5.4. Shrnutí kapitoly Speciálně-pedagogická podpora

Speciálněpedagogická podpora při nácviku grafomotoriky a psaní sehrává klíčovou roli zvláště u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Pedagogická praxe ukazuje, že nelze sledovanou problematiku podceňovat, proto se pozornost pedagogů a psychologů zaměřuje na problematiku osvojování si grafomotorických dovedností, zkoumá příčiny poruch a neúspěchu a následně hledá možnosti reedukace popř. kompenzace. Bez dovednosti čtení a psaní se žák nemůže dále úspěšně vzdělávat.

S grafomotorickými činnostmi se děti setkávají již v předškolním věku, kde získávají první zkušenosti, seznamují se s různými technikami práce a vytváří si první pracovní návyky. Již v tomto období si všímáme nápadným projevů a obtíží u dětí při grafomotorických a výtvarných činnostech, které by mohly negativně ovlivnit budoucí nácvik psaní. Zvláště u dětí s tělesným postižením jsou vhodné různé kompenzační pomůcky, které usnadní dětem nácvik správného úchopu i samotný rozvoj grafomotorických dovedností.

Zvládnutí grafomotorických prvků v předškolním věku jsou předpokladem pro úspěšné zvládnutí nácviku psaní v základním vzdělávaní. Vzniká tak přirozená nutnost vytvářet nové systémy a metodické postupy a podporovat jejich efektivní osvojování při postupném nácviku psaní. Pokud se žák má naučit psát, potřebuje souhru a vyváženost určitých dílčích funkcí, proto je příprava na psaní důležitá a musí být promyšlená a adekvátní vzhledem k potřebám dítěte. Při podpoře si každý pedagog musí být vědom, které funkce na osvojování psaní podílejí, aby věděl, které případné deficity má rozvíjet a jak. V současné době jsou již dostupné různé metodiky a podpůrné materiály, např. náměty na rozvoj zrakového vnímání, vizuomotorické koordinace, pracovní listy na rozvoj grafomotoriky ad., které usnadňují nácvik požadovaných dovedností a je jen na pedagogovi, který z nich vybere a použije, aby to bylo ve prospěch dítěte.