Výživa a hydratace u umírajícího pacienta

Umírající pacienti obvykle nepociťují hlad ani žízeň. Obvykle nejsou schopni přijímat nic per os (viz kapitola Jak poznat, že pacient umírá). U bezprostředně umírajících pacientů parenterální hydratace nemá vliv na délku života. Její podání může naopak některé symptomy zhoršit (např. dušnost, ascites). Její indikace je proto relativní.

Otázku umělé výživy a hydratace je potřeba citlivě vysvětlit pacientově rodině a blízkým.

Často je pro ně nepřijatelná představa, že jejich blízký „umírá hladem nebo žízní”.

S ohledem na přání a potřebu rodiny je někdy vhodné provést terapeutický pokus s parenterální hydratací. Pacientovi podáme 500 ml tekutin s. c. nebo i. v. a po 1–2 dnech společně vyhodnotíme, jaký měla podpůrná parenterální hydratace vliv na celkový komfort a symptomy. V hydrataci pokračujeme pouze, pokud je zřejmé, že pacient z hydratace profituje.

U všech umírajících pacientů je důležitá důsledná péče o dutinu ústní včetně pravidelného svlažování sliznice.