Austrálie
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Masarykovy univerzity
Martin Culek, Eduard Hofman, Boris Rychnovský, Hana Svobodová, Darina Mísařová

Hospodářství Austrálie

Rozvoj průmyslu v Austrálii nastal krátce po jejím osídlení. Austrálie se stala hlavním dodavatelem vlny pro britský průmysl, do celé Evropy vyvážela potraviny. Díky britským investicím došlo rovněž k rozvoji důlních podniků.

V průběhu 20. století došlo k reorientaci trhů – byl omezen britský vliv, avšak orientace na Evropu a USA zůstala zachována. Byla podpořena industrializace, která měla nahradit dovoz spotřebního zboží, jež byl díky vysokým dopravním nákladům velmi drahý. Velkým impulzem pro rozvoj byla 2. světová válka – Austrálie se stala zemědělskou a průmyslovou základnou Spojenců na východ od Suezu. Po válce, v období, kdy Japonsko reorganizovalo svoje hospodářství, nastal prostor pro rozvoj australského hospodářství.

V 70. letech Austrálie postupně ztrácela svoje tradiční trhy v Evropě, jako důsledek spolupráce zemí EHS, proto dochází k obratu exportu na východní Asii – zejména na rychle se industrializující ekonomiky bez surovinových zdrojů (kromě Japonska také Jižní Korea, Tchaj-wan, atd.).

V současné době patří Austrálie k hospodářsky nejvyspělejším zemím světa s vysokou životní úrovní obyvatel. Ačkoliv je státem s rozvinutou tržní ekonomikou, vyváží především nerostné suroviny a zemědělské produkty, které jen částečně zpracovává. Tím se podobá rozvojovým zemím. Ohromné nerostné bohatství je zatím využito jen zčásti. Zemědělství si vzhledem ke svému podílu na vývozu stále udržuje značný význam. Na většině území převažuje extenzivní pastevectví a rolnictví.

Průmysl

Austrálie je vyspělý průmyslově zemědělský stát, který patří k největším světovým výrobcům a vývozcům. Rozhodující složkou v národním hospodářství je zpracovatelský průmysl, k jehož bouřlivému rozvoji došlo zejména v poválečném období díky bohaté surovinové základně, dostatku pracovních sil a přílivu kapitálových investic ze zahraničí.

Austrálie má dlouhodobou dohodu s Japonskem, které odebírá značnou část produkce a energetiky. Důležitým rysem je značná závislost australské ekonomiky na mezinárodním kapitálu. Australské hospodářství vykazuje vysoký stupeň monopolizace, kdy hlavní výrobní odvětví ovládá jen několik monopolů. Průmysl je v Austrálii velmi nerovnoměrně rozložen a koncentrován zejména na jihovýchodě. Nejprůmyslovějšími státy jsou Nový Jižní Wales a Viktorie. Středisky se stala především velká města a města vznikající v místech těžby či vývozní přístavy. Viz strana 30, školní atlas Austrálie, Kol. 2007.

Těžební průmysl a energetika

Toto nejstarší odvětví má příznivé podmínky díky bohaté surovinové a energetické základně. V minulém století měla největší význam těžba drahých kovů, zejména zlata. Po válce se objevují nová ložiska těžených nerostů, k jejichž tradiční těžbě patří uhlí, rudy, ropa či plyn. Přehled o těžbě nerostných surovin – viz obr. č. 2. Těžební průmysl je třeba sledovat spolu s podkapitolou Geologické členění.

Těžba železných rud má jeden z největších významů a soustřeďuje se do oblasti Západní Austrálie (90 %) – rajón Pilbara, jih Jižní Austrálie, Severní část Severního teritoria a na severozápadě Tasmánie. Světový význam má těžba olova a zinku, kde dominuje středisko Broken Hill v Novém Jižním Walesu, Mt. Isa v Queenslandu a oblast Rosa Bery v západní Tasmánii. Dlouhou tradici má těžba měděné rudy se středisky Mt. Isa, Mt. Lyel (záp. Tasmánie). Nová ložiska niklu byla objevena až v roce 1966 a největší střediska jsou v oblasti Kalgoorlie a Greenvale (Queensland). Pro těžbu cínu mají největší význam ložiska v Tasmánii. Austrálie je významným vývozcem manganových rud, které těží v Carpentarském zálivu. Rozvoj zaznamenala těžba bauxitu s bohatými ložisky na Yorském poloostrově a v Arnhemské zemi.

