perioda) se vyskytuje průměrně ve věku 51 let, ale fyziologicky může proběhnout kdykoliv mezi 45 - 55 let (ale i dříve nebo později). Délka cyklu se může v průběhu života ženy měnit - za průměrnou délku normálního ovulačního cyklu ženy se obecně považuje 28 dní (norma je cca mezi 24 – 36 dny). Začátek menstruačního krvácení (jediný bod cyklu jednoznačně daný) považujeme za začátek cyklu (první den krvácení = první den cyklu).

Cyklus, který probíhá na děložní sliznici (pars functionalis) lze rozdělit na tři (popř. čtyři – z hlediska přeneseného významu a symbolické návaznosti k psychosomatickému aspektu a čtyřem dobám porodním) fáze: menstruační fáze, proliferativní fáze, sekreční fáze a ovulaci - fázi předělovou mezi nimi:

1. Proliferace – probíhající v rámci folikulární fáze (růst, vaskularizace) končí cca 2 dny po ovulaci)
2. Sekrece – probíhající v rámci luteální fáze (žlázové buňky, glykogen, lipoproteiny) trvá přibližně do 12. dne po ovulaci
3. V důsledku ischemie sliznice ze spádu hormonů (cca od 26. dne cyklu) a následných nekrotických změn následuje fáze menstruace (odloučení degradované tkáně), probíhající pod obrazem deskvamace (1-2 dny) a následné regenerace sliznice (cca 2 dny)

Průběh a charakter menstruace

Menstruace trvá obvykle 3 - 5 dní, ale hodnoty 2 - 7 dnů jsou považovány za normální. Fyziologicky zahrnuje ztrátu asi 50 ml ± 30 ml tekutiny (krve a vyloučeného endometria). Enzym plazmin obsažený v endometriu — inhibuje srážlivost menstruační krve. Pro tuto ztrátu krve by měly ženy doplňovat v potravě vyšší množství železa jako prevenci jeho nedostatku (sideropenické anémie). Ztrátu v množství nad 80 ml (hypermenorea nebo menoragie) může způsobit nejčastěji hormonální porucha s velkým nárůstem děložní sliznice či děložní abnormality včetně děložního polypu či myomu. Velmi slabé krvácení se nazývá hypomenorea. Mimo obvyklý cyklus se může vyskytnout tzv. dysfunkční děložní krvácení (metroragie), které naznačuje nějakou abnormalitu reprodukčních orgánů – zejména po menopauze a vyžaduje vždy konzultaci a vyšetření lékařem.

Menstruační krev může mít různou barvu - od červené a tmavě červené po hnědočervenou; jasně červenou směs krve a sekretů z hrdla; až s oranžovým nádechem. Její charakter se fyziologicky mění v průběhu každé menstruace. Výrazná změna množství, charakteru, barvy a zejména zápachu menstruační krve mohou být příznakem patologie – nejčastěji infekce. Také konzistence menstruační krve je různá a v průběhu cyklu i jednotlivých cyklů se opět může měnit. Normální menstruační krev je nesrážlivá, srážení krve – koagula - jsou příznakem „obtížnějšího“ období pro organismus ženy, kdy se nevytvoří dostatek antikoagulační látky. Mohou se objevit v libovolné barvě krve (obvykle jsou tmavé). Kluzká, rosolovitá je krev smíchaná s hlenem z děložního hrdla (cervikální hlen se běžně vyskytuje v pochvě, a po smíchání s menstruační krví, může dát dohromady kluzkou gelovitou strukturu). Tato krev je během menstruace nejčastější. Řídká, serózní tekutina – může vzniknout při krátké/rychlé menstruaci při nedostatečně narůstající sliznicí v děloze. Tkáňovitá (cáry sliznice) - endometriální tkáň v menstruační tekutině, může být příznakem nadměrně proliferované děložní sliznice či mikroabortu.

Menstruační symptomy

Nepřítomnost menstruace během plodného věku ženy je označována pojmem amenorea. Důvodem může být těhotenství, ale má i jiné příčiny (nejčastěji velmi nízký tělesný tuk a BMI, hormonální dysbalanci, těžký fyzický či psychický stres). Přítomnost menstruace je projevem zdravé funkce endometria, ale nedokazuje, že dochází k ovulaci (ženy, které nemají ovulaci, mohou mít menstruaci). Anovulační cykly se vyskytnou v průběhu života u každé ženy (zejména v období puberty a perimenopauzy), obvykle jsou nepravidelné a obvykle mají větší variabilitu v délce cyklu. Průměrná žena v současné době za svůj život prožije mnohem větší počet menstruací, než tomu bylo před sto lety (bylo v až řádech méně). Příčinou je menší počet dětí na jednu ženu, kratší či zcela chybějící kojení a prodlužování reprodukční fáze života a také zřejmě vlivem exogenních estrogenů.

Různé nepříjemné symptomy před menstruací, vyvolané psychosomatickou nadstavbou a v jejím důsledku pak hormonální nerovnováhou, jsou projevem tzv. premenstruálního syndromu (PMS). Také menstruace mnoha žen může být provázena dyskomfortem, nazývaným dysmenorea (bolestivá/obtížná menstruace), která může u ženy stejně tak signalizovat nezpracovanou „psychosomatickou nadstavbu“. Podle Grófa u žen (a případně i u jejich dcer – transgenerační přenos) s nezvládnutou porodní bolestí může být každá menstruace prožívána jako „traumatický miniporod“. Kromě tělesného dyskomfortu (křeče v podbřišku, bolest v bedrech, zadržování vody – otoky, zažívací obtíže apod.) mohou tyto stavy zahrnovat také obtíže psychického a kognitivního rázu - migrénu, depresi a dráždivost s individuální intenzitou prožívaných potíží. Navíc i u jednotlivých žen se může soubor a intenzita symptomů měnit od cyklu k cyklu.

