Úvod do pedagogiky
Pedagogická fakulta
Mgr. Radek Pospíšil

Základní pedagogické kategorie

• pedagogické kategorie rozeznáváme tyto:
  • edukace
  • výchova
  • vzdělávání
  • edukační cíl
  • edukační činitelé
  • edukační prostředky
  • edukační formy
  • pedagogické metody
  • pedagogické principy

edukace

• výchova – v širším slova smyslu (výchova + vzdělávání), nejednoznačný termín → zahrnuje v sobě jak výchovu v užším slova smyslu, tak i vzdělávání
• věda zabývající se výchovou a vzděláváním
• záměrné, cílevědomé a systematické působení na rozvoj jedince, jeho schopností, vědomostí, dovedností, hodnot, morálních a mravních kvalit osobnosti
• permanentní proces probíhající od narození jednice až do jeho smrti
• determinovaný mnoha faktory, z nichž základní jsou dědičnost, prostředí
• historicky, sociokulturně podmíněná – determinována ideály společnosti, ekonomickou situací státu
• vždy konkrétní povahy – v určité společnosti, pro určitou společnost, na úrovni této společnosti
• směr od heteroedukace (výchova druhým jedincem – dětství) k autoedukaci („sebevýchově“)
• velmi vhodné co nejdřive efektivně propojit oba procesy
• pluralita – iniciátorů, cílů, obsahů, forem, metod, prostředků aj. – integrace např. -prostřednictvím národního kurikula => diferenciační a integrační procesy
• mnohostranně orientovaná – plný rozvoj osobnosti, proces rozvíjející všechny složky osobnosti v co největší harmonii
• mnohostranně orientovaná edukace by měla:
  • připravit na sociální role (občan, pracovník, partner, uživatel volného času, rodič, řidič, ochránce život. prostředí, tvůrce a uživatel hodnot aj.)
  • rozvíjet fyzické i duševní, psychické kvality jedince – vědomosti, dovednosti, návyky, schopnosti, postoje, potřeby, zájmy
  • rozvíjet v jednotlivých oblastech kultury (věda, filozofie, technika, umění, ekonomika, právo, politika, sport, morálka, zdraví aj.) – vždy některá složka/y převažuje, je dominantnější a další jsou doplňující
• univerzální proces – edukace určena všem jedincům, zdravým, postiženým i nadaným
• Intencionální edukace (výchova) = přímá – bezprostřední výchovně-vzdělávací působení pedagoga
• Funkcionální edukace (výchova) = nepřímá – např. prostřednictvím vhodně pedagogicky adaptovaného prostředí

výchova

• v užším slova smyslu
• proces směřující primárně k rozvoji jedincových postojů (obecné, specifické, hodnotící kritéria, pochopení procesu hodnocení aj.) potřeb, zájmů, chování
• výsledek: charakter, sociální chování
• realizována může být ve škole, mimo školu i v rodině
• výchovné složky (tradiční pojetí → nové pojetí):
  • výchova světonázorová → náboženská, filozofická
  • rozumová → jazyková, vědecká, ekologická
  • pracovní → technická, ekonomická, pracovní
  • mravní → mravní, právní, politická, multikulturní
  • estetická → kulturní, umělecká
  • tělesná → zdravotní, pohybová
  • další → dopravní aj.
• rozlišujeme výchovu přímou a nepřímou

vzdělávání

• proces směřující primárně k rozvoji jedincových:
  • vědomostí (představy, pojmy, názvy)
  • dovedností, návyků (motorické, intelektuální)
  • schopností (motorické, intelektuální)
• proces, který vede k učení
• vzdělávacími výsledky jsou (primárně, ale nejen) vzdělanost, vzdělání, kvalifikace atd.
• klíčové pojmy, které se lze zařadit k tomuto tématu:
• vzdělání
  • prostřednictvím vzdělávacích procesů osvojené vědomosti, dovednosti, postoje, hodnoty a normy
  • úrovně, stupně, druhy vzdělání – rozlišujeme vzdělání základní, střední a vysokoškolské
  • může být teoretické nebo praktické
• vzdělanost
  • dosažená vzdělanost populace – podíl osob v zemi s určitou úrovní vzdělání
  • sociologicky: vzdělanostní struktura obyvatelstva
  • důležitým kritériem kvalita vzdělání poskytovaného školami
• vzdělavatelnost
  • schopnost jedince se vzdělávat
  • potenciál jedince dosáhnout takové úrovně vědomostí, dovedností a návyků, která je v dané společnosti považována za vzdělání
  • ovlivněno biologickými faktory (genetická zátěž, poškození organismu, nemoc aj.), psychologickými faktory (úroveň kognitivních schopností, motivace, autoregulace aj.), pedagogickými faktory (kvalita edukačního působení) a sociálními // sociokulturními faktory (kvalita sociálního prostředí, socioekonomické zázemí, dostupnost vzdělávacích příležitostí aj.)
• učení – psychický proces, který v jednotě tělesných a duševních předpokladů, je rozhodujícím faktorem v adaptaci člověka na jeho přírodní a společenské prostředí