Těžba zlata částečné ztratila svůj dřívější význam. Zlato bylo objeveno ve Viktorii v roce 1851, kde jsou významná střediska Kargoorlie a Norseman. V těžbě stříbra má největší podíl Queensland (Mt. Isa) a Nový Jižní Wales (Broken Hill). Význam pro australské hutnictví má také wolfram pocházející z dolu v  Bassově průlivu. Na Austrálii připadá 95 % světové těžby opálu, který se těží hlavně v Coober Pedy v  Jižní Austrálii – viz obr. č. 3 – těžba opálů v samotném městečku a jeho okolí připomíná „měsíční krajinu“. Obyvatelé využívají pro bydlení vytěžené prostory.

Z energetických surovin má největší význam uhlí, které kryje nejen domácí spotřebu, ale značné množství se i vyváží. V těžbě uhlí zaujímá Austrálie 3. místo za Čínou a USA. 2/3 těžby černého uhlí se dobývají v Sydneyské pánvi a další uhelné pánve najdeme v Queenslandu. Hnědé uhlí se soustřeďuje výhradně ve Viktorii. Mnohem zajímavější jsou ovšem prozkoumané zásoby černého uhlí i dalších nerostů. Na jejich vyhledávání se Austrálie začala zaměřovat už v 50 letech minulého století.

Ropa a zemní plyn se těží v šelfových vodách Viktorie v Bassově průlivu a na severovýchodě Jižní Austrálie v pánvi Cooper. Těžba uranových rud má význam především pro vývoz a největší naleziště se nacházejí v Arnhemské zemi.

Austrálie patří k největším spotřebitelům elektrické energie na světě. Většinu energie poskytují tepelné elektrárny na uhlí a zemní plyn, pouze Tasmánie je téměř výhradně zásobována energií z  vodních elektráren. Přečerpávací elektrárny jsou i ve Sněžných horách – viz obr. č. 4 – voda ze Swampy Plains River se vlévá do řeky Murray a je využívána pro energetiku i závlahy. Austrálie má jeden atomový reaktor, ale žádné jaderné elektrárny.

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl zaznamenal rozvoj po 2. světové válce, a to především průmysl hutnický, chemický, některé obory strojírenství a průmysl stavebních hmot. Hlavními lokalizačními faktory pro územní rozložení byly pracovní síly, suroviny, energie, trh a dopravní dostupnost.

Na území dvou států – Nový Jižní Wales a Viktorie jsou soustředěny téměř ¾ všech zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu a nalézají se zde největší průmyslové oblasti sydneyská a melbournská. Vysoká koncentrace průmyslu značně narušuje životní prostředí v hlavních průmyslových oblastech. Od konce 70. let se zpracovatelský průmysl těžce vyrovnává s konkurencí výrobků z Jihovýchodní Asie.

Textilní a kožedělný průmysl

Patří k nejstarším odvětvím v Austrálii, nestačí však pokrýt Australskou spotřebu. Značně rozvinut je průmysl vlnařský, bavlnářský, konfekční a obuvnický ve státech Nový Jižní Wales a Viktorie.

Hutnický průmysl

Hutnictví železa má základ v bohatství kvalitní železné rudy a koksovatelném uhlí i dalších surovin. Hlavní hutnickou a ocelářskou základnou jsou Newcastle a Port Kemba, dále jihoaustralský přístav Whyalla a australský jihozápad s kombinátem nedaleko Perthu. Velký rozvoj prodělává hutnictví neželezných kovů. Světový význam má výroba olova (Spencerův záliv) a zinku (u Hobartu), mědi (Mt. Isa, Mt. Morgan) a nejmladší obor barevná metalurgie – výroba hliníku (Point Henry u Melbourne a Kuri Kuri u Sydney).

