Austrálie
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Masarykovy univerzity
Martin Culek, Eduard Hofman, Boris Rychnovský, Hana Svobodová, Darina Mísařová

Obyvatelstvo Austrálie

Úvodem

Evropští přistěhovalci nacházeli nejlepší životní podmínky na jihovýchodním, jižním a jihozápadním pobřeží. Pusté vnitrozemí je osídleno velmi řídce. V Austrálii žije na ploše rovnající se třem čtvrtinám rozlohy Evropy zhruba 22 mil. obyvatel, z toho 90 % ve městech. Původní obyvatelé Austrálie Aboriginové, jak je Evropané začali nazývat, byli od počátku kolonizace vytlačování do neúrodných buší a nehostinných pustin střední a severní Austrálie. Dnes jich žije v osadách a v rezervacích přes 500 tisíc (v posledních letech se jejich počet zvýšil).

Austrálie je s počtem 22 620 600 (k 30. 6. 2011) obyvatel, s výjimkou Anatrktidy, nejméně zalidněným světadílem. I když se svou rozlohou řadí na šesté místo ve světě, počtem obyvatel se řadí až do čtvrté desítky. Obyvatelstvo je rozloženo velmi nerovnoměrně s největší koncentrací kolem východního pobřeží. Austrálie patří mezi státy s nejnižší hustotou zalidnění, která je pouhých 2,9 obyvatel na km². Viz obr. č. 1. – odkaz.

Vývoj počtu obyvatel

Od roku 1788, kdy datujeme počátek evropské kolonizace, až do 60. let 20. století, mělo rozhodující vliv na růst obyvatelstva přistěhovalectví. Přirozený přírůstek měl nepatrný podíl. Kolonie sloužila Britům jako trestanecká osada, a proto převážnou část obyvatelstva tvořili trestanci.

Největší příliv především britských přistěhovalců nastal po objevení zlata ve Viktorii v roce 1851. Do této doby se přistěhovalo do Austrálie 440 000 osob, avšak v desetiletém období „zlaté horečky“ v letech 1851–1861 to bylo již 1 170 000 osob.

Přistěhovalectví zaznamenalo prudký vzestup počtu obyvatel ještě po první i druhé světové válce, kdy bylo silně podporováno (viz dále). V dnešní době nehraje přistěhovalectví tak významnou roli, je však podporován multikulturalismus. Pokles přistěhovalectví má řadu příčin. Důležitou skutečností je, že v Evropě již Austrálie není považována za zemi „svobody, hospodářské prosperity a neomezených možností“, jak tomu bylo po obou světových válkách. Od 60. let 20. století hraje rozhodující úlohu v růstu počtu obyvatel přirozený přírůstek, který je dán tím, že se do Austrálie stěhují především mladí lidé. Austrálie od dob kolonizace patří k zemím se značnou dynamikou populačního růstu. V průběhu 20. století činil průměrný roční přírůstek cca 10 promile, v roce 2011 přesahoval 12 promile. Přirozený přírůstek obyvatelstva se pohybuje okolo 1,2 %.

Věkové složení

Ve věkovém složení (viz obr. č. 6) tvoří největší skupinu od 15 do 65 let 67 % obyvatel (2010). Věková pyramida vykazuje známky regresivní struktury, přesto že je její základna poměrně široká. Stejně jako i v jiných vyspělých státech se i zde stále prohlubuje proces stárnutí obyvatelstva, který je však zpomalen právě přistěhovalectvím mladých lidí. Ve složení obyvatelstva podle pohlaví se udržuje poměrně vyrovnaný stav, mírně převažuje počet mužů, což se projevuje především v méně osídlených částech kontinentu. Naděje na dožití při narození přesahuje 81 let, muži se dožívají 79 let a ženy až 84 let.

Náboženská příslušnost

Z náboženského hlediska převládá křesťanství, které s sebou přinesli evropští osadníci. K anglikánské církvi se hlásí necelých 19 % obyvatelstva (zastoupení anglikánské církve postupně klesá) a k římskokatolické 26 % obyvatelstva. Ostatní křesťané tvoří necelých 20 %. K různým jiným náboženstvím (nejvíce buddhismus a islám) se přiklání zhruba 5 % a téměř 19 % svou náboženskou příslušnost neuvádí (tento podíl se zvyšuje).

