V reformních názorech se ve Francii odrážela skutečnost, že francouzské hospodářství bylo méně vyspělé, což se projevilo v učení dvou osobností:

L. Blanc na The History of Economic Thought

Názory L. Blanca jsou ovlivněny myšlenkami Saint–Simona. Ve své práci Organizace práce (1841) označuje za hlavní příčinu všech nedostatků ve společnosti laissez faire a její odstranění za skutečný zájem celé společnosti. Specifický je jeho přístup k řešení, ve kterém má samotná volná soutěž sehrát klíčovou roli. Jeho idea zakládání společenských dílen vychází z představy, že tyto výrobní oborová „družstva“ budou pracovat pro normální konkurenční trh, na kterém v konkurenci zvítězí. Svoji představu opíral jako mnozí socialisté o ideu, že výrobní jednotky, které se budou opírat o družstevní vlastnictví, které musí v hospodářské soutěži prokázat schopnost zvítězit nad soukromokapitalistickými podniky. Důvodem je předpoklad, že pro dělníky v družstvech bude práce přitažlivější než práce námezdní.

Výrobní oborová družstva by vznikala za pomoci státu, který by poskytl nezbytný kapitál, ale od přímého řízení by postupně přešel k pouhé kontrole. Blanc požadoval rovnostářské rozdělování (stejnou mzdu). Dosahovaný zisk (díky vyšší produktivitě) by byl rozdělován na tři části:

Projekt se v určité modifikované podobě realizoval v roce 1848 poté, co v únoru připravil Blanc pro prozatímní vládu dekret zaručující všem občanům právo na práci. Poté byly zřizovány tzv. Národní dílny pro nezaměstnané.

P. J. Proudhon na The History of Economic Thought

P. J. Proudhon vstoupil do širšího povědomí již prací z roku 1840 s názvem Co je vlastnictví? Poté následovaly práce, které byly věnovány reformě společnosti. Zejména Organizace úvěru a oběhu a řešení sociálního problému (1848), Shrnutí sociální otázky – výměnná banka (1848).

Na rozdíl od Blanca prohlásil Proudhon za zdroj potíží soukromé vlastnictví. Proto také na otázku v názvu práce odpověděl známou větou, že vlastnictví je krádež. Přitom ovšem neodmítal soukromé vlastnictví, ale vlastnictví společenské, které se v socialistických ideách zpravidla považovalo za základ reforem společnosti.

Proudhon vnímal soukromé vlastnictví jako základ svobod, ale požadoval, aby existovalo v rozsahu, který je možno užít vlastní prací. Soukromé vlastnictví jako zdroj bezpracného důchodu bylo pro něj krádeží a nepřijatelnou formou.

Proudhon byl přesvědčen, že soustava soukromého vlastnictví se pouze vychýlila z přirozeného stavu a je nutno ji opět do tohoto stavu navrátit. K tomu měla sloužit jím navrhovaná reforma, opírající se o soukromé vlastnictví jako základ soukromé iniciativy a společenského pokroku, která by zároveň učinila neškodným velké vlastnictví.

Jádrem navrhované reformy se měl stát levný úvěr, jednalo se tedy o peněžní reformu jako prostředek reformy společnosti. Podle Proudhona by takto koncipovaná reforma řešila souběžně dva základní problémy:

Proudhon vycházel z představy, že peníze jsou především úvěrové peníze a chtěl vázat jejich emisi na eskont obchodních směnek, kterým by byly vpouštěny do ekonomiky. Domníval se, že by se v tomto případě řídilo množství oběživa hodnotou zboží na trhu.