Přestože formování merkantilistické doktríny bylo ovlivněno vývojem v Itálii, nepatří díla italských autorů k nejvýznamnějším. Obecně platí, že jsou orientována poněkud úžeji na otázky peněz a státních financí.

Gaspar Scaruffi (1519 – 1584), autor spisu Pojednání o penězích a hodnotovém poměru zlata ke stříbru (1582) patří k významným představitelům. Jedná se o spis zabývající se problematikou, která od druhé poloviny 16. století poutala pozornost a souvisí s uplatňováním merkantilistické doktríny. Scaruffi navrhl jako řešení probíhajícího kolísání vzájemného poměru drahých kovů ustavení pevného poměru zlata ke stříbru a zavedením pro celou Evropu jednotné měnové soustavy.

Bernardo Davazanti (1529 – 1606) byl dobovým současníkem a věnoval se rovněž penězům. Jeho pojetí je charakteristické subjektivními prvky, je možno ho řadit k předchůdcům tzv. subjektivní teorie hodnoty, která významně ovlivnila vývoj ekonomie ve druhé polovině 19. století (hodnota je význam, ocenění, které dává subjekt statku při jeho spotřebě, užití).

Antonio Serra (1580 – 1614) je autorem, jehož názory odpovídají ideám rozvinutého merkantilismu, vystupoval proti zákazu vývozu peněz. Věnuje se také více výrobě a jejímu významu v obchodu. Doporučuje vyvážet raději průmyslové výrobky nežli zemědělské. K tomu, aby země zbohatla je nutné zasahování státu do hospodářství.

Francouzský merkantilismus představuje mimořádně významnou a reprezentativní větev, a to nejen způsobem interpretace, ale také vyvolanými důsledky.

Jean Bodin na The History of Economic Thought

Jean Bodin (1530 – 1596) patří mezi první, ale významné merkantilisty ve Francii. Věnoval se rovněž především otázce peněz, např. ve spisu „Rozprava o stoupání a klesání ceny peněz“ (1578). Jedná se o jednu s reakcí na tehdejší cenovou revoluci v Evropě. Probíhající všeobecný vzestup cen vysvětloval působením řady vlivů, zejména:

Vzhledem k tomu, že uvedené faktory obsahují vazbu mezi množstvím peněz v oběhu, cenovou hladinou a koupěschopností měny, považují mnozí autoři Bodina za prvního představitele kvantitativní teorie peněz.

Ve spisu Šest knih o státě (1576) jsou vysloveny názory plně odpovídající merkantilistickým zásadám. Např. zasahování státu do hospodářství vysokými cly na luxusní zboží, nízkými cly na dovoz potravin a surovin. Dovolává se rovněž populační politiky, která by zabezpečila vysokou lidnatost země.

Antoine de Montchrétien (1575 – 1622) je řazen mezi francouzské merkantilisty. Autor spisu Pojednání o politické ekonomii (1615) se stal prvním autorem používajícím názvu politická ekonomie. Zahraniční obchod byl pro něj hlavním zdrojem bohatství a obchod nejdůležitější hospodářskou činností. Dovolával se praktik státu působících ve prospěch domácích obchodníků oproti zahraničním. Na rozdíl od ostatních merkantilistů kladl zvýšený důraz na zlepšování podmínek v zemědělství, jako hlavním odvětví hospodářské činnosti. Charakteristickým pro jeho názory bylo, že za skutečné bohatství považoval předměty potřebné k životu, nikoliv drahý kov.

A. de Monchrétien na The History of Economic Thought

J. B. Colbert na The History of Economic Thought

Jean Baptiste Colbert (1619 – 1683) se stal nejvýznamnější a nejznámější osobností francouzského merkantilismu. Od jeho jména je odvozena i označení francouzského merkantilismu jako colbertismu. Je typickým představitelem rozvinutého merkantilismu – politiky obchodní bilance. Colbertovo působení ve funkci generálního kontrolora financí je příkladem toho, jak negativní dopady má jednostranná koncepce v systému založeném na autoregulaci.

Colbert měl dosáhnout toho, aby se zlepšil stav státní pokladny, ovšem v období, kdy konzervace společenských a politických poměrů ve Francii, na rozdíl od Anglie, vedla k ztrátě konkurenceschopnosti francouzských výrobků. Colbertovo úsilí se upřelo dvěma směry.

Vzhledem k daným podmínkám výroby (řemeslná rukodělná práce v manufakturách) vedla jediná cesta k nižším cenám přes snížení nákladů cestou nižších cen vstupů. Vzhledem k významu zemědělství (ceny potravin ovlivňují výši mzdy, zemědělství poskytuje surovinu pro zpracovatelský průmysl) začal vyvíjet tlak na snižování cen zemědělské produkce. Důsledkem byla devastace zemědělství, ve kterém se díky nízkým cenám nedostávaly prostředky nejen na rozvoj, ale ani na obnovu výrob. Negativní důsledky colbertismu pro zemědělství (hlavní výrobní odvětví) vyvolaly ve Francii odpor k merkantilismu.

