4.1. Grafomotorika a psaní

4.1.1. Vývoj grafomotoriky

Grafomotorika je soubor psychomotorických činností, které jedinec vykonává při psaní. Psaní není jen záležitostí psacích pohybů ruky (u postižených též nohy a úst), ale je řízené psychikou. Grafomotorika tedy může být nápomocna při diagnostice psychických stavů (únavě, strachu), procesů a vlastností, při diagnostice poruch a nemocí jedince (Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. 2001).

Grafomotorické cvičení je řízené pohybové cvičení, jehož výhoda spočívá v tom, že pohyb je zaznamenáván graficky. Využíváme je v mateřských školách a v prvních třídách základní školy k rozvoji jemné motoriky ruky a zrakové koordinace. Jedná se o období přípravy na psaní. Při grafomotorických cvičeních nám především jde o uvolnění svalových skupin paže, zápěstí a ruky. Jde o vytvoření správných předpokladů k nácviku psaní. Samotnému grafomotorickému cvičení by vždy mělo předcházet průpravné cvičení, jehož součástí by měla být práce s drobným materiálem, stavebnicí, prstová cvičení, hry s kruhovým trenérem, ježkem apod.

Obr. 4-1-1: Grafomotorika na interaktivní tabuli

U dítěte nejprve sledujeme, v jaké fázi pohybového vývoje se nachází, zda psací pohyb vychází z ramene, lokte či zápěstí. Tomu přizpůsobíme plochu a psací náčiní. Snažíme se poznat dítě a jeho dosavadní zkušenosti natolik, aby mohlo postupovat od známého k neznámému a od lehčí formy k formě pro něj náročnější (Svobodová, J. 1997).

V praxi se velmi osvědčilo zařazovat různé formy cvičení grafomotoriky. Dříve než dáme dítěti tužku do ruky, využíváme kreslení prstem do písku, krupice nebo jiného sypkého materiálu (ne mouka, hrozí vdechnutí). V současné době jsou k dispozici tzv. pískovničky, které vyhovují svojí mobilitou, různorodostí sypkého materiálu a především splňují hygienické požadavky. Dítěti to umožňuje pracovat s pískem ve vnitřních prostorách. K pískovničkám patří hladítko, hrabičky, jemný písek a mandala (základní sestava dřevěných šablon do pískovničky). Další možností jsou prstové barvy, psaní houbou (zanechává širokou stopu), tyčinkou do plastelíny a později nabízíme fixy, měkké tužky a pastelky.

Krátce se ještě zmíníme o významu využití říkadel a rytmizace pohybu, jak na to upozorňoval již profesor F. Kábele (1986, 1988) ve své metodice Rozvíjení hybnosti a řeči u dětí s dětskou mozkovou obrnou. Rytmus má funkci podpůrnou i relaxační, zlepšuje plynulost a koordinaci pohybů. Volba rytmických cvičení musí být promyšlená, aby do celé stavby dobře zapadala a plnila některou z mnoha funkcí, které rytmus má. Je třeba vždy respektovat mluvní dovednosti dítěte. Často děti zvládají jen velmi jednoduchá doprovodná říkadla, která mohou být i smyšlená. Práce v rytmu návodného motivačního říkadla je základem grafomotorických činností. Ve volném a rytmickém tempu provádíme konkrétní cvik, doplněný slovním doprovodem.

Obr. 4-1-: Grafomotorika

Vývoj grafomotoriky lze stručně charakterizovat takto:

• Mezi prvním a druhým rokem je dítě schopné koordinovaných pohybů, pokouší se o první záměrné čárání, zanechání stopy. V této chvíli velmi záleží na vedení a na tom, zda dítěti umožníme hravé zacházení s výtvarným materiálem. Pokud k tomu nejsou vytvořeny podmínky, čárají děti až kolem třetího roku.
• Jako první se objevují čáry, naznačující kývavý pohyb, dále pak čáry všemi směry, kolem druhého roku kruhová čáranice a kolem třetího roku jednoduchá znaková kresba. Pohyby jsou více koordinované, psací náčiní uchopuje dítě do prstů.
• Tříleté dítě ovládá své pohyby rukou natolik, že mu nedělá obtíže napodobit různé směry čáry (vertikální, horizontální, kruhové i podle předlohy). Při kreslení zaznamenáváme pravidelné kontinuální pohyby, nastává zlepšení v plynulosti pohybů.
• Čtyřleté dítě zvládne kresbu křížku. Zvláště sledujeme správný úchop psacího náčiní. Při fixaci nesprávného úchopu dochází k patologickému vývoji gafomotoriky.
• Pětileté dítě napodobí čtverec. Grafické formy dávají smysl. Vytváří se špetkový úchop.
• Šestileté dítě zvládne trojúhelník. Kreslí postavu s končetinami a detaily. Dítě by mělo být schopné vyhovět požadavkům školy na kvalitu a rychlost grafického projevu. Špetkový úchop by měl být fixovaný.
• Sedmileté dítě má již písmo plynulé, kolem osmého roku se začíná vyhraňovat do individuální podoby.