Struktura zaměstnanosti

Ekonomicky aktivní obyvatelstvo dnes tvoří zhruba 60 %. Struktura zaměstnanosti je obdobná jako v jiných vyspělých státech. Z celkového počtu zaměstnaných osob je jich nejvíce zaměstnáno ve službách (75 %), v průmyslu pracuje 21 % a v zemědělství pouhé 3 %, což prozrazuje vysoký stupeň mechanizace. Vysoký je podíl zaměstnaných v terciárním sektoru, který ukazuje na vysokou životní úroveň. Počet nezaměstnaných v roce 2010 tvořil 5,2 % z celkového počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Národnostní složení

Obyvatelstvo se skládá z převažujících bělochů evropského původu (92 %), z toho Australanů britského původu je přes 75 %. K nejdůležitějším etnickým skupinám patří vedle Angličanů zejména Novozélanďané, Číňané, Italové, Vietnamci, Indové, Filipínci, Řekové, Němci a Jihoafričané.

Australská vláda uplatňovala od počátku šovinistickou politiku tzv. bílé Austrálie, tzn. Austrálie s obyvatelstvem evropského původu s vyloučením barevného přistěhovalectví, především z asijských zemí.
„Přistěhovalcům z Asie byly kladeny všemožné překážky. Ti, kdo přijeli, museli skládat zkoušku ve formě diktátu. Text byl původně sestaven tak, aby znemožnil vstup do země každému Asijci, který se tu chtěl natrvalo usídlit. V přístavech mohl úředník Australského svazu nahlas nadiktovat uchazeči o přistěhovalectví v kterékoli evropské řeči text o více než 50 slovech a žádat od něj, aby jej na místě napsal. Pokud se uchazeč dopustil chyby, nesměl vystoupit na břeh. V prvním roce obstálo při této zkoušce osm Japonců, šest Indů a čtyři Syřané, ale 459 Číňanů zkoušku nesložilo a muselo zůstat na lodi.“ (Blainey,G. 1999, s. 120–121.)

Po druhé světové válce měla Austrálie jen sedm miliónů obyvatel a potřebovala mnohem větší počet obyvatelstva, aby se mohla bránit. Postupně nové imigrační předpisy umožňovaly přistěhovalectví ze všech států bez ohledu na rasu a národnost, a z tohoto důvodu hlavně v posledních letech začíná přistěhovalectví z Asie značně vzrůstat (dnes tvoří 7 %).

Pováleční přistěhovalci, tvořící kolem 20 % všeho australského obyvatelstva, se v Austrálii označují jako „New Australians“ – Novoaustralané, čímž jsou odlišováni od starousedlíků. V Austrálii žijí zbytky původního obyvatelstva – Austrálci, kteří zaujímají v etnickém složení zvláštní místo. Dnes však představují 1 % obyvatelstva.

Velká etnická různorodost Austrálie od 50. let nezpůsobovala žádné vážné sociální problémy. Sociologové však vidí ve stále rasističtějším chování vůči etnickým skupinám převážně z asijských zemí ohrožení sociálního míru v budoucnosti. Příklad Austrálie ukazuje, že je možné v pestré směsici národů sice dobře žít, že však rozdíly původu, barvy pleti, jazyka a tradice s sebou přinášejí i stále přetrvávající problémy.

Sociální zabezpečení

I přes značný příliv Asiatů v posledních letech je Austrálie stále kulturně a materiálně součástí západního světa. Kupní síla na jednoho obyvatele představuje 41 000 amerických dolarů. Průměrná rodina považuje automobil za nezbytnost. Také v oblasti sociální a zdravotní péče Austrálie zaujímá přední místo mezi vyspělými státy. Zdravotnictví v podstatě financuje stát. Australský svaz podobně jako Nový Zéland byl průkopníkem sociálního zabezpečení a státní starobní důchody zavedl už v roce 1909. Další sociální dávky přišly po první světové a druhé světové válce. Po roce 1945 to byly vdovské a invalidní důchody, mateřské příspěvky a podpory známé jako dětské přídavky. Australané si vůbec nesmírně vážili svých obětí ve všech válkách, kterých se zúčastnili (viz obr. 8, 9, 10).

V červenci roku 1945 začal Australský svaz pravidelně vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Pro australskou mládež je základní a střední vzdělání bezplatné a školní docházka je povinná do 15 let. Na Tasmánii do 16 let. Systém středního vzdělání tvoří převážně smíšené školy všeobecně vzdělávacího typu.

Životní styl

Australané milují život v přírodě a skoro všichni tráví slunné neděle na plážích nebo při pikniku v městských nebo příměstských parcích. Australané jsou charakterističtí svým uvolněným postojem k problémům života, milují vše příjemné, dobrou zábavu, dobré pití, život bez shonu a chvatu (viz obr. č. 12–15).

