4.4. Shrnutí kapitoly Osvojování si grafomotorických dovedností

V současném školském systému se grafomotorika stává nedílnou součástí předškolní intervence. Slouží nejen jako diagnostický nástroj, ale především usnadňuje dětem budoucí nácvik psaní. Je na učitelce, aby správně volila jak techniky nácviku, tak i psací materiál. Grafomotorické hrátky a uvolňovací cvičení umožňují předcházet špatným návykům při psaní a v předškolním období se zpravidla realizují v rozsahu 5-7 minut. V rámci grafomotoriky procvičujeme pravo-levou orientaci, uvolňujeme zápěstí, nacvičujeme správný úchop tužky atd. Grafomotorické cvičení zahrnuje cviky, které poskytují průpravu ke správnému psaní a přispívají k lepšímu ovládání tužky, nácvik různých druhů čar, kliček a oblouků. Grafomotorická cvičení pomohou dítěti rozvinout jemnou motoriku a psychické funkce, potřebné pro psaní a kreslení.

Při realizaci grafomotorických cvičení je třeba si uvědomit, s jakou skupinou dětí pracujeme. Jiné obsahy volíme u intaktní populace, jiné u skupiny dětí s MO, jiné u dětí levorukých apod. Zvláště u dětí s MO se nesetkáváme jen s postižením ruky, ale tyto děti mají sníženou schopnost koncentrace a bývají snadno unavitelné. Proto cvičení provádíme v kratších intervalech a je vhodné pravidelně střídat různé činnosti. Současně je důležité dbát na hygienu prostředí, na správné sezení u stolu nebo na vozíku a na správné držení tužky. Rozvoje a zkvalitnění grafomotorických schopností docílíme záměrným pravidelným cvičením pro uvolnění paže, zápěstí a prstů, a v neposlední řadě i rozvíjením koordinace zraku a ruky. Cvičení má kladný vliv i na psychiku dítěte, vede k odstranění zábran, pohyby se stávají koordinovanější, přesnější a cílenější. Při jejich provádění můžeme využívat různých rytmických říkadel, básniček, písniček, popěvků a rytmu hudby.

U dětí s hybným postižením můžeme pozorovat poruchy pozornosti již v raném věku. Dítě bývá neklidnější, nevydrží si hrát a svou hru pozorovat, často převládá bezúčelná mechanická manipulace. V předškolním věku by se dítě mělo orientovat na řádku, postihovat detaily, porovnávat a slučovat znaky, což je velký problém pro postižené dítě. Proto by měla být podpora zahájena co nejdříve, a to nejlépe formou hry. Dítě učíme pozorovat pomalé pohyby balónku, mýdlových bublinek, autíčka apod. a postupně vizuální pozornost z prostoru převádíme na orientaci na ploše. K nácviku pozorování využíváme většinu dětských her, od manipulace s kostkami, třídění, řazení, navlékání, hry s pexesem až po pracovní listy využívané v předškolním vzdělávání. Výše uvedený nácvik pomůže dětem zlepšit schopnost vizuomotorické koordinace.

U žáků s různým druhem tělesného postižení využíváme speciální (náhradní) způsoby psaní. Předkládané metodické návody jsou především doporučeními, která se již v praxi osvědčila a byla u mnoha žáků uplatněna. Při nácviku náhradních způsobů psaní se musí pedagog především vcítit do fyzických možností a schopností jednotlivých žáků, pochopit jejich tělesné překážky, popisovat a mapovat jejich zkušenosti a podle nich se řídit v další práci. Můžeme tedy žákům s tělesným postižením poskytnout radu a návod, jakým způsobem by měl psací náčiní uchopit, držet, kterou rukou psát, který způsob nácviku psaní bude nejvhodnější, účelný apod. Prostředky a metody se budou v mnohém lišit, nicméně cíl je vždy stejný: písmo by mělo být čitelné a společensky upotřebitelné.