Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Proces výchovy, etapy výchovy


  • výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog ↔ žák (není pasivní), má v sobě sebeutvářecí prvek; často však chápan jako proces subjekto-objektový (učitel – žák)
  • celoživotní // permanentní charakter → od narození až do smrti (jeden z charakteristických rysů)
  • edukační proces je jakákoliv činnost, jejímž prostřednictvím nějaký subjekt (T) instruuje (vyučuje // vzdělává) nebo nějaký subjekt (P) se učí
  • v edukačním procesu vždy obsaženo učení (pokud obsaženo není, nelze mluvit o edukačním procesu)
  • koncepce učení:
  1. senzomotorické učení (osvojování pohybových činností)
  2. verbálně-kognitivní učení (osvojování poznatků prostřednictvím jazyka)
  3. sociální učení (osvojování systému hodnot, norem, postojů) (Čáp, Mareš)
  • edukační procesy dle míry intencionality
Edukační procesy dle míry intencionality
  • proces výchovy je ovlivněn charakteristickými rysy (permanentností, univerzálností, mnohostranností, příp. dynamičností a cykličností, internacionalitou a globalitou, pluralitou a integrací, hodnotovou orientací výchovy)
  • dvoustránkovitost procesu výchovy
Dvoustránkovitost procesu výchovy
  • vzdělávání (ratio) ↔ výchova v užším slova smyslu (hodnotová a mravní výchova)
  • vzdělávání lze chápat jako specifickou edukací, obvykle dlouhodobou a institucionalizovanou, kterou realizují profesionální edukátoři a bývá legislativně vymezena co do svého průběhu a produktu
  • výchova v užším slova smyslu obsahuje výchovu osobnostní a sociální, multikulturní, občanskou a ekologickou
  • výchovu lze dále dělit na heteronomní a autonomní
  • u obou stránek procesu výchovy musí docházet k prolínání
  • dělení etap výchovného procesu – odlišné co do autora
  • etapy výchovného procesu (Blížkovský)
    • heteronomní
    • autonomní
    • sociální konformita

etapy výchovného procesu (Svobodová, Šmahelová)

  1. etapa počáteční (vstupní) diagnózy
  • vychovatel musí znát stav vychovávaného a okolnosti výchovy
  • zjišťuje dosavadní úroveň vychovávaných, jejich dovednosti, schopnosti a zájmy, potřeby
  • zajímá se o psychický a fyzický stav a zdraví (vnitřní podmínky výchovy)
  • neobejde se bez znalostí vnějších podmínek výchovy (např. vlivy prostředí, vztahy ad.)
  • nezbytná pro vymezení cíle, obsahu a prostředků výchovného procesu
  1. etapa pedagogické analýzy obsahu výchovy
  • analýza obsahu výchovy důležitá – na obsahu závisí jeho výchovné využití
  • vychovatel promýšlí postupy, vybírá metody, odhaduje problémy
  • usnadňuje formulací cílů výchovy
  1. etapa pedagogického projektování
  • základem stanovení co nejkonkrétnějšího cíle co nejpřesnějším způsobem
  • projektování založeno na znalosti aktuálního stavu vychovávaného
  • jasná představa toho čeho chce pedagog dosáhnout – volba pomůcek, metod, forem, prostředků
  • vytýčení obsahu a cíle výchovy
  1. etapa regulace učení žáka
  • stojí v centru procesu výchovy a vzdělávání
  • intenzivní spolupráce učitele a žáka
  • úvahy o tom, co bude dělat žák, jak to bude dělat, za jakým účelem, jakým způsobem, za jakých prostředků, za jakého času
  • žák musí vědět co se po něm chce, k čemu má dospět a jaký čas a pomůcky k této činnosti má k dispozici
  1. etapa výsledné // závěrečné // výstupní pedagogické diagnózy
  • ukazuje, do jaké míry bylo dosaženo stanovených cílů
  • umožňuje měřit efektivitu efektivitu výchovného procesu
  • učiteli a žákům slouží jako zpětná vazba
  • nutná také pro možnost formování žákovy osobnosti

 

etapy výchovného procesu – z hlediska metod (Vorlíček)

  1. počáteční pedagogická diagnóza
  2. pedagogické projektování a motivace
  3. regulace – fáze přípravy na aktivní osvojování učiva seznamování se s učivem upevňování již naučeného // získaného učiva
  4. výsledná, výstupní diagnóza

etapy výchovného procesu dle realizace (Mojžíšek)

  1. motivace
  2. fixace (uložení)
  3. expozice (vyjádření)
  4. verifikace (ověření)
  • v pedagogické teorii existuje model se vztahem mezi třemi základními elementy učitel, žák, učivo (didaktický trojúhelník)
Didaktický trojúhelník

 

