Obsah kapitoly

---

5.1 Úvod do kapitoly

Po přečtení textu čtenáři:

• Porozumí konceptu kulturně citlivého vzdělávání a jeho charakteristikám;
• Seznámí se vybranými koncepty kultury a s adaptačními strategiemi v odlišných kulturních prostředích;
• Porozumí konceptům kulturně-standardního a transkulturního přístupu k jinakosti;
• Seznámí se s praktickými koncepty podporujícími efektivní interkulturní komunikaci;
• Pochopí, jak lze s kulturní rozmanitostí pracovat ve školní třídě;
• Budou mít k dispozici seznam relevantních odkazů sloužících pro inspiraci k jejich pedagogické práci.

Úvod

Migrace je jev, který v současné době společně s globalizací dominuje světovému prostoru. Lidé mají snadnou možnost více než kdy dříve v historii přemístit se z místa na místo během velmi krátké doby. S podporou technologií toto „přemístění“ někdy nemusí být ani ve fyzické podobě. Často stačí zapnout počítač a připojit se k internetu. Z údajů Mezinárodní organizace pro migraci vyplývá, že celosvětově migruje necelých 300 milionů osob (International Data, 2020). Cizinci při příchodu do jiné země čelí náročným životním změnám a musí překonávat řadu překážek, včetně jazykové bariéry, jiného fungování státního systému a kulturních odlišností.

Ze zahraničí však nepřicházejí jen dospělí v produktivním věku, ale také jejich děti, které se stávají žáky/studenty nejrůznějších typů škol. Vzájemná propojenost světa způsobila větší diverzitu i v českých školních třídách, což na náš vzdělávací systém a učitele klade vysoké nároky s ohledem na požadavek rovnému přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. V návaznosti na národní zákony a mezinárodní úmluvy, ke kterým Česká republika přistoupila, by základní vzdělání mělo být přístupné všem dětem bez rozdílu. Neboť vzdělání je vnímáno jako jeden z klíčových způsobů, jak dostát požadavkům společnosti 21. století, je pochopitelné, že právo na vzdělání je jedním z těch lidských práv, jejichž význam nabývá na síle.

Počet cizinců v ČR od 90. let neustále roste. Dle oficiálních údajů zde žije více jak 600 tisíc cizinců (Cizinci: Počet cizinců, 2020), z toho největší počet občanů Ukrajiny, Slovenska a Vietnamu. Pohledem do české historie pochopíme, že žádná lidská činnost neformovala naši zemi víc než migrace. Počet studujících cizinců se u nás také postupně zvyšuje, ze zhruba 6,3 % v roce 2010 na 8,5% běžné populace v roce 2019 (OECD, 2021), přičemž většina z nich se soustředí ve větších českých městech jako je Praha, Brno a Ostrava (Šimon, Křížková, & Klusák, 2020). Ve školním roce 2019/20 bylo v českých základních školách zapsáno 26 527 cizinců, což odpovídalo přibližně 2,8 % všech žáků základních škol. Národnostní složení těchto žáků se rovnalo rozložení cizinců v celé populaci – nejčastěji Ukrajinci, Slováci, Vietnamci a Rusové.

Přítomnost žáka-cizince ve třídě se může učiteli s běžnou pedagogickou praxí jevit jako náročná výzva, která vyžaduje odlišný přístup ve výuce. Jednoduché řešení, vedoucí nejprve od osvojení vysoké úrovně českého jazyka k zapojení do běžného vzdělávacího procesu, je nereálné. Standardní praxí v ČR je zapojit žáky-cizince do vzdělávacího systému ihned po jejich příjezdu. Velmi často děti nastupují o rok až dva níže, než by odpovídalo jejich věku právě kvůli jazykové bariéře.

Jak s dětmi s odlišností ve třídě pracovat? Která kulturní specifika reflektovat? A tvoří různorodý kolektiv opravdu jen děti s odlišným mateřským jazykem? V následujícím textu se pokusíme nastínit odpovědi na tyto a další otázky, které Vám mohou v kontextu migrace a jinakosti běžet hlavou. Doufáme, že se nám podaří poskytnout dostatek zdrojů a inspirace k tomu, aby pro Vás, budoucí pedagogické pracovníky, byla diverzita ceněnou hodnotou, která může všechny přítomné ve skupině obohatit jedinečným pohledem na tolik různorodý svět kolem nás.