Strojírenský průmysl

Strojírenství je v Austrálii nejdůležitějším průmyslovým odvětvím. Středisky strojírenství se staly průmyslové oblasti jihovýchodu a hlavního města, kde se vyrábí bohatý sortiment. Dominuje výroba dopravních prostředků – automobilů (Adelaide, Geelong, Melbourne a Sydney). Vojenská letadla (Melbourne, Sydney), lodě, lokomotivy a vagóny. Výroba zemědělských strojů a traktorů umožnila v Austrálii vysokou mechanizaci zemědělství. Elektrotechnický průmysl nestačí pokrýt domácí spotřebu.

Potravinářský průmysl

Je druhým nejvýznamnějším odvětvím s bohatou surovinovou základnou. Poměrně rovnoměrné rozmístění je lokalizováno v zemědělských oblastech u zdrojů surovin, v místech spotřeby a ve vývozních přístavech.

V potravinářském průmyslu jsou zastoupeny všechny obory a značná část produkce se vyváží (maso, máslo, sýry, mouka, pšenice, cukr atd.). Důležitým odvětvím je masný průmysl se středisky při pobřeží Queenslandu a Nového Jižního Walesu. Rockhampton, který leží na obratníku Koozoroha, má na informačním centru symbol vyšlechtěného plemene do místních podmínek– viz obr č. 5, 6.

Významné postavení má i cukrovarnictví, zpracovávající cukrovou třtinu. Výroba se soustřeďuje hlavně do Queenslandu, kde je nejvíce cukrovarů. Třtinový cukr se používá i k výrobě lihovin. Bundaberg – lihovar – viz obr. č. 7, 8. Australský mlynářský průmysl se soustřeďuje na okrajích pšeničného pásma ve Viktorii a v Novém Jižním Walesu.

Pivovarnický průmysl zpracovává kvalitní domácí chmel především z Tasmánie. Lihovarnický průmysl se rovněž soustřeďuje většinou na okrajích pšeničného pásma. Výroba vína se soustřeďuje v Jižní Austrálii a ve Viktorii – viz obr. 9.

Zemědělství

Zemědělství je nejstarším odvětvím australského hospodářství, které až do 50. let 20. století zajišťovalo více než 75 % australských příjmů z vývozu. Z počátku byly zemědělsky využívány pobřežní oblasti, ale s postupem kolonizace se zemědělství šířilo do vnitrozemí. Charakteristickým rysem je soustředění půdy v rukou velkých farmářů, tzv. squaterů. Limitující pro rozvoj zemědělství jsou přírodní podmínky. Většina zemědělské půdy trpí nedostatkem vody, velká část orné půdy musí být zavlažována. Orná půda a trvalé kultury zaujímají jen necelých 7 % rozlohy státu. Přesto díky mechanizaci a novým metodám hospodaření zemědělská produkce neustále vzrůstá. Zěmědělství Austrálie – viz obr. č. 10.

Symbolem země se stal hydroenergetický projekt ve Sněžných horách, který začal v roce 1949. Jeho úkolem bylo využití vody ze Sněžné řeky v suchých vnitrozemských pláních. Viz předchozí obrázek č. 4. Tuto soustavu představovala soustava tunelů a přečerpávacích nádrží. Komplex slouží rovněž energetickým účelům. K závlahám je využívána i největší australská řeka Murray. To také představuje i zvláštní režim s hospodaření s vodou. Odběr vody se kupuje stejně jako např. elektrická energie. Při nevyčerpání zakoupených zásob se dá voda opět odprodat. To zabezpečuje od uživatelů šetrnější zacházení s vodou. Za období velkého sucha se může také stát, že i takováto velká řeka nemusí dotéci až do moře viz obr. č. 11.

Živočišná výroba

V zemědělství zaujímá toto odvětví s dlouholetou tradicí dominantní postavení. Chov ovcí hraje hlavní roli a se svými produkty, tj. vlna, kůže a maso se nejvíce podílí na celkové hodnotě zemědělské produkce. První stáda byla do Austrálie přivezena již koncem 18. století a rychle se rozmnožovala. I když stavy ovcí během let silně kolísají z důvodu velkého sucha, požárů, povodní, atd.) a od počátku 21. století postupně klesají (viz graf), stále se v Austrálii chová přes 60 miliónů ovcí a vyrábí téměř 30 % světové produkce vlny. Velké ovčí farmy se rozkládají na obrovských rozlohách jižního suchého vnitrozemí, ve východní oblasti a v jihozápadním cípu kontinentu. Vedoucími státy v chovu ovcí jsou Nový Jižní Wales, Viktorie a Západní Austrálie.