Základní pedagogická terminologie (ŠVEC, S., 2002, s. 18)

stránky rozvoje jedince	druhy učení (se)	oblasti, domény edukace
		edukační procesy	cíle a výsledky edukace	úrovně edukace	možnosti a hranice edukace
intelektový rozvoj	kognitivní učení (se)	vzdělávání	vzdělání	vzdělanost	vzdělavatelnost
citový a volní rozvoj	sociální učení (se)	vychovávání	vychování	vychovanost	vychovatelnost
senzorický a motorický rozvoj	percepčně-motorické učení (se)	„vycvičování“	„vycvičení“	„vycvičenost“	„vycvičitelnost“

edukační cíl

• starší označení: výchovný cíl, cíl výchovy
• základní pedagogická kategorie
• ucelená představa (ideál) předpokládaných a žádoucích rysů jedince, které lze získat edukací, určuje směr edukačního působení
• z cílů vyplývají prostředky a také metody, formy, obsah atd.
• problematikou výchovných cílů se zabývá pedagogická teleologie
• druhy cílů: individuální – sociální, obecné – specifické, materiální/informativní – formální/ formativní, adaptační – anticipační, teoretické – praktické, autonomní – heteronomní
• důležité členění cílů dle dokumentu UNESCO „Učení je skryté bohatství“ z něhož vychází cíle RVP ZV

edukační činitelé

• osoby nebo prostředky, které se účastní edukačního procesu
• starší označení výchovní činitelé
• dělení činitelů výchovy:
  • pedagog (rodič, učitel, vychovatel, mistr odborného výcviku, ředitel školy, poradce aj.),
  • jedinec, který je ve středu výchovně-vzdělávacího procesu (dítě, žák, účastník, zaměstnanec)
  • edukační prostředky / výchovné prostředky (individuální, skupinové, hromadné aj. vyučování, působení pedagogicky adaptovaného prostředí, masmédia, práce, hra, umění, sport, skupina – kolektiv aj.)
• účinnost edukačního procesu závisí na všech třech činitelích, u nichž jsou dány konkrétní předpoklady // podmínky:
  • u žáka jsou důležité jeho fyzické a psychické předpoklady, jeho aktivita atd.,
  • u pedagoga jeho klíčové jeho charakterové vlastnosti, hodnotová orientace, všeobecné–odborné–pedagogicko-psychologické vzdělání, zkušenosti, návyky, dovednosti (komunikační, organizátorské, rétorické), rysy osobnosti (tvořivost, optimismus, takt, klid, spravedlivost, zaujetí, láska k dětem, zásadovost, morálnost atd.),
  • u prostředků je důležitá jejich vhodnost a míra, jejich vzájemné doplňování se a podporování se

edukační prostředky

• metody nebo formy nebo konkrétní materiální prostředky
• starší označení výchovné prostředky
• existuje několik dělení prostředků
• výchovné prostředky:
  • vyučování: individuální, skupinové, hromadné aj.
  • působení pedagogicky adaptovaného prostředí
  • masmédia
  • práce
  • hra
  • umění
  • sport
  • skupina kolektiv
• edukační prostředky materiální X nemateriální
• jejich působení může být intencionální X neintencionální
• do prostředků patří (BLÍŽKOVSKÝ, B., 1992):
  • edukační činitelé (ve smyslu lidé, instituce, organizační formy), obsahy (obsah výuky, programy), metody a prostředky v tradičním slova smyslu, edukační prostředí (materiální, nemateriální)

edukační formy

• struktura, způsob existence, vnější uspořádání jevů a procesů výchovy
• starší označení formy výchovně-vzdělávací práce, formy výchovy
• dělení forem výchovy – heteroedukace a autoedukace:

