Půdy

Půdní pokryv Austrálie je vzhledem k rozloze kontinentu pestrý, ovšem na rozsáhlých plochách se často vyskytuje jeden půdní typ nebo typická kombinace několika málo typů. Půdně pestrými regiony jsou v následujícím obrázku jednotky A1, A2, B3 a D2.

Obr. Pu_1. Půdní regiony Austrálie. Zdroj: FAO/UNESCO, převzato z: A. Hynek (1984): Pedogeografie.

Vysvětlivky k mapce půdních regionů

• A  Humidní a subhumidní tropy
  • A1  Poloostrov York
  • A2  Východní Austrálie
• B  Subhumidní a semiaridní tropy až subtropy
  • B1  Severní Austrálie
  • B2  Středovýchodní Austrálie
  • B3  Jižní Austrálie
• C  Aridní tropy
  • C1  Západní Austrálie
  • C2  Středozápadní Austrálie
• D  Humidní a subhumidní subtropy až mír. teplé obl.
  • D1  Jihozápadní Austrálie
  • D2  Jihovýchodní Austrálie a Tasmánie

Půdní typologie se v Austrálii ubírala svéráznými cestami, takže korelovat půdy vymezené australskými pedology s klasifikacemi užívanými ve střední Evropě není jednoduché a někdy ani možné. Pokus vyhodnotit půdy Austrálie ve středoevropsky známých pojmech učinil ve své učebnici Austrálie a Oceánie J. Brinke (1987). Odtud také pochází mapka na obr. Pu_2 a názvy půd k ní uvedené (jen některé byly upřesněny nebo doplněny). Všechny vymezené jednotky nelze označit za půdní typy.

Obr. Pu_2. Mapka půdního pokryvu Austrálie dle J. Brinkeho.

1 – Podzolové půdy (nejspíše zahrnují i luvizemě),
2 – Červenice, červenohnědé půdy (terrae calcis),
3 – Lehké, světlé, načervenalé vápnité i nevápnité půdy (mallee soils),
4 – Šedé a hnědé půdy,
5 – Pouštní půdy,
6 – Bahnité půdy rozsáhlých mangrovových porostů,
7 – Půdy plošin a pohoří monzunové Austrálie,
8 – Lateritické půdy,
9 – Tmavé půdy a rendziny.