Velké ovčí a dobytčí farmy se rozkládají na obrovských rozlohách vnitrozemí, třebaže v některých oblastech je pastva příliš chudá, aby uživila velká stáda skotu. Rozloha mnoha ovčích farem pohybuje kolem 500 000 ha a největší dobytčí farmy mají až 3 miliony ha (tj. rozloha Belgie). Na takových plochách lze chovat obrovské množství dobytka, přestože v suchých oblastech připadá jedna ovce na 3 ha a jedna kráva dokonce na 50 ha pastvin. V místech, kde prší více, je chov intenzivnější, zejména na jihovýchodě a jihozápadě Austrálie.

Druhým nejvýznamnějším odvětvím je chov skotu, který se začal rozvíjet se zavedením chladírenských lodí. To umožnilo vývoz masa a mlékárenských výrobků na vzdálené zahraniční trhy. Chov skotu má extenzivní charakter, což umožňuje dosahovat velkých zisků při malých nákladech. Chov hovězího dobytka především pro vývoz se rozvinul v savanách severního Queenslandu, v  severním teritoriu a Západní Austrálii. V jižních částech kontinentu se produkce masa zaměřuje na domácí trh. Chov skotu na mléko a rozvoj mlékárenství se uskutečňuje spíše na menších farmách při východním a jižním pobřeží kontinentu. Mléka se nejvíce vyrobí ve Viktorii, Novém Jižním Walesu a v Queenslandu. Od počátku 21. století se počet kusů skotu ustálil na hodnotě kolem 26 mil. ks.

Chov prasat má mnohem nižší úroveň, kolem 2 mil. ks. Nejvíce se chovají v Novém Jižním Walesu a v Queenslandu v oblastech s pěstováním pšenice.

Chov koní dosáhl vrcholu po první světové válce, dnes chov stále klesá. Honáci dnes používají k hlídání a shromažďování dobytka moderní techniku, jako jsou terénní automobily, motocykly či letadla.

V Severním teritoriu v „Rudém vnitrozemí“ poblíže Alice Springs se můžeme setkat rovněž s chovem velbloudů, kteří sem byli dovezeni za účelem přepravy nákladů v dřívějších dobách.

Se stoupající spotřebou stoupá v posledních letech i chov drůbeže. Důležitým odvětvím živočišné výroby je také rybolov uskutečňovaný převážně při jižním a jihovýchodním pobřeží. Loví se především tuňák, makrela, losos, garnát a chovají se ústřice. Rybolov však nestačí pokrýt domácí spotřebu.

Rostlinná výroba

Obdělávaná půda zabírá v Austrálii jen nepatrnou část půdního fondu. Vzhledem ke klimatické rozmanitosti kontinentu se pěstování plodin v jednotlivých oblastech velmi různí.

Nejdůležitější plodinou je pšenice, jejíž osevy zabírají více než polovinu veškeré obdělávané půdy. Pěstuje se na velkých farmách (500–1000 ha) za použití vysoké mechanizace při nízkém počtu stálých pracovníků. Hlavní pšeničný pás se táhne na západě od Velkého předělového pohoří od Jižního Queenslandu až ke Spencerovu zálivu v Jižní Austrálii. Druhou oblastí je jihozápadní okraj pevniny. Roční produkce výrazně kolísá vlivem nepravidelných srážek. Průměrná produkce dosahuje v posledních třech letech přes 200 milionů tun určených většinou na export. Hektarové výnosy jsou však ve srovnání např. s Evropou výrazně nižší – pohybují se kolem 1,5 t/ha, v suchých letech i méně (Evropa je běžný výnos přes 3 t/ha).

Pěstování ostatních obilovin má již menší význam. Ječmen má význam pro australské pivovarnictví na výrobu sladu. Pěstuje se v Jižní Austrálii a na jihovýchodě kontinentu.