Hygienické aspekty menstruace

Hygiena během menstruace zahrnuje aspekt osobní, intimní, případně také sexuální hygieny ženy a hygienické pomůcky – nejčastěji menstruační vložky nebo menstruační tampóny. Vložky se vyrábějí z celulózy a syntetických produktů. Během historie byly používány pratelné látky; i moderní ekologické a prodyšné verze se produkují z bavlny. Hygienické pomůcky – zejména tampony vyžadují častou výměnu pro možnost vzniku bakteriální infekce. V některých případech může při použití tamponu dojít až ke vzniku syndromu toxického šoku, což může být až život ohrožující stav. Je vyvoláno bakterií Staphylococcus aureus, která produkuje toxin TSST–1 (toxic shock syndrom toxin) a enterotoxin A. Na trhu je také menstruační kalíšek (silikonový), který se zavádí do pochvy, kde sbírá menstruační krev (nenasakuje ji jako tampón). Kalíšek je znovupoužitelný a nehrozí u něj nebezpečí toxického šoku. Vyrábí se v několika velikostech. Menstruační mořská houba na rozdíl od menstruačního tamponu je určena k opakovanému použití, je ale nezbytné ji vymýt pod tekoucí vodou a dezinfikovat solným nebo octovým roztokem nebo roztokem s tea tree olejem. Některé ženy se znovu navrací k zapomenuté původní schopnosti „vědomé menstruace“, při které nejsou používány hygienické pomůcky a vychází z přirozené schopnosti ženy vědomě ovládat děložní čípek v zadržování a uvolňování menstruační krve. V optimálním případě by v rámci tohoto konceptu během menstruace žena měla věnovat čas, vědomou pozornost a péči sama sobě. Pokud by byla tato schopnost využívána, byla by s velkou pravděpodobností promítnuta následně do porodního procesu. V době menstruace by měla žena udržovat kvalitní zásady osobní a intimní hygieny se zvýšenou hygienickou péči o genitál.

1.5.5 Faktory ovlivňující ženský hormonální systém

Genetický kód může být ovlivněn různými tzv. epigenetickými mechanismy, které jsou generovány a modifikovány způsobem našeho života, myšlením, emocemi a prostředím. Stejným způsobem lze ovlivnit i hormonální systém a jeho funkci. Hormonální systém je systémem velmi citlivým, ve kterém správná funkce jedné žlázy s vnitřní sekrecí ovlivňuje a podmiňuje činnost těch dalších. Každý systém má do určité míry kompenzatorní schopnosti, pokud ale problém přetrvává dlouhodobě či je nepříměřeně velký, systém se vyčerpá a dochází k jeho dysfunkcím a kolapsu. Vychýlení rovnováhy na ose hypotalamus – hypofýza – ovaria se obvykle projeví poruchou menstruačního cyklu, libida, neplodností, myomy, popř. jinými tumory a obtížemi s dopadem na celý organismus ženy. Poruchy typu studené ruce, poruchy imunity, ekzémy apod. mohou souviset s problémy ledvin, štítné žlázy, nadledvin či jater. Činnost ženského hormonálního systému mohou ve svém součtu ovlivnit různé zevní i vnitřní faktory. Normální funkci hormonálního systému narušuje nevhodný způsob života a riziková chování; negativní životní postoje a naučené nevhodné mentální vzorce (podmíněné traumaty zejména, ale nejenom z dětství), negativní vztah k vlastnímu tělu; stres; nevhodná strava a chybění významných látek v těle (vit. D a další vitamíny, jód, vápník, hořčík apod., včetně nedostatečné hladiny melatoninu); nedostatek spánku; narušený biorytmus, toxické prostředí; hormonální antikoncepce, léčba a případné další hormonální disruptory. Většina rizik plyne z nedostatečné výchovy a zdravotní negramotnosti ženy.

1.5.6 Psychosomatický aspekt menstruačního cyklu

Cykličnost přináší ženě dar propojení osobních cyklů s cykly přírodními. S tím souvisí pochopení a přijetí faktu, že každé ukončení přináší něco kvalitativně nového. Žádná proměna v tomto celostním pojetí není vnímána jako fatální. Gray uvádí, že jednotlivé fáze menstruačního cyklu mohou být symbolicky vztaženy nejenom k fázím lunárním, ale také k cirkadiánnímu rytmu a k jednotlivým ročním obdobím. Jaro je symbolem počátků, stejně jako preovulační (folikulární/proliferativní) fáze; v měsíční fázi je to postupné dorůstání měsíce a podobný rytmus má i ráno a dopoledne. Léto symbolizuje plnost, hojnost a plodnost, v menstruačním cyklu jej představuje ovulace a časná luteální/sekreční fáze, v měsíčním cyklu se jedná o úplněk a v denním cyklu poledne a časné odpoledne. Podzim je dobou pozdní sklizně a přípravy na zimu, v menstruačním cyklu je to pozdní luteální/sekreční fáze a předmenstruační období, v měsíčních fázích pak čas mezi úplňkem a novem a v denní fázi se jedná o pozdní odpoledne a večer. Zima je obdobím zastavení se, stažení se do příbytku a obdobím transformace, v cyklu představuje období menstruace (dokončení cyklu), v měsíčním cyklu je to novoluní, které ale přináší s sebou opět naději nového cyklu (tma před svítáním).

V preovulační fázi cyklu žena vnímá své tělo po období menstruace nově, čistě a cítí obnovený zdroj energie těla. Je si nejvíce vědoma krásy těla (souvisí to s přijetím či nepřijetím své cykličnosti a menstruace, kdy bloky na této úrovni se mohou projevit nepřijetím svého těla a sexuality). Uvědomuje si sílu pramenící ze svého středu (lůna) i svou sexuální energii, která - vhodně transformovaná, generuje pocit radosti, vitality, sebevědomí. Rostou fyzické, mentální i kognitivní schopnosti; výkon, otevřenost, dynamika, sebejistota, odhodlanost a nezávislost, bezstarostnost (za určitých okolností se ale může žena dostat spíše do mužského projevu síly a výkonu).

