První lidé přišli do Austrálie pravděpodobně před 40–60 tis. lety přes Guineu pomocí rybářských člunů. V první vlně přišli Tasmánci (vyhlazeni během evropské kolonizace), v druhé Austrálci. Angličané jim dali název Aborigines. Obě skupiny měly bohatou kulturu a mytologii, celkově ale značně zaostávaly za vývojem na ostatních kontinentech. Tito původní obyvatelé žili v cca 500 malých skupinách a na počátku kolonizace dosahoval jejich počet k 300 000 – podrobněji viz podkapitola Původní obyvatelstvo a obr. č. 6 ze školního atlasu Austrálie, kol. 2007.
Osídlování australského kontinentu bělochy mělo dvě hlavní etapy. První z nich byla spjata s počátky osídlování, kdy do Austrálie byli přiváženi britští vyhnanci na nucený pobyt. Tato etapa končí rokem 1854, kdy byl zastaven dovoz trestanců do Austrálie. Zároveň však již od roku 1851 dynamický rozvoj úspěšného chovu ovcí a nálezy zlata na australských nalezištích vyvolaly prudký růst zájmu o přistěhovalectví na nový kontinent. Prudká vlna těchto svobodných přistěhovalců předčila svou mohutností mnohonásobně vlnu první.
Hlavní podíl na propuknutí zlaté horečky, jako hlavního motivu přistěhovalectví, měl Edward Hargraves. Počátkem roku 1851 se vydal hledat zlato. Po několika marných pokusech nakonec objevil zrnka zlata v malém potůčku při úpatí hor. Hargraves pojmenoval naleziště Ofir a novina o nálezu se začala odtud šířit jako blesk po celé zemi. Ve stejném roce bylo objeveno další, ještě vydatnější naleziště pouhých několik dní cesty od Melbourne. Do oblasti se začal hrnout proud dobrovolníků, farmářů i obchodníků. Do roku 1860 vzrostl počet obyvatel Austrálie ze 105 000 na více než jeden milion obyvatel. V krátké době následovaly nové objevy nalezišť jak ve Viktorii, tak v Novém Jižním Walesu a Queenslandu.
Obecně se dá říci, že k roku 1890, tzn. po vybudování transaustralského telegrafu a objevení všech významných nalezišť zlata, byla zhruba dokončena fáze průzkumu australského vnitrozemí a od té doby se datuje fáze australského osídlování a rozvoje infrastruktury.
Na konci 19. století začala Austrálie, rozdělená na šest kolonií, uvažovat o sjednocení vnitřních předpisů a politik. Hlavní překážkou těchto procesů však zůstávala faktická i administrativní roztříštěnost území kontinentu. Armády jednotlivých kolonií měly izolované velení, různorodou výstroj i výzbroj, různý byl i rozchod kolejí v jednotlivých koloniích.
Po složitých jednáních a komplikované přípravě byly britské kolonie v Austrálii po referendu spojeny ve federaci australských států a dne 1. ledna 1901 byl založen Australský svaz (někdy také Australské společenství), jemuž Velká Británie poskytla práva dominia v rámci Commonwealth of Nations.
Dnešní název světadílu, Austrálie, pochází z latinského názvu Terra Australis, tj. Jižní země. Tento název navrhl již v roce 1814 Matthew Flinders (viz podkapitola Objevování Austrálie). Tvrdil, že za jeho časů používaný název Nové Holandsko není zcela správný, neboť Holanďané takto původně nazývali pouze západní část kontinentu. Cookův název Nový Jižní Wales zase označoval pouze oblast na východním pobřeží. Flinders proto poukazoval na nutnost jednotného názvu pro celý kontinent. Jméno Austrálie se ujímá podle výše uvedeného návrhu v roce 1817. Trvalo však ještě dlouho, než se název vžil a stal se všeobecně používaným. Teprve na konci třicátých let 19. století se objevily první mapy s Flindersovým názvem.
Po vzniku Australského svazu vyvstala otázka stanovení hlavního města. Kandidáty byly Sydney a Melbourne, avšak spor byl vyřešen vybudováním nového města na půli cesty – Canberra – viz podkapitola Městské obyvatelstvo.
V současné době je Austrálie federativním státem (parlamentní monarchií v rámci britského Společenství). Hlavou státu je britská královna, která je zastupována generálním guvernérem. V roce 1999 proběhlo referendum o přeměně státní formy na republiku, ale většina hlasů byla proti.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041