Za reprezentativní jsou považována díla anglických merkantilistů. V Anglii se uchoval spis Stručný či krátký nástin anglické politiky (1549), který je zpravidla připisován W. Staffordovi (1554 –1612). Spis se fakticky objevil až v roce 1581. V posledním období je spis přisuzován nejčastěji Johnu Hallesovi, který byl v polovině 16. století ve funkci vysokého královského úředníka.

Spis je věnován identickému problému, o kterém pojednával ve Francii již Bodin, cenové revoluci. Stanovisko autora je opačné, neboť připisuje vzestup cen znehodnocení peněz a jejich odlivu ze země. Odliv je vysvětlován tzv. Greshamovým zákonem^[6], podle kterého peníze znehodnocené vytlačují z oběhu peníze hodnotové, které poté odtékají ze země.Tím je dán tlak na růst cen dováženého zboží.

T. Mun na The History of Economic Thought

Thomas Mun (1571 –1641) byl nejvýznamnějším merkantilistou. Působil jako ředitel Východoindické společnosti a člen státního výboru pro obchod. Je mimo jiné autorem spisu Bohatství Anglie v zahraničním obchodě (1664 – vydáno posmrtně jeho synem). Kniha byla napsána kolem roku 1630.

Jako ředitel společnosti vystoupil na její obranu před kritiky, kteří vytýkali, že má pasivní saldo obchodní bilance s Indií. Mun argumentoval, že není nutná aktivní bilance s každou zemí, ale musí být aktivní celková bilance. Vystoupil rovněž proti zákazu vývozu zlata a argumentoval tím, že zaplatit zlatem za zboží, které může být doma zpracováno a pak vyvezeno s vyšší hodnotou, povede k přílivu drahého kovu do země.

Pokud se jednalo o dovozy do země, doporučoval přednostní dovoz surovin pro další zpracování a výrobu pro vývoz. Peníze chápal jako bohatství par excellence, ale jeho smysl není v pokladu, nýbrž ve schopnosti dělat obchod, který dělá další peníze.

Mun si rovněž uvědomoval, že aktivní bilance znamenající příliv drahého kovu do země se promítne do vzestupu cenové hladiny a to bude mít dopad na konkurenceschopnost domácí produkce. Doktrínu obchodní bilance však nezpochybnil.

J. Child na The History of Economic Thought

Josiah Child (1630 – 1699) je nejvýznamnějším autorem konce 17. století. Vedle Nové rozpravy o obchodu (1668) je autorem Stručné úvahy o obchodu a úroku z peněz. (1668). Klade si otázku, proč dosáhlo Holandsko takového bohatství a proč Anglie nedosáhla jeho úroveň. Dospívá k závěru, že Holandské toho dosáhlo díky nízké úrokové míře, a proto doporučuje její snížení v Anglii. Přiklání se k zákonnému stanovení nízké úrokové míry.

Jako argument proti zákazu vývozu peněz uvádí, že nelze předpokládat, že by cizí země byly ochotny dlouhodobě přistoupit na jednostranný obchod.

Prosazoval požadavek výsadního práva obchodu s kolonií pro mateřskou zemi, přičemž toto právo by měla realizovat monopolní obchodní společnost.

Do první poloviny 18. století patří řada autorů, kteří ještě rozvíjejí některá merkantilistická témata, ale zároveň více méně předznamenávají nástup nového směru – klasické politické ekonomie.

J. Steuart na The History of Economic Thought

James Steuart (1712 – 1780), autor spisu Pojednání o základech politické ekonomie (1767) se však programově hlásí k merkantilismu. Spis má podobu systematického výkladu, je pojat jako důsledná obhajoba merkantilismu proti nastupující liberální ekonomické doktríně. Tím je ovlivněn okruh kategorií, kterými se zabývá, je odvozen od výkladu a přístupu autorů nastupujícího směru.

Steuart vystupuje ostře proti zejména proti Humově výkladu regulace množství oběživa prostřednictvím zahraničního obchodu, která byla pojata jako důkaz, že není možné, aby některá země realizovala trvale aktivní saldo obchodní bilance a tomu odpovídající politiku.

Akceptuje pracovní hodnotovou teorii W. Pettyho a prohlašuje práci vynakládanou na těžbu drahého kovu za jediný zdroj hodnoty, což je v souladu s merkantilistickým chápáním drahého kovu jako výlučné formy bohatství.

Jistou originalitu prokazuje při interpretaci zisku, kde rozlišuje zisk:

Řadou poznatků se vymyká tradiční merkantilistické (zjednodušené) interpretaci. Např. upozorňuje na nebezpečí zbytečného zasahování do hospodářství a přiklání se k minimalizaci zásahů do obchodu a průmyslu. Vystupuje proti daňovým privilegiím šlechty, žádá omezení nepřímých daní, zrušení ostatních poplatků a doporučuje zavedení jediné daně z důchodu (v penězích) a půdy (v naturáliích).

Schopnost vnímat hospodářské jevy v kontextu potvrdil svými názory na mzdu, jako základní pracovní důchod. V polemice s autory formativního období klasické politické ekonomie sice sdílí jejich názor, že mzda je minimem, nikoliv však existenčním, ke kterému tíhli tito autoři. Podle Steuarta je mzda politicky nezbytným minimem. Její výše je závislá na tom, jaká míra uspokojení potřeb je ve společnosti považována za minimální v závislosti na stupni kulturního rozvoje společnosti.