Ve fázi ovulační se žena posouvá z exteriéru do srdce, které naplňuje a otevírá, pociťuje láskyplnou energii, uvědomuje si propojení s proudem života, s přírodou, cítí důvěru a podporu matky země a potažmo i své vlastní matky (ženské linie), je schopná naplno procítit ženskou sílu tvoření a zrození. Když se spojí sama se sebou, podporuje svou radost ze života a kreativitu/tvoření.

V premenstruační fázi energie ženy v těle stoupá směrem nahoru a obrací se ještě více dovnitř, otevírá se možnost intuitivních vjemů a vhledů. Pokud žena důvěřuje svým vlastním pocitům a dovolí si ponořit se do sebe, může pociťovat nárůst inspirativní, tvořivé i sexuální energie. V tomto období probíhá často externalizace emocí jako součást duševní očisty.

Fáze menstruace vede ženu k vnímání potřeb svého těla, je obdobím introspekce a fyzické očisty, kdy se žena otevírá svým instinktům, silně prožívá emoce i tělesný aspekt svého bytí, cítí obvykle úbytek fyzické energie a dynamiky, tělo je spíše povolené, mysl se nechce zabývat „každodennostmi“, je schopna vnímat propojení mezi vědomým a nevědomým, mezi vnitřním a vnějším.

1.5.7 Historický a náboženský aspekt menstruace

Z hlediska historického hlediska byl menstruaci připisován různý význam. U primitivních národů byla dívka od prvního menstruačního krvácení považována za dospělou (manželství schopnou). Některé kultury vnímají menstruaci jako pozitivní aspekt života ženy, kdy dívky při prvním menstruačním krvácení oslavují a dostávají dárky – zejména v ženském kruhu s významem přechodového rituálu, kterým je dívka přijata mezi dospělé ženy. Obecně byla ale menstruující žena ve většině kultur považována za nečistou (v některých kulturách byla dokonce vyloučena ze styku s ostatními členy komunity), po jejím skončení se musela rituálně očistit (viděno úhlem pohledu „mužského principu“). Nazíráno očima „ženského principu“ mohla mít žena v těchto dnech více času sama pro sebe (nemusela být k „dispozici“).

Dubinová uvádí, že současné vnímání menstruace naší kulturou výrazně ovlivnila Bible a její výklad zůstává součástí naší paměti. Božství je v ní popsáno jako mužská dominantní postava, muž je nadřazován nad ženu, čímž je ovlivněno vnímání reality. To se pak významně promítá do vnímání postavení ženy, ženského těla a jeho přirozených cyklů a projevů, včetně menstruace. Ostatní náboženství menstruaci rovněž obvykle v dnešním pojetí vnímají spíše negativně. Hinduismus zapovídá menstruujícím ženám účastnit se normálního života. Ženy v jižní Indii nesmějí v období menstruace po tři dny spát ve svém domě a připravovat jídlo pro ostatní. Negativní zmínka je popisována v epizodě ze života Hypatie. Aby odradila neodbytného ctitele, ukázala mu svou použitou látku určenou k zachycování menstruační krve se slovy, že taková je pravá přirozenost toho, po čem touží a co považuje za krásné. Podobné příklady lze nalézt i v našem prostředí, kdy ženy v době menstruace nesměly vykonávat některé činnosti (např. zadělávat těsto, péci chleba), aby nezapříčinily jejich nezdar. Lze to klást do souvislosti s častými potížemi (jak fyzickými, tak psychickými) při menstruaci nebo s premenstruačním syndromem, v minulosti však i s projevy doprovázejícími menstruaci v důsledku nedostatečné hygieny znečištění těla a oděvu krví a následným zápachem.

1.5.8 Psychosomatický aspekt fertilního období

Podle toho, jak bylo ženou prožito a pochopeno téma dospívání, tak bude formován následný archetyp plodné ženy/Matky, nasycené (nebo ne), s pravým mužem (nebo ne) po svém boku. Představuje obraz ženy tvořící a dávající (nový život). Tato fáze je obdobím léta a zralosti; vyzařující energie, která je ale zaměřena na druhé (dávání sebe, lásky a schopností; péče o druhé, obětavost, láskyplnost, soulad, něha). Sexualita je projevena pocitem hluboké lásky a sdílení, poskytování i přijímání rozkoše; žena na sebe bere odpovědnost, stará se o již existující „projekty“, osoby a podporuje druhé. Disponuje tvořivou energií, souzní s přírodou a její silou. Pokud je fáze Matky dominující nebo zůstane bez vývoje, může být žena příliš dávající, pasivní a bez ambicí (co se týká osobního života) a pokud je to naopak, nemusí si být vědoma důležitosti vzájemné pomoci a pochopení významu daru či pomyslného „přinesení oběti“, které se pak výrazně promítá do zvládnutí témat těhotenství, porodu (i porodní bolesti) a mateřství, které tento archetyp s sebou přináší.

1.6 Perimenopauza - hormonálně relativně bouřlivé období

Představuje individuálně dlouhé období klimakteria - přechodu (cca 6−12 let), které jednak předchází menopauze a následně zahrnuje dobu zhruba jednoho roku po ní (dál mluvíme o období postmenopauzálním). Přibližně mezi 45. – 55. rokem života nastává v organismu ženy řada hormonálních změn tvořících typický příznakový soubor. Menopauza je pak poslední přirozenou menstruací v životě ženy (tzn. ta, za kterou se po dobu jednoho roku žádné další menstruační krvácení neobjevilo, což lze hodnotit až zpětně). Perimenopauza je součástí přirozeného cyklického vývoje života ženy. Představuje přechodovou fázi, které by měla žena i společnost věnovat náležitou pozornost a pochopení, a to jak tělesným změnám, tak i psycho-socio-spirituálnímu potenciálu tohoto období. U mužů je podobným obdobím tzv. andropauza, kdy přirozeně klesá hladina testosteronu, objevující se podobně jako u žen kolem 50. roku věku. Tomuto období obvykle nebývá věnována, přes jeho velký význam pro další život ženy, dostatečná pozornost.

