2.5 Model fetálního růstu

Prenatální dítě a matka jsou propojené organismy, tvoří „jednotku“. Po celou dobu těhotenství je plod plně závislý na mateřském organismu. Nitroděložní růst dítěte je primárně ovlivněn dostupností a využitím živin, kde důležitou roli hraje správná funkce placenty. Určen je tedy nejenom geneticky, ale může být významně ovlivněn epigenetickými mechanismy, souvisejícími s uteroplacentární hemodynamikou, endokrinními změnami a rovnováhou, placentárním metabolismem, látkovou výměnou, celkovým zdravotním stavem mateřského organismu, životním způsobem matky a působením zevního prostředí. Tyto epigenetické mechanismy mají pak přímý vliv na genetickou výbavu jedince (modifikují ji) i na jeho metabolické a neurohumorální a imunologické programování. Hromadí se důkazy naznačující, že např. nutriční stav matky je schopen metabolicky programovat plod a měnit epigenetickým mechanismem stav genomu plodu.
Model počítá i s některými sociodemografickými proměnnými, jako je rodinný stav a vzdělání matky, etnikum, pohlaví plodu, porodnické riziko a kvalita sociální podporyženy v těhotenství, které se přímo či nepřímo podílí na celkovém kontextu prenatálního vývoje jedince. Vývoj tedy ovlivňuje zejména matka tím, jak se adaptuje a jak reaguje na různé podněty a potřeby rostoucího plodového vejce i prostředí (např. eliminací rizikových návyků, vhodnou úpravou stravy, doplněním chybějících látek, optimalizací pohybové aktivity, pravidelnou psychohygienou apod.).

V rámci prenatální péče bychom měli vycházet z teze, že život je charakterizován nejenom schopností se reprodukovat, ale současně také komunikovat, pamatovat si a cítit.