  • interakční pojetí – edukační proces chápeme jako jeden z druhů sociální interakce (spolupráce)
  • interakční model edukačního procesu
Interakční model edukačního procesu
  • determinanty vstupů → edukační proces (průběh, obsah, vlastnosti) → výstupy (výsledky = bezprostřední a efekty = dlouhodobé)
  • edukační procesy v kterékoli zemi probíhají v závislosti na sociální struktuře a sociálních charakteristikách její populace
  • přehled vstupních determinant (charakteristika) edukačních procesů (Blížkovský)
  1. Charakteristiky žáků
  • a) kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení aj.)
  • b) afektivní (postoje, motivace, potřeby aj.)
  • c) fyzické (rozdíly věku, pohlaví aj.)
  • d) sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň rodiny)
  1. Charakteristiky učitelů
  • a) osobnostní (zdravotní stav, temperament aj.)
  • b) profesní (zkušenosti, odpovědnost za úspěšnost žáků aj.)
  1. Charakteristiky edukačních konstruktů
  • a) kutikulární programy (orientace vzdělávacích programů aj.)
  • b) učebnice (rozsah a obtížnost učiva aj.)
  • c) evaluační nástroje (korespondence se standardy aj.)
  1. Charakteristiky škol
  • a) materiální vybavenost
  • b) profil učitelských kádrů aj.
  • bezprostředně lze k procesu výchovy řadit i skupinu podmínek výchovy, cílů výchovy, prostředků výchovy a styly výchovy
  • styly výchovy = základní styly učitelova výchovného působení; jakým způsobem se projevuje vychovatel ve vztahu k vychovávanému jedinci
  • třístupňové dělení stylů výchovy – rozlišujeme tři základní styly (Svobodová):
    • autokratický styl výchovy – založen na zákazech a příkazech; nesvoboda
    • liberální styl výchovy – přílišná volnost, často bez pravidel
    • demokratický (sociálně integrační) styl výchovy – žák a učitel partnery, komunikují spolu
  • pětistupňové dělení stylů výchovy (Čáp, Mareš):
  1. autokratický styl (záporný emoční vztah a silné řízení)
  • učitel rozkazuje, zakazuje; mnoho sám mluví; vyčítá, vyhrožuje; zajímá se pouze o výkon a kázeň; omezuje samostatnost a iniciativu žáků
  1. liberální styl s nezájmem o dítě (záporný emoční vztah a slabé řízení)
  • nízké požadavky na výkon a kázeň, nedostatečná kontrola; nejisté a lhostejné chování učitele vůči žákům
  1. rozporný autokraticko-liberální styl (záporný emoční vztah s rozporným řízením)
  • prolínání, střídání dvou předchozích stylů; častým problémem pro žáka, učitel se chová každou hodinu odlišně
  1. laskavý liberální styl (kladný emoční vztah a slabé řízení)
  • sympatie žákům, porozumění, omlouvá však nedostatky; v krajních případech působí jako litující faktor
  1. integrační styl (kladný emoční vztah a střední až zesílené řízení)
  • klidné, neagresivní chování, bez nervozity; mluví s žáky i o věcech netýkajících se přímo školy; projevuje důvěru; klade přiměřené, postupně se zvyšující požadavky; podporuje samostatnost a iniciativu; působí příkladem lidského vztahu a komunikace respektující druhou osobnost; nepřikazuje, pokládá vhodné otázky, návrhy, podněty; využívá formativního působení činností a menších sociálních skupin; považován za nejvhodnější
  • v procesu výchovy nutnost zodpovědět otázku „Co se děje s člověkem v procesu výchovy“?
  1. socializuje se → zespolečenštění
  2. stává se individualitou (neopakovatelnost osobnosti)
  • důsledky edukačního procesu – odlišné dle pojetí výchovy
    • tradiční pojetí výchovy – formování osobnosti vychovávaného jedince → všestranný harmonický rozvoj
    • humanistické pojetí výchovy – pomoc dítěti při jeho rozvoji a růstu (odhalení a socializace maxima vnitřních potencí // možností dítěte) → sebeuplatnění, štěstí, spokojenost
otevrit odpovednik

Otázky

  • Vysvětli edukační proces.
  • Popiš jednotlivé fáze (etapy) výchovy.
  • Vyjmenuj styly výchovy (základní styly učitelova výchovného působení).
  • V čem spočívá humanistické pojetí výchovy?
  • Podrobněji popiš integrační styl učení.

Literatura

  • JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999.
  • JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno: Paido, 2001.
  • POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno: MU Brno, 2006. s. 88. ISSN 1802-128X. https: // is.muni.cz/auth/elportal/studovna.pl.
  • PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997.
  • PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001.
  • SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007.
Mgr. Radek Pospíšil |
Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita |
Nahoru, návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2009  

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.