1.6.1 Somatický aspekt perimenopauzy

Z hlediska somatického se u ženy jedná o hormonálně rozkolísané období, kdy postupně zaniká generační funkce ovaria a hormonální změny se projevují typickými příznaky. Důsledkem výpadků funkce vaječníků jsou poruchy ovulace (s následným nedostatkem progesteronu) a nepravidelným, někdy silným a dlouhotrvajícím krvácením (v důsledku relativního nadbytku estrogenů). Mírně se snižuje i tvorba testosteronu. Současně s tím se objevují tzv. klimakterické poruchy vegetativního (zadržování tekutin, návaly krve do hlavy, pocit horka, pocení, poruchy trávení, pokles libida, větší suchost sliznic a kůže, bolest hlavy, nespavost) a psychického rázu (podrážděnost, kolísání až depresivní nálady). Poruchy cyklu se prohlubují (objevují se období „zlepšení a zhoršení“), následně menstruace zcela vymizí. Často dochází ke změnám proporcí ženského těla.

Klimakterický syndrom a jeho řešení

Průběh „přechodu“ je podmíněn různými somatickými a psychosociálními faktory. Promítá se sem, jakým způsobem žena doposud žila. Dalšími faktory, které mohou ztížit ženám přechodové období, nejsou jenom neinformovanost, neznalost funkce vlastního těla, nevhodný způsob života a rizikové chování, negativní životní postoje a mentální vzorce, negativní vztah k vlastnímu tělu, stres, chybění významných látek v těle, nedostatek pohybu, ale také hormonální substituce a „léčba“. Na problematický průběh klimakteria má vliv i to, že naše společnost je silně orientovaná na výkon, mládí a spotřebu a ve skutečnosti se s fenoménem (přicházejícího) stáří nedokáže vyrovnat. V duchu kultu mládí („věčné trvanlivosti“) je ženám nabízena hormonální a plastická terapie, která s sebou ale přináší také nežádoucí účinky a rizika. Potíže v tomto období představují často vyústění těch dosavadních, které jsou umocněné hormonální dysbalancí. K řešení všech tzv. „přechodových“ obtíží by měl být využit celostní přístup zahrnující tělo, mysl i duši ženy. V rámci tohoto přístupu je třeba přijmout fakt, že každá fáze vývoje něčím novým obdarovává, ale současně s tím si také něco bere (je likvidováno nepotřebné, nefunkční a již odžité). Obtíže obvykle nastávají v okamžiku nepřijetí změny a strachu přejít pomyslný most přes řeku života. Perimenopauzu lze vnímat jako křižovatku, na které se musí žena rozhodnout, jaký život chce dál prožívat. Obtíže podmíněné hormonální proměnou obvykle ukazují symbolicky konkrétní životní témata, která zůstala otevřená a nezpracovaná, a v tomto období by jim měla být věnována náležitá pozornost. Může se jednat o nadměrné krvácení symbolicky představující nežitou a neprožitou ženskost, návaly horka se symbolikou nevyjádřené ženské žhavosti a smyslnosti, návalovité pocení a palpitace, strachy a vnitřní neklid symbolizující obavy ze zameškání něčeho a potřebu to dohonit, myomy jako zhmotněné (ne)vědomé přání být ještě znovu těhotná (nenaplněná touha po dítěti), úzkosti, nespavost a deprese jako nevyrovnanost s cílem cesty a s konečností fyzického života (nepřijetí faktu vlastní smrtelnosti).

V rámci celostního přístupu je dobré mít na zřeteli že, zdravé tělo nelze oddělit od pocitu emocionální spokojenosti (vnímání různých pocitů a emocí velmi odlišně stimuluje/tonizuje tělo). Cílem využití integrativních terapeutických postupů je přispět k dosažení „přiměřeného/zdravého tělesného a duševního napětí“, zaměřením se na nové úkoly transformace v ženu moudrou a vědomou, vyrovnání účtů, které zůstaly otevřeny a projevení vlastní autenticity. Pro řešení většiny perimenopauzálních „obtíží“ lze s úspěchem využít postupy celostní medicíny, například fytoterapii, aromaterapii, Bachovy květové esence, homeopatii a tkáňové soli apod.

1.6.2 Psychosomatický aspekt perimenopauzálního období

Z hlediska psycho-socio-spirituálního významu tohoto období stojí za zmínku, že tradičními národy bylo vnímáno jako období se silně transformativním potenciálem. Podle mexické indiánské tradice může za určitých okolností v tomto období dojít ke změně významu dělohy z původně reprodukčního na orgán, který zprostředkovává ženám přímý přístup k „univerzálnímu zdroji“. Albert Camus poeticky říká, že „podzim je druhé jaro, v němž každý list je nádhernou květinou.“ U některých kultur se také s menopauzou mění postavení ženy výrazně k lepšímu. Perimenopauza tak představuje důležité „přechodové období“, jehož hlavním úkolem je darovat péči a čas sama sobě, najít odvahu projevit vnitřní potenciál, užívat si bez výčitek potěšení, která život nabízí a změnit mentální vzorec přístupu k sobě, k času i k životu.

Z hlediska archetypů představuje toto období archetyp kněžky/čarodějky/královny, který se ženy opět (jak bylo již výše uvedeno) ptá, jak zvládla témata předchozího archetypu Matky. Ve stejné míře si pak projeví ve „zralosti“ ženy. Čas přechodu je spojen s obdobím podzimu a sklizně, pomyslně „co jsem zasela, to sklízím…“ Současně může být časem barevným, plným a radostným. Energie v tomto období jsou směřovány více dovnitř; dochází k uvědomění si vnitřních stránek života. Sexualita může být projevena velmi intenzivně, smyslně, vášnivě. Uvolnění této energie pak může být buď tvůrčí nebo i ničivé (včetně autodestrukce či rezignace), podle toho, jak se žena naučila vědomě energii ovládat. Je to čas k učení se a dělání něčeho nového v rámci intenzivního psycho-spirituálního vývoje. Projekty vytvořené v této fázi života mohou mít velký potenciál. Ideálně je to období proměny s uměním a potřebou ukončovat věci, které se přežily, a vytvářet tím prostor pro nové „projekty“. Archetyp kněžky vyzývá k odstranění všech přetrvávajících energeticky negativních stop a obdarovávání sama sebe.