4.1.2. Diagnostika grafomotoriky a psaní

Speciálněpedagogická diagnostika grafomotoriky sehrává klíčovou roli v pedagogické podpoře. Na základě výsledků diagnostiky pak určujeme volbu metod, postupů a kompenzačních prostředků v následné intervenci. Součásti diagnostiky je i analýza sedu, pohybů paží, rukou a úchopu (komentováno v předcházejících kapitolách).

Speciálněpedagogická diagnostika dále sleduje praktické zkušenosti a postoje dítěte. Při zaměření pozornosti na praktické zkušenosti sledujeme:

• jaké má dítě zkušenosti s různým výtvarným materiálem (prstové barvy, křída, úhel, pastelky, tužka, štětec apod.)
• pokud žádné zkušenosti dítě nemá, zjišťujeme příčinu (nepodnětné prostředí, smyslové postižení, senzorická deprivace, mentální postižení, tělesné postižení apod.)
• zkušenosti dítě má, ale jsou omezené a jednostranné (zjišťujeme důvod).

V rámci diagnostiky postojů sledujeme následující projevy:

• přístup je radostný, s očekáváním
• lhostejný, ale se snahou vyhovět
• úkoly plní s obavami
• přistupuje s nechutí
• úkol odmítá plnit
• pracuje pečlivě
• pracuje nedbale
• úkoly plní s obtížemi, ale snaží se apod.

Speciálněpedagogická diagnostika grafomotoriky

Při samotné analýza grafomotorických projevů si všímáme (srov. Svobodová, J. 1997; Mlčáková, R. 2009; Opatřilová, D. 2010 ad.):

Vedení čáry a plynulost tahu:

• celková jasnost a pravidelnost tahu
• nejistota, rozhodnost při provádění cviku
• tremor (výskyt třesu)
• návaznost tahu
  
  Obr. 4-1-3: Vedení čáry a plynulost tahu
• spojitost linií
• dvojité linie
• přerušovaná linie
• síla čáry, přítlak
• uvolněnost
  
  Obr. 4-1-4: Spojitost linií
• cílené pohyby
  
  Obr. 4-1-5: Cílené pohyby
• schopnost opisovat předepsané vzory
  
  Obr. 4-1-6: Opisování vzorů

Speciálněpedagogická diagnostika písma

Analýza písma

• čitelnost

  písmo je čitelné, obtížně čitelné, čitelné pouze těmi, s nimiž písař často komunikuje (učitel, rodič), čitelné pouze samotným písařem, nečitelné

• plynulost písma

  pravidelnost, nepravidelnost, písmo je neurovnané; rozhodnost: písmo jisté, nejisté; dynamika: písmo je rytmické, arytmické; uvolněnost: písmo uvolněné, křečovité, kostrbaté

• znaky organicity

  tremor, přerušovaná linie, nenavazující linie, dvojité linie

• přítlak

  slabý, silný, v normě

• vazebnost

  přípojnost, přerušovanost

• správnost tvarů

  správné, nesprávné, deformované, písmo bez souvislostí, dezorientované, nápadný sklon písma

• úhlednost písma

  velmi úhledné, úhledné, méně úhledné, neúhledné

• rychlost písma

  posuzujeme zcela individuálně s ohledem na postižení, závisí na osobním tempu a předpokladech žáka, rychlost pomalá, v normě, zrychlené psaní

• výskyt spasticky, hypotonie, dyskinézy apod.

J. Svobodová (1997 s. 19) uvádí následující hodnocení provádění pohybu při psaní:

• provádí cviky již automaticky
• prováděné cviky ještě kontrolně sleduje bez podpůrných technik
• pracuje se soustředěnou pozorností samostatně bez návodného říkadla
• pracuje se soustředěnou pozornosti samostatně s návodným říkadlem
• pracuje pozorně dle návodného říkadla nebo slovní instrukce učitele
• je nepozorný, či z jiných důvodů chybuje i při přímém vedení
• neprovádí cviky samostatně ani pod přímým vedením učitele

Psaní žáků s mozkovou obrnou

Obecná charakteristika

Důsledky mozkové obrny způsobují obtíže v psaném projevu různého charakteru. Často je porušena funkce koordinace plynulého psaní. U kvadruparetické a dyskinetické formy MO je porušeno řízení, tlumení, automatizace a koordinace pohybů. Dítě přemáhá spastické pohyby zvýšením přítlaku na psací náčiní, v důsledku toho je písmo trhané, čáry lomené, zaznamenáváme silný přítlak na podložku, plynulost psaní je porušena. Obecně písmo má charakter nesouměrnosti v proporcích, občas může být až nečitelné. Těmto žákům činí potíže dodržovat velikost a tvar písmen, přecházení z konce řádků na řádek druhý, patrné je zmenšování a zhušťování písma. Písmo je tvořeno velmi namáhavě, úsilí je velmi vyčerpává, typické jsou časté přestávky a nové nasazování tužky mezi jednotlivými písmeny nebo v nich samotných. Pracovní tempo bývá pomalé a nevyrovnané (srov. Opatřilová, D. 2009; Kábele, F., Kollárová, E., Kočí, J., Kracík, J. 1992; Bartoš, A. 1943).

