Kapitola 9 Sociální kritiky kapitalismu a vznik socialistických ekonomických názorů

J. C. S. de Sismondi na The History of Economic Thought

Osobnosti, která prodělal vývoj ze stoupence učení klasické politické ekonomie na pozice jejího vyhraněného kritika byl Jean Charles Simonde de Sismondi, působící ve Švýcarsku. Své ekonomické názory presentoval v širším přístupu, odpovídajícím jeho především historickému zaměření. Byl autorem rozsáhlých historických spisů (Historie Francie, Historie Italské republiky), ale v roce 1803 vydal ekonomickou práci O obchodním bohatství. Spis byl pokusem o popularizace Smithova učení a Sismondi se presentuje jako stoupenec Smitha a jeho učení.

Jeho další práce Nové zásady politické ekonomie neboli o bohatství v jeho vztahu k lidnatosti (1819) byla psána ze zcela odlišných a vyhraněně kritických pozic. Sismondi se v práci presentuje jako zásadní odpůrce laissez faire a anglické, zejména Ricardovy ekonomie. Příčinou změny názorů byly především důsledky průmyslové revoluce v Anglii a jejich postupný průnik na evropský kontinent. Svoji roli sehrály i hospodářské poklesy z let 1815 a navazující problémy realizace v r. 1818, které postihly nejen Anglii, ale celou jižní a západní Evropu. Svoji kritickou soustavu Sismondi dále rozpracovával a vyústěním bylo dvousvazkové historicko-popisné dílo Studie o politické ekonomii (1837 – 1838).

Sismondiho kritika vytýká anglické klasické politické ekonomii zejména:

Odtud Sismondi formuluje nové zadání politické ekonomie:

Sismondiho přístup proměňuje politickou ekonomii z teoretické společenskovědní disciplíny, z teoretické analýzy hospodářských procesů, na normativní nauku, která podle zvolených kriterií (především etických), bude koncipovat hospodářskou politiku státu tak, aby bylo dosaženo změny poměrů.

Jednoznačně je odmítnuta metoda abstrakce a politika nevměšování státu. Ostře odmítá i představu a předpoklad, že v hospodářství působí mechanismus přizpůsobování nabídky poptávce. Hospodářský vývoj bez otřesů je možný pouze tehdy, když poptávka předstihuje nabídku a pouze v tomto případě sehrává konkurence mezi výrobci skutečně pozitivní roli. Konkurence může být zdrojem negativních důsledků. Je-li nabídka v převisu nad poptávkou, pak konkurence:

Obdobné důsledky má i v případě dočasné rovnosti nabídky a poptávky. Sismondi kritizuje anglickou ekonomii za to, že podle jeho mínění jednostranně zdůrazňuje prospěch dělníků z technického pokroku v podobě zlevňování strojově vyráběné spotřební produkce, ale neusiluje o zkracování pracovního dne.

Ve výše uvedených úvahách je obsažena i Sismondiho teorie hospodářských krizí, která zdůrazňuje, že za vyplacené důchody není možno realizovat celý produkt. Sismondi přitom vychází z představy, že se produkt daného roku realizuje za důchody roku předchozího a protože výroba vykazuje růstovou tendenci, je nerealizovatelnost nutností. Vyslovuje představu o trvalém zaostávání poptávky za nabídkou, které je umocněno klesající kupní silou pracujících. Svoji roli sehrává podle Sismondiho i to, že:

Klesající podíl pracujících na důchodu vyvolává tlak na pokles poptávky po spotřebním zboží, výroba tradičních odvětví se snižuje, výroby stagnují a upadají. Tím dochází k zužování trhu a zhoršují se možnosti realizace. Jediným východiskem je realizace na zahraničních trzích (teorie třetích osob).

Sismondiho představa nápravy (reformy) obsahuje dvě základní myšlenky: