Plavání – Kraul

Lokomoce: kvadrupedální

Při plavání stylem kraul si můžeme pohybové fáze rozdělit na tahovou fázi (příprava), tlakovou fázi (záběr) a fázi recovery (přenos paže).

V tahové fázi se zapojují flexory horních končetin a flexory zápěstí. V tlakové fázi se zapojují extenzory horních končetin a ve fázi recovery, hlavně m. deltoideus. Pro pohyb dolních končetin jsou důležité flexory a extenzory kyčle.

Kraul je nejrychlejší a nejefektivnější plavecký způsob, při němž lze nejlépe využít svalové síly i kladně působících sil vodního prostředí a vzniká minimum pohybů zvyšujících odpor (na rozdíl od plaveckého způsobu prsa či motýlek).
Jedná se o cyklický pohyb končetin ve vodě v poloze ležmo, kde hlavní hnací silou jsou záběry horních končetin, záběry dolních končetin mají hlavně funkci stabilizační a vyrovnávací. Snažíme se zaujmout takovou polohu těla, aby odpor při pohybu vpřed byl co nejmenší. Plavec leží na hladině v horizontální (mírně šikmé) poloze, ramena a horní část zad jsou nad hladinou. Vdech provádíme po otočení hlavy do strany těsně nad vodu, při výdechu rozrážíme hladinu svým temenem. Výkyvy těla kolem jeho podélné osy nám při souhře umožňují lepší přenos horních končetin. Otáčení hlavy kvůli nadechování se musí absolvovat v co nejmenším zásahu do rytmu paží a nohou.

Vzhledem k tomu, že záběr paží pokryje přibližně 85 procent z celkového výkonu, je třeba, aby položení paže do vody bylo co v nejvhodnější poloze a to pro vyvinutí síly, která bude účinná při stimulaci těla vpředu. Poloha horní končetiny při pokládání do vody je následující: předloktí co nejvýše s loktem směřujícím do boku. Ruka prochází kolem ramene a pak dosahuje vpřed. Směřuje dolů do vody, přímo před rameno. Protože cílem záběrové fáze je pohyb vpřed, je nezbytné, aby dráha záběru byla co nejdelší. To lze nejlépe provést vedením lokte vysoko během první části tahu a následně z flexe lokte jít do extenze (natáhnout paži pod tělem). K největší flexi dochází v polovině tahu, kdy se ruka začne tlačit vodu dozadu. Tento pohyb v lokti pomáhá při vytvoření S-křivky, která umožňuje vytváření hnací síly. Zdá se, že ideální směr síly, kterou plavec vyvíjí by měla jít přímo dozadu a to pro maximální horizontální pohyb těla vpředu. Ve skutečnosti, ale křivka ruky u většiny dobrých plavců vypadá jako převrácený otazník. V přenosové fázi loket opouští vodu v oblasti kyčlí a směřuje dopředu a vzhůru s rukou uvolněnou. Pohyb paže v průběhu celého záběru by měl byt plynulý. Je důležité, aby nedošlo k chvilkovému zastavení, protože by to znamenalo ztrátu dynamiky a vyžadovalo by to vyvinout další sílu k překonání nečinnosti a získání ztracené rychlosti.

Práce nohou pro vyvinutí hnací síly při kraulu byla zpochybňována. Obecně je známo, že kopání slouží spíše pro stabilizaci. Pohyb dolních končetin vychází především z kyčelních kloubů. Při kopu směrem dolů dochází k flexi kyčle a koleno se nejprve ohýbá a následně natahuje. Hlezenní kloub zůstává neustále v plantární felxi, což je dáno tlakem vody proti nártu. Při pohybu vzhůru dochází k extenzi v kyčli a koleno se dostává z extenze opět do flexe. Pohyb dolních končetiny by měl být uskutečňován pod hladinou. Pohyb až nad hladinu představuje chybu, protože způsobí okamžité snížení hnací síly.