Chladnější podnebí a pravidelné srážky vyžaduje oves, pěstovaný především na jihu. Rýže se pěstuje v zavlažovaných oblastech na jihu v Novém Jižním Walesu. Její produkce se neustále zvyšuje, avšak stále častěji se její pěstování dostává do střetu se zájmy o šetření s vodou. Pěstování kukuřice a sorga je rozšířeno v  suchých rovinách Queenslandu a Nového Jižního Walesu. Obiloviny jsou určené spíše jako krmivo pro dobytek.

Z technických plodin je nejdůležitější cukrová třtina pěstovaná v pobřežním pásu Queenslandu a Nového Jižního Walesu. V produkci třtinového cukru je Austrálie na předním místě na světě. Pěstování technických plodin vyžaduje značnou individuální péči a není v Austrálii příliš rozšířeno. Je to např. bavlník, tabák, chmel, podzemnice olejná a  slunečnice. Hlavní bramborářské oblasti jsou ve Viktorii a v Tasmánii.

Produkce zeleniny (rajčata, hrášek, cibule) je určena především pro domácí spotřebu.

K tradičním odvětvím patří ovocnářství. Pěstují se téměř všechny druhy určené spíše pro export. Hlavními oblastmi je údolí řeky Murray ve Viktorii (jablka, hrušky, meruňky, broskve), Nový Jižní Wales (citrusové plody, banány, jablka, peckové ovoce), v Queenslandu (ananasy, banány), Jižní Austrálie (jablka, pomeranče, hrušky). Tasmánie je typická pěstováním jablek. Všechny státy pěstují vinnou révu. Nejstarší vinařskou oblastí je údolí Barossa v Jižní Austrálii a  Hunterovo údolí v New Castlu. Vinařství se neustále rozvíjí a jejich produkce je známá i v České republice.

Pokud se pohybujete ve vinařských oblastech, můžete se stavit rovněž na ochutnávku vín. Všude, kde je před vinařstvím cedule, že je otevřeno, dostane se Vám příjemného přijetí spojeného s výkladem a ochutnávkou vína. Produkty si zde můžete rovnou zakoupit. Viz obr. č. 13.

Lesní hospodářství

Lesnatost v Austrálii je poměrně nízká a činí pouhých 5 %. Z toho se využívá asi 2/3 lesů. Nejrozsáhlejší plochy pokryté lesy má Tasmánie (asi polovinu území), dále se dřevo těží na východě, na severu a na jihozápadě Austrálie. Australské lesy jsou ze ¾ tvořeny různými druhy blahovičníků (eukalyptů) – viz Biogeografické členění Austrálie). Těžba kryje spotřebu a vývoz směřuje především do Japonska. Lesy jsou stále častěji ohrožovány požáry a nadměrným kácením.

Doprava

Doprava má v Austrálii prvořadý význam a potýká se především s problémem velkých vzdáleností a nerovnoměrným rozložením průmyslových a zemědělských středisek. Infrastruktura dosud neodpovídá požadavkům rostoucí dopravy, i když Austrálie nemá velké výškové rozdíly, ani veletoky, které by byly při budování dopravních sítí velkou překážkou. S rostoucí modernizací dopravy přestala být nevýhodou i vzdálenost Austrálie od Evropy a ostatního světa.

Železniční doprava

Železniční doprava se začala budovat v 50. letech 19. století a dnes má délku 33 819 km. Z toho je 2 540 km elektrifikováno. Problémem australské železniční sítě je v tom, že většina tratí vedla z vnitrozemí k moři, kde nadále náklad putoval po moři. Každá země měla rovněž jiný rozchod kolejí. To tvoří dodnes největší překážku pro vybudování transkontinentální železnice od severu k jihu Austrálie. Viz obr. č. 14.

Hustota železniční sítě je rovněž nerovnoměrná a kopíruje oblasti s nejpříznivějšími podmínkami pro život. Ve srovnání se silniční sítí je význam australské železniční sítě menší. Spíše turistickou atrakcí je cesta vlakem Indian Pacific po transaustralské železnici Parth – Sydney a druhou zajímavou železniční linkou je cesta z Adelaide do Alice Springs vlakem Ghan viz obr. č. 15.

