Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
   
  ObsahLiteraturaRejstřík

Kapitola 12 Rakouská škola

Učení tzv. rakouské psychologické školy se stalo integrální částí marginalistické revoluce a sehrálo významnou roli v profilování nastupující neoklasické ekonomie. Vznik rakouské školy je spojován s vydáním knihy Carla Mengera: „Základy národohospodářské nauky“ (1871).

Představitelé prvních dvou generací rakouské psychologické školy

Carl Menger1840 – 1921
Eugen Böhm-Bawerk1851 – 1914
Friedrich Wieser1851 – 1926

Význam rakouské školy v proměnách, kterými procházela ekonomie v marginalistické revoluci se týká především otázek metodologických. Škola vychází z důsledného metodologického individualismu. Autoři jednotně zdůrazňují, že proniknout do hospodářských jevů a porozumět jim je možné pouze tehdy, jestliže je chápeme jako výsledky jednání individuí. Pouze jednání jednotlivců je rozumové a vychází z vlastního cíle. Společnost či třídy jsou pouze abstrakce. Hospodářské celky a jejich vývoj jsou výsledkem jednání individuí, a proto je základním posláním ekonomie analyzovat principy chování jednotlivců.

S tímto přístupem pak souvisí i druhý charakteristický znak. Existují sice objektivní jevy v hospodářství, ale nejsou to projevy působení objektivních ekonomických zákonů. Jedná se o výsledné efekty spontánní aktivity svobodně jednajících subjektů. Co do své povahy jsou tedy ekonomické jevy subjektivní, jsou určovány subjektivními preferencemi jednajících individuí, nikoliv „přírodními zákony“.[38]

Vznik rakouské školy znamená, že v poslední třetině 19. století existovaly a rozvíjely se vedle sebe, a ve vzájemném sporu, dvě školy, jejichž působnost se vázala na oblasti německého vlivu. Mezi oběma vznikl tzv. spor o metodu (Menger – Schmoller). Rakušané odmítali užívání historicko-popisné metody historické školy, jako základní či jediné metody ekonomie. Pouhé hromadění historických dat nemůže podle Mengera vést k odhalení vnitřních souvislostí mezi ekonomickými jevy. Teoretické poznání musí být založeno na abstraktně-deduktivní metodě zkoumání.

K odlišnostem přístupu ekonomů rakouské školy ve srovnání s neoklasickou ekonomií patří i odlišný pohled na problém tržní rovnováhy, který byl centrem pozornosti neoklasické ekonomie. Pro ekonomy rakouské školy je rovnováha méně významná, než samotný tržní proces. Trh vnímají jako dynamické prostředí, ve kterém se neustále mění podmínky a dochází k přizpůsobování chování.

12.1 Mengerova škála

Carl Menger

Carl Menger na The History of Economic Thought

Carl Menger patří k osobnostem, které ovlivnily vývoj ekonomie tím, že ji proměnily z nauky o bohatství v nauku o ekonomickém jednání člověka, který usiluje o maximalizaci uspokojení svých potřeb a hledá způsoby dosažení tohoto cíle.

Východiskem učení Mengera a rakouské školy je hodnotová teorie a klíčovou kategorií je subjektivní hodnota. Teorie mezní užitečnosti je rozpracovávána jako teoretické vysvětlení subjektivní hodnoty. „Hodnota je význam, který konkrétní statky dosahují tím, že si hospodařící lidé uvědomují, že uspokojování jejich potřeb závisí na disponování příslušnými statky. Proto hodnota neexistuje mimo vědomí lidí“.[39]

Obdobně je hodnota vymezena Böhm-Bawerkem: „Hodnota je význam, který má statek anebo soubor statků pro blahobyt subjektu.“[40]

Při určování hodnoty statků zavádí Menger dělení na statky volné a hospodářské. Statky volné hodnotu nemají, její nezbytnou podmínkou je vzácnost. Každý statek je užitečný a užitečnost je nižší stupeň blahobytu. Vyšší stupeň představuje hodnota, ale tu mají jen ty statky, u kterých se k užitečnosti připojí i vzácnost. Nikoliv absolutní vzácnost, ale relativní, tzn. ve vztahu k potřebám a tomu odpovídající zásobě statků.

Menger dělí statky, které mají hodnotu do dvou skupin:

  • statky prvního pořadí – jsou schopny uspokojovat potřeby přímo, jedná se o statky vstupující do konečné spotřeby, lhostejno zda se jedná o jednorázový akt nebo půjde o dlouhodobou spotřebu.

  • statky vyšších pořadí – slouží k uspokojování potřeb nepřímo tím, že vstupují do výrobní spotřeby a jsou využívány k výrobě statků prvního pořadí.