Příhodné podnebí umožňuje provozovat množství sportů, od surfování po lyžování, kopanou či rybaření, Australané jsou nadšenými vyznavači kriketu, rugby, australského fotbalu, tenisu či jezdectví (viz obr. č. 16–19).

I velká australská města skýtají množství prostoru pro pohyb, který Australané milují.

Žijí zde však i takoví, kteří tráví svůj život v srdci kontinentu v nehostinné pustině zvané outback. Nesmíme také zapomínat na farmáře netoužící po městě či původní obyvatele Austrálie – Aboriginals, kteří mají možnost žít svým původním životem na navráceném území. (obr. č. 15, 16, 17, 18).

Je zde cítit stále vliv anglické tradice. Australské podnebí nic nezměnilo na vizáži už několikáté generace prvních přistěhovalců. Po druhé světové válce se díky přistěhovalcům z Evropy smíchala anglická kultura s tradicemi starého kontinentu a vytvořil se tak vyhlášený australský styl života, který spolu s nádhernou přírodou opravňuje Australany být hrdí na svoji vlast.

Češi v Austrálii

Prvním (doloženým) Čechem, který vstoupil na australskou půdu, byl v 18. století botanik Tadeáš Haenke. Ve službách rakouského císaře Josefa II. se účastnil vědecké expedice a nasbíral mnoho druhů rostlinstva dosud neznámých v Evropě. Haenke byl nejenom prvním Čechem, který navštívil Austrálii, ale také jedním z prvních vědců vůbec, kteří studovali charakter tamější přírody. Prvním prokazatelným Čechem, který se usadil v Austrálii, byl Marek Blucher, narozený v Praze roku 1801. Život jej zavedl do Anglie, odkud byl za krádež deportován do Austrálie. Posléze se usadil v Sydney.

Prvním Čechem, o němž máme podrobné zprávy z pobytu v Austrálii je Čeněk Paclt (1813–1887). Přilákala ho sem zlatá horečka v roce 1856 ve Viktorii. Dalším Čechem, kterého zlákala vidina zlatého bohatství, byl Josef Polák (1844–1899), který se stal zahradníkem v guvernérových sadech v Perthu. Díky jeho botanickým znalostem se v roce 1882 stal členem výpravy do krajů povodí řeky Gascoyne (západní pobřeží). I on se po svých cestách nechal zlákat zlatou horečkou. Dalším Čechem, který se stal v Austrálii zahradníkem, byl Alois Topič. Ve svém volném čase se zabýval pozorováním tamní přírody, zejména zvířat (ptakopysků) a sbíráním přírodnin. Důkladněji procestoval Austrálii a systematicky s ní seznamoval širokou veřejnost Josef Kořenský (1847–1938). Do Austrálie, Tasmánie a na Nový Zéland zavítal při své druhé cestě kolem světa. Sbíral především přírodniny a prováděl různá pozorování. O svých pozorováních hodně přednášel a psal, a to především pro mládež. Mezi opomíjené cestovatele patří Ladislav Erben, který procestoval značnou část střední a severní Austrálii. Měl možnost dobře poznat život prostých Australanů i původní Austrálce. Erben prožil v Austrálii obě světové války a byl zřejmě jediným Čechem, který zažil japonské bombardování Darwinu.

Do Austrálie se vydávala i řada ryzích přírodovědců, mezi něž patří cestovatel a lékař Emil Holub (1847–1902) nebo antropolog Aleš Hrdlička (1869–1943), který řešil otázku původního obyvatelstva Ameriky a srovnával je s kmeny v Austrálii. Za vědeckými výzkumy se v roce 1909 vydal i geograf Jiří V. Daneš (*1880) a botanik Karel Domin (*1882) z Karlovy univerzity v Praze. Na své cestě se Daneš věnoval fyzickogeografickým výzkumům (zejména krasu), Domin sbíral australskou flóru. Daneš se do Austrálie vrátil i později, a to jako generální konzul nově vzniklé Československé republiky. Během dvou a půl roku této funkce seznamoval Australany prostřednictvím přednášek a článků se svou vlastí.