Automobilová doprava

Tato doprava má v Austrálii největší význam, a to především v přepravě osob na krátké a střední vzdálenosti. Počet 1,6 osob na jeden automobil vypovídá o životní úrovni, ale i o nezbytnosti vlastnit automobil. Nejhustší silniční síť je opět v nejvíce zalidněných oblastech. Celková délka silniční sítě činí 913 000 km, z toho počtu připadá na zpevněné silnice 353 000 km a 1 363 km na dálnice či expresní silnice. Dopravní předpisy jednotlivých států se mírně liší, v celé Austrálii se však jezdí vlevo a platí přednost zprava.

Zpevněné silnice jsou poměrně kvalitní a jejich úseky mimo městských aglomerací svádějí k  rychlé jízdě. Na dálnici je zpravidla nejvyšší povolená rychlost 110 km/h. Divili by se někteří řidiči v České republice, že se tato rychlost dodržuje. No řekněte, nesvádí to k rychlé jízdě? Viz videclip č.1 –úsek cesty do vnitrozemí směrem na Coober Pedy.

Nejvíce frekventovanou silnicí je Hume Higway, která byla postavena za 2. sv. války a spojuje sever s jihem. Automobilová doprava je rozvinutá především ve městech, kde existují velké taxikářské společnosti konkurující ostatní městské dopravě.

Dálková doprava těžkými nákladními automobily konkuruje železniční dopravě. Těmito nákladními automobily – tzv. road train (silniční vlak) se přepravuje živý dobytek, pohonné hmoty, potraviny, zemědělské a jiné produkty na velké vzdálenosti. Tyto kamiony mají délku až 56 m. Smějí však jezdit mimo obydlené oblasti – viz obr. č. 16.

Ve vnitrozemí se však můžete setkat i s cestami nezpevněnými, které jsou průjezdné, ale je lepší používat terénní vozidla.

Námořní doprava

Pro Austrálii má velký význam, především přeprava zboží mezi Austrálií a ostatními kontinenty. Jak už bylo výše uvedeno, význam má i domácí přeprava zboží mezi severem a jihem Austrálie.

Ze specializovaných přístavů s největším obratem, které jsou schopné přijímat specializované lodě včetně kontejnerových, patří Port Hedland a Dampier sloužící k vývozu železné rudy a koncentrátů. Další jsou v Sydney, Adelaide, Brisbane, Cairns, Darwin, Devonport, Geelong, Hobart, Mackay, Port Kembla, Newcastle, Fremantle, Melbourne a další.

Vodní cesty dosahují délky 8 368 km, jsou však používané především malými plavidly s nízkým ponorem. Australskou obchodní flotilu tvoří cca 54 lodí s celkovou tonáží přes 1,5 mil. BRT.

Význam silniční, železniční a námořní dopravy, která přepravuje suroviny dokumentuje následující video.

Letecká doprava

Je jedním z nejrozvinutějších a nejlépe organizovaným dopravním odvětvím v Austrálii. Velké vzdálenosti a příznivé meteorologické podmínky předurčují rozvoj letecké dopravy, která se vyznačuje velkou hustotou letecké sítě a vysokým výkonem letecké dopravy. V Austrálii je přes 400 letišť, z nichž k nejmodernějším a mezinárodním patří Sydney, Melbourne, Adelaide, Cairns, Darwin, Brisbane a Perth. Letecká doprava má nesmírný význam jak pro spojení míst ve vnitrozemí s místy na pobřeží, tak pro spojení se zámořím. Mezistátní letecká doprava z Evropy do Austrálie používá převážně takzvanou východní trasu přes jihovýchodní Asii.

Síť vnitrostátních linek je v Austrálii vybudována vynikajícím způsobem, tak jak si to vyžadují geografické podmínky. Mezi všemi velkými australskými městy existuje každodenní spojení, jež zajišťují dvě velké letecké společnosti. Jednou z nich je Qantas – viz obr. č. 17.

Velmi rozšířené je také soukromé letectví. Letadla jsou neocenitelným pomocníkem na farmách a dobytkářských stanicích v řídce osídlených oblastech. Stačí jen „průletem“ odehnat dobytek – viz obr. č. 18.

Spoje

Spoje zahrnující poštu, telegraf, telefon, internet rozhlas a televizi mají pro Austrálii značný význam z důvodů nerovnoměrného rozložení jak obyvatel, tak hospodářství.