1.7 Posmenopauzální období a sénium – hormonálně klidné období

Toto období u ženy se odvíjí od menopauzy a v našich podmínkách nastává zhruba kolem 60. roku věku ženy. Délka perimenopauzy i postmenozauzy jsou individuálně variabilní. Je třeba mít na zřeteli rozdílnost biologického a kalendářního věku u některých žen, které jsou podmíněny geneticky i způsobem života ženy. V tomto období zcela zanikla generační i sekreční funkce ovarií (tu do určité míry přebírají nadledviny), většinou také postupně ustává reziduální produkce estrogenů. Důsledkem toho je involuce jak pohlavních orgánů, tak i sekundárních pohlavních znaků. Reakce ženského organismu na ovariální útlum může být různá. Obecně jsou ovaria malá a obsahují atrofované folikuly. Zmenšuje se také děloha; endometrium a poševní sliznice jsou nízké, chybí Laktobacillus. Ke ztrátě podkožního tuku dochází zejména na predilekčních místech, kůže je tenčí, méně elastická, vrásčitá; ochabují i prsy a atrofuje mléčná žláza. Nedostatek estrogenů se projeví i na vazivové tkáni (včetně závěsného a podpůrného děložního aparátu), která ochabuje a na kostře, kde se mohou projevit osteoporotické změny. Zvyšuje se riziko kardiovaskulárních onemocnění a je podobně v tomto věku jako u mužů. Z gynekologických chorob sénia jsou to sestupy rodidel, ikontinence moči, pruritus vulvy (dystrofické změny); stoupá výskyt atypií a malignit reprodukčních orgánů (zde hraje roli genetika a epigenetika). Ženy přijímají své stárnutí individuálně rozdílně, obvykle však relativně klidně a vyrovnaně. Rodinná i společenská angažovanost v tomto období často roste. V případě obtíží s přijetím či špatné zdravotní kondice ženy může naopak docházet až k sociální izolaci. Tělesné i duševní změny lze do jisté míry ovlivnit (zmírnit či zpomalit) tzv. „antiaging“ přístupem, který doporučuje udržet tělo i mysl i v tomto období přiměřeně aktivní, upravit stravu, doplňovat chybějící minerály a vitamíny a celkově ozdravit způsob života.

1.7.1 Psychosomatický aspekt postmenopauzální období

Podle toho, jak žena pochopila a zvládla "přechod", tak bude (nebo nebude) zdrojem moudrosti a inspirace ostatním (žádanou ženou) v archetypu stařeny/vědmy/baby/moudré ženy, který je posledním v cyklu jednoho života. Symbolicky toto období představuje také čarodějnici (jako v pohádkách), která je nejvíce zatracovanou podobou ženství. Přeneseně je obdobím zimy, která čerpá ze všech předchozích, kdy se žena na zimu připravovala shromažďováním své moudrosti, zkušeností a lásky. V ideálním případě se stává vědomou a naplněnou studnicí pro sebe i celé své okolí. V tomto období dochází ke zvnitřnění se, k introspekci a dokončení hlubokého (sebe)poznávacího procesu, často bez výraznější touhy projevovat se navenek. Mělo by dojít k nastolení rovnováhy mezi vnitřními intuitivními energiemi a vnějšími projevy intelektu, tím postupně mizí hranice mezi vědomím a podvědomím. Naslouchá-li žena své vnitřní moudrosti prostřednictvím těla, má potřebu výrazně zpomalit tempo. Někdy dochází k úbytku tělesné energie a tělo může být rozbolavělé. Na druhé straně přichází hluboké propojení se s přírodou; hledání odpovědí na základní životní otázky (pokud zatím nebyly zodpovězeny) a přijetí minulosti i nejistoty budoucnosti. Ideálně přichází otevření se prapůvodním instinktům, které vyplouvají na povrch, a vše je pak vědomé. Sexualita, pokud je projevena, může vést ke zkušenosti a prožitku spirituální a empatické lásky, současně s potřebou vyjádřit hluboké city a zároveň zažít tyto projevy ze strany partnera. Pokud u ženy dominuje energie Baby/čarodějnice, mohou se u ní objevit sklony k fantaziím a k životu ve vlastním světě nebo v ústraní.

1.8 Sexualita ženy

Ženské tělo, plodnost a sexualita byly od nepaměti inspirací umělců. Autorky/autoři zabývající se ženskou sexualitou ve shodě uvádí, že v dobách starověku bývala vnímána jako posvátná. Dokladují to historické nálezy maleb zvětšených genitálií a sošek plodnosti a dalších artefaktů a spisů. V období prvotního matriarchátu byla celosvětově pod různými jmény uctívaná Velká Matka. Základním principem většiny náboženství byl „posvátný sňatek“ (hieros gamos). Před vzestupem patriarchálního Boha byla uctívána Bohyně (Astarté, Inanna, Ištar, Isis apod.). V jejím uctívání bylo propojeno fyzické plození a hojnost přicházející z jejího lůna s kosmickou moudrostí, v čemž se projevil božský princip. Tyto bohyně v sobě skrývaly, ale také potenciálně ničivý princip např. bohyně Kálí (známý je antropologický název „zubatá vagína“). V období antiky dostalo toto pojetí výrazně „pozemské vzezření“ a s příchodem středověku hanlivý a tabuizovaný rozměr, kdy se žena, její tělo i sexualita se staly dokonce terčem nenávisti, hanby a dehonestace (čarodějnické procesy). Wolfová uvádí, že renesance se svými anatomickými objevy (včetně klitorisu jako sídla rozkoše) věřila, že aby žena počala, musí dosáhnout orgasmu; 19. století podřídilo sexualitu lékařskému „dohledu“ a zkoumání (klitoris byl označen za orgán morální zvrhlosti a masturbace jako zdroj četných nemocí). Sexualita se tím stala zdrojem nejistoty, úzkosti a frustrace a došlo k jejímu oddělení od zbytku osobnosti (často je to patrné i dnes). Do chápání ženské sexuality přinesla změnu psychoanalýza, kdy byly bariéry tabu prolomeny. Prolomení bariér vedlo postupně k tzv. sexuální revolucí, která přinesla opačný pól - extrémní sexuální nevázanost. Celá tato situace napomohla rozvoji pornografie, která sexualitu a její prožívání zbavila lásky a s ní spojených emocí a podpořila tím setrvávání pohledu na sexualitu jako na akt čistě erotické tělesnosti a zábavy. Na druhé straně pak stojí vnímání sexuality jako obrazu setkání spřízněných duší, přinášející – za určitých okolností až transcendentní prožitky.