Výrazný posun při prozkoumávání Austrálii se naskytla po rozšíření automobilové dopravy. Zoolog Jiří Baum procestoval obytným terénním automobilem československé značky Tatra australský jihozápad a pak projel napříč Austrálií z Perthu do Brisbane. Na svých cestách prováděl zoologické sběry, jimiž obohatil Národní muzeum v Praze, a fotografoval. Další expedice, tentokrát s terénním vozidlem Praga V3S, se vydala do Austrálie roku 1969. Jednalo se o expedici Moravského muzea, která byla největší z tehdejších socialistických zemí. Hlavním úkolem byl výzkum původního kmene Austrálců (kmen Rembarrnga) žijícího v domorodé rezervaci Arnhemské země. Členové výpravy objevili řadu nalezišť kamenných nástrojů i unikátní skalní malby. V dalších letech se do Austrálie vydala expedice geografů z Přírodovědecké fakulty UK (roku 1996), ale také z brněnské Masarykovy univerzity (2006, 2010).

Z uvedeného přehledu je patrné, že zájem Čechů o Austrálii je veliký. V Austrálii také, stejně jako na ostatních kontinentech, žije řada Čechů. Samozřejmě, že komunita Čechů zde nikdy nebyla tak velká jako např. v Severní Americe, přesto je v Austrálii pátá největší komunita Čechů na světě (po krajanských komunitách v USA, na Slovensku, v Kanadě a Chorvatsku).

První desítky Čechů se do Austrálie začaly stěhovat před první světovou válkou. Počátkem 20. století, podle oficiálních údajů Commonwealth Census, bylo v Austrálii 264 občanů českého původu (údaj za rok 1921). Početnější vlny Čechů přišly do Austrálie po druhé světové válce, zejména po roce 1948, kdy se v Austrálii usadilo 4 167 osob z tehdejšího Československa, roku 1950 jich přijelo 5 020. Téměř všichni před odjezdem z Evropy podepsali pracovní smlouvu, podle níž se zavázali přijmout jakoukoli práci v jakémkoliv místě Austrálie. Na základě tohoto opatření i akademicky vzdělaní lidé pracovali po dva roky manuálně, převážně v zemědělství. I po skončení kontraktu měli zejména lékaři, právníci aj. profese velké problémy s uplatněním – místní profesní komory odmítaly uznat jejich vzdělání, takže řada odborníků re-emigrovala z Austrálie do USA nebo Kanady. Další vlna – 173 osob – přišla v roce 1968. Koncem 50. let se počet Čechů a Slováků v Austrálii odhadoval na 12 tis. V roce 1989 se vlna Čechů vrátila do vlasti, a tak v roce 1991 žilo v Austrálii asi 18 tis. Čechů a Slováků, avšak odhadované počty různých institucí se výrazně liší. V současné době žije v Austrálii zhruba 21 tis. Čechů plus více než 5 tis. studentů a dalších zhruba tisíc dlouhodobě pracujících Čechů, tedy více než 27 tis. Čechů; řada z nich mluví doma anglicky. Mezi města, kde je našich krajanů nejvíce, patří největší australská města: Sydney, Melbourne, Adelaide, Perth, Darwin a Canberra. V okolí Sydney žije cca 36 % všech Čechů v Austrálii, v Melbourne pak cca 27 %.

Češi se v Austrálii scházejí v nejrůznějších spolcích, kterých Ministerstvo zahraničí registruje 19 (např. duchovní správa, klub maminek a dětí, sokolské organizace – www.sokolsydney.com, country clubs – http://www.cscountryclub-sydney.com.au/…). Charakter spolků zůstává československý a cílem je především vytvořit prostor pro schůzky, povídání v rodné řeči nebo udržování tradic a zvyků. Češi v Austrálii mají možnost 2x týdně (ve čtvrtek a v neděli) poslouchat hodinové rozhlasové vysílání na stanici SBS, které bylo zahájeno v roce 1976 (tehdy jen pro Sydney a Melbourne, od roku 1994 vysílání pro celou Austrálii). Odhad počtu posluchačů se pohybuje kolem 50 000, v současné době lze poslouchat i přes internet (http://www.sbs.com.au/yourlanguage/czech). V Austrálii funguje i česká škola i školka.

Češi mají také možnost číst český celoaustralský krajanský list s názvem Čechoaustralan (http://cechoaustralan.com/). Jedná se o nezávislý měsíčník, který informuje o aktuálním dění v ČR, publikuje cestopisy, básně emigrantů, informuje o výstavách krajanů v Austrálii atd.

Někteří z Čechů také zanechali v Austrálii významné stopy. Mezi ně patří např. Marie Doležalová – malířka, výtvarnice, vyučuje Art Practical a dějiny umění, Miluška Šimková – stálá členka australské opery nebo Jan B. Wagner – vedoucí australského národního mužstva lyžařů pro zimní olympiádu v Insbrucku v roce 1964.