Austrálie patřila k prvním zemím zavádějící poštovní služby (od roku 1809), telegrafní linky (od roku 1854) a telefonní sítě. Na venkově se můžete setkat i takovými poštovními schránkami, které slouží širšímu okolí – viz obr. č. 19.

Od 60. let 20. století je Austrálie napojena na světovou kabelovou síť a je jednou ze zakládajících zemí zajišťující spojení pomocí družic. Bezpečnost při pobytu v chráněných a navštěvovaných oblastech, kde není družicový signál, obstarává rádiové spojení se směrovou anténou. Viz obr. č. 20, 21.

Televizní nabídku tvoří dvě státní stanice. Rozhlas má důležitou roli zejména na venkově a v odlehlých končinách kontinentu. Nejdůležitější australské deníky jsou The Australian, Sydney Morning Herald a The Age.

Potrubní doprava

Potrubní doprava se v Austrálii začala rozvíjet až v 60. a 70. letech v souvislosti s rozvojem těžby ropy a plynu. Dříve bylo potrubí využíváno především k dopravě vody. V potrubní síti převládají plynovody, sloužící k zásobování velkých měst. V celkové délce zaujímají potrubí pro surovou ropu 2 500 km, pro ropné produkty 500 km a potrubí pro přírodní palivo má délku 5 600 km.

Služby

Význam služeb trvale vzrůstá. Australské hospodářství disponuje vyspělou strukturou služeb, které si zachovávají vysoký podílem i na tvorbě HDP. Vysokým podílem terciární sféry na HDP je Austrálie srovnatelná s ostatními zeměmi OECD i přes význam primárního sektoru pro ekonomiku země. Ve službách je zaměstnáno více než 70 % veškerého aktivního obyvatelstva. Celková hodnota vývozu služeb tak představuje značný přínos pro platební bilanci země. Mezi hlavní odvětví služeb patří zejména zdravotnictví, veřejné služby, obchod s nemovitostmi, maloobchod, bankovnictví a pojišťovnictví.

Vyspělé jsou také odborné služby v oblasti právní, financí a obchodu. Austrálie se stává obchodním střediskem pro regionální centrály řady multinacionálních společností pro Austrálii, Nový Zéland, JV Asii. Anglofonní, dvojjazyčná (vč. znalosti asijských jazyků) odborná a  kvalifikovaná síla, světová úroveň dopravního spojení a telekomunikací, nižší provozní náklady a  příznivější životní podmínky než v asijských velkoměstech jsou základem úspěchu při získávání zahraničních investic do hlavních městských aglomerací.

Na vysoké úrovni je také inženýrské poradenství nebo softwarové služby. Na vývozu profesionálních služeb se významně podílí vzdělávací odborné kurzy, jazykové kurzy a dlouhodobé studijní pobyty zahraničních studentů (do velké míry z asijských zemí) v hodnotě až 3,5 mil. AUD ročně. Nejpopulárnější je studovat v Sydney, ale i ve městech Perth, Brisbane, Adelaide a Melbourne.

Cestovní ruch

K tvorbě HDP významně přispívá i cestovní ruch, který představuje vývoz služeb za více než 20 mld. AUD ročně. V odvětvích spojených s cestovním ruchem je zaměstnán přes 1 milion lidí. Austrálie patří k velmi atraktivním zemím jek pro svou svéráznou přírodu tak i pro své zvláštnosti kulturní – viz podkapitoly o vývoji přírodního prostředí. Neoplývá historickými památkami v evropském stylu, ale architektura velkých měst je velmi přitažlivá a přírodní krásy a zajímavosti nelze vidět jinde ve světě. Jsou zde místa s příjemným klimatem v zimním i letním období, o extrémní počasí se postará např. Rudé srdce Austrálie. Pobřeží skýtá mnoho příležitostí k provozování vodních sportů. Sněžné hory jsou vyhledávány lyžaři. Australské Alpy jsou v letním období oblíbeným rájem silničních cyklistů. Jak teplé a příjemné klima, tak kopcovitý terén a kvalitní silnice jsou pro tento sport ideální.

