Obsah kapitoly

---

4.3 Lidská důstojnost a školní prostředí?

(škola jako místo, kde může člověk nabýt nebo ztratit svoji důstojnost)

Rituály spojené s pocity ztráty důstojnosti zažíváme v různých situacích. Například při návštěvě lékaře, úřadu, v obchodě, na pracovišti nebo právě ve škole. Jsou to často relikty dřívějších forem fungování společnosti, kde se objevovala nadřazenost jedné skupiny vůči druhé.

Školní rituály dávají prostor úctě nebo znevážení. Znevážení se děje podle určitých stálých pravidel: Musím se předvést v předpokládané bezvýchodné situaci před třídou. Mám dopředu daný neúspěch. Musím vytrpět ostudu. Dotyční jsou vystaveni tísni, cítí se malí a na nevhodném místě. Často jsou tyto situace spojené se zkoušením před tabulí. Zvláštní rys nabydou tyto rituály, když jsou provázány s tělesností (např. sport, hodiny tělocviku, zpěv aj.) Rituály jsou často spojeny s kontrolou výkonu, se soutěžením, kdy někteří žáci nemohou nikdy vyhrát.

Další oblastí může být jazyk. Příkladem mohou být romské děti, kde se doma hovoří směsicí češtiny a romštiny. Problematické je rovněž vyzvedávání nejlepších žáků, což je ponížení pro ty, co nikdy nebudou nejlepšími.

Ponížení skrze dominantnost – já budu mít úspěch, jen když jsem nad někým nebo když příjmu svoje poražení. Získat si uznání druhého pouze problematickými formami, buď mocí, nebo podřízením…Škola vyzvedává dominanci. Vyučující, kteří fungují v systému dominance vůči žákům, ji tím podporují. (Jaggle, 2019)

Škola často podporuje konkurenci, orientuje k osobnímu prospěchu; upřednostňuje typy, které vědí, že k vlastnímu rozvoji patří znevážení úspěchů druhých a podkopává humánní utváření charakteru. Můžeme pociťovat rozhořčení nad ponižováním lidí a poškozováním jejich života ve „zranitelných letech“.

Definice

„Humanita společnosti a humanita školy se stává zřejmou v jejich nakládání se slabostí. Humanita jedince se projevuje v jeho schopnosti akceptovat svou slabost a slabosti druhých.“ (Bohnsack In Jaggle, 2009)

…abych dosáhl svého uznání, musím znevažovat úspěchy jiných (tzv. Jelení kultura, silnější vítězí, národní socialismus – „pevný jako kůže, silný jako ocel“).

"Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv." (Všeobecná deklarace lidských práv, čl. 1)

„Ignorování a pohrdání lidskými právy vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva.“ (Všeobecná deklarace lidských práv, preambule)

Cílem „politiky důstojnosti“ (Magalith In Jaggle, 2014) je společnost, jejíž instituce neponižují lidi. Snad každý z lidí má přání být jedinečný, uznávaný a mít vztahy. Lidé jsou bytosti rozmanité, tlumení diference, která zakládá identitu, podporuje znevážení, posměch, ponížení a je ochuzením o uznání. „… lepší stav je ten, ve kterém lze být beze strachu jiný.“ (Adorno In Jaggle, 2009)

K zamyšlení

„Lidé mnohé unesou: vezmou jim majetek, ztratí domov zaměstnání, partnera/ partnerku. To nejhorší však, co může člověka potkat, je, když přijde o svou důstojnost.“ Jak se tedy může dítě, žák nebo dospívající vyrovnávat s opakovanou ztrátou důstojnosti, která se může odehrávat ve vzdělávací instituci.

Úkol

Zamyslete se na předcházejícím textem a přemýšlejte o pojmech dominance, ponížení, důstojnost, školní rituály, výkon, humanita, jelení kultura. Můžete si k jednotlivým pojmům přiřadit vlastní zkušenost nebo si je vyhledat v různých textech. Znáte Deklaraci lidských práv? Pokud ne, máte možnost se s ní seznámit.

Otázky

Můžeme si položit tyto otázky a hledat na ně odpovědi

• Jak jsou lidé ve škole vnímáni?
• Co potřebují žáci, žákyně a pedagogové, aby mohli být „beze strachu jiní“?
• Jaké formy ponižování jsou ve škole přítomné?
• Kdo a jaké skupiny jsou ve škole přehlíženy?
• Čí sebeúcta budující identitu je zraňována?
• Jaké jsou rozvinuty nediskriminující formy komunikace (vzhledem ke kulturní, náboženské, sociální aj. diferenci)?
• Jaké formy komunikace dávají vzniknout důvěryplným vztahům?
• Jak jsou takovéto formy komunikace podporovány?

Doporučení

Kroky ke kultuře uznání v prostředí školy (Jaggle, 2015)

Uvědomění si skutečnosti, že normální je různost, normální je zranitelnost, v atmosféře lhostejnosti nebo skrytého násilí nemůže povstat nic nového a tím méně probíhat vzdělávání mladé generace. Důležitou roli zde hrají hodnoty a hodnotová výchova.

Přes téma hodnot se můžeme bezpečným způsobem přibližovat k mladé generaci. Na počátku se zcela jednoduše ptát, co je pro dítě, žáka, dospívajícího důležité a můžeme také hovořit o tom, co je důležité pro nás a proč. Pedagog má k dispozici různé koncepty a doporučení, jak lze hodnoty předávat. Jedním z příkladů je Hodnotová výchova podle Cyril Mooney, kterou se inspiruje i české školství.