1. školní edukace

• školní výchova – výchova realizovaná ve škole
  • vyučování – dle státního a školního kurikula,
  • mimovyučovací školní aktivity,
  • vliv školního prostředí
• institucionální edukace, specializovaná a profesionalizovaná instituce, úloha systematizační a integrační

2. mimoškolní edukace

• mimoškolní výchova – výchova realizovaná mimo školu
• síť společenských, kulturních organizací, masmédia
• funkce: poradenská, agitační, edukační, aj.

3. rodinná edukace

• rodinná výchova – jednoznačnost, realizovaná v rodině rodiči
• rodina vychovává své členy veřejným míněním, obsahem rodinného života
• prostor pro vlasteneckou výchovu, estetickou, kulturní, tělesnou a sportovní, rozvoj morálních kvalit, pracovních návyků aj.
• dělení rodiny na úplnou a neúplnou; základní a rozšířenou; funkční, konsolidovanou, disharmonickou a nefunkční

4. autoedukace

• sebevýchova – zahrnuje sebevýchovu v užším slova smyslu (formování postojů a zájmů) a sebevzdělávání

pedagogické metody

• způsob, jakým je dosahováno určitého cíle
• výchovné a vzdělávací metody, ale i metody empirického výzkumu, většinou kvalitně rozvinuty a exaktní
• v pedagogice hovoříme o následujících třech typech metod:
  1. metody výchovné – splnění cílů jednotlivých výchovných složek a tvorba postojů, potřeb a zájmů vzdělávané osobnosti
  2. metody vyučovací – pedagog rozvíjí vědomosti a pěstuje dovednosti a návyky žáků
  3. metody vědeckovýzkumné – slouží k obohacování pedagogiky novými poznatky
• dělení metod na:
  • metody přímého výchovného působení (vysvětlování, hodnocení)
  • metody nepřímého výchovného působení (vliv učitele, příklad)
• dělení pedagogických metod I.:
  1. podle fáze pedagogického procesu:
  • a) motivační
  • b) expoziční
  • c) fixační
  • d) diagnostické
  2. podle zdroje poznání:
  • a) slovní
  • b) přímé zkušenosti
  3. podle postupu pedagogické práce:
  • a) srovnávací
  • b) analytické a syntetické
  • c) induktivní a deduktivní
  • d) genetické a dogmatické
• dělení pedagogických metod II.:
  1. základní metody:
  • a) rozumové (popisování X zdůvodňování)
  • b) emoční (vyvolání citů X tlumení citů)
  • c) návykové a dovednostní (vytvářecí X přetvářecí X potlačovací)
  2. komplexní metody:
  • a) ovlivňování osobnosti (autoritou)
  • b) ovlivňování společenstvím (kolektivem)
  • c) ovlivňování životním procesem (režimem)
  3. odražené metody:
  • a) parciální (slovesné X hudební X výtvarné X pohybové)
  • b) kombinované (rozhlasové X divadelní X filmové X televizní)

pedagogické principy

• nejobecnější požadavky, normy, pravidla, která vyplývají ze zákonitostí výchovně-vzdělávacího procesu a optimalizují výchovně-vzdělávací činnost
• jeden z nejvýznamnějších atributů systému výchovy
• těsně souvisí s výchovnými cíly i s procesem plnění těchto cílů
• možné pojetí – pedagogický princip = pedagogická zásada (zásada se stává principem až po jejím opětovném prověření praxí)
• základní rozdělení pedagogických principů:
  • princip cílevědomosti
  • princip soustavnosti
  • princip aktivnosti
  • princip názornosti
  • princip uvědomělosti
  • princip trvalosti
  • princip přiměřenosti
  • princip emocionálnosti
  • princip všestrannosti
• rozvíjející pedagogické principy:
  • princip spojení školy se životem
  • princip úcty ke každému člověku
  • princip demokratického vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným
  • princip jednoty výchovného působení
  • princip vědeckosti
  • princip individuálnosti
  • princip zpětné vazby
  • princip spojení teorie s praxí
• v alternativní výchově uplatňovány dva základní principy:
  • princip svobody určené pravidly
  • princip činnosti a tvořivé aktivity