Přes zdánlivý chaos ve vymezených půdách jsou hlavní zákonitosti zřejmé. V jednotkách A1 a B1 se hojně vyskytují skutečné laterity (byť je tam mapka na obr. Pu_2 dostatečně neuvádí) s mocnými zvětralými horizonty rudé barvy (viz obr. Pu_9). V suchém vnitrozemí jsou vyvinuté dystrické regosoly typické oranžovo-červené barvy, v písčitých pouštích a polopouštích jsou velmi často ferralické arenosoly téže barvy. Ve slaných pánvích jsou ortické solončaky i solonce. Na vystupujících vápencích v této oblasti jsou pak kalcikové xerosoly. V subtropickém až mírném klimatu na jihu Austrálie na rozsáhlých plochách vápenců by bylo možné očekávat zvětralé terrae calcis (terra fusca, terra rosa). Ve skutečnosti je jejich rozsah omezen hojným výskytem písčitých pokryvů. Barvou se tyto půdy na vápencích v Austrálii neliší od jiných oranžovo-rudých půd. Je pozoruhodné, že humusem zbarvené tmavé půdy jsou v Austrálii vzácné, vázané na podhorské oblasti Velkého předělového pohoří v širším okolí obratníku Kozoroha. Zřejmě jde o půdy označované někdy jako šedozemě, nebo také pararendziny. Humusem zbarvené půdy se nacházejí i ve formě rankerů na skalnatých svazích, hlavně v jižní polovině Austrálie (v tropické části jsou více zvětralé a tudíž hnědé). V nižších polohách hor mimo tropy a v horách tropů se nacházejí kambizemě (hnědé půdy). Ve vyšších polohách hor ve vlhkém klimatu na kyselém substrátu se vyvinuly podzoly, ale ani na hřbetech hor nemusí dominovat, časté tam jsou rankery, litozemě a rezavě zbarvené kryptopodzoly. Podzoly se možná překvapivě vyvinuly i v nížinách při jižním pobřeží – v místech vyšších srážek a písčitého (pískovcového) substrátu. Viz obr. Pu_15. Velmi vzácné jsou organické půdy, organozemě. Nemají zde vhodné podmínky pro vývoj. Na západě a ve vnitrozemí je příliš sucho. Pokud jsou zde vlhká místa, jsou většinou při povodních intenzivně zaplavována a zanášena klastickými sedimenty. Na tropickém severu organická hmota podléhá rychlému rozkladu. Na jihu jsou rozsáhlé plochy zkrasovělých vápenců, povrchová voda se zde tedy neudrží. Jedinými vhodnými místy jsou tak tektonicky zdvižené vysoko položené náhorní plošiny s vysokými srážkami, a to ještě musí v daném místě být kyselý substrát a příhodná deprese. Organozemě tak mají charakter drobných ostrůvků, byly pozorovány např. na náhorních plošinách Snowy Mt., na plošině Mt. Buffalo ve Victorijských Alpách, jsou na Barrington Tops (viz Box 11). Nejhojnější jsou zřejmě na náhorních plošinách Tasmánie. Nejedná se však o typické rašeliny, i když se v Austrálii rašeliník omezeně vyskytuje. Spíše mají tyto organozemě charakter slatinných půd. Fluvizemě v Austrálii nejsou časté, neboť i nivy jsou velmi vzácné. Zaplavované plochy periodických řek za ně nelze považovat, protože půdy jsou písčité, 95 % doby suché a hladina podzemní vody je v hloubkách i několika desítek metrů. Je zde minimální přínos organického materiálu, často chybí i jemnozem. Kromě niv podél Murray a řek na jižním a východním pobřeží se půdy podobné fluvizemím vyskytují i na tropickém severu v příbřežních mokřadech. Po omezení až vyloučení záplav na řekách v povodí Murray došlo k proschnutí převážně písčitých fluvizemí a v místech s vyšší hladinou podzemní vody k jejich katastrofálnímu zasolení. To způsobilo poškození až odumření většiny lužních lesů.

Příklad půdní mapy Austrálie vytvořené Australany je na obr. Pu_3. Jenom přeložit názvy, natož interpretovat některé půdy, není jednoduché. A to přestože tato mapa pochází ze školního atlasu, není tedy určena vědecké komunitě.

Obr. Pu_3. Půdní mapa Austrálie z Australian School Atlas.

Komentář k mapě: Žluté půdy nejsou silně zvětralé půdy extrémně vlhkých tropů, ale pravděpodobně odpovídají našim kambizemím, luvizemím a podzolům. Vápnité půdy nejspíše nejsou rendziny ani pararendziny, ale půdy odpovídající erodovaným starším půdám terra rosa. Obtížné je interpretovat „pevné zeminy“, zřejmě jde o slité půdy, často mírně zasolené a se ztvrdlými podpovrchovými půdními horizonty. V tropických oblastech tyto ztvrdlé horizonty s nejvyšší pravděpodobností tvoří plintit. V některých částech území jde evidentně o mělké půdy na skalách (rankery, litozemě).

Pravdou je, že australské pedology spíše než problémy genetické klasifikace půd zajímají možnosti využití půd a jejich ohroženost. Na serveru australské vládní organizace Bureau of Rural Sciences je prezentována následující mapa, zabývající se právě těmito aspekty půd (viz Obr. Pu_4). Prezentovaná mapa je založena na vlastnostech půdy, které mají významný dopad do využívání půd a hospodaření s nimi.

Obr. Pu_4. Mapa vlastností půd z hlediska možností jejich využití a rizik ohrožení. Zdroj: Bureau of Rural Sciences.

