„Život začíná jeho početím a těhotenství by mělo být dobou radostného očekávání pro matku i pro otce, neboť již tehdy se formuje vztah rodičů k dítěti a dítěte k nim.“ Zdeněk Matějček

Cíl kapitoly

Studující bude chápat a vysvětlí fyziologii prenatálního vývoje plodu a placenty (od početí až do porodu) a na základě těchto vědomostí získá základní souvislosti pro poradenské a edukativní kompetence k eliminaci možných rizik a podpoře matky i zdravého vývoje nenarozeného dítěte.

Jedním ze základních projevů života je schopnost reprodukce. Fyziologický průběh reprodukčních procesů není výsledkem pouhé náhody, ale součtem vlivu různých faktorů. Významně je podmíněn zejména dokonalou endokrinní souhrou v organismu ženy.

Nezanedbatelná je také kondice organismus ženy/obou rodičů a to, jakým způsobem života žijí. Svými rozhodnutími tedy zejména žena do velké míry ovlivňuje průběh těhotenství a vývoj plodu, následně i průběh porodu, ale i životní styl a hodnotový systém rodiny. To vše ve svém důsledku v zásadní míře formuje zdraví a život dítěte. Těhotenství je proto možné vnímat jako nejvýznamnější akt tvoření v životě ženy/rodičů, který je podporována právě zdravým způsobem života, pozitivním naladěním a také důvěrou ženy ve schopnosti vlastního těla. Na pohodě ženy se současně podílí také dobrý stav rodiny a interpersonálních vztahů, zejména pak podpora otcem dítěte, schopnost se seberealizovat a celkově soulad nároků a schopností ve všech oblastech života ženy. Pozitivní naladění a sebedůvěra ženy zvyšuje následně pocit její rodičovské kompetentnosti.

Poznámka

Obsah kapitoly navazuje na předmět embryologie, který poskytuje další podrobné informace k tomuto tématu.

Matějček uvádí, že zásadní okolností se značným dopadem na dítě je přijetí těhotenství/dítěte matkou, které je současně také ovlivněno postojem otce dítěte k matce a těhotenství. Pokud je dítě neočekávané, může se stát těhotenství problematickým, je doprovázeno stresem a negativními pocity. Prenatální psychologové při tom říkají, že převažující mateřské (po)city formují postupně osobnost nenarozeného dítěte. Nástrojem tvoření ženy je tedy její cítění a způsob života (což přímo ovlivní vnitřní prostředí dělohy, ve které se dítě vyvíjí). Rolí otce je být nastávající matce oporou a vytvořit takové zevní prostředí, ve kterém se žena cítí v bezpečí a milovaná.

Jak plyne z výše uvedeného, těhotenství není pouhým fyziologickým procesem, , ale odráží osobnosti a životy rodičů – zejména pak ženy. Spolu s porodem bývá vnímáno jako hlavní transformativní životní událost. Jak prokazují současné studie, nevhodné životní podmínky v období raného vývoje mohou způsobit tzv. epigenetické změny*, které v podobě zvýšeného rizika či poškození zdraví, mohou přetrvávat celoživotně a promítnou se do situace celé společnosti. Těhotenství by proto mělo být vědomým tvořivým aktem budoucího rodičovského páru.

Poznámka

Epigenetika zkoumá změny ve strukturách a funkcích nukleových kyselin, zejména DNA. Dochází k genovému imprintingu, který může mít na vznik patologii zásadní dopad. Některé epigenetické změny mohou být přeneseny spermiemi nebo vajíčkem do zygoty a stanou se tak příčinou dědičných poruch. Tímto způsobem mohou být mezigeneračně přeneseny i modifikace, ke kterým došlo působením vnějších vlivů

Lidská reprodukce je přirozený proces vzniku nového života prostřednictvím konjugace gamet. Schematicky jej lze rozdělit do několika fází vývoje, kdy od splynutí vajíčka (ženská gameta) se spermií (mužská gameta) probíhají v organismu ženy nespočetné neuvěřitelné děje, které jsou za optimálních podmínek provázeny postupnou adaptací ženina organismu na ně. Vše se může odehrát v těle reprodukčně zralé ženy kdykoliv od menarche až po menopauzu.