Bez ohledu na proměny jejího vnímání sexualita podmiňuje základní životní tvořivou energii a představuje integrální součást života. Zahrnuje a současně ovlivňuje všechny složky lidského bytí. Je ve své podstatě přítomna v různých podobách ve všech životních vývojových fázích člověka. Je sice řazena k základním fyziologickým potřebám, ale v případě překonání roviny pouhé tělesnosti, při celostním vnímání a prožívání sexuality, má těsnou vazbu k potřebám ve všech vyšších patrech pyramidy potřeb, k potřebě (pro)cítění, bezpečí, lásky, sounáležitosti, sebehodnoty, sebevnímání a seberealizace i k potřebám překračujícím hranice tělesné existence. Bezprostředně souvisí s reprodukčním a sexuálním zdravím, kdy u člověka sexualita generuje otázky plánovaného rodičovství a případného zabránění nechtěnému početí – kontracepce/antikoncepce. Vyžaduje současně autenticitu i velkou míru osobní odpovědnosti člověka.

Sexualita je často lidmi považována za něco odděleného od jiných „civilních“ částí života. Z celostního úhlu pohledu lze naopak uvidět, že sexuální život pravdivě odráží celkové zdraví, vztahy, vyspělost i emocionální vyrovnanost člověka. Kvalita sexuálního života je propojena s pocit dobrého zdraví. Tento akt by neměl být jenom něčím, co „děláme“, ale měl by být chápán jako multidimenzionální intimní komunikační prostor, do kterého lze vstoupit. Podle toho, na kterou část sebe se napojíme a co vyjadřujeme, může být prostorem transcendentální zkušenosti se zážitkem jednoty v těle. V tomto prostoru je možné autenticky a (relativně) bezpečně vyjádřit kteroukoliv složku osobnosti. Jeví se být univerzálním jazykem našeho bytí zprostředkovávajícím komunikaci na všech úrovních existencwe. Při tomto integrálním chápání sexuality lze uvažovat o pojmu sexuální inteligence, která zahrnuje schopnost představivosti, hravosti, zvědavosti, přijetí vlastního těla i sebe sama jako plnohodnotné lidské bytosti, schopnost beze strachu vyjádřit vlastní autenticitu, vášeň, schopnost obejmout prostor bezpečím, sdílet ho a intenzivně prožívat tento přítomný okamžik. Proto je nezbytné, aby byla sexualita kultivována, protože jen taková může být léčivým a tvořivým prostředkem podporujícím život ve všech jeho podobách a protipólem „předčasné“ smrti a rezignace na život.

Znalost všech aspektů sexuality, včetně její fyziologie, stejně jako prožívání a vnímání těla, má významnou souvislost a dopad na schopnost ženy přirozeně rodit a „dobře porodit“, včetně možnosti prožít tzv. orgasmický porod. Doposud si jenom nemnoho lidí uvědomuje, jaký v sobě tvořivá sexuální energie nese potenciál a neví, jak s ní zacházet, aby tvořila a podporovala život a zdraví, a nikoliv je ničila. Propojí-li se žena se sexuální energií (se zdrojem své vášně a životní síly), může dosáhnout zdravého a smysluplného života.

V případě neschopnosti tuto energii pochopit, nezažívá žena radost a uspokojení ze své sexuality. Překážkou mohou být různé faktory, jako jsou nejenom předchozí traumata a s nimi související například nízká sebehodnota ženy, ale také neznalost toho, jak tělo funguje, nespokojenost s vlastním tělem, neschopnost cítit sama sebe a vnímat reakce vlastního těla a celkově špatná kondice organismu ženy (fyzická – obtíže s reprodukčními orgány či špatná kondice svalů zejména pánevního dna i duševní – únava, stres, vyčerpání apod.). Navíc je třeba počítat s faktem, že sexualita i sexuální anatomie, projevy a reaktivita každé ženy jsou rozmanité a zcela jedinečné.

1.8.1 Fyziologie sexuality ženy

Pojmem těsně spjatým se sexualitou je orgasmus. Zůstává kolem něho stále spousta nejasností. Následuje, jako vrcholný zážitek, po intenzivním vzrušení, navozeném imaginací, vlastní stimulací nebo v páru. Jeho předpokladem je zvýšení sexuální energie a její řízené vedení tělem. Podílejí se na něm všechny struktury reprodukčních orgánů i svalů pánevního dna a také znalost ženy sebe sama. Podmínkou je, že se žena cítí v bezpečí a není pod časovým tlakem, je schopna se uvolnit, překonat svůj stud a odevzdat se procesu rostoucí energie, současně s tím se mění kvalita vědomí a vnímání ženy. Navíc existuje obvykle více typů vjemů orgasmu či vícečetné orgasmy. Orgasmus by ale neměl být jediným cílem sexuality.