Vysvětlivky:

• A – Půdy zpravidla bez limitů využití vyplývajících z chemických a fyzikálních vlastností půd.
• Ba – Půdy s limity využití vyplývajícími z chemických vlastností půd, hluboké, s dobrou strukturou a vysokou počáteční úrodností.
• Bb – Půdy s limity vyplývajícími převážně z chemických vlastností, půdy přirozené chudé živinami.
• Bc – Půdy s limity vyplývajícími převážně z chemických vlastností půd, vápnité půdy.
• Bd – Půdy s limity vyplývajícími převážně z chemických vlastností půd, slané půdy.
• Ca – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, hluboké hrubozrnné půdy.
• Cb – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, pukající jíly.
• Cc – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, ztvrdlé půdy (hard-setting) se substrátem s rozptýleným jílem (dispersible clay subsoils).
• Cd – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, půdy s periodickým podmáčením.
• Ce – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, půdy periodicky povrchově zaplavované.
• Cf – Půdy s limity vyplývajícími převážně z fyzikálních vlastností půd, mělké půdy.
• O – Organické půdy.

Nejběžnějším půdním „typem“ v suché části Austrálie je na této mapě jednotka Cf, která zahrnuje mělké písčité, mělké hlinité nebo mělké jílovité půdy, ale především holé kamenité povrchy. Půdy centrální Austrálie jsou obecně staré, mělké, zranitelné a chudé na živiny. Křehká podstata půd je činí citlivými na erozi a degradaci vlivem špatného způsobu obhospodařování. Prezentovaná půdní mapa Bureau of Rural Sciences je ke stažení zde: http://www.cazr.csiro.au/connect/images/Aus_soils.jpg

Obr. Pu_5. Mapa poškozování půd erozí. Zdroj: Australian School Atlas.

Z mapky je zřejmé, že oblasti nejvíce ohrožované půdní erozí se kryjí s oblastí letních monzunových lijáků. Ty bývají na rozdíl od dešťů ve vnitrozemí a v jižní části Austrálie dlouhé a vydatné, přívalového charakteru. Ve vnitrozemí se jedná i o škody působené větrnou erozí.

Obr. Pu_6. Hrozba zasolení zemědělsky využívaných půd a hlavních řek. Zdroj: Australian School Atlas.

Komentář k mapě: Vnitrozemské oblasti nejsou vyznačeny, neboť ty už zasoleny jsou a/nebo tam není zemědělská výroba. Rozsah ohrožené oblasti byl velmi nadhodnocen ve Velkém předělovém pohoří.

Obr. Pu_7 a Obr. Pu_8. První obrázek ukazuje ohrožení nemokřadních biotopů subbioregionů zasolením, druhý obrázek znázorňuje ohrožení zasolením u mokřadů. Opět platí, že ve vnitrozemí a na západě už zasolení existuje a vyskytuje se tam tudíž halofilní biota. Je zřejmé, že s výjimkou vyšších částí pohoří a Tasmánie s vysokými srážkami existuje riziko téměř v celé zbývající části Austrálie – a to je varující. Jako zvláště kritické se jeví zasolování povodí Murray. Následují fotografie některých typických australských půd.

Obr. Pu_9. Recentní laterity na pobřeží ostrova Bathurst sev. od Darwinu. Foto: Len Clark, Panoramio.

Obr. Pu_10. Terra rosa na jílovitých vápencích v subtropické oblasti jz. od Sydney.

Obr. Pu_11. Humózní půda nejspíše typu pararendziny na mladých vápnito-písčitých sedimentech u pobřeží jihozápadní Victorie.

Obr. Pu_12. Staré humózní písčité půdy nad plážemi jihozápadní Victorie. Bílý horizont je zbarven vysráženou solí nebo vápencem.

Obr. Pu_13. Hnědý ranker v zářezu silnice na jižním pobřeží (poloostrov Otway).

Obr. Pu_14. Eutrofní (a vápnitá) kambizem na tufech maaru Tower Hill. Patrné jsou vrstvy vysráženého vápence v rozvětralé vrstvě tufů.

Obr. Pu_15. Humusové podzoly na píscích nad pobřežními útesy v oblasti Dvanácti apoštolů v jz. Victorii.

Obr. Pu_16. Vegetace poříčního jezera v nivě Murray zničená vyloučením záplav a zasolením půdy. Zvolna se sem začínají šířit halofyty, např. slanorožce (na obr. nízká téměř plazivá rostlina)

Webové stránky o problémech hospodaření s půdami v Austrálii: (http://lrm.nt.gov.au/soil/faq).