Od průmyslové revoluce zápasí kapitalismus s různými negativními jevy v hospodářské a sociální oblasti. Vždy, když se problémy prohloubí, objeví se myslitelé, kteří tvrdí, že kapitalismus směřuje k zániku. Obvykle nejdříve kritizovali konkrétní nedostatky společnosti a potom je dávali do protikladu s ideálními znaky různě chápané utopie. Takto vznikaly i názory na socialismus, které vycházely z ideálů osvícenství o vytvoření sociálně spravedlivé společnosti.

Období průmyslové revoluce znamenalo kvalitativní převrat v rozvoji výrobních metod společnosti. V průběhu průmyslové revoluce v Anglii a postupně v dalších evropských zemích docházelo k velké koncentraci průmyslového obyvatelstva v průmyslových střediscích.

Tak, jak se kapitalismus vyvíjel se svými pozitivními i negativními znaky, vznikalo postupně učení utopického socialismu.

K významným představitelům (utopicko) socialistických názorů patřili:

Thomas More na The History of Economic Thought

Zakladatelem a nejvýznamnějším představitelem raně utopických názorů na socialismus byl Thomas More (1478 – 1535), vynikající anglický humanista, lord kancléř Anglie za vlády Jindřicha VIII. vydalv roce 1516 dílo Utopie.

Kniha je psána formou dialogu autora se smyšleným cestovatelem – námořníkem, který na svých cestách objevil do té doby neznámý ostrov Utopii. V první části autor kritizuje sociální poměry v Anglii v období původní akumulace.^[35] Za hlavní příčinu všech problému považuje soukromé vlastnictví. Druhá část knihy předkládá Morovy představy o ideálním společenském uspořádání, kde je soukromé vlastnictví zcela odstraněno a platí všeobecná povinnost pracovat, přičemž denní pracovní doba je zkrácená na 6 hodin.

Druhým nejvýznamnějším představitelem raného utopického socialismu byl Tomáš Campanella (1568 – 1639). Italský mnich, který prožil 27 let ve vězení, ve kterém sepsal svůj nejslavnější spis Sluneční stát (1623).

Za hlavní příčinu zla ve společnosti považoval také soukromé vlastnictví. Podle Campanelly se v nové společnosti stane práce potřebou a věcí cti každého občana. Důležité je, že si uvědomoval potřebu rozvoje techniky, která je schopna usnadňovat lidem práci a zvyšuje její produktivitu.

Další vývojová etapa názorů na socialismus je tzv. agrární komunismus 17. století v Anglii. Jeho hlavním představitelem se stal G. Winstanley (1609 – 1676) jehož názory se staly základem hnutí diggerů, kteří hlásali, že půda je společným majetkem a každý může mít pouze tolik půdy, kolik potřebuje ke svému živobytí. Winstanley se snažil vysvětlit cíle hnutí, přičemž kritizoval tehdejší společnost a vyzvedával obraz ideální komunistické společnosti. Hlavním zdrojem sociální bídy je podle něj soukromé vlastnictví půdy. Navrhoval odstranit také obchod a peníze. Všechny výrobky se mají soustřeďovat do společných skladů, ze kterých budou rozdělovány všem rovným dílem, a to jak předměty pro spotřebu, tak předměty pro další výrobu.

Představitelé tzv. racionalistických názorů na socialismus ve Francii kladli hlavní důraz na rozumovou výchovu. Vycházeli z přirozených zásad rozumu a lidské povahy, přičemž za přirozené uspořádání považovali pouze takovou společnost, ve které neexistuje soukromé vlastnictví, majetkové a třídní rozdíly. Jean Meslier (1664 – 1729), chudý katolický kněz, zanechal ve svém spise Závěť kritiku existujícího společenského zřízení.

Za největší společenské zlo považoval nerovnost mezi lidmi, plynoucí ze soukromého vlastnictví a nerovného rozdělení bohatství. Podle něj jsou si lidé od přírody rovni. Všichni mají stejné právo na svůj podíl na společenském bohatství, protože se všichni musí věnovat nějaké užitečné práci. Meslier, jako osvícenec, zvláště zdůrazňoval to, aby se odstranila především nevědomost a předsudky. Společnost by se měla přebudovat na malé komunistické obce, především zemědělského charakteru, kde by se zabezpečovala jak výroby, tak rozdělování. I v těchto úvahách jsou obsaženy rovnostářské tendence a vliv především agrárního charakteru francouzského hospodářství v 18. století.

Typickým a zároveň nejvýznamnějším představitelem tohoto racionalistického proudu v 18. století byl Morelly. Jeho dílo Zákoník přírody (1755) vyšlo anonymně. Podrobně v něm vysvětloval, jaká má být činnost zákonodárce. Ten má zabezpečit:

Morellyho model spravedlivé společnosti je doprovázen i prvky asketismu a primitivního rovnostářství.

Také Gabriel Bonnot Mably (1709 – 1785) předpokládal, že všichni lidé jsou si od přírody rovni a jakákoliv sociální nerovnost plyne ze soukromého vlastnictví. Ostře vystupoval proti fyziokratické tezi, že soukromé vlastnictví je přirozeným základem společnosti. Podstatou teorie přirozeného řádu je podle jeho názoru poznání povahy člověka. Dávno v minulosti vládl podle Mablyho přirozený komunistický řád. Hovořil o existenci třídních rozporů ve společnosti založené na soukromém vlastnictví a o protikladných zájmech těchto tříd. Pesimisticky konstatoval, že ideální společenské zřízení je neuskutečnitelné.

Názory na socialismus ve francouzské revoluci jsou spojovány se jmény dvou představitelů – Babeufa a Buonarotiho.

Francois Noël Babeuf (1760 – 1797) a Philippe Buonarotti (1761 – 1837) byli představitelé tzv. spiknutí rovných, kteří usilovali o svržení direktoria ve Francii. Skutečná demokracie není podle jejich představ možná bez odstranění stávajícího soukromého vlastnictví. Proto usilovali o vytvoření společenského vlastnictví půdy, všeobecnou pracovní povinnost a sociální rovnost.

Dějiny jsou podle Babeufa nepřetržitým bojem mezi chudými a bohatými. Tvrdil, že odstranění vykořisťování a sociální nerovnosti nebude výsledkem „osvíceného rozumu“, ale revoluce, která svrhne vládu utlačovatelů a bohatých.