Cesta k němu má u ženy fyziologicky obvykle určitý průběh, který je podmíněn hormonální souhrou a optimálně stimulovaným (uvolněným) autonomním nervovým systémem. Nezanedbatelný význam má čich a s ním spojené vnímání vůně, „voní mi… nebo nejde mi pod nos…“ (hormonální terapie tyto vjemy velmi výrazně modifikuje). Ve fázi excitace (předehry) dochází ke zvýšenému prokrvení pohlavních orgánů, jejich zduření a lubrikaci. Ta je následována obvykle fází plateau, kdy přetrvává prokrvení a zduření stydkých pysků a klitorisu, stejně jako zvlhčování poševních stěn. Tato fáze může, ale nemusí být následována vyvrcholením/orgasmem, kdy dochází ke stahům pánevního dna (zejména m. pubococcygeus) a svalů pochvy a dělohy (viz kapitolu anatomické poznámky). Současně s tím je patrné zrychlené dýchání a pulz, zčervenání hrudníku a krku a rozšíření zornic. Velmi intenzivní prožitek orgasmu může navodit vibrace a třes celého těla, neovladatelný smích čí pláč ženy. Tento popis fyziologických změn není schopen postihnout jemné vjemy mimosmyslového zážitku splynutí duší a výměny energie s partnerem. Po orgasmu následuje fáze většího či menšího uvolnění, ze které je možné se opět dostat do další orgasmické fáze. Každá žena prožívá tyto fáze, včetně orgasmu svým vlastním způsobem, nelze tedy zcela srovnávat. Ve fázi uvolnění ustupuje prokrvení a zduření pohlavních orgánů.

Během sexuálního vzrušení a orgasmu se vylučuje hormonální koktejl, jehož přísadami jsou fenylethylamin (PEA - endogenní forma amfetaminu) - hormon zamilovanosti a touhy, neuromodulátor a neurotransmiter související s principem odměny, produkován limbickým systémem (zodpovědnost za emoce), exogenní je obsažen například v čokoládě, odstraňuje stres a navozuje stavy blaha a radosti (jeho nízká hladina navozuje depresi, nadměrná hladina může způsobit psychózu); dehydroepiandrosteron (DHEA) prekurzor pohlavních hormonů zpomalující stárnutí, regulující hladinu cholesterolu a pozitivně ovlivňující imunitu (snížená hladina je spojována s chronickými nemocemi a přírůstkem hmotnosti), tělo zvyšuje jeho produkci při orgasmu; oxytocin vyvolávající stahy děložní a v úrovni psychické působící jako sbližující hormon lásky, jeho produkci ovlivňuje přijímání a poskytování doteků, jeho hladina je nejvyšší při orgasmu, podporuje produkci ostatních hormonů; dopamin - působí antistresově, je spojován se systémem příjemných vjemů, je uvolňován při tělu příjemných a stimulujících, aktivitách je považován za hormon odměny („pouhé“ tzv. dopaminové setkání ale způsobuje „horskou dráhu“ díky svému rychlému vzestupu a následnému prudkému poklesu, což může způsobit po pohlavním styku stav podobný kocovině); testosteron zvyšuje libido, stimuluje myšlenky na sex a erotické fantazie; estrogen podněcuje sexuální chování a vyzývavost během sexuálního kontaktu (progesteron naopak působí sedativně a snižuje citlivost na dotek); noradrenalin odstraňuje únavu a zvyšuje aktivitu během milování; endorfiny se uvolňují při orgasmu a navozují pocit spokojenosti a euforie a snižují vnímavost k bolesti; prolaktin se vyplavuje při orgasmu, je vnímán jako hormon párové vazby (slepení), ovlivňuje míru uspokojení a pocitu naplnění, zpětně ovlivňuje hladinu dopaminu.

Uspokojivý sexuální život má na organismus blahodárné účinky. Posiluje hormonální systém, zlepšuje náladu a zvyšuje pocit sounáležitosti a intimity ve vztahu. Celkově obvykle zvyšuje životní spokojenost, Je zvláštním prostředkem, který může způsobit probuzení „Vědomé Ženy“…

Pomoc s řešením obtíží týkajících se sexuality a reprodukce (vzhledem k jejím souvislostem) patří neoddělitelně do praxe a celostní péče porodní asistentky o ženu. Každá porodní asistentka by proto měla mít nejenom náležité odborné znalosti z této oblasti (včetně anatomie a fyziologie), ale také sama v sobě vyřešené otázky spojené s vlastní sexualitou, podobně jako otázky týkající se zrození a smrti.

Souhrn

„Žijeme tak, jak přicházíme na svět; rodíme a umíráme obvykle tak, jak žijeme…“

Somatický a psychosociální vývoj ženy lze pomyslně rozdělit na několik hormonálně více či méně podmíněných období. Od období puberty začíná postupně fungovat a dozrávat fyziologický cyklus tzv. ženská hormonální šifra, regulovaná osou hypotalamus-hypofýza-ovaria-cílové orgány. Ovariální hormony (hormony spojené s reprodukčním cyklem obecně) působí nejenom na úrovní těla, ale současně mají také celkové účinky v organismu ženy i na dalších (nadstavbových) rovinách, psychologické, sociální a spirituální. To vše ovlivňuje reprodukční a sexuální zdraví. Zevním projevem reprodukčního zdraví ženy je fyziologické menstruační krvácení. Existují faktory, které na hormonální souhru v těle mohou mít významný dopad, tzv. hormonální disruptory. Rozladění systému se projeví narušením kvality života ženy (včetně oblasti sexuality a reprodukce) v podobě různě závažných obtíží. Znalost fyziologie jednotlivých vývojových fází života ženy a jejich psychosociálního a spirituálního aspektu umožní porodní asistence poskytovat celostní péči o matku a dítě a podpořit v rámci této péče normalitu cyklických procesů v organismu ženy.

Kontrolní úkoly

1. Popište a charakterizujte jednotlivé vývojové fáze života ženy z různých úhlů pohledu.
2. Odvoďte, co je hlavním úkolem a tématem každé z jednotlivých fází.
3. Vyjmenujte a vysvětlete (pomocí obr. 2) účinek hormonů na jednotlivých rovinách osy hypotalamus-hypofýza-ovaria na organismus ženy.
4. Vysvětlete pojem hormonální dysruptory.
5. Zamyslete se nad tím, co může porodní asistentka v jednotlivých vývojových fázích život v rámci svých kompetencí, péče a podpory ženě poskytnout.
6. Sledujte a pečlivě si zaznamenávejte změny, které u sebe pozorujete v průběhu jednotlivých cyklů do deníku. Následně je vyhodnoťte.

