Soubor následujících textů podává stručný úvod do některých etických problémů současné medicíny. Texty jsou tedy pouze vybranými kapitolami z lékařské etiky a tematicky nepokrývají celou její šíři. Limitovanost výběru témat byla dána formátem a strukturou výuky lékařské etiky v rámci studijního programu Všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Vybraných deset kapitol vzniklo ze zkušeností s výukou lékařské etiky formou seminářů pro menší skupiny studentů a studentek Všeobecného lékařství a pro tuto výuku jsou primárně určeny. Jsou tedy studijními materiály pro seminář lékařské etiky a podávají pouze základní přehled, aniž by poskytovaly vyčerpávající výklad jednotlivých témat. Nejsou ovšem manuálem, který by studenti a studentky na způsob základního penza transferovali do svojí krátkodobé paměti, aby z ní pak k obecné spokojenosti namemorované věty a souvětí reprodukovali. A už vůbec nejsou příručkou typu „eticky snadno a rychle“, po jejímž přečtení by výstupem z učení byl eticky jednající člověk. Texty poskytují určité minimum faktů a znalostí, jež jsou nezbytným předpokladem etické reflexe – probíhající ať už formou individuálního promýšlení etických dilemat, či formou skupinového semináře.

K hlubšímu porozumění jednotlivým problémům a jejich souvislostem pak má sloužit interaktivní výuka, která zároveň rozvíjí argumentační a komunikační dovednosti budoucích lékařů a lékařek. Předpokladem takové výuky je vzájemný dialog, pozorné naslouchání názorové pozici a argumentům druhého, stejně jako vzájemný respekt a fundamentální ochota připustit existenci i jiného přístupu a pohledu, než je ten vlastní.

Vybrané kapitoly z lékařské etiky jsou tedy fragmentárním počinem; zůstávají nástrojem, který primárně není určen k samostudiu, nýbrž slouží jako soubor elementárních poznatků, které by si student či studentka medicíny měli osvojit dříve, než budou probírat dané téma či jeho jednotlivý aspekt v seminární skupině.

Pro utvoření ucelenějšího obrazu etiky v medicíně lze doporučit zejména následující publikace, které svým rozsahem i pluralitním názorovým přístupem patří ke standardním příručkám:

• Alastair Campbell, Grant Gillett, Gareth Jones: Medical Ethics (Oxford University Press, 2005, 4. vydání, 350 stran)
• Rosamond Rhodes, Leslie P. Francis, Anita Silvers (eds.): The Blackwell Guide to Medical Ethics (Blackwell Publishing, 2007, 435 stran) – celá kniha je volně dostupná na https://onlinelibrary.wiley.com/doi/book/10.1002/9780470690932
• Bonnie Steinbock, John D. Arras, Alex J. London (eds.): Ethical Issues in Modern Medicine: Contemporary Readings in Bioethics (McGraw-Hill, 2013, 8. vydání, 880 stran)
• Helga Kuhse, Peter Singer (eds.): A Companion to Bioethics (Blackwell Publishing, 2009, 2. vydání, 622 stran) – celá kniha je volně dostupná na https://onlinelibrary.wiley.com/doi/book/10.1002/9781444307818
• Tom L. Beauchamp, LeRoy Walters, Jeffrey P. Kahn, Anna C. Mastroianni: Contemporary Issues in Bioethics (Cengage Learning, 2013, 8. vydání, 800 stran)
• Bonnie Steinbock (ed.): The Oxford Handbook of Bioethics (Oxford University Press, 2009, 747 stran) – celá kniha je volně dostupná na https://www.pdfdrive.com/oxford-handbook-of-bioethics-d39906243.html
• David DeGrazia, Thomas Mappes, Jeffrey Ballard: Biomedical Ethics (McGraw-Hill, 2010, 7. vydání, 752 stran)
• Peter A. Singer, A. M. Viens (eds.): The Cambridge Textbook of Bioethics (Cambridge University Press, 2008, 554 stran)
• Robert M. Veatch, Amy M. Haddad, Dan C. English: Case Studies in Biomedical Ethics: Decision-making, Principles, and Cases (Oxford University Press, 2014, 2. vydání, 480 stran)
• Gregory Pence: Classic Cases in Medical Ethics: Accounts of the Cases and Issues that Define Medical Ethics (McGraw-Hill, 2008, 5. vydání, 365 stran).

