8. Alternativní výchovné metody v práci pedagoga

Radek Pospíšil

Obsah kapitoly


8.1 Úvod do kapitoly

Výstupy z učení:

Studenti budou po seznámení s tématem schopni porozumět a vysvětlit problematiku alternativního školství, interpretovat základní informace o tradičních i moderních alternativních školách, zaujímat stanoviska ke studované problematice a využívat získané poznatky pro vlastní rozvoj.

Úvod

V rámci počátku 20. století se začínají v pedagogice objevovat tendence pro zásadní změnu školy. Představitelem těchto tendencí je obecně reformní hnutí přinášející množství podnětů, zajímavých myšlenek a praktických zkušeností do tehdejší a prakticky i současné školní pedagogiky. K největšímu rozvoji dochází v období 20. a 30. let dvacátého století, kdy se fenomén „nové školy“ stává mezinárodním a lze tak nalézt několik souběžně probíhajících tendencí ke změně:

  • Nová výchova (l´éducation nouvelle) – ve frankofonním světě,
  • Progresivismus/progresivní výchova (progressive education) – anglosaské země, USA,
  • Aktivismus (attivismo) – Itálie,
  • Reformismus (Reformpädagogik) – německy mluvící země.

Utváří se tak pedagogický směr založený na kritickém pohledu na tradiční školu i dosavadní pedagogiku, na snaze vytvořit novou koncepci výchovy, odpovídající lépe společnosti a jejím požadavkům, jejíž základním rysem je postup od pasivity k aktivitě nejen ve škole, ale i v rodině a společnosti.