Literatura

• Bowlby J. Attachment and Loss. Vol. I, New York : Basic books, 1969.
• Bowlby J. Vazba: Teorie kvality ranných vztahů mezi matkou a dítětem. Portál, Praha 2010
• Boylanová Meisenbach K. Sedm posvátných fází menarché. Spirituální cesta dospívající dívky. DharmaGaia, Praha 2013.
• Brandell J. R. Contemporary Psychoanalytic Perspectives on Attachment. Psychoanalytic Social Work, 2010, Vol.17, no.2, pp. 132-157
• Barrack C. A Journey of Love : The Influence of Prenatal and Perinatal Psychology on Parent-Child Bonding. Journal of Prenatal & Perinatal Psychology & Health. Fall 2007. Vol.22, Č.1, pg. 55-78. ProQuest Central.
• Campbell S. Podívej, jak rostu! : Unikátní trojrozměrný pohled na chování a vývoj dítěte uvnitř dělohy týden po týdnu. Mladá Fronta, Praha 2004
• Cena L. Imbrasciati A. Perinatal Clinical Psychology : Parent-Child Interaction in Primary Care. Journal of Prenatal and Perinatal Psychology and Health, 2010. vol.25, no.2, str.67-88.
• Cohen, M.M, Ansarad D, Schei B., Stuckless N., Stewart D.E. Posttraumatic Stress Disorder after Pregnancy, Labor, and Delivery. Journal of Women's Health, 2004, Vol.13. č.3. str. 315-324. doi:10.1089/154099904323016473.
• Dubinová T. "Nidda – Židovské menstruační zákony a dědictví biblického menstruačního tabu v životě dnešních žen euroamerické kultury". Přednáška na konferenci o menstruaci Měsíc v nás, sál Emy Destinové 20. listopadu 2010.
• Dahlke R. Životní krize jako vývojové šance. Cpress ve společnosti Albatros, Brno 2017.
• Dubinová T. Kořeny ženské spirituality: návrat a transformace starověké moudrosti. Zlatý květ, Praha 2018
• Fedor-Freybergh, Peter. Prenatálně dieta. 2013 · Vydavateľstvo F
• Ferin, M., Jewelewicz, R., Warren, M. (1997). Menstruační cyklus. Praha: Grada + Avicenum.
• Ganong W.F. Přehled lékařské fyziologie.Galén, Praha 2005
• Gaskin, I. M. Zázrak porodu. One Woman Press, Doubice 2010.
• Goleman D. Emoční inteligence. Grada, Praha 2011.
• Grey, Miranda. Cyklická žena. České Budějovice, Osule, 2013
• Gray M. Probuzení ženské energie. DharmaGaia 2018
• Gray M. Poselství pro ženskou duši. Osule, 2019
• Grof S. Za hranice mozku: Narození, smrt, transcendence. Perla, 1999
• Grof S. Tajemnství sebeobjevování. Gemma, Praha, 2000.
• Grof S. Kosmická hra. Práh, Praha 2013.
• Havlín M. et al. Vybrané zajímavosti z oblasti reprodukčního zdraví. CAT Publishing ve spolupráci se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Ostrava, 2011.
• Chamberlain D. B. Fascinující mysl novorozeného dítěte. Beta-books, Praha 2013.
• Chamberlain D. B. Pohled do mateřského lůna. Kořeny, Praha 2014.
• Janov A. Prvotní otisky. Maitreia, Praha 2013
• Jeníček, J. Žena v přechodu. Grada, Praha 2004
• Kožnar J. Sexuální a partnerská výchova. Ustí nad Labem, 2019.
• Langmeier M. a kol. Základy lékařské fyziologie. Grada, Praha 2009.
• Magowan B., Owen P., Drife, J. Clinical obstetrics & gynaecology. Saunders, Edinburgh – New York 2009.
• Mahler M., Pine F., Bergman A. Psychologický zrod dítěte. Triton, Praha 2006
• Mantak Ch, Carlton Abrams R. Multiorgasmická žena. Pragma, Hodkovičky 2013.
• Multimediální skripta. Dostupné z: http://fblt.cz/skripta/xi-regulacni-mechanismy-1-endokrinni-regulace/5-hormony-stitne-zlazy-a-pristitnych-telisek/
• Northrupová, Ch. Bohyně nestárnou. Metafora, Praha, 2016
• Notrhrupová Ch. Od narození k prvnímu početí. Columbus, Praha 2003
• Northrupová, Ch. Od prvního početí po stáří. Columbus, Praha 2003
• Odent, M. Láska jako věda. Rodiče, Praha 1999.
• Odent M. Přirozená funkce orgasmů při milování, porodu a kojení. Přímá cesta k transcendenci. Maitreia, Praha 2013.
• Perrera Brinton S. Sestup k bohyni. Iniciační cesta žen. Emitos, Brno 2014.
• Qualls Corbettová N. Posvátná prostitutka. Alpha Book, Praha 2019.
• Rankin J. Physiology of Childbering. Elsevier Health Sciences. 2017.
• Rheinwaldová E. Jak vychovat šťastné dítě. Motto, Praha 1997.
• Rinehartová P. Intimita a duše ženy. Návrat domů, Praha 2008
• Rokyta R. Fyziologie a fyziologická patologie. Grada, Praha 2015.
• Roztočil A. Moderní gynekologie. Gerada, Praha 2011.
• Stern D. První vztah. Dobra, Praha 2007.
• Svoboda J. Texty k inspiraci vyučujícím: (zvláště rodinné a sexuální výchovy). Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava 2010.
• Štěrbová D. et al. Sexuální výchova - multidisciplinární přístup: medicína, psychologie, pedagogika, právo, demografie. CAT Publishing ve spolupráci se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Ostrava 2012.
• Šulová L. Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Maxdorf, Praha 2011.
• Trapková L, Chvála V. Rodinná terapie psychosomatických poruch. 1.vyd. Praha : Portál, 2004.
• Uzel R. Sexuální výchova. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. 28 s. ISBN 80-86991-69-5.
• Verny T. R, Kelly J. The secret life of the unborn child. New York: Dell. 1981.
• Wolfová N. Vagina. Nová perspektiva. Dokořán, Praha 2014.