Z literatury v českém jazyce lze doporučit především překlady Od narození do smrti: etické problémy v lékařství (Mladá fronta, 2000; orig. D.C. Thomasma, T. Kushner (eds.): Birth to Death, Cambridge University Press, 1996) – žel tento překlad po stránce terminologické i jazykové nepatří k nejzdařilejším – a dále Klinická etika – praktický přístup k etickým rozhodnutím v klinické medicíně (Triton, 2019; orig. A.R. Jonsen, M. Siegler, W.J. Winslade: Clinical Ethics: A Practical Approach to Ethical Decisions in Clinical Medicine, McGraw-Hill, 2010).

Lékařská etika je jednou z mnoha aplikovaných etik, tedy etikou vztaženou na danou oblast. Aplikovaná etika (speciální etika) je konkretizací etiky obecné (etiky fundamentální). Aplikovaná i obecná etika jsou součástí praktické filosofie. Obecnou etikou se tyto studijní materiály nezabývají, pouze v první kapitole poskytují něco málo z obecné etiky, zejména základy terminologie a metodologie. Pro seznámení se s dalšími kategoriemi, jako je morální jednání, svědomí či morální normy, nebo pro základní studium jednotlivých konceptů etiky lze doporučit knihy Obecná etika (Friedo Ricken, OIKOYMENH, 1995, 162 stran), Úvod do etiky (Arno Anzenbacher, Academia, 2001, 295 stran) a Jednání a situace (Jakub Čapek, OIKOYMENH, 2007, 214 stran), případně A Concise Introduction to Ethics (Russ Shefer-Landau, Oxford University Press, 2020, 240 stran).

Oproti monoautorským českým publikacím, které se tematicky věnují lékařské etice, je mezi autory našich studijních materiálů rovněž pět lékařů aktivně pracujících v jednotlivých oborech klinické medicíny. Tito autoři tedy o etických problémech medicíny nejen píší, ale zároveň se jimi zabývají v každodenní klinické praxi.

Texty k jednotlivým kapitolám lékařské etiky kromě vlastního mapování etických aspektů dané medicínské oblasti obsahují rovněž vysvětlení používané terminologie a stručně si všímají historických souvislostí. Jelikož probíraná témata jsou rozdílná a značně specifická, bylo obtížné zvolit jednotný formát i strukturu jednotlivých kapitol. Různě koncipované kapitoly proto nejen odpovídají specifičnosti tématu, ale jsou zároveň výrazem individuálního přístupu jednotlivých autorů. Na konci každé kapitoly je uvedena literatura k dalšímu studiu ve formátu článek („Doporučená literatura“) a tematická monografie („Další literatura“). Při výběru literatury byly upřednostňovány online zdroje a tituly dostupné v knihovně Univerzitního kampusu Bohunice Masarykovy univerzity.

Na závěr je připojeno několik základních kodexů lékařské etiky a jeden normativně-právní dokument. S výjimkou antické Hippokratovy přísahy pocházejí všechny ostatní kodexy z druhé poloviny 20. století; novelizované verze některých z nich jsou pak z počátku 21. století. Pokud jde o jazykovou originalitu, všechny jsou – kromě Hippokratovy přísahy – uvedeny v původním jazyce, tedy v angličtině nebo v češtině.