Australská města jsou ideálním místem pro pořádání velkých sportovních událostí. Australské Melbourne v roce 1956 hostilo poprvé letní olympijské hry a Sydney si toto pořadatelství zopakovalo v roce 2000. Jejich sportovní zázemí, blízkost moře, prostory pro vybudování nových areálů a politická stabilita jsou pro uchazeče o pořádání olympijských her velkou předností. Návštěvníky překvapí rovněž počty sportujících Australanů v parcích téměř ve středu města. Toto zázemí lze jen závidět.

Austrálie hostí každým rokem více než 5 mil. návštěvníků. Mezi hlavní důvody patří dovolená, soukromé návštěvy a služební cesty.

K cestě do Australského svazu potřebujete nejen cestovní pas, ale také vízum. V dnešní době internetu je dobré se s těmito skutečnostmi seznámit. V současnosti lze vyřídit vízum podle instrukcí na internetu. Doba do udělení víza je zpravidla do druhého pracovního dne. Určitě tuto službu vyřeší i cestovní kanceláře. Na trhu je dostatek map v tištěné podobě i v elektronické podobě, kteří vás zasvěceně na cesty připraví. I cestovní kanceláře v České republice vám připraví cestu podle vašich přání a  finančních možností. Cestu si můžete naplánovat podle vašich představ a nároků. V příloze je uvedený průřez poznávacím zájezdem plánovaným na 21 dní.

Je třeba se řídit zvláštními nařízeními země, do níž cestujete. Do Austrálie není např. dovoleno dovážet jakékoliv druhy potravin, zeleniny nebo ovoce. Přes celní kontrolu nelze projít ani s ovocem z letadla. Aktuální stav najdete rovněž na internetu nebo v četných průvodcích. Australská příroda je natolik specifická, že zavlečení jakékoliv neznámé choroby by bylo pro australské zemědělství katastrofou. Ovoce a zelenina se dokonce nesmí převážet z jednoho státu do druhého. Celní kontrola vás může potkat např. i na přejezdu z Viktorie do Jižní Austrálie.

Zahraniční obchod

V souvislosti s rozvojem světového obchodu se i objem australského zahraničního obchodu zvyšuje. V průběhu historického vývoje dochází ke značným změnám především ve struktuře zboží. V posledních letech se projevuje v Austrálii poměrně výrazný nárůst hodnoty vývozu. Vzhledem k dovozu se tak zvýšilo kladné saldo obchodní bilance.

Export

Mezi nejdůležitější položky australského exportu patří již tradičně primární produkty, zejména minerální suroviny a zemědělské komodity. Ty mají zhruba 60% podíl na celkové hodnotě exportu. Je to uhlí, ropa, železná ruda, nemonetární zlato a hliník. Mezi hlavní položky zemědělského vývozu patří hovězí maso, ovčí vlna, mléko, mléčné výrobky, pšenice a bavlna. Díky vývozu vína je to i položka alkoholické nápoje. Z vývozu průmyslových výrobků zaujímají asi 8 % osobní automobily. Mezi hlavní země, do kterých se vyváží australské produkty, patří Čína s téměř čtvrtinovým podílem, Japonsko, Jižní Korea, Indie a USA.

Import

Nejvýznamnější partneři dovozu jsou Čína, která předběhla tradičního dovozce USA, a dále Japonsko, Thajsko, Singapur, Německo a Malajsie. Obchodní přebytek zaznamenává Austrálie s Japonskem, Korejskou republikou, Hong Kongem a Čínou, pasivní obchodní bilanci má s USA, Německem a Vietnamem.

Rozhodující podíl v Australském importu má dovoz strojů a dopravních zařízení (70 %), dále dováží počítače a kancelářskou techniku a telekomunikační zařízení. Z důvodu nárůstu cen ropy vzrostl na přelomu tisíciletí i dovoz této suroviny.

Vývoz	Dovoz
Železná ruda	Surová ropa
Uhlí	Osobní motorová vozidla
Zlato	Rafinovaná ropa
Surová ropa	Léčiva
Zemní plyn	Telekomunikační zařízení a součástky
Hliník	Počítače
Měď	Zlato
Hovězí maso	Nákladní automobily
Pšenice	Vybavení a díly pro stavebnictví