Poznámka

Přístup Böhm-Bawerka k hodnotě je poněkud širší. Vedle subjektivní hodnoty zavádí i hodnotu objektivní. „Hodnota v subjektivním smyslu je význam, který má statek anebo soubor statků pro blahobyt subjektu. … Hodnota v objektivním smyslu znamená oproti tomu sílu anebo schopnost statku přivodit některý objektivní úspěch“[41]

Na rozdíl od jednoznačné subjektivní hodnoty existuje objektivních hodnot tolik, kolik je oněch vnějších prospěchů. (Výživná hodnota jídla, výhřevnost paliva,atd. Např. tvrzení, že výhřevnost bukového dřeva je vyšší než smrkového, vyjadřuje v tomto smyslu objektivní, dle Böhm-Bawerka mechanickou, skutečnost). Mezi objektivní hodnoty však řadí i objektivní směnnou hodnotu statků. Tzn. možnost získat za statek určité množství jiného statku. Objektivní směnná hodnota nevypovídá o blahobytu subjektu, označuje pouze objektivní směnný poměr.

Hodnota statků prvního pořadí je závislá na třech faktorech, a to:

  • naléhavosti potřeby

  • stupni nasycení potřeby

  • množství statku, kterým subjekt disponuje.

Uvedené vlivy jsou promítnuty do tzv. Mengerovy škály, kde římskými číslicemi jsou seřazeny potřeby podle naléhavostí (I je nejnaléhavější potřeba) a v jednotlivých řádcích se promítá možnost opakované spotřeby statku, kterým je potřeba uspokojována.

Obrázek 12.1 Mengerova škála

Mengerova škála

Pokud spotřebitel spotřebovává 5 jednotek statku sloužícího k uspokojení pouze nejnaléhavější potřeby, byla by subjektivní hodnota statku dána ekvivalentem v tabulce uváděného ilustračního čísla (v našem případě 6). Jedná-li se např. o tradiční pytle obilí, může to být 40 pytlů. Subjektivní hodnota určitého statku je takto závislá na jeho mezní užitečnosti, která s opakující se spotřebou (vyšší dostupností) klesá.

Pokud by spotřebitel uspokojoval širší skupinu potřeb pomocí téhož statku, např. měl by k dispozici 10 jednotek statku, kterým by mohl uspokojit potřeby I – IV, pak by statky rozložil mezi potřeby tak, aby maximalizoval užitek. V našem případě by volil spotřebu v podobě 4 jednotek k uspokojení potřeby I, 3 jednotky na potřebu II, 2 jednotky by sloužily k uspokojení potřeby III a konečně poslední jednotkou by uspokojil potřebu IV. Maximalizace užitku je podmíněna vyrovnáním mezních užitečností statku v jednotlivých spotřebách.

Mengerovu škálu je možno využít i pro předpoklad, že k uspokojení jednotlivých potřeb slouží odlišné statky. Na otázku maximalizace užitku se odpovídá stejným způsobem, spotřebitel volí takovou kombinaci spotřeby, při které se mezní užitečnosti jednotlivých statků sobě rovnají.

Ani určení subjektivní hodnoty statků prvního pořadí se neobešlo bez složitostí a zauzlení. Všechny tyto problémové situace byly shrnuty do tří tzv. kauzistických situací:

  • statky vyráběné v podmínkách rozvinuté směny – jedná se o situaci, kdy statek může být směňován za jiný statek a vzniká otázka, jakou má statek, který ve směně odevzdávám, pro mne hodnotu. Význam je dán rovněž tím, že v této pozici stojí tržní výrobce a tudíž otázka hodnoty statků které vyrábí, ale nespotřebovává. Při určení je využit princip ztráty, tedy hodnota statku je určena užitečností (hodnotou) statku, který je ve směně získán.

  • komplementární statky, které poskytují užitek pouze společnou spotřebou – v této souvislosti se rozvinul spor o určení hodnoty souboru statků. Ve sporu se prosadil Böhm-Bawerkův přístup (hodnota souboru je dána součtem hodnot jednotlivých statků) oproti Wieserovu pojetí (hodnota n-četného souboru je dána n-násobkem mezní užitečnosti).

  • statky vstupující do alternativní spotřeby – o velikosti hodnoty rozhoduje použití, ve kterém poskytuje statek nejvyšší mezní užitek.


[38] Z této pozice odmítá rakouská škola tendence ke sbližování metod ekonomie s metodami přírodních věd a na rozdíl od neoklasické ekonomie odmítá i matematizaci aparátu ekonomie.

[39] Menger, C.: Grundsatze der Volkswirtschaftslehre. Wien 1923, str.108

[40] Böhm – Bawerk, E.: Základy teorie hospodářských statků. Praha, Academia 1991, str. 34

[41] Böhm – Bawerk, E.: Základy teorie hospodářských statků. Praha, Academia 1991, str. 25.

← Předchozí 
Obsah
 Následující →