Tyto kodexy jakožto normativně-etické texty svou povahou patří k dokumentům lékařské deontologie (viz níže), tedy etiky pojaté jako seznam povinností. Mezinárodní kodex lékařské etiky (International Code of Medical Ethics) Světové lékařské asociace (World Medical Association, WMA) chápe profesní morálku lékaře jako naplňování povinností, a to vůči pacientům, kolegům a společnosti. Ostatně již od poloviny 19. století byla lékařská etika chápána převážně jako lékařská deontologie a různé kodexy lékařské etiky byly výrazem kodifikovaných povinností lékaře. Jakožto stavovské předpisy stanovují tyto morální kodexy obsahy povinností lékařské profese jako takové. Přílohy uzavírá text promočního slibu absolventů medicíny Lékařské fakulty MU, v němž jsou zvýrazněny pasáže, jimiž se tento slib vztahuje k tradici hippokratovské etiky.

S výjimkou Norimberského kodexu a Etického kodexu České lékařské komory byly všechny kodexy uvedené v příloze tohoto textu vyhlášeny WMA, tedy nejvyšší autoritou lékařské profese. Nikdy předtím v dějinách nedeklarovala lékařská profese během tak krátké doby tolik a tak zásadních etických norem pro výkon lékařského povolání, jako tomu bylo ve druhé polovině minulého století, navíc prostřednictvím WMA jakožto instituce celosvětově zastřešující lékařskou profesi. Má to zjevně své historické, sociální i morální důvody. Uvedené kodexy lékařské etiky mimo jiné dokládají, že se etika ve 20. století stala zlatou nití lékařské profese, která se táhne jak horizontálně napříč jednotlivými obory (tradičními stejně jako nově vznikajícími), tak vertikálně různými úrovněmi poskytování zdravotní péče (např. spravedlivé distribuce této péče). Takže se – podobně jako o evidence-based medicine – dá hovořit o ethics-based medicine. Závažné problémy současné medicíny nejsou primárně technické a ekonomické, byť se to tak na první pohled může zdát, nýbrž jde ve své podstatě o problémy morální.

Vybrané kapitoly z lékařské etiky nechtějí poskytnout jasné definování toho, co je správné a co zavrženíhodné, nejsou manuálem, kterého by bylo možné se spolehlivě držet a podle něj dělat jedině správná dělat rozhodnutí v medicínské praxi. Takovými manuály nejsou ani zmíněné kodexy lékařské morálky. Například vznešeně znějící maxima formulovaná v International Code of Medical Ethics „lékař bude mít vždy na mysli povinnost respektovat lidský život (orig. "a physician shall always bear in mind the obligation to respect human life"), s níž nelze než souhlasit, nám nedává žádný přesný návod, jak postupovat třeba v situaci novorozence narozeného ve 23. týdnu těhotenství nebo v situaci obecně označované jako „medicínská marnost“ ("medical futility"). Tyto studijní texty daleko spíše chtějí být inspirací k dalšímu přemýšlení, podnětem k hledání vlastního stanoviska a jeho zdůvodnění i k učení se od těch, kteří si nemyslí přesně totéž.

V názvu této příručky je sice přídavné jméno „lékařská“, nicméně po drobných změnách se stává použitelnou i pro nelékaře, tedy pro zdravotnické, ošetřovatelské a jiné navazující pomáhající profese. Vztah lékař–pacient sice má nepochybně svoje specifika, nicméně má i některé podobnosti se vztahem zdravotník–pacient. Jak vztah lékař–pacient, tak vztah zdravotník–pacient je možné chápat i z druhé strany, primárně ze strany pacienta: pacient–lékař, pacient–zdravotník. To je důvod, proč tento text o etice v souvislosti s poskytováním zdravotní péče může mít význam nejen pro studenty medicíny či nelékařských zdravotnických oborů. V mnoha oblastech a v mnoha kontextech se totiž objevují tytéž či velice podobné otázky a etická dilemata, jako jsou například otázky informování pacienta a komunikace s pacientem, stejně jako otázky náhradního mateřství, medicínsky marného postupu či genetického testování jako služby volně zakoupitelné přes internet.

Kéž i toto třetí upravené vydání vybraných deseti kapitol z lékařské etiky napomáhá k větší vnímavosti pro morálně relevantní momenty současné medicíny a zdravotní péče, inspiruje k formulování nových otázek i k hledání odpovědí na ně a přispěje k intelektuální i lidské kultivaci (nejen) budoucích lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví.