Truchlení

Truchlení je přirozený proces, který nastává po ztrátě blízkého člověka. Jedná se o komplexní reakci, respektive o proces adaptace na změnu způsobenou ztrátou. Vede k postupnému přijetí ztráty, smíření se s ní a k nalezení další chuti do života. Každý z nás prožívá zármutek a proces truchlení velmi individuálně. Truchlení významně ovlivňuje nejen prožívání našich emocí, ale i další oblasti jako např. to, jak se fyzicky cítíme, jak se chováme, o čem přemýšlíme apod.

Ztráta blízkého je trvalá, stejně tak i zármutek, který se ale v čase postupně proměňuje. Člověk, který ztratil blízkého člověka, prožívá postupně širokou škálu emocí. Smutek, žal, strach, prázdnotu, beznaděj, zmatenost, zoufalství, osamělost, přecitlivělost, zlost, lítost, šok, nenávist, hněv, neklid, vinu, ale i vděčnost, radost, sdílení, lásku, pochopení atd. Co se týká tělesného stavu, můžeme cítit únavu, celkovou slabost, svírání na prsou, bušení srdce, bolesti břicha, poruchy spánku či soustředění, nechutenství atd. Vracíme se v myšlenkách a vzpomínkách k zemřelému, vyhledáváme předměty, místa, situace, které nám ho připomínají. Ztrácíme zájem o jiné sociální kontakty, izolujeme se od okolí.

Péče o blízké pacienta má dva hlavní cíle:

• pomáhá blízkým pacienta projít procesem truchlení, pomáhá jim adaptovat se na změnu a žít dál naplněné a smysluplné životy
• snaží se identifikovat jedince, u nichž je riziko rozvoje komplikovaného truchlení, příp. jiných psychických problémů souvisejících se ztrátou blízkého, a poskytuje jim adekvátní odbornou pomoc

Cílem není absolutně zbavit blízké pacienta zármutku, aby se necítili smutní, rozveselit je, ale pomoci jim zármutek a žal zpracovat a prožít ho v intenzitě, která je snesitelná a která člověka neparalyzuje v normálním běžném životě.

Většina pozůstalých se se ztrátou blízkého člověka dokáže vyrovnat i bez profesionální pomoci či intervence. Jak jsme se již dozvěděli, truchlení je přirozený proces, proto bychom ho neměli příliš časnými intervencemi narušit či medikalizovat. Proto je třeba pečlivě zhodnotit potřeby pečujících a pozůstalých, abychom na ně mohli adekvátně reagovat, a v případě potřeby mohli v indikovaných případech nabídnout intervenci specialisty.

Péče o blízké pacienta má tedy dva hlavní okruhy strategií:

• univerzální strategie určené všem pečujícím, blízkým a pozůstalým pacienta
• specializovaná péče určená těm, u nichž je vyšší riziko vzniku komplikovaného truchlení, psychosociálního a nebo spirituálního distresu

V procesu truchlení je velmi důležité sdílení a komunikace. Právě fakt, že proces probíhá u každého individuálně, může často vést mezi pozůstalými k nepochopení a k pocitům osamělosti či odcizení.