Chabé obrny se vyznačují sníženým svalovým napětím, ochablostí, bezvládností nebo bez schopnosti pohybu. V prstech se mohou objevovat zbytky pohybu, což umožňuje dítěti úchop, ale často bez schopnosti dále rukou pohybovat (psát, kreslit).

K obrnám se mohou přidružovat další syndromy, které se projevují mimovolními pohyby, které jedinec nedokáže ovládat vlastní vůlí. Porucha inervace a svalové spolupráce způsobuje nesnáze nejen při psaní nebo kreslení, ale při všech denních činnostech. Úchop je převážně křečovitý, pohyby horní končetiny jsou prudké, trhavé a velkého rozsahu.

Obr. 4-1-7: Příklady psaní u žáků s mozkovou obrnou

Intervence

Již A. Bartoš (1943) ve své publikaci Neobvyklé psaní upozorňoval na vysokou individualizaci při nácviku psaní u dětí s tělesným postižením. Zvláště u skupiny dětí s mozkovou obrnou je tolik variací, kolik je samotných žáků. Bylo by tedy troufalé, zde předložit jednotný metodický postup platný pro všechny jedince s MO, ale naší snahou je popsat nejvhodnější způsoby, prostředky a nástroje nácviku psaní.

Cílem podpory je, aby písmo bylo čitelné a pro písaře společensky upotřebitelné. Netrváme tedy na uniformním krasopisu, ale vycházíme z možností a důsledků každého postižení, akceptujeme případné odchylky písma ve sklonu, velikosti i tempa psaní. Důležité je si uvědomit, zda tyto odchylky vycházejí z možných dispozic žáka, nebo zdali se jedná o nesprávný návyk, nedbalost apod.

Při plánování nácviku psaní je vhodné zjistit optimální rychlost písma u jednotlivých žáků. F. Kábele, J. Kočí (in Kábele, F., Kollárová, E., Kočí, J., Kracík, J. 1992) uvádí u lehké MO 30-40 tahů za minutu, u těžkých forem se počet tahů snižuje. Při prvních pokusech psaní učitel sleduje držení těla, polohu sešitu (papíru), úhel sklonu a způsob držení psacího náčiní. Nesprávné počáteční návyky se mohou zautomatizovat a náprava pak často vyžaduje dlouhodobou reedukaci. Nácviku koordinace pohybů pomáhá spojení rytmu s pohybem, rytmus udávaný druhou osobou apod. Při počátečním nácviku pomáhají různé šablony, předlohy, průhledné folie, kompenzační pomůcky na nácvik úchop, těžítka ad. V průběhu psaní jsou významné časté přestávky, naprosto nutné je vyloučit spěch. U žáků s MO je důležitý výběr psacího náčiní, např. pera s kuličkovým hrotem, zesílené držáky, nástavce na pera, dále kreslící čtvrtky, umělé podložky, folie apod. Před každým psaním zařazujeme cviky na uvolnění horní končetiny a prstová cvičení. Cviky se obvykle zařazují i během psaní. Při nácviku správného psaní je třeba uvolňovat ruku a vést dítě k správnému sezení. Často se ale v praxi zapomíná na to, že i po skončení psaní je vhodné uvolnit svaly, které byly touto činností přetěžovány.

Příklady psaného projevu

• Správný sklon písma se uvádí 75 °, ale možné rozmezí je 60–90 °. Ke správnému sklonu napomáhá dítěti natočení sešitu – pravák natáčí pravý roh směrem vzhůru.

  
  Obr. 4-1-8: Natočení sešitu

• Vějířovitý sklon písma je jedním z příkladů špatného sklonu, který může být způsoben i opomenutím natočení sešitu.

  
  Obr. 4-1-9: Vějířovitý sklon písma

• Roztřesené písmo způsobuje velký tlak nebo křečovité držení psacích potřeb.

  
  Obr. 4-1-10: Roztřesené písmo

• Psaní hůlkovým písmem volíme v případech, kdy je nácvik běžného psacího písma zvláště obížný nebo zcela nemožný.

  
  Obr. 4-1